Thor
Thor
Na prvního Thora jsem se podívala jen proto, že mě zaujala dvojka, tak to chci vzít popořadě (konkrétní spojitosti s Avengers jsem dávno pustila z hlavy). Nuže. Pro Chrise Hemswortha alias Thora asi nikdy slabost mít nebudu. Blonďáčci zkrátka nejsou nic pro mě. Celkově na mě film nepůsobil moc vyspěle, bylo to akční, ale zábavné už moc ne. Mělo to hezký zvuk, ale tak nějak mi to připomnělo, proč se takové rozjuchané komiksové adaptace nikdy nestanou tím, co bych vyhledávala. Dokud se příběh odehrával v Asgardu, fajn, jakmile jsme se ale dostali na Zemi, nemůžu si pomoct, místy to bylo dokonce trapné. A když jsem ještě nedávno viděla parodii v South Parku...
Chytilová Versus Forman / Forman Versus Chytilová
Chytilová
Moje malé filmové utrpení. Snímek, kdy jeden mluví špatnou angličtinou, jeden francouzštinou a sem tam prohodí něco česky, když zrovna nevědí, jak se co řekne, jsem zhlédla kvůli své diplomce, jinak bych se mu asi dále vyhýbala. Bylo to neskutečně únavné a vysilující, filozofující otázky Chytilové nebraly konce a já obdivovala Formana, s jakým klidem a jak rozumně na ně odpovídá. Scény sledující natáčení Ragtime nebo ty s kamerou bloudící ulicemi pak působily jako balzám na duši. Zajímavá konfrontace dvou rozdílných přístupů k natáčení, jsem ráda, že jsem si dělala poznámky, protože bude stát zato si je znovu přečíst a inspirovat se jimi, ale to je asi tak vše. Ještě že už mám film za sebou a nebudu jej snad muset nikdy vidět znovu.
Prime Suspect 4: The Lost Child
Helen
Čtvrtý film ze série Hlavní podezřelý jsem viděla dlouho po prvních třech. Musím uznat, že se opět jedná o důstojné pokračování, i když laťku jedničky tento díl nepřekonal. Ta podle mě asi navždy zůstane nedostižnou, i když uvidím, jsem přece jenom zhruba v polovině. Moje oblíbená Helen Mirren nezklamala, navíc je to poctivá britská detektivka, jak má být. Unesené dítě má napětí, houstnoucí atmosféru a překvapivý zvrat. I když se asi dalo čekat, že ne všechno bude takové, jak to na první pohled vypadá...
World War Z
Zombie
Snímek, na který musíte mít chuť, k tomu přidáte trochu nadhledu či jak to říct, no a pak si jej docela užijete. Je jasné, že klišé a scénám, jež mají být vážné, avšak působí spíše humorně, se nevyhnete, ale na druhou stranu má snímek místy příjemné napětí (i když víte, že Brad Pitt je takřka nezničitelný Rambo), spád a nenudí. V rámci možností a žánru pro mě ničím nevybočuje a neurazí.
Now, Voyager
Cestovateli...
Po delší době další z filmů s mou oblíbenou Bette Davis. Místy byl snímek trochu úsměvný, ale je třeba brát to v dobovém kontextu. Protože i tak je to film zdařilý, s vynikajícími hereckými výkony a dobře zvládnutým střídáním romantických a nepřeslazených scén s těmi hustě dramatickými.
jOBS
SJ
Původně jsem se těšila, ale obávala jsem se Ashtona Kutchera v hlavní roli. Pak přišly chladné ohlasy a já se těšila méně, avšak stále jsem na Jobse nezanevřela. Pro mě největší slabinou byla samotná hlavní postava - nenašla jsem si k ní cestu, Jobs byl vlastně celkem nesympatický asociál. Navíc ani Kutcher mě o svém hereckém umění nepřesvědčil. Stejně jako jsem nedávno nevěřila Naomi Watts její Dianu, nevěřila jsem Kutcherovi Jobse. Jinak mě ale film nenudil a je to vcelku obstojný kousek a zajímavý pohled do zákulisí Applu, i když ten jde naprosto mimo mě.
