Hachiko: A Dog's Story
Hačikó
Přesně takový film jsem dneska potřebovala. Věděla jsem, co mě zhruba čeká, a má očekávání byla naplněna. Neobyčejně silný a dojemný snímek, který přesto nikdy (jako například jeho kolega Marley) nesklouzne ke kýči. Milé dílo, sympatické postavy a hlavně pes, příjemné a hřejivé barvy, hudba ladící k příběhu... Jsem chycena na udičku a emočně uspokojena, takže co více si přát?
Hlídač č. 47
Hlídač
Snímek na současné české poměry dobrý, jeden z těch, které jsem měla ve škatulce "chci vidět". Je to takové depresivní drama, dost tomu nahrává i všudypřítomný sníh. Některé postavy jsou sympatické, některé méně, ale v podstatě jsem si k nim cestu nakonec našla. Roden byl výborný a na rozdíl od většiny se mi líbila i hudba. Řemeslně zvládnuté, ale chtělo by to lepší dialogy a přidat v psychologické rovině.
Before Midnight
Jako facka
Viděla jsem oba předchozí díly. Musím se přiznat, že jsem čekala více a oba pro mě byly do jisté míry zklamáním. I když jsem věděla, že ani Před půlnocí nebude podle mého gusta, nemohla jsem jej vynechat. Naštěstí se oproti dvojce konalo zlepšení. Konverzační filmy nevyhledávám, ale ani mi nevadí. Přesto jsem u Před půlnocí mnohokrát měla pocit, že je to už příliš, příliš minimalistické. Snímek sám je takovou "hezkou" fackou pro ty, kteří mají někoho rádi, ale i samotnému žánru romantických filmů. Donutí vás přemýšlet. A nepřinese vám to vůbec nic hezkého. Plusem je, že postavy mi byly sympatičtější. To platí ale jen do doby, kdy začala hádka v hotelu. Takovou hysterku aby člověk pohledal.
Shoah
Shoah
I přes markantní délku jsem se celkem těšila. Bohužel jsem zklamaná. Tak závažné, zajímavé téma s potenciálem, o němž si většina filmařů může nechat jenom zdát, a ona z toho vznikne, stydím se, když to říkám, taková nuda. Oceňuji režisérův přístup, kdy si Šoa natočil po svém - nepoužil ilustrativní ani autentické dokumentární záběry z oné doby, emotivní hudbu apod., jen kouká do očí všem, kteří hrůzy války v ghettech a koncentračních táborech prožili. Na jednu stranu je to oceněníhodné a působivé, na druhou stranu po chvíli ubíjející a nudné. Jsem na rozpacích. Je to roztahané, ač obsahově zásadní, zpracování výsledek devalvuje. Snaha o autentičnost tak má za následek sníženou atraktivitu filmu.
Last Waltz, The
The Last Waltz
Snímek jsem zhlédla jen kvůli projektu do školy. Oceňuji Scorseseho režii, nechá nás pozorovat, do dění nezasahuje, takže si opravdu připadáte jako návštěvníci koncertu. Pasáže z pódia se střídají s rozhovory, které poodhalí podstatu celé tehdejší doby. Písně byly skvělé, moje gusto. Ale film je na můj vkus dlouhý a musím říct, že mě mnohdy tak úplně nebavil.
Waltz with Bashir
Valčík
Zajímavý film. Slyšela jsem o něm dost, ale dlouho mi unikal. Líbí se mi formální stránka, která je pro dokumentární snímek docela neobvyklá. Je zajímavé o Valčíku s Bašírem přemýšlet právě v rovině dokumentárního filmu a jeho (ne)věrohodnosti. Snímek má co říct, dostane se pod kůži, je sugestivní.
Todo sobre mi madre
Almodóvar
Moje čtvrté setkání s Almodóvarem a opět jsem spokojená. Almodóvar na mě působí jasně evropsky, což myslím pozitivně. Je fajn vidět jednou za čas tak syrový film, takový kontrast k mainstreamu. Vše o mé matce mě celkem zasáhlo, on je to především ženský film o ženách, je až s podivem, jak jim Pedro rozumí. Postavy byly prapodivné, přesto jsem si k nim vcelku lehce našla cestu. A pocta mimo jiné mé milované Bette Davis? Body pro Almodóvara! Barevnost, teatrálnost, ale k tomu pravdivost a opravdovost, to je Vše o mé matce.
