Star Trek Into Darkness
Star Trek
Seriál jsem sledovala jako malá, filmy jsem neviděla a ani po tom netoužím, ale po výborném předchozím novodobém snímku byla návštěva kina a zhlédnutí druhého Abramsova filmu takřka nutnost. Je logické, že překvapit nás teď Abrams skoro nemohl - jednou s revolučním Star Trekem už přišel a podruhé je to dost těžké. Tento Star Trek opravdu působí dojmem, že tohle jsme už jednou viděli. I tak si ale jako celek uchovává akčnost, nabitý děj, u nějž nemáte šanci se nudit, a vůbec všechny atributy, které předpokládáte u letních blockbusterů. Přesně tak tento film vnímám. Kvalitní, akční podívaná, kvůli níž se vyplatí zajít do kina. Přesto oproti minule mírné zklamání.
3 Idiots
Idioti
Včera jsem viděla Taare Zameen Par, který Aamir Khan režíroval a kde i hrál, dnes jsem se vrhla na 3 idioty, protože se mi bollywoodská kinematografie vcelku zamlouvá. Obdivuji jejich hravost a bezprostřednost, smysl udělat z věcí, jež by vám např. u Hollywoodu připadaly přemrštěné, koukatelný film, u něhož se na trapnost nehraje. 3 idioti mě sice bavili méně než výše zmíněný snímek, opět bych jim vyčetla přílišnou délku, avšak jinak je to tak ujetý a milý film, že jej nemůžete nemít rádi.
Taare Zameen Par
Taare...
S bollywoodskou kinematografií nemám zkušenosti a musím se přiznat, že se mi do ní ani moc nechtělo a tento snímek mi doma ležel dlouho. Jenže jsem velice mile překvapena. První hodina byla sice nudnější a k hlavní postavě, která mi byla zpočátku nesympatická, jsem si také hledala cestu déle, ovšem poté se vše jaksi změnilo. Snímek je to hravý, barevný, plný chytlavých písní, hraje na city a budí emoce - zkrátka má přesně ty vlastnosti, jaké si u bollywoodského filmu představujete. Vedle toho všeho pozlátka a sluníčkovosti však stojí dojemný a dramatický příběh o malém chlapci a jeho statečném boji nejen s nepochopením okolí. Film tlačí na pilu, ale co, je to Bollywood, tak to s úsměvem na rtu a slzou v oku odpouštíte...
Incendies
Incendies
Ke snímku jsem se dostala díky imdb žebříčku. Původně se mi do něj vůbec nechtělo, ale teď zhlédnutí nelituji. Film mísí mnohá klišé s dramatickým, temně se rozvíjejícím příběhem s pořádně hutnou atmosférou. Místy se vleče a místy dějové linky, které mě zajímaly nejvíce, proložily záběry ne až tak atraktivní, které příběh spíše retardovaly. I tak je to ale silný film. Závěrečnou pointu jsem uhádla jen částečně, nechala jsem se unášet na vlnách děje a nijak nespekulovala. Asi to byl vhodný přístup, protože mě snímek na konci vcelku dostal.
The Great Gatsby
Gatsby
Na snímek jsem se nesmírně těšila. Baz Luhrmann si mě kdysi získal především svým Moulin Rouge. Jelikož jsem navíc nečetla knihu, myslím, že měl film u mě menší výhodu - čtenáři, kteří vidí adaptaci, bývají přece jenom kritičtější. Nevím, jestli jsem včera nebyla v tom správném rozpoložení, ale Gatsby si mě nezískal. Nepovažuji ho však ani, jako mnoho diváků, za snímek, který mě minul. Jeho nablýskanost, pozlátko, kýčovitost mi nevadí. Já mu to baštím. Kostýmy a opulentní večírky byly skvělé a přenesly mě do naprosto jiného světa. Takové filmové úniky já ráda. Jenže co je pro mě největším minusem, je Gatsbyho chladnost. Když jsem u Moulin Rouge či jiných dramatických/milostných filmů plakala, protože jsem se tak moc ztotožnila s jeho hrdiny, je mi líto, že u Gatsbyho se to nepovedlo. A já pořád doufala.