Megamind
Megamysl
Animovaným filmům určeným dětem moc neholduji, ale tenhle mě docela bavil. Neměl příliš dlouhou stopáž a příjemně utekl. Uvítala jsem, že hlavní hrdina nebyl ten klasický klaďas, i když klišé jsme se nakonec nevyhnuli. Odsýpající příběh proložilo pár gagů a pořádných songů, takže nakonec není co řešit.
12 Years a Slave
Otrok
Horký oscarový kandidát mě tolik nenadchnul a musím si přiznat, že jsem to docela čekala. K filmu, o kterém jste moc neslyšeli, ale najednou do světa kinematografie vtrhne jako uragán a všichni jej adorují, aniž by se na něj podívali střízlivým okem, jsem si od začátku vypěstovala mírnou averzi. Po celou dobu se tam jakoby nic nestalo, vše působí jako okamžik, plyne to tak nějak poklidně (a ta normálnost i klidnost mi u tohoto dramatu zkrátka vadila, sakra, je to drama!) a ani vás to moc nestrhne, protože tušíte, jak to asi dopadne. Objevné to taky moc není, zda film cíleně útočí na divákovy city a zkostnatělost společnosti, těžko říct. Pokud to McQueen chtěl natočit, protože je černoch a protože prostě chtěl, tak budiž. Nežeru mu to, ale neříkám, že je to špatný film. V rámci svých mantinelů nevybočuje ani k dokonalosti, ale ani k opačnému extrému. Takový kvalitní standard.
La Vie d'Adèle
Adele
Věděla jsem, že se mi Život Adele bude líbit, ale čekala jsem na ten správný okamžik, kdy si film pustit. Jindy mě tříhodinová délka omračuje, tady mi nevadilo. Přestože snímek není vyprávěn pomocí překotných dramatických zvratů, ale je to spíše zvolna plující epizoda života, nenudil mě ani chvíli a tři hodiny utekly jako voda. V několika momentech jsem dostala strach, jaké emoce ve mně film probudil, ale rázem jsem se uklidnila, protože explicitních milostných scén bylo moc, až se mi zdály přebytečné a narušující atmosféru. Je to zajímavá sonda do dívčí duše měnící se v ženu, rozhodně netradiční film pro fajnšmekry.
Diana
Diana
Na Dianu jsem se těšila do doby, než vešla do kin a strhali ji kritici i diváci. Přesto jsem se podívala. Co říci po zhlédnutí? Naomi Watts jsem bohužel Dianu nevěřila, což je zásadní problém, nemohla jsem se s postavou ztotožnit a film si více užít. Neříkám, že je špatné, když se životopisný snímek zaměří jen na výsek protagonistova života, ale v Dianě z toho udělali srdíčkový paskvil alá Hollywood, který šel mimo mě. Kdyby se hlavní postava jmenovala třeba Mary a nebyla princeznou, bylo by to úplně jedno. Diana totiž je především romantický (a do jisté míry vyfabulovaný) film bez zásadního emocionálního dopadu, u něhož mnohokrát zapomenete, na koho se to vlastně díváte. Chválím ale hudbu. Celkově slabých 60 %.
The Wolf of Wall Street
Vlk
Kvůli Vlkovi jsem vyrazila do kina. Těšila jsem se a první hodinu a půl až dvě byla docela unešená. Dicaprio se do svého idiotského hrdiny naprosto položil, film měl šťávu, bylo to cool, trochu sprosté, ale po čertech zábavné. Všechno šlapalo jako hodinky a na povrch prosvítaly kousky dramatu a fungovalo to i tak. Jenže pak to začalo být až tuze dlouhé. Několikrát jsem si říkala "hurá, konec", ale snímek pořád končit nemínil. A mě prvotní pocity nadšení rychle přecházely a nakonec ve mně zůstalo o to více hořké zklamání.
August: Osage County
August
Jsem spokojená a mám touhu vidět to někde v divadle. Meryl zklamat nemohla, to je jasné. Nominace na Oscara je více než zasloužená. Julia Roberts a další zdárně sekundují. To, že snímek vychází z divadelní hry, je pozitivum, protože se nedočkáme laciné upovídanosti, ale kvalitního dramatu a dialogů, které mají hlavu a patu. V jednu chvíli vybuchnete smíchy, hned posléze vám po zádech přejde mráz. Emoce se u vás střídají stejně jako nálady psychicky narušených postav. Dvouhodinová várka deprese nezklamala. Dusno by se dalo krájet a já jsem si to užívala. Film mi připomínal severskou Rodinnou slavnost, trochu také nedávného Boha masakru (ale ten je v porovnání s tímto slabým odvarem), ale i Kdo se bojí Virginie Woolfové a jiné pecky. Prostě drámo, jak má být.
