INFORMACE O FILMU

Mladý venkovský farář z Ambricourtu bojuje jak svůj vnitřní boj (tak typický pro všechny světce) o víru a modlitbu, tak proti nemravnosti hraběte ze zámku, svatokrádežné hraběnce, mladé komtese, která matku až patologicky nenávidí, a konečně i proti hloupým vesničanům. Jediným přítelem z lidí je mu farář z Torcy, starý a zkušený kněz. Nosí v sobě hnízdo rakoviny a díky ní může jíst jen chleba a víno (symbol Eucharistie vidí snad každý věřící člověk). Jeho život pomalu ale jistě směřuje k vrcholnému boji, ve kterém donutí hraběnku vzdát se relikvie, kterou chová jako památku na svého mrtvého synka. Farář vítězí a žena se opět smiřuje s Bohem. V čas nejvyšší. Kněz cestuje za svým přítelem ze semináře, který opustil kněžskou dráhu. Nachází ho v bídě a nicotnosti. A opět je to amricourtský farář, který vítězí na pochybami odpadlíka. Neodsuzuje, neproklíná, tiše trpí. Konec je neodvratný. Paralela s životem Kristovým, Bernanosem zamýšlená, se Bressonovi podařila přímo mistrovsky.

ŠTÁB

OBSAZENÍ