Argo
Argo
Na Argo jsem se docela těšila a konečně jsem se dočkala okamžiku, kdy jsem se na něj mohla podívat. Affleckovy filmy jsou v mnohém dosti podobné, jsou to typičtí oscaroví kandidáti. Když se od tohoto faktu oprostím, když zapomenu na to, že snímek opět kalkuluje s představami Akademie, mohu si film užít. Příběh je to zajímavý, Affleck opět dokazuje, že je mnohem lepší režisér než herec. Já bych tu jeho úpornou snahu tolik neodsuzovala, protože Argo je fajn film, který si, pokud chcete, můžete užít. Má to atmosféru, je to kompaktní celek.
The Sessions
Sessions
Takhle zvláštní film jsem už dlouho neviděla. V podstatě nevím, co si o něm mám myslet. V průběhu dívání se jsem zažívala rozličné pocity, pocit rozpačitosti, emocionální vcítění, trocha studu, přání všeho dobrého hlavnímu hrdinovi, to všechno bylo mezi tím. Je to takový klasický nezávisle se tvářící doják, který trochu podle útočí na ceny, ale na konci vás stejně dojme. Klobouk dolů před nasazením a odvahou herců, kteří hráli ústřední postavy. Klobouk dolů před tvůrci, již se rozhodli na plátna přivést právě tento příběh, ať už měli jakékoliv motivace.
Anna Karenina
Karenina
Keiru příliš nemusím, ale tady byla krásná a osudově vypadající. Příběh znají snad všichni, já sama ho však nikdy nedočetla. Na jednu stranu je to možná dobře, nejsem jím zatížená. První polovina snímku je mnohem lepší než zbytek filmu. Vášně a emoce se naplno rozehrávají, bohužel postupem času filmu mírně dochází dech. Konec jsem také čekala více emotivnější. Líbila se mi divadelnost, kterou Wright vytvořil, kostýmy, kamera, barvy, to také stojí za pozornost. Silný příběh ožil v myslím zdařilé adaptaci, která snad nemůže nikoho urazit. Spíše naopak - potěší.
Zero Dark Thirty
Zero Dark Thirty
Překvapivě to nebylo tak zlé, jak jsem čekala. Kathryn Bigelow točí filmy naprosto mimo můj záběr, její Smrt čeká všude mě spíše otrávila než zaujala, takže jsem opravdu neměla důvod se těšit. Jedinou nadějí byla má oblíbená Jessica Chastain v hlavní roli. Je to špinavé, což má sice dodat tu správnou atmosféru, ale což na druhou stranu působí vykalkulovaně. Je to chladný, odtažitý a zdlouhavý film. Právě postava agentky CIA mě bavila, její slzy na konci byly jasnou známkou toho, že se tolik let honila za něčím, co v jednom okamžiku zmizelo, a jí zůstala jen vyprázdněnost a pocit, že vlastně promrhala kus života, že nemá, kam jít, co dál dělat... Chválím i to, že Bigelow Američany nijak neheroizuje a nenatočila nechutnou propagandu. Technicky precizní film mi ovšem přese všechno skoro nic neříká, byť umím ocenit některé jeho kvality.
Vyšší princip
Vyšší princip
Drdovu Němou barikádu jsem četla snad už na základní škole, Vyšší princip je asi její nejznámější povídkou, symbolem celého díla. Krejčíkův film uhodil hřebík na hlavičku. Myslím, že filmy o válce se měly točit (jako tento) co nejdříve po ní, aby se lidé mohli se situací co nejlépe vyrovnat. Vynikající postava latináře přináší trochu naděje a lidskosti, zajímavý je kontrast mezi naivním a zdánlivě bezstarostným mládím a hrůzami všude kolem, které právě i to mládí krutě zasáhnou. Atmosféra je mrazivá, temná, nejistá. Vynikající film plný emocí.
Life of Pi
Pí a jeho život
Z tohoto filmu jsem měla malé obavy, nějak jsem nevěděla, co od něj mám čekat. Nakonec se mi líbil. Je to magický příběh, který působí skoro až pohádkově, takže kdo chce, může jej vnímat takto "jednoduše". Vizuálně je to krásné, triky jsou přinejmenším zdařilé, barvy syté, mající moc vás uhranout. Za tím vším pozlátkem se však ukrývá jakási syrovost a tragický příběh o ztroskotání a následné ztrátě rodiny, ale i poselství o tom, jaká je vlastně úloha náboženství v dnešním světě.
Silver Linings Playbook
Terapie
Terapie láskou byla mým želízkem v ohni, avšak trochu mě zklamala. Bradley Cooper zahrál svého Pata skvěle, o tom snad nemůže být pochyb. I ostatní postavy, svým způsobem pošahané, byly trefné a doplňovaly kolorit filmu. Když se ale zaměřím na snímek jako celek, nadšení vyprchává. Ano, je to zajímavé, netradiční romantické drama, v němž není nouze ani o humorné okamžiky, ale emoce a chemie v něm moc nefungují. Není to špatný film, ale je trochu prvoplánový a ne vždy funkční.
