Potížistky
Potížistky
Tento dokument Chytilové je už z principu kontroverzní. Bohužel z něj podle mého šlo vykřesat mnohem více, nemůžu se zbavit pocitu, že místní ženy vyznívají jako slepice (a to říkám jako žena) a ne bojovnice za svá práva. Stylově je to film zajímavý - od střihu, práce s kamerou až po hudbu a kdo ví co ještě. Ubírá mu však obsah. Všechno to působí jako plácání a ne ucelená výpověď žen, které cítí, že mají problémy. Co na tom, že mají, když zajímavé odpovědi zmizí pod změtí plků. V lecčem měly pravdu, jenže tahle agitka Rovnosti šancí je jako celek mimo.
The Butterfly Effect
Osudový dotek
Má to styl a nápad a ve svém žánru tenhle film hraje prim. Zpočátku složité cestování časem se může divákovi zdát zmatečné, ale po chvíli si zvyknete a najednou vám vše bude připadat naopak jasné jako facka. Bonusem pak je romantická linka, která pod tím vším působivým sci-fi nenápadně prosvítá a je možná nejdůležitější ze všeho. Je to efektní snímek s atmosférou a fešáckým Kutcherem, který sice není kdovíjaký herec, v čele.
Macbeth
Wellesův Macbeth
Mám čerstvě přečtenou předlohu (kdysi jsem Macbetha viděla také v divadle) a nakoukané ukázky z mnoha jiných adaptací. Úplně nejvíce mě zaujala britská televizní verze s Ianem McKellenem a Judi Dench, ten přístup byl přesně takový, jaký bych si u Macbetha, což je podle mě především komorní psychologické drama, představovala. Proto to i takový Welles bude u mě mít těžké. U Wellese jsem postavám nevěřila a snímek mě nedokázal strhnout a ponořit do své temnoty. Vizuálně hezké, kulisy mi nevadí, ale prostě to není ono. A aby to bylo kompletní, nutno říci, že jsem viděla delší verzi.
Hope Springs
Hope Springs
Tohle je jeden ze snímků, na který jsem se hodně těšila, a to především kvůli mé oblíbenkyni Meryl Streep, jejíž filmografii pravidelně sleduji. Rozhodně nejsem zklamaná. Možná jsem čekala více legrace a více komediální pojetí filmu, nakonec jsem však s místy nevyrovnanou oscilací mezi dramatem a komedií docela spokojená. Situace jako ze života, fungující dvojice, pro někoho sice nesympatická, pro mě to však neplatí. I já, která teprve před pár lety překročila dvacet let svého života, jsem se ve filmu našla a vzala si z něj ponaučení. Na sobotní odpoledne jinak ideální kus.
Cloud Atlas
Cloud Atlas
Je to skoro na devadesát procent, ale ještě tomu u mě chybí poslední krůček, který se těžce zpecifikuje, protože já u umění většinou nemyslím racionálně, ale řídím se pocity a emocemi. Atlas mraků neumím zhodnotit nějak sofistikovaně. Díváte se, máte krásný pocit na srdci, pokud se díváte s milovanou osobou, je to ještě lepší. Všechny příběhy jsou funkčně propojeny, fungují a sdělují nám něco, co víme, ale přesto to chceme slyšet stále dokola. Snímek má vhodný hudební doprovod, oko potěšující výpravu i barevnost a ač trvá skoro tři hodiny, neumí nudit, naopak vás hlavně svým finále uzemní.
Les Douze travaux d'Astérix
AaO
Asterix a Obelix jsou dnes klasikou i v českých kotlinách. Jejich slavná kreslená dobrodružství jsou na vyšším levelu než moderní hrané filmy. Tento snímek má svůj typický humor, vtípků, které mají hlavu a patu či skrytý podtext je dost, film má příjemnou délku a byť je část s plněním dvanácti úkolů posléze poměrně schematická, nenudí.