Bobule
Bobule
Na film jsem se podívala v rámci nostalgie, protože jsem se zrovna vrátila z míst, o nichž pojednává. Čekala jsem trochu něco jiného, ale to v podstatě nevadí. Odpustím i fakt, že to ve skutečnosti funguje jinak. Vždyť Bobule jsou jen film a chápu, že si tvůrci museli leccos přikrášlit a uzpůsobit. Oceňuji i (po nedávném zážitku s Babovřeskami) vcelku nenásilný product placement. Scénář trochu hapruje, moravská část je mnohem lepší, ucelenější. Bobule jsou však na české poměry docela příjemná náladovka s pár postavami na facku, chybami, ale přesto s atmosférou.
2Bobule
Bobule
Ihned po zhlédnutí jedničky jsem se podívala i na dvojku a musím, asi jako jedna z mála, říct, že se mi líbila více. Kde mi jednička připadala rozvolněná, tam mi dvojka připadala akční. Jasně, bylo to moc přitažené za vlasy, opět se objevila spousta podivných a pitomých postav, sem tam to bylo spíše trapné než zajímavé, ale atmosféra zase nechybí a jako nenáročná zábava na nedělní večer to docela funguje.
Carlito's Way
Carlito
Do mafiánských filmů se mi nikdy moc nechce, nepatří mezi žánr, který bych tak úplně vyhledávala. Jenže pak se podívám a zas a znovu musím uznat, že ony jsou všechny standardně dobré. Hodně podobné a drží si konstantní hladinu kvality. Carlitova cesta není výjimkou. Al Pacino je velice charismatický a umí hrát, na něj je radost pohledět. Snímek mě vcelku vtáhnul do dění, mělo to spád. A mám ráda, když se objeví i milostná rovina, je to potom takové lidštější a pro ženské asi lépe stravitelné.
HOME
Home
Viděla jsem režisérský sestřih, který má skoro dvě hodiny, a to s českým dabingem. A hned tady narážím na první úskalí. Při vší úctě ke Zdeňku Svěrákovi, jako vypravěč mi vůbec nesedl. Nemá příjemný hlas a nehodí se na to. A teď k filmu samému. Asi jsem čekala něco jiného, ne ekologickou agitku plnou těch nejkatastrofičtějších scénářů. Zprvu to vypadalo, že se dočkáme krásných záběrů na naši planetu - myslela jsem, že uvidím kupy zvířat a rostlin, ne záběry průmyslových krajin, hor a ledových pustin bez života. Líbivost byla tatam, tvůrci úsilí ještě stupňovali, ke konci jsme se dočkali dokonce dramatických titulků na černém pozadí. Hudba také přispívala na dojmu apokalypsy. Není to úplně špatný film, ale je strašně zdlouhavý a pak i nudný. A k jeho smůle jsem teď viděla mnoho lepších dokumentů, které se mě nějakým způsobem vnitřně dotkly. Tenhle byl chladný a na můj vkus moc ukecaný.
Senna
Senna
Nechápu, proč se mi do toho filmu tak dlouho nechtělo. Je to výborně vystavěný dokument, který vás strhne. Nemusí přesvědčovat o žádném světonázoru, ale ukáže sportovní legendu v tom nejlepším možném světle. Má to spád a přesahy mimo závodiště, což vítám.
We Bought a Zoo
Zoo
Moc příjemný film na večer. Sympatické postavy, s nimiž soucítíte, překvapivě civilní Scarlett Johansson, krásné venkovské prostředí, děti a zvířata - dvě velká lákadla filmů obecně. Má to vtip, šmrnc, emoce, ale ne laciné... Tušila jsem, že se mi to bude líbit, někdy je potřeba i takových filmů, a taky se mi to líbilo. Těch osmdesát procent je sice na spodní hranici, ale je.