Blue Jasmine
Jasmine
Na každý nový film Woodyho Allena se těším. Částečný návrat do New Yorku se mi líbil, opět jsme se dozvěděli něco o životě, zahloubali si nad jeho smyslem i vztahy. Cate Blanchett byla vynikající. Škoda jen, že je to trošku chladný a odtažitý snímek. Jinak ale tleskám, protože Woody Allen ani na stará kolena, a to točí aspoň jeden film ročně, neztrácí dech.
Čtyři slunce
Čtyři slunce
Byla to náhoda, že jsem se na Čtyři slunce podívala. I když Slámu jako osobnost uznávám, nemůžu si pomoct, jeho filmy mi prostě nesedí. U Čtyř sluncí to nebylo jiné. Tak podivný, překombinovaný film se sice dobrými herci, ale nedotaženým scénářem, s ambicemi, avšak na druhou stranu s malým potenciálem zaujmout širší publikum, ne, ten prostě nemůže uspokojit ani mě.
Rush
Rivalové
Po všech těch pozitivních ohlasech bylo jasné, že se Rivalové budou líbit i mně. Postavit příběh na konfliktu dvou rozdílných povah a navíc ješitných mužů byl dobrý tah. Inspirace skutečností je věcí, která k filmům diváky většinou táhne. Obsadit herce, již ještě nepatří do škatulky "zná mě celý svět" - palec nahoru. Líbilo se mi, že Rivalové měli mnohdy až dokumentární ráz. Jsou zdařile natočení, zahraní, chytlaví a šmrncovní. A jsou především o lidech, krutých i krásných životních osudech, pravdě a poučení. A to mám ráda.
About Time
Láska
Věděla jsem, že s filmem Lásky čas nešlápnu vedle, protože oba dřívější režisérovy počiny se mi líbily, měla jsem akorátní náladu na romantický snímek a tušila jsem, že tenhle nebude jen tak ledajaký. Osvěžující, nenudící, není to hloupé, postavy jsou sympatické a budou vás bavit a zároveň si odnesete něco navíc, třeba totiž objevíte cosi o životě, lásce.
Planes
Letadla
Auta v bledě modrém, no možná trochu bledším. S Pixarem to jde s kopce, rozhodně to není jako dříve - co film, to pecka. Auta jsem také nikdy neměla příliš v lásce, Letadla jsou ještě o úroveň níž, protože opakují vše, co už tu bylo, a samozřejmě to dělají hůře. Schematický příběh, kdy přesně odhadnete, co se bude dít, není tím, co by vás upoutalo. A ano, chápu, že je to pohádka s jistými žánrovými konvencemi. Jenže ono to je místy neskutečně pitomé. A není to ani vtipné.
The Conjuring
Démoni
Na horory se normálně skoro vůbec nedívám, ale zde jsem udělala výjimku. Už kvůli tak vysokému hodnocení. Nespletla jsem se. V zajetí démonů mají vynikající atmosféru po celou dobu filmu, tu podporují i 70. léta, kdy se děj odehrává, nebo tradiční formulka "podle skutečných událostí". Je to děsivé, kvalitně zpracováno. Skvělá žánrovka, kde všechno funguje, jak má.
Gaslight
Plynové lampy
Světoznámý klasik na režisérském poli, výteční herci, spousta oscarových nominací a příběh patřící k žánru, zemi i období, které mám ráda, to přece nemohlo dopadnout špatně. A také že ne. Nejvíce si na Plynových lampách cením ponuré, temné a dechberoucí atmosféry, jež panovala takřka od začátku do konce i přesto, že jsem velice brzy odhadla, zač je toho loket. Chování postav sice bylo v několika chvílích mírně překvapivé a ne úplně logické, ale všechny tyto drobné výtky přebijí herecké výkony, pevná režie a hlavně ona atmosféra.