Hamlet
Hamlet
Ze všech adaptací Hamleta jsem si vybrala právě tu Olivierovu, ač Branagh nebo Zeffirelli také znějí slibně. Hamleta jsem zrovna podruhé přečetla a Shakespearovi se v posledních týdnech celkem věnuji kvůli škole, takže asi budu přísnější. Stejně jako Olivierův Jindřich V. mě příliš nezaujal ani jeho Hamlet. Nemůžu si pomoci, ale vadí mi ta jeho oscilace mezi divadelním a filmovým pojetím, která mnohdy působí, jako že si nemůže vybrat. A nemám příliš ráda, když filmy působí divadelně, pokud si z tohoto faktu neudělají přednost a nějakým způsobem snímek neshodí. To Olivier nedělá. Dvě a půl hodiny jsou moc a film často nudí. Na divadle by to vypadalo určitě lépe.
Muži v naději
Muži v naději
Ženy v pokušení mě tenkrát docela zklamaly, proto jsem od Mužů v naději nečekala nic. A vlastně jsem se na ně podívala spíše náhodou. Nakonec to vůbec nebylo tak hrozné, jak jsem čekala. Ano, ten svět je divný, zvrácený, sem tam postavený na hlavu, s reálem to společného snad moc nemá, některé dějové zvraty byly příliš padlé a postavené na hlavu, ale na druhou stranu nemůžu říct, že bych se nebavila. Dokonce bych řekla, že je to o malinko lepší film než Ženy v pokušení. A navíc - písnička Chci ti říct je moje osudová.
Dead Poets Society
Básníci
Kouknutí se na tento film byl vlastně náhodný výběr, ale nelituji. Nejsem nadšená a asi jsem čekala něco více, avšak rozhodně nelze tvrdit, že by to byl špatný snímek. Pravda, výsledné hodnocení hodně vylepšuje emocionální závěr. Kdyby byl takto nabitý celý film, možná bych hodnotila ještě výše, emoce jsou to, co mi chybělo. Jinak ale s radostí sleduji Robina Williamse v další dobré roli, u níž si říkám, že mě umí překvapit a že vlastně umí hrát.
Světáci
Světáci
Jedna z výtečných českých komedií, při jejímž zhlédnutí si postesknete, proč se něco podobného netočí i dnes. Skvělé herecké obsazení, prakticky samá esa, děj jednoduchý, ale vyšperkovaný neuvěřitelnými scénami, hláškami, situacemi a vypointovanými dialogy. Příjemná stopáž je už jen třešinkou na dortu.
Harold and Maude
HaM
Na Harolda a Maude jsem se chystala už dlouho. A musím říct, že tak podivný, ale krásně podivný film jsem neviděla ani nepamatuju. Několik rovin se střídá, prolíná, baví vás však všechny. Černá komedie mnohokrát vykouzlí úsměv na rtech, donutí smát se. Dramatické scény umí dojmout. A pak je tu ta linka zaplněná životními moudry, hřejivou láskou, blaženými pocity. Ta vás dostane snad nejvíce. Tenhle mix úžasně funguje, oba herci jsou výborní a film sám je tak absurdní, až je pravdivý, jak nejvíce to jen šlo.
Shaun Of The Dead
Kravinka
Kravina, ale v dobrém slova smyslu. Pokud by tenhle film bral sám sebe vážně, byl by to průser, ale když se to všechno odlehčilo povedeným humorem, funguje to. Příjemná stopáž, u níž není čas na nudu, snímek odsýpá... Na odlehčení dobré.
Moonrise Kingdom
Moonrise...
Konečně jsem se dočkala filmu, kterému se, až na výjimky, naše kina tak trestuhodně vyhnula. Wes Anderson se svou typickou poetikou opět nezklamal a připravil snímek tak jiný a tak svůj. Dvojice zamilovaných je úžasná stejně jako ostatní postavy, které přesně dotvářejí kolorit díla. Celkově je to divné, vtipné, dojemné, krásné, smutné, oku i srdci lahodící přesně jako celá Andersonova tvorba.
