avatar uživatele

jakupb

Jméno
Jakub
Věk
25 let — narozeniny slaví za 22 dní (Kozoroh)
Bydliště
Praha 8
Twitter
Facebook
Google Plus
Poznámka
Názory
plakát filmu
Megamysl
Megamind
70 %

"Co kdyby Lex Luthor porazil Supermana?" Hezká myšlenka, v rukou tvůrců ale nedotažená do zdárného konce. Z Megamind šlo vytěžit mnohem víc, stále se nemůžu zbavit dojmu, že s abicemi to skutečně nepřeháněli. Na animák pro děti moc skrytých myšlenek, na animák pro dospělé zase málo. Film se víceméně zasekl někde ve středu... neříkám, že je to úplně špatně, ale když už jste jen krůček od dospělejšího zážitku, zamrzí vás uchýlení k čistě konzumní stránce věci. Do 3/4 svěží animák, s logickými (a lehce odpustitelnými) zápory, ale především postava Tiny Fey z toho dělá větší "pohádku" než bylo nutno. Naproti tomu mužské postavy výsledek zachraňují. Přechod k hrdinovi záporákovi je napoprvé zábavný, a i když jakoby z oka vypadl kříženci Avatara s nafukovacím balónkem, vcelku originální. Bylo mi jedno, že je to jakási parafráze na Úžasňákovi a alternativa Já, padouch. I přesto, že mě film výrazně nechytl, líbil se mi. Ve výsledku tedy řadím zážitek z Megamind na úroveň Čísla 9. Šlo by to líp, potenciál tu byl, ale buďme rádi za to, co máme. Přelom roku 2010/2011 je na zdařilé animáky celkem úrodný, tak ať to nezakřiknu.

25. ledna 2011
plakát filmu
Fighter
The Fighter
60 %

V prvé řadě se sluší zmínit, že Fighter není špatný film. Dostanete od něj požadovanou dávku emocí, depresivní atmosféru, rodinné problémy, okrajově poučku o braní drog a na vrch i důkaz, že na polepšení není nikdy pozdě. Hrají v něm dobří herci. Režisér vkládá do každičkého záběru svou důslednost, na první pohled nic nepodcení. Detaily jsou dovedeny k surovosti každodenního života… Paradoxně je však snaha být reálný odměněna prvotřídní sterilitou. Zdánlivě bez zaváhání, ovšem pro mě především odtažité. Laicky řečeno, nijak to nechytne a za pár hodin se mi film totálně vykouřil z hlavy. Syrové a drsné drama si lze představit mnoha způsoby, ale tak či onak, především by vás mělo zaujmout. Na Fighterovi mi je však hned od začátku něco podezřelé. Boxerské drama založeno na rodinném zázemí, neustálá nerozhodnost jestli se teda vzepřít nebo ne, dobrý, leč zastrčený Wahlberg (zapříčiněno rolí, ne jeho umem) a fetka Bale v každém druhém záběru. Tempo také zbytečně moc popisné, akčnější prostřihy jsem pokaždé nadšeně vítal (mohlo jich být mnohem víc). Ale oni si prostě řekli, že natočí standardní drama se vším všudy, s dopředu známými nedostatky, které se nenamáhali maskovat či chytře obcházet. Strojené, ve výsledku spíš nijaké než jakkoli prospěšné. Souhlasím takřka ve všem s místní recenzí, kterou nechápu, proč kritizujete. Po delším zamyšlení tedy nakonec jen 60% a potřeba opět zhlédnout Social Network a více ho docenit.

18. ledna 2011
plakát filmu
Zelený sršeň
The Green Hornet
50 %

Čekal jsem víc. V dobách Scotta Pilgrima, Iron mana, Kick-ass a jim podobných nemá tenhle pokus sebemenší šanci. A i přesto, že si mě třetí jmenovaný nezískal, Zelený sršeň nedosáhl ani na tuto hranici. S tím co ukázal, bude vždycky pouze dalším do počtu, cool blbost s kupou chyb a jen špetkou povedeného… A mrzí mě to o to víc, že na režisérské sesli seděl Michel Gondri. Jak jsem s překvapením zjistil, to on má na svědomí ultra levný a dobrými nápady hýřící Prosíme přetočte. Bohužel, v Zeleném sršni jeho talent zaniká pod náporem efektů, debilních dialogů a dalších efektů... Vhození do děje pro mě bylo jak ze zlého snu. Absolutně nesympatické, křečovité, skoro mi dalo námahu se pousmát. Styl vyprávění mě víc než překvapil… Naštěstí si člověk po zhruba půl hodině zvykne a podívaná najednou působí mnohem plynuleji… To by však nesměl být po celou dobu na scéně Seth Rogen. Vůbec mě nepřesvědčil, jeho herectví mi nevyhovuje - v kombinaci s přitroublým scénářem hotová smrtící kombinace. Ovšem tam kde ubraly dialogy Sethovi, přidaly Waltzovi. Po Hanebných panchartech další koncert... i když logicky upozaděn důležitostí postavy, hlášky měl suveréně nejlepší. Příjemně překvapila také popová star Asie, Jay Chou a stále smyslná Cameron Diaz. Pěkných je i pár akčních scén (ta v mrakodrapu nebyla věru marná), takže byste z kina neměli odcházet naštvaní. Možná rozmrzelí, zklamaní… nadruhou stranu, pokud budete chtít, film si lze i užít. Vypnout mozek, nesrovnávat s podobnými snímky, hltat Waltze a nepřemýšlet nad tím, že bude druhý díl. 45 %.