Going Postal
Pratchett
Terryho Pratchetta znám jen z vyprávění, sama jsem od něj nikdy nic nečetla, přesto se ke mně jeho typická poetika a humor dostaly. Zaslaná pošta se nese přesně v tom duchu. Je to příjemné fantasy, kde nechybí roztodivné postavy s prapodivnými jmény, vtip, nadsázka, ale samozřejmě i boj dobra se zlem. Místy jde znát televiznost filmu, i tak ale musím říct, že by se rozhodně neztratil ani mezi konkurenty, kteří zamířili do kinosálů. A mnoho jich dokonce předčí.
Before Sunrise
Dva
Opravdu netradiční - tak nějak civilní, zašedlý romantický film s naprosto normálními hlavními hrdiny, to všechno jsou klady, co se počítají. Zajímavý nápad dotažený do konce, do nejmenšího detailu. Jenže přese všechno jsou právě tito hrdinové ne úplně sympatičtí a snímek sám je kvůli své normálnosti místy takový mdlý a bez vášně. Rozhodně jsem očekávala více.
Before Sunset
Dva podruhé
Režisér i v druhém díle trilogie těží z normálnosti a civilnosti. A ono to ztrácí své kouzlo. Měla jsem pocit, že tohle všechno už jsem jednou viděla. Hrdinové se chovali naprosto opačně než minule, jejich názory byly diametrálně odlišné. Pokud to mělo důvod a hlubší smysl, tak jsem ho nenašla nebo nechtěla najít. Dialogy byly fajn, životní moudra se ve filmu najít dala, ale opět - žádná vášeň, která by vás připoutala k obrazovce.
K-PAX
Prot
Silné čtyři hvězdy. Na Svět podle Prota jsem se těšila a chystala už dlouho, a to především kvůli mému oblíbenci Kevinu Spaceymu. Nezklamal on ani film. Spacey je tahounem snímku a podal svůj standardně skvělý výkon. Film sám má myšlenku, což mě vždy baví. Když odhlédnete od té sci-fi skořápky, uvidíte tolik životních pravd... Příjemný, možná trochu netradiční i prvoplánový, ale což, dobře se na Prota dívá a je to přesně ten typ filmu, jehož negativa cítíte, ale opomíjíte je, protože si vás dokáže dokonale omotat kolem prstu.
Cove, The
Delfíni
Velice zdařilý dokument, který vás pohltí, nenechá spát a který naprosto přesně ví, jak vše odvyprávět, aby vás dostal na svou stranu. Silný zážitek. Sympatičtí hlavní hrdinové, trochu jednostranný film, ale ne laciný vyděrač, v jeho podstatě totiž cítím opravdovost.
Nebeští jezdci
RAF
O existenci tohoto filmu jsem dlouhá léta neměla ani tušení, což byla škoda. Jsem ráda, že jsem Nebeské jezdce mohla zhlédnout, určitě je to jeden z nejlepších českých válečných filmů, ne-li úplně ten nejlepší. Působí hodně světácky, jako by ani nebyl z naší produkce. Je syrový, realistický, na nic si nehraje a poukazuje na krutost války i zničené životy všech, kteří museli bojovat. Možná to není film tak atraktivní jako modernější Tmavomodrý svět, je přece jenom civilnější, odtažitější a chybí mu milostná linka, která by hrála větší roli (tohle je totiž vždy lákadlo pro diváka, zvláště divačky), ale je potřeba jej ocenit.
Smrt krásných srnců
Ota Pavel
Původní Pavlovy povídky jsem nečetla, ale nejen z hodin českého jazyka na gymnáziu si na ně samozřejmě pamatuji. U Kachyňovy adaptace oceňuji především to, že dokázal povídky přetavit v jeden celek, který má hlavu a patu a postupně gradující příběh. Líbil se mi kontrast mezi první, idyličtější polovinou a tou druhou, v níž všechno potemnělo a mířilo k nenávratnu. Celý snímek má kouzelnou atmosféru dávných časů, délka je tak akorát, přesto musím přiznat, že ne vždy mě bavil.