L'ours
Medvěd
Film o zvířátkách, to je skoro zaručený úspěch, pokud to ovšem není infantilní až debilní či moc americké. Z francouzského snímku Medvěd naštěstí dýchá láska k přírodě i zvířatům, což se na výsledku projevilo. Možná škoda, že je to dojemné více na začátku než na konci, trochu mi chybělo nějaké grandiózní a slzopudné finále, ale i tak jsem si tento příjemný film užila. Mědvědi byli skvělí, my jsme se trochu poučili, trochu zapřemýšleli o vztahu člověka a přírody a všichni jsou spokojení.
Jagten
Hon
Viděla jsem Vinterbergovu Rodinnou oslavu a tak nějak jsem tušila, do čeho jdu. Věděla jsem, že to bude další severský kvalitní film, který je hoden všech svých poct a ocenění. A nemýlila jsem se. Hon má to, co mám ráda a co u filmů většinou hledám: kvalitní a silný příběh, který je skvělý hlavně díky pevné režii či hercům, úžasně temnou atmosféru a emoce. Ne že by se mi na povrch draly slzy, ale tak silné duševní pochody nezažívá člověk u filmu každý den. Tleskám, nemám zásadních výtek. Takhle se mají dělat dramata.
Meet Me in St. Louis
Setkáme se!
Můj druhý kousek z dílny Minnelliho. Nebojím se říci, že do škatulky Minnelli dobře zapadl. Zpočátku mě zarazil nízký počet písní, ale na druhou stranu musím říct, že jsou docela chytlavé. Snímek má pohodovou a idylickou atmosféru, kterou dotvářejí kulisy, kostýmy a barvy. Trošku naivní, trošku sentimentální, na někoho to možná může působit vyčpěle, ale podle mě Setkáme se v St. Louis svůj záměr naplnil.
The Magnificent Seven
Sedm statečných
Z dílny Sturgese jsem viděla jen Velký útěk a teď Sedm statečných. Nepatří k filmům, které bych vyhledávala, ale jsou dobře hodnocení a náleží mezi klasiku, tudíž jsem se jim nemohla déle vyhýbat. Jenže se mi potvrdily mé obavy. Hudba je krásná a úvodní melodie jasně zapamatovatelná, což je plus, herci jsou výborní, avšak tím u jasně definovatelných kladů končím. To sice neznamená, že zbytek je špatný, ale mám výhrady. Příběh není vystavěn tak, aby udržel pozornost celé dvě hodiny. Všechno je to moc naivní... Nejsem na westerny. Je to zajisté legendární film, ale ne pro mě.
Awakenings
Čas
Filmů vystavěných na podobném principu existuje více a většinou jsou všechny tak nějak podobně dobré. Čas probuzení není výjimkou. Kvalitní herecké výkony, správně dojemný příběh, u něhož jsou nám emoce dávkovány v akorátním množství, čili zůstaneme dojati, ale ne znechuceni laciným ždímáním divákova srdce. Opět nechybí ona kouzelná formulka "podle skutečných událostí". Nemám zásadních výtek, bavilo mě to, ač, znovu opakuji, není to nic, co bychom už neviděli jinde.
Eurotrip
Eurotrip
Dívat se nebyl můj nápad (takové filmy primárně nevyhledávám), ale jednorázovkám na nedělní večer se nebráním. Skoro stoprocentně EuroTrip znovu nezhlédnu, avšak pár úsměvných momentů jsem našla, zveličené stereotypy o Evropě se mi docela líbily a neobjevila jsem nic, co by mě hodně štvalo (i když pár trapných momentů tam bylo). Je to jednoduchý film postavený na jednoduchých prvcích, takřka primitivní zábava (spousta naháčů apod.), avšak v porovnání s "komediemi", kde to kluci a holky chtěj, pořád docela ucházející snímek. Slabších 60 procent.
Vodnická čertovina
Čertovina
Pohádku jsem viděla úplnou náhodou, dobrovolně bych se na ni zřejmě nezaměřila. Uznávám, že je vtipná a svým způsobem ujetá, to hodnotím pozitivně, v pohádce to na mě působí jako přidaná hodnota. Herecké obsazení bylo zajímavé, najde se i nějaké to poučení. Pořád je to ale televizní pohádka se všemi svými zápory.
Journal d'un curé de campagne
Bresson
Můj druhý Bresson, který určitě nebyl mým posledním, něčím mě totiž fascinuje. Jeho styl není to, co by se mi bezprostředně líbilo, přesto mě jako režisér zaujal a baví. Deník venkovského faráře byl lepší než Dámy z Bouloňského lesíka, které jsem viděla včera. Ne o moc, ne o málo, prostě byl. V Deníku se prakticky nic neděje, ten film nemá děj a příběh, na jaký bývá většinový divák zvyklý. To jsou charakteristiky, které mi normálně vadívají. Tady ne. Naopak jsem si film užívala. Prvotní nesympatičnost faráře se u mě po nějaké době přelila v podivný soucit kombinovaný se zaujetím. Paralela se životem Krista už je jen třešničkou na dortu. Deník venkovského faráře je tak zneklidňující, až se mi líbil.