Flight
Flight
Jeden z letošních nominovaných/oceňovaných filmů, který jsem chtěla vidět. Námět zněl slibně, po větším zamyšlení ale přišly malé pochyby - nebude to typická americká hra na hrdiny? Až tak typická však naštěstí nebyla. Sice mě mrzí, že vrchol snímku přišel v prvních dvaceti minutách, že pak film nabral směr stejný jako samo letadlo, ale nakonec s ním Zemeckis dokázal vcelku zdařile přistát. Vyrovnal hladinu a ke konci opět předvedl nějaké ty emoce. Jasně, pořád to v mnoha ohledech zůstává kýčovité, mrzí mě vytracení příběhu Nicole, který mohl být zajímavý, kdyby byl více dotažený, ale na druhou stranu: Denzel Washington svůj part zahrál více než solidně a jako celek mě to i přes svou nevyrovnanost nakonec bavilo, z čehož jsem překvapená.
Django Unchained
Tarantino
Těšila jsem se, ač se mimo jiné jedná o western, žánr, který příliš nemusím. Od prvních tónů a záběrů bylo jasné, že tohle bude typický zástupce svého žánru, jdoucí v jeho šlépějích, ale zároveň to bude film, který si Tarantino udělal tak trochu po svém. A udělal to skvěle. Jeho filmy mě baví, Django nebude výjimkou. Životné a živelné postavy dodávají šťávu, nechybí spousta dějových zvratů (ač uznávám, že někdy je to už trochu překombinované), ani akční scény. Všechno je to cool, zábavné a provokativní. Funguje to. Výborná obroda žánru, který kdysi frčel a dneska ho moc lidí neumí a nedělá...
Beasts of the Southern Wild
Hushpuppy
Bijou se ve mně dva pohledy. Je to zajímavý film, který mi málem unikl. Pozitivně hodnotím hudbu, herecké obsazení a jeho syrovost a drsnost, ta forma je příhodná a dobře napomáhá sdělení poselství. Nemůžu se však ubránit mnoha negativním pocitům. Za prvé za vší syrovostí, ač ji primárně vnímám pozitivně, vidím prvoplánovost, která mi není moc příjemná. Je to příliš alternativní (haló, všichni si sedněte na zadek, jsem alternativní, a proto jsem skvělý!) a ekofriendly. K postavám samým jsem si také nenašla cestu. Neumím se do toho vcítit a nakonec jde skoro celý film mimo mě. Mezi oběma pohledy se nemůžu a nemůžu rozhodnout...
Hitchcock
Hitch
Docela jsem se těšila, nakonec z Hitchcocka vyšla příjemná zábava na hodinu a půl (jaké to osvěžení mezi všemi dvou a půl až tří hodinovými filmy, které se letos budou ucházet o různé výroční ceny), ale rozhodně se nejedná o nějaký extra kousek, jenž vám utkví v paměti. Je to škoda, protože potenciál by tu byl. Moc dobře si pamatuji na první fotky Hopkinse, které mě naprosto okouzlily. Hopkins s mou oblíbenou Helen Mirren jsou fajn, snímek sám baví především tam, kde se hovoří o natáčení Psycha. Je to taková jednohubka, ochutnávka z Hitchcockova života. Bohužel ale v konkurenci ostatních letošních filmů spíše zřejmě zapadne. Možná by to chtělo větší hloubku.
Les Misérables
Bídníci
Klasický, propracovaný a silný příběh, který každý, kdo prošel nějakou střední školou (možná zatím i jen tou základní), alespoň rámcově zná, asi nemůže dopadnout špatně. A také že ne. Hollywood navíc umí namíchat správný koktejl emocí, u něhož rádi zapomeneme, jak moc to je laciné, a tak se vám dostane kvalitních hereckých výkonů (smekám před tím, že herci své party zpívali sami), silných scén (nejen davových, ale i těch komornějších), krásné hudby. Více méně to bylo takové, jaké jsem čekala.
Skyfall
James Bond
Konečně jsem smazala jeden filmový rest z minulé sezóny. A nelze říci než to, že nový James Bond je skvělý a neubral mu ani fakt, že jsem se hodně těšila (což většinou bývá kámen úrazu). Při velkých očekáváních totiž přicházejí zklamání, ale to se tu nestalo. Líbí se mi, že je to Bond, ale zároveň není. Líbí se mi M jako nejistá stará dáma, líbí se mi snaha o realističnost, syrovost a zemitost, zapovězení nesmyslů v podobě vybuchujících per, jak ve filmu zaznělo. Bavil mě hlavní záporák i akční scény, to se mi moc často nestává. Na Craiga si myslím už každý zvykl a počáteční šok vystřídalo přitakání. Nemám závažnějších výtek. Přesto nehodnotím výše. Silných 80 % by povýšilo jedině více emocí na mé straně.