Babovřesky
Babovřesky
Dvouhodinové utrpení, kdy se jenom modlíte, aby už byl konec. Tušila jsem, že Babovřesky se ponesou v duchu Kameňáků a budou trapné, ale že až tak... Ony jsou tak neskutečně blbé. Panoptikum podivných postav, nereálných, umělých, jako by ani nebyly z tohoto světa. Milion mikropříběhů, odboček, které nedávají smysl a tvoří jen změť scének, rozhodně ne ucelený film. To mi vadilo asi nejvíce. Spousta postav je zbytečných, jejich linky postrádají smysl a jsou nedořešené. Pak to shazuje celý snímek - je to kýčovitě barevná trapárna, kde vtipům se nesmějete a jen kroutíte hlavou, zda toto opravdu někdo může myslet vážně a jak je možné, že se to někomu může líbit. Takže abych nějak zakončila své myšlenky - scénář nemá hlavu a patu. Tvůrci chtěli do filmu nacpat prostě vše, okopírovali pár filmů, přidali "vtipy"... Vadil mi product placement. Myslím, že i on se dá udělat s citem. Tohle bylo jako chodící reklama. Je to celé takové fušerské a primitivní a já se ještě teď nemůžu zbavit pocitu hanby, kterou jsem cítila za všechny tvůrce a neherce.
Last Boy Scout, The
Bruce
Snímek, který bych dobrovolně asi nevyhledala. Dokonce jej ani nemám spojený s pojmem kult, pro mě to spíše byla velká neznámá. Ale chtěla jsem mu dát šanci, hodnocení má totiž vysoké. Bruce Willis válí a jeho postava je stejně jako postava jeho dcery svérázná, což snímku dodává šmrnc. Vtipné scény a hlášky také nechybí, ale rozhodně nejsou dávkovány mírou vrchovatou. Jako celek to sice funguje, ale míjí se to s mými představami o skvělém filmu vhodném pro mě. Místy mě to dost nudilo. Akční thrillery zkrátka nejsou mým šálkem čaje, i když v nich hraje sám Bruce Willis.
Nejistá sezóna
Cimrmani
Je trochu symbolické, že se na Nejistou sezónu dívám pár dní poté, co zemřel cimrmanovský herec Jan Kašpar. Cimrmany a jejich humor mám ráda, viděla jsem většinu jejich her, ovšem Nejistá sezóna mě přesto spíše minula. Kombinace záběrů ze zákulisí s útržky her je zajímavá stejně jako nahlédnutí pod pokličku fungování divadla za minulého režimu, ovšem já se spíše nudila, než bavila. Škoda.
Trois couleurs: Rouge
Tři barvy
Z Kieslowského trilogie jsem doposud zhlédla jen tento film. Evropské filmy bývají jiné, na jednu stranu jsem tedy tušila, jaký snímek bude, na stranu druhou mě trochu překvapil. Bohužel mi jako celek tak úplně nesednul, problém mám hlavně s vyprávěcím stylem, který je založen na metaforách, obraze. Pomalu plynoucí děj bez výraznějších zvratů se mi skoro nikdy netrefí do noty, ať už se jedná o jakýkoliv snímek. Rozhodně to není špatný film, ale jde trochu mimo mě.
Flipped
Reiner
Na snímek jsem se těšila a měla jsem ho dlouho zařazený v kategorii "podívám se někdy v budoucnu". Čas od času prostě potřebuji zhlédnout i romantiku, ovšem i u tohoto žánru jsem náročnější a vybírám si inteligentnější kousky. Rob Reiner byl zárukou toho, že nešlápnu vedle. Snímek sám však nakonec má očekávání až tak úplně nenaplnil. Ano, je jiný, tak trochu zvláštní, což musím ocenit. Naštěstí je jeho stopáž jen 90 minut. Nějak jsem se do něj ale neuměla vcítit, sžít se s hrdiny a naplno s nimi prožít jejich příběh tak, že mnou budou cloumat emoce.
Verze 3.3.0 All Rights Reserved
Podmínky užití | Reklama
RSS | Kontakt | FAQ
0.018 sec. (PHP: 50% SQL: 50%)