Henry V
Jindřich
Po přečtení knihy jsem se začerstva podívala i na filmovou adaptaci. Zašedlý, špinavý, drsný, tak na mě film působil. Jindřich IV. jako hra zabíhá ke komedii a i v Jindřichu V. bylo pár podobně laděných scén, škoda jen, že film se na ně nezaměřil. Jinak je to takový klasicky dobrý snímek, dobře natočený, ocenění hodný, přesto pro mě ne tolik přitažlivý. A pořád jsem z něj cítila divadlo, což mi místy připadalo trochu nepřirozené.
Henry V / Chronicle History Or King Henry the Fift with His Battell Fought at Agincourt in France, T
Jindřich V.
Druhá filmová adaptace stejnojmenné Shakespearovy hry, kterou jsem v průběhu dvou dnů viděla. Zpočátku jsem byla nadšená výraznými barvami, vtipností a zasazením příběhu do divadla. To přiznání původu mě bavilo. Jenže pak přišlo vystřízlivění. Se změnou prostředí začal snímek nudit, byl natahovaný a veškerý spád, který měl na začátku, zmizel. Olivier se postavy Jindřicha V. zhostil skvěle, jako celek u mě ale film nezafungoval stejně jako Branaghova verze. V obou případech platí, že kniha mě bavila mnohem, mnohem více.
The Way We Were
The Way We Were...
Spouštějícím elementem pro to, abych se podívala na tenhle film, byl kdysi dávno seriál Sex ve městě. Těšila jsem se hodně, protože tamější scéna, která variovala závěrečnou scénu z tohoto filmu, mi z paměti doteď nevymizela, byla nabitá emocemi a mi se chtělo řvát. Něco podobného jsem očekávala i od filmu Takoví jsme byli. Jsem však mírně zklamána. Herci byli výborní, titulní píseň je nádherná, politika jako skoro stěžejní téma v romanticko-dramatickém příběhu zaujme, ale jako celek mě tento snímek až tak neoslovil. Nekonaly se výbuchy emocí, dokonce i ten konec mě nechal chladnou. Škoda.
The Life Aquatic With Steve Zissou
Life...
Tohle je film, který jsem chtěla vidět několik let. Kdysi jsem na něj četla recenzi v Premiere a pořád jsem na něj myslela. Navíc chci blíže poznat Wese Andersona a ráda jsem si tímto filmem zkrátila čas při čekání na Moonrise Kingdom. Život pod vodou nelze popsat, ale musí se vidět. Je tak jiný než všechno ostatní. Není o ničem a přitom je o všem. Je krásně barevný, ulítlý a vůbec formálně dobře udělaný. Je smutný i veselý. Musíte se na něj správně naladit a pak se jen vézt, pak se vám bude líbit.
Patton
Patton
Zatím nejlepší Schaffnerův film, který jsem viděla. Válečné snímky nepatří mezi mé oblíbené a délka tohoto kousku mě už předem omračovala, avšak Generál Patton si mě dokázal získat. Válečné scény se střídají s těmi komornějšími a všechno dohromady tvoří působivý portrét jedné velké historické postavy. Oceňuji i edukativní potenciál, herecké výkony. Film mě bavil, nenudil, zaujal.
The Dictator
Cohen
Těšila jsem se, a to hodně. Teď převažuje mírné zklamání, protože jsem zřejmě měla přehnaná očekávání. Představovala jsem si, že se budu od začátku do konce svíjet smíchy, ale nestalo se tak. Ano, bylo to vtipné, černý humor mám ráda a nekorektnost byla také skvělá, ale výbuchy smíchu se prostě nekonaly. Nevím, kde se stala chyba a proč u mě Diktátor nezafungoval.
Men in Black III
Men in...