Lincoln
Lincoln
Do Lincolna se mi moc nechtělo, ale přece jenom: je to nový film od Spielberga a navíc se pravděpodobně bude prát o sošky Oscarů. Snímek sám Spielbergova standardu nedosahuje. Téma je možná zajímavé pro Američana, dovedu si představit, že oni tento film budou milovat, českému diváku je však na hony vzdálené. Day-Lewis odehrál svůj part skvěle, jak je u něj zvykem, možná i oscarově, to ale nic nemění na tom, že Lincoln je strašně suchopárný, nudný, zdlouhavý. Nemám nic proti filmům postaveným na dialozích, dokonce bych řekla, že je mám ráda, ale tohle bylo moc. Jediná záživná scéna byla ta, kde se řešilo ono klíčové hlasování o dodatku ústavy. Tolik pauz jsem u filmu neudělala už dlouho. Tak pomalu můj čas už dlouho neutíkal. Řemeslně velice zdařilý film, dobře zahraný, ale nudný k uzoufání. Slabých 60 %.
Dvanáct měsíčků
Dvanáct měsíčků
Člověk na Štědrý večer zjihne, a proto asi leccos odpustí. V pohodové, rodinné atmosféře pak pohádka jako Dvanáct měsíčků vyzní lépe. Několikrát jsem se pobavila, něco bylo moc, sem tam herci přehrávali, ale ve výsledku je to vcelku milá, nenáročná zábava na sváteční večer, která snad neurazí. Bohužel je jasné, že srovnání s klasickými pohádkami z 50. až dejme tomu 70./80. let nedopadne úplně nejlépe, že se z této pohádky nestane kult jako z jiných, ale úplně odsoudit tento počin nemůžu. Ani nemám důvod.
The Shop Around the Corner
Lubitsch
Ernst Lubitsch byl klasik, který snad neuměl šlápnout vedle. Navíc mi sedí i jeho žánrové vymezení. Obchod za rohem je pak esencí lubitschckosti. Tenhle romantický snímek má švih a spád, je příjemně dlouhý, naplněný skvělými dialogy, vtipnými scénami, v čele stojí dva vynikající herci. Další postavy oba hlavní představitele zdařile doplňují. Ve výsledku to pak je milý a příjemný film, který má všechny atributy pro to, aby se líbil nejen mě. Kdo má rád podobný styl filmů, Obchod za rohem ho musí minimálně potěšit.
Sleuth
Slídil
Mankiewicze jsem si zamilovala díky Vše o Evě, proto jsem uvítala příležitost pustit si nějaký jeho další film. Zpočátku to vypadalo velice slibně. Atmosféra, ne nepodobná Hitchcockovi, která by se dala krájet, dva skvělí herci a bláznivé hry. Jenže postupem času snímek nabíral na šílenosti, až se stal mírně překombinovaným, sem tam zdlouhavým, a to mu srazilo vaz. Napínavá konverzačka s pouhými dvěma herci na plátně zpočátku strhne, ale svou úroveň si, ke své škodě, neudrží.
The Perks of Being a Wallflower
The Perks...
Tenhle nenápadný snímek, o němž u nás zatím nejde moc slyšet, mě na první pohled zaujal. V každé filmové sezóně se koncem roku objeví film, který má podobné charakteristiky, jakousi auru nezávislosti. The Perks of Being a Wallflower se úkolu zhostil obstojně a na poli teenagerských filmů předvedl něco, co se tak úplně nevidí. Je zajímavé vidět všechny ty mladé herce a třeba i takovou Emmu Watson v jiné roli. Postavy mě zaujaly, film taktéž, místy mě dojal, takže nevidím důvod, proč jej nepochválit. I když na takové nadšení, jaké lze vidět z pozitivních ohlasů třeba na imdb, to podle mě není...
Frankenweenie
Sparky
Nikdy jsem nebyla nekritickým obdivovatelem a přívržencem Tima Burtona, proto jsem i k tomuto filmu přistupovala s chladnou hlavou a nulovými očekáváními. Pěkný vizuál zdatně maskuje absenci něčeho hlubšího. I když se objevilo pár dojímavých scén, jako celek to působí spíše jako přehlídka technických možností. Je to taková jednohubka, která neurazí, nenadchne, zhlédnete ji a ona vyšumí.