The Hobbit: Desolation of Smaug
Hobit 2
V kině jsem byla už před pár dny, ale nebyl čas napsat názor dřív. A možná je to dobře, měla jsem chvíli na to, abych si vše promyslela. Jsem spokojenější než po prvním dílu, a to je pro snímek dobře, čekala jsem, že to bude spíše naopak. Po prvním filmu jsem byla zklamaná, teď jsem šla do kina smířená a s předem jasnou představou. Zvykla jsem si na posun oproti milovanému Pánovi prstenů - více počítačové animace atd. Bavila jsem se a Hobita konečně přijala takového, jaký je. Hodně akce i záběrů na efekt, trochu plytší příběh, smyšlené postavy, odsun od původní předlohy... Stále mi sice vadí rozkouskování na tři filmy, a zde na konci to bylo citelné, avšak v podstatě Hobita chválím.
Prisoners
Zmizení
Výborný film jdoucí ve stopách všech dobrých thrillerů a detektivek, ať už filmů nebo seriálů. Na mysli vám vytanou ty (nej)lepší a vy po srovnání zjistíte, že i Zmizení se mezi ně může směle zařadit. Snímek má vynikající pochmurnou atmosféru, byť o klišé jako sníh / déšť / noc, která ji podporují, by se dalo dlouze hovořit spíše v negativním světle, dále je napínavý a nutí vás výrat na obrazovku. O konci se dá také dlouze diskutovat, a to je plus. Herci byli rovněž skvělí. Žánrovka, která potěší. Jsem ráda, že se s blížící oscarovou sezonou většinou nějaká objeví. Takové filmy nenudí, i když jich na podobné téma máte pár za sebou.
Hořící keř
Keř
Silných 80 procent. Na Hořící keř jsem se podívala v době, kdy už se o něm tak horlivě nediskutovalo. Všechny tři díly jsou konzistentně dobré, líbilo se mi, jak příběh o Janu Palachovi vygradoval v soudní drama v čele s Dagmar Burešovou, jak byl obohacen o kontext a informace, které člověk neví nebo věděl kdysi a pak je zapomněl. Herci byli výborní. Hořící keř má neuvěřitelný náboj a tísnivou atmosféru. Je to důležitý film pro celý národ, zadostiučinění, potřebné vyrovnání se s minulostí, snímek, aby se nezapomnělo... Škoda, že to s Oscary nevyšlo, myslím, že bychom měli šanci. A dík Agnieszce Holland za to, že se úkolu zhostila. I kvůli ní a částečnému pohledu zvenčí z toho nevznikl kýč plný patosu.
La grande bellezza
Nádhera
Od filmu jsem čekala hodně a velice jsem se na něj těšila. Teď jsem zklamaná. Možná jsem to mohla čekat, vždyť ani díla velkého Felliniho mi vlastně ne vždy byla po chuti... Obrazově a hudebně nádherný film, který v sobě skrývá poselství, jež chápu, avšak nudila jsem se, neužila jsem si to... Filmy stavějící na sledu epizod se nikdy nevyrovnají těm, které vás uhranou příběhem, mají v sobě napětí...
L'écume des jours
Pěna dní
Snímek mě zaujal plakátem, obsazením, popisem děje i zemí původu. Čekala jsem něco francouzského v tom nejlepším slova smyslu - imaginativního, dechberoucího, kouzelného... Ale nakonec jsem se v té vší surreálnosti sama utopila. Zpočátku mi spadla čelist, pak mě to chvíli bavilo a hrála jsem s Gondrym jeho hru, jenže nakonec, a nebylo to tak daleko po začátku filmu, mě Pěna dní bohužel přestala bavit. Její podivnost, která mě zpočátku zajímala, mě začala iritovat. Bylo to moc. Divné, pošahané... Byť připouštím, že to vlastně fungovalo. Asi bych více zdůraznila romantickou linku a ubrala na smršti formálních vychytávek. I když tak nějak tuším, že Pěna dní by mě nebavila ani na papíře.
Cinderella
Klasika
Popelka je klasika. Archetypální příběh tolikrát variovaný ve filmu i literatuře funguje i v podání Disneyho. Není to sice taková zábavná taškařice jako Alenka v říši divů, ale je to milá pohádka, kde všechno běží, jak má, film pobaví, poučí, určitě nezklame děti ani jejich rodiče.
Verze 3.3.0 All Rights Reserved
Podmínky užití | Reklama
RSS | Kontakt | FAQ
0.017 sec. (PHP: 59% SQL: 41%)