Dames du Bois de Boulogne, Les
Pomsta
Můj první film od Roberta Bressona. Dlouho jsem toužila po tom vidět nějaký jeho snímek. Dámy z Bouloňského lesíka mě nezklamaly. Film působil díky způsobu snímání tak trochu americky (a já mám snímky z této doby a země ráda), přitom v něm bylo ledacos francouzského, poetického, magického. Zdařilá a prachsprostě nekopírující adaptace Diderota. Vynikající ukázka ženské pomsty. Téma lásky zase trochu jinak. Bressonovi určitě věnuji delší čas. Poznat ho asi bude stát za to.
Misery
Misery
Misery jsem kdysi viděla v úžasném provedení Divadla Petra Bezruče. Filmová verze proto dlouho byla v mém hledáčku. V divadle je všechno expresivnější a více se vám to dostane pod kůži, to ale neznamená, že filmová adaptace Kingovy knihy není skvělá. V podstatě můžu říct, že u snímků dle Kinga nelze šlápnout vedle stejně jako u snímků Roba Reinera. Kathy Bates předvádí skvělý výkon, tak šílenou ženskou člověk jen tak nevidí. Snímek má atmosféru, přináší napětí, graduje, jak má. Nevidím příliš chyb.
Mať
Matka
Pudovkinovu Matku jsem chtěla vidět už dávno, jeho tvorbu znám spíše teoreticky, dosud jsem viděla pouze jeden jeho film. Režisér, s nímž bývá často srovnáván, Sergej M. Ejzenštejn, se mi s mnoha snímky trefil do noty, tudíž jsem byla zvědavá také na Pudovkina. Nezklamal, ale takový Křižník Potěmkin Matka nepřekonala. U Pudovkina více vyniká jednotlivec, jehož osudy se odehrávají na pozadí dějinných událostí a masových scén. Tento rozměr vítám, Veru Baranovskaju mám ráda, role útrpných matek jí sedí. Matka dobře graduje a režisérsky je zvládnuta bravurně, zvláště scéna s ledovými krami se zapsala do dějin kinematografie. Propagandu odpouštím stejně jako u Ejzenštejna, ten film má totiž nesporné kvality.
Moravská Hellas
Moravská Hellas
Karel Vachek byl a je specifickým filmařem. Moravská Hellas by se dala charakterizovat stejně. Kritický pohled na slavnosti ve Strážnici je zajímavý, líbí se mi hlavně formální stránka filmu - zaujal mě například vyšisovaný obraz, který je metaforou k samotné povaze současného festivalu. Vachek si nebral servítky, přesto mě někteří jeho současníci baví více. Jako alternativa je to však více než přínosné.
Spřízněni volbou
1968
Můj druhý film Karla Vachka v jednom dni. Líbil se mi o trochu více než Moravská Hellas, byť jsou ty snímky v lecčem jiné, a tudíž je těžké je srovnat. U Moravské Hellas jsem ocenila hravý formální styl, tady ho musím ocenit také - tu strohost, surovost, naprostý opak prvního. Spřízněni volbou jsou zajímavou sondou do nitra KSČ, svědkem kusu historie, proto by tento film neměl být zapomenut.
Mildred Pierce
Mildred
Na tento noir jsem se chystala už dlouho. Joan Crawford byla příslibem. Film naplňuje definici žánru, ale přesto je v lecčem jiný. I tak patří k tomu lepšímu. A aby toho nebylo málo, balancuje na hranici dalších žánrů. Mám ráda snímky té doby a země původu, tudíž i Mildred Pierceová se mi do vkusu celkem trefila. Zajímavě budovaný vztah matky a dcery, posedlost dcerou, posedlost dcery penězi. Vcelku originální dramatický příběh, kde není vítězů. Jen poražených. Možná jsem však čekala malinko více.