Salmon Fishing in the Yemen
Lov lososů
Trochu indie, hezky barevné, řemeslně kvalitní, a přesto mě to nezaujalo tolik, jak jsem si původně myslela. Chybou asi je, že zajímavý příběh se ztrácí pod příběhem romantickým a naopak - romantika se ztrácí pod nánosem lososů. Ve výsledku to není špatný film, herci jsou příjemní, ale prostě mě to příliš nevzalo. Čekala jsem, že objevím další poklad nesoucí se v duchu nezávislého filmu, něco jako Malá Miss Sunshine, 500 dní se Summer nebo tak.
The Best Exotic Marigold Hotel
Marigold
V jistém ohledu kýčovitý, ale pro mě přesto zajímavý a milý film na sobotní deštivé odpoledne. Indickost z něj čiší stejně jako britskost a toto spojení nakonec docela funguje. Krásná barevnost, sentimentální zhodnocení životů a kupa životních mouder. Co mě bavilo ale nejvíce, byly mé oblíbené britské herečky v čele hereckého ansámblu.
The Hobbit: An Unexpected Journey
Hobit
Snímek, na který jsem se těšila jak malé děcko, konečně dorazil do kin. S Pánem prstenů jsem vyrůstala a celou ságu naprosto zbožňuji, logicky jsem proto od Hobita očekávala mnohé. Chápu nářky lidí, že srovnávat Hobita s LOTRem nelze, ale prostě si nemůžu pomoct. Dělají to i sami tvůrci prostřednictvím odkazů i marketingových strategií. Člověk celkem logicky očekává další lotrovskou pecku, já sama jsem se těšila na to, že se navrátím "domů". Jenže ono přichází vystřízlivění a mírné zklamání. Hobit není LOTR. Začnou se vám hlavou honit myšlenky, že Hobit se měl točit dříve než LOTR, že mu ubližují skoro neomezené finanční prostředky apod. Hobit je vizuálně krásný, mnohé scény jsou dechberoucí, ale jako celek to mnohdy působí příliš okatě a přeplácaně. Rozdělení do tří filmů také nebylo dobrým nápadem - Hobit se neskutečně vleče. Několik scén pobaví, nedojme skoro žádná. Emoce, které jsem prožívala u Pána prstenů, nepřicházejí. Jakási nostalgie přišla, ale převažují ve mně pocity rozčarování nad pocity nadšení. Hobit není špatný film, ač to tak podle mého textu možná vypadá, jen s sebou prostě nese tolik očekávání, která zkrátka nemůže splnit. Možná to je chyba diváků a ne filmu, ale spíše zastávám názor, že Hobita nelze nevnímat jinak než v kontextu s Pánem prstenů. A to mu sráží vaz.
Trhák
Trhák
Plejáda známých českých herců a zpěváků, a přece tenhle film nevyužívá svůj potenciál do poslední kapky. Smoljaka a Svěráka mám ráda, jejich filmy jsou vždy specifické a jejich podíl je v nich znát. Trhák není výjimkou. Přesto však myslím, že stopa Smoljaka a Svěráka pod vlivem Podskalského mírně zaniká, což je ke škodě věci. Trháku je ale nutno přiznat množství chytlavých písniček, několik zajímavých scén a vtipných gagů. Pokud tento film neberete příliš vážně, můžete si jej dost dobře užít. Je to totiž tak ujeté, že to ani jinak vnímat nelze.
The Red Shoes
Red Shoes
Na Červené střevíčky jsem se dlouho těšila. Tak trochu jsem doufala, že to bude po dlouhé době film, který mě opravdu chytne za srdce, ale i když se tak nestalo, nemůžu říct, že bych si Powellův snímek neužila. Moira Shearer jako Vicky byla nádherná a měla velkou zásluhu na tom, že jsem z filmu nemohla spustit oči. Na svou dobu je v Červených střevíčcích zajímavé spojení divadla, tance a filmu, pěkně tematizují věčný konflikt mezi kariérou a soukromým životem. Čekala jsem větší emoce, to je důvod, proč nemůžu jít s hodnocením výše. Jinak je to ale moc pěkný snímek o zkáze a lásce, kde se příběh Andersena prolíná s příběhem baletky Victorie.
To Rome with Love
Allen
Nemohla jsem vynechat letní novinku mého oblíbence Woodyho. Jeho nové filmy mám celkem ráda, to ale neznamená, že je bezhlavě obdivuju. Složenina několika příběhů, z níž přímo čiší touha povědět nám co nejvíce životních mouder, v prvé řadě zaujme hlavně krásnými záběry Říma. Dalším poznatkem pro mě je, že Penélope opravdu nesluší odbarvené vlasy. Chválím, že Allen dokázal mnohé dovést do naprosté absurdity. Některé příběhy mě bavily více, některé méně, jako celek to ale mnohdy moc nefungovalo. A možná toho do jednoho filmu bylo už příliš.
Verze 3.3.0 All Rights Reserved
Podmínky užití | Reklama
RSS | Kontakt | FAQ
0.018 sec. (PHP: 54% SQL: 46%)