Jedničku si matně vybavuji, ale co vím, líbila se mi a bavila mě. Dvojka mě evidentně také bavila, když jsem jí v době svého mládí dala vcelku příznivé hodnocení (dnes bych byla asi o poznání kritičtější a přísnější, ale znovu se na ten film koukat nemíním). K trojce jsem přistupovala neutrálně, i tak jsem ale něco očekávala. A jak to tak bývá, čekala jsem něco, co jsem nedostala. Těšila jsem se na zábavnou a oddechovou komedii, avšak dostalo se mi spíše hromady nudy (i když oceňuji některé vtípky na "vyšší úrovni"). Neříkám, že to v rámci jakýchsi mantinelů nefunguje, ale na druhou stranu to není moc originální, přesvědčivé a tak.
Papillon, Le
Motýlek
Schaffnerův Motýlek je v podstatě hodně dobrý film, jenže není na první pohled tak líbivý jako jeho novější, známější hollywoodští kolegové, s nimiž ho prostě bude každý chtě nechtě srovnávat. Ani u mě při prvním zhlédnutí neuspěl tolik, jak jsem si představovala, a k dalšímu zhlédnutí se budu někdy v budoucnu asi dlouho přemlouvat. Motýlek má skvělé herce, ale také na můj vkus dlouhou stopáž a rozvleklý začátek. No, začátek, film mě začal bavit asi čtyřicet minut před koncem, což hodnocení prostě sráží.
King Kong
Kráska a zvíře
Viděla jsem novější Jacksonovu verzi, ale tato stará, klasická a původní mě lákala. Na svou dobu neuvěřitelný film, skvělé triky, moderní pojetí, akčnost a napětí, ale také trochu brutality vyvážené romantikou či dobrodružstvím. Na tom všem má zásluhu hlavně druhá polovina, než se film trochu rozjede, trvá to, ale pak to stojí za to. Snímek, který zaslouží úctu a který by neměl upadnout v zapomnění.
The Untouchables
Neúplatní
Jeden z must see filmů, jenž mi až doposud unikal, protože nepatří mezi ty, které bych musela vidět primárně (z hlediska žánru apod.). Ovšem lákadel má i tak více než dost. A jsou to právě ona lákadla, která nezklamou a uspokojí divákovo oko. Jedním z nich je herecké obsazení. Druhým je Morriconeho hudba. Dalším samotný příběh a jakási pověst filmu. Pak jméno režiséra. Možnost vidět legendární kočárkovou scénu poté, co znáte originál. Mohla bych asi ještě pokračovat, ale nemělo by to cenu. Neúplatní u mě dostáli své pověsti, potěšili mě, zaujali. Film hodnotím veskrze kladně, má příjemnou atmosféru a je tak nějak precizní ve všech ohledech.
American in Paris, An
Američan
Typický muzikál - a to vzhledem k době svého vzniku i zemi původu. Byla jsem na něj dlouho zvědavá a natěšená. Nejsou zde sice tolik chytlavé písně, ony tu vlastně nejsou skoro žádné, ale hudba jako taková nezklame a choreografie je prostě úžasná. Příběh je tak akorát - klasická romantika, která k žánru sedí, ale sama o sobě by asi neobstála. Jenže tenhle film má především spoustu formálních vychytávek, nad nimiž mé srdce plesalo, a také dechberoucí závěrečnou scénu, jež dílo jako celek povyšuje.
Rio Bravo / Howard Hawks' Rio Bravo
Rio Bravo
Když vás u westernu nejvíce baví scéna, kdy si chlapci zpívají nebo když si šerif namlouvá holku, nejsem si jistá, jestli je vše v naprostém pořádku. Rio Bravo je klasický zástupce svého žánru, což milovníci westernu zajisté ocení, ale já moc ne, protože western pro mě není to pravé ořechové. Na druhou stranu Wayne je sympaťák, v tomhle filmu v jistých ohledech tak trochu slon v porcelánu, ale zato chlap se srdcem na pravém místě. Ostatní postavy byly taky fajn, jejich přátelství musíte fandit. Kdyby to bylo trochu akčnější, napínavější, možná bych si to více užila.
Verze 3.3.0 All Rights Reserved
Podmínky užití | Reklama
RSS | Kontakt | FAQ
0.022 sec. (PHP: 42% SQL: 58%)