Tini zabutykh predkiv
Karpaty
Lyrické, poetické filmy nikdy nebyly úplně pro mě, proto jsem se Stínů zapomenutých předků bála, i když vím, že Paradžanov patří do zlatého fondu kinematografie. Život na Ukrajině je ukázán se vší pečlivostí a svědomitostí, ač nejsme svědky nějakého kontinuálního příběhu, ale spíše několika epizod, uděláme si hezkou představu o tamějším údělu i folklóru. Dýchne na nás krutost přírody a chudoby, ale i láska. Oceňuji také formu - hra s barvou, kamerou, to vše je velice zajímavé. Jenže přese všechno mě, podle očekávání, tento film nestrhnul. Ne že bych se úplně nudila, ne že bych byla zklamaná, ale není to můj šálek čaje.
Sayat Nova
Paradžanov
Můj druhý dnešní Paradžanov. Bohužel se naplnily mé nejčernější představy. Stále jej uznávám jako režiséra, který má své pevné místo v kinematografii takřka jisté, avšak to není důvod, abych bezhlavě adorovala jeho filmy, když s nimi, tedy hlavně s tímto, mám zásadní problém. Vidět něco podobného v divadle, budiž. Nebyla bych nadšená, ale zřejmě ani znuděná k smrti. Tady je to jiné. Co z toho, že jsou to vizuální orgie a spousta nápadů, které v době svého uvedení byly v sovětském filmu nové a zajímavé, když je to tak nudné a o ničem. I ten náboženský zpěv mi už za oněch 80 minut lezl krkem. Citáty byly zajímavé a k zamyšlení, ale hledat význam v celém filmu jsem už neměla sílu.
The Impossible
Nic nás nerozdělí
Na tento film jsem se dopředu těšila, protože jsem tušila, že se mi dostane toho, co u snímků hledám především - silného příběhu a emocí. Nic nás nerozdělí nezklamalo. Pro mě je to určitě největší doják letošní oscarové sezony, a nemyslím to nijak zle, ba právě naopak. Dechberoucí příběh, u něhož mi ani v nejmenším nevadí, že byl jistě trochu přibarven, vás strhne od počátku. Na emotivní scény není nouze, přesto tu nevidím vykalkulovanost jako u mnoha jiných oscarových kandidátů (myslím to obecně, vykalkulovanost u nich mnohdy pramení nejen z jímavosti). Zdařilé technické zpracování pak působí jako třešnička na dortu. Je to silné drama s atmosférou a neustálým napětím.
The Master
Master
Hodně jsem se těšila, ale jsem bohužel zklamaná. Nezpochybňuji, že je film Mistr precizní po stránce režijní, herecké, celkově formální, avšak jako celek mě neskonale nudil. To bezobsažné filozofování mi lezlo na nervy, neměla jsem nejmenší chuť vidět za tím něco víc, pokud tam vůbec něco je. Phoenix hrál tak nesympatickou postavu. Bohužel mi začíná být protivná i Amy Adams. Je to škoda. Myslela jsem, že P. S. Hoffman má čuch na filmy, které se mi líbí. Dosud to tak bylo. Snímek nejde divákovi na ruku, to by mi až tak nevadilo, myslím, že nejsem "jednoduchý" divák. Jenže Mistr mě dokonale minul.
Rodina je základ státu
Rodina
Rodina je základ státu je na české poměry kvalitní film, na který se dá dívat bez toho, aniž byste se u každé druhé scény šklebili a ťukali si na čelo. Oceňuji, že se jedná o film odehrávající se v současnosti, a přesto nepůsobí, jako by byl z jiného světa. Vypadá upřímně, vyvolá emoce, které nejsou laciné a falešné. Samozřejmě to není dokonalý snímek, třeba konec je už podle mého názoru mírně nadsazený a nepřesvědčivý, ale i tak je potřeba Rodinu ocenit.
Amour
Láska
Trochu jiná láska. Jestli si Haneke představuje lásku takhle, pak kývu hlavou - taková starost o milovaného partnera je přece samozřejmostí. Snímek je to precizní, ale o to chladnější. Emmanuelle Riva byla skvělá, nominaci jí přeji. Bavilo mě, jak nás diváky Haneke deptá, necháva nořit do temné atmosféry plné zoufalství a nevyhnutelného konce, aktivuje naše myšlenky a probouzí nejniternější pocity. Pomalé plynutí děje k tomu jen přispívalo. Není to film strhující, ale k zamyšlení určitě.
Verze 3.3.0 All Rights Reserved
Podmínky užití | Reklama
RSS | Kontakt | FAQ
0.018 sec. (PHP: 51% SQL: 49%)