14. ledna 2011
plakát filmu
127 hodin
127 Hours
90 %

Nádhera. Jinak to ani říct nejde. Drama založené na skutečných událostech, o člověku odmítajícím tradiční styl života, samotáři jehož druhým domovem je příroda Utahu, v čele s Danny Boylem coby režisérem… Je to až neuvěřitelné, ale opět si vzal novou látku a vypadá to, že tahle výzva proti němu neměla žádnou šanci – svou práci odvedl dokonale, s přehledem a na rozdíl od Darrena a jeho nedávné Black Swan, o poznání víc stravitelněji. Proto, i když máte při závěrečných titulkách pocit, že 127 hodin je jednohubka, nadšení a obdiv zastíní veškeré pochyby. Jak nad tím přemítám sebevíc, je to prostě jízda. Rychlé tempo, perfektní atmosféra a to jak před, tak i po osudném neštěstí. Bál jsem se, že jakmile přijde řeč na vzpomínky, rekapitulování a přeludy, bude zle, ale nemáte se vůbec čeho bát! Film neztrácí šťávu a stagnace nehrozí… A je to i díky výbornému Jamesovi. Franco předvádí natolik kvalitní výkon, jako Reynolds v Buried. Už sama jeho neokoukaná tvář je velkou výhodou a k tomu to perfektní vciťování se do role a vůbec… všechno od něj působí nanejvýš reálně (což je pro film dost podstatná věc). Proto i jednoznačně nejsilnější scéna – čin, ke kterému se schyluje už od začátku - může vypadat tak senzačně. Ke všemu nasnímáno na jediný zátah! Sluší se tedy zmínit i brilantní kameru, skvěle propletenou s režisérovým stylem. Roztrojený obraz mi vůbec nevadil, naopak výsledku v mnohém prospěl… Suma sumárum, já skoro nemám, co vytknout! S ničím nemám problém, závěrem se mi přesně trefili do nálady. Časem se třeba něco dostaví, ovšem bezprostřední pocit je krásný… bez rozmyslu 90%.

13. ledna 2011
plakát filmu
Na vlásku
Tangled
80 %

Nejdříve jsem myslel, že si svůj čerstvý zážitek nechám chvíli uležet… ale tak co… alespoň uvidíte, jak vypadá bezprostřední nadšení! Na vlásku je zdařilá… co zdařilá, po čertech povedená Disneyovka! Když nepočítám staré dobré klasiky, minimálně nejlepší film nové éry, tj. od roku 2000 (na vysvětlenou - Disney se nerovná Pixar, sice je to dceřiná společnost, ale pro mě úplně jiná liga). Konečně se totiž studio ubralo tím správným směrem… Na vlásku svým moderním pojetím překvapí nejednoho skeptika - pro ty, co si myslí, že od patosu nikdy neupustí a konec se vždy notně topí v dojemných slzách - mám dobrou zprávu. Ono to totiž jde i s nadhledem! Ale dost už těch obecných informací, hurá na fakta. Příběh, ač ohraný, je v dobrých rukách jedna velká příležitost a mění se ve zlato. A nebudu zdržovat s dalšími superlativy, je to především díky perfektně podaným charakterům. Jak princezna, tak čarodějnice a dokonce i "princ záchranář", jsou vytvořeni jakožto regulérní postavy (se vším všudy), a kdyby byli ztvárněni lidskými herci, nikdo by se za ně nemusel stydět. Jejich povahové vlastnosti jsou na tak kvalitní úrovni, že by hravě přetrumfly i Shreka. A jsem rád, že jsem ho zmínil. Tomu se totiž film svým způsobem podobá asi nejvíce. Začíná se záchranou z věže a končí... no stručně řečeno, něčím ve stylu polibku z pravé lásky. Na vlásku je vlastní i typicky shrekovský druh humoru. Sarkasmus za každým rohem, vtipy se zvířátky, hlavní mužský hrdiny vždy nad věcí (vyjma občasné romantiky, ostatně, jako u zeleného zlobra). Ovšem Na vlásku v mnohém Shreka přesahuje (samozřejmě je tomu i naopak, v jistých ohledech je Shrek pořád tím vzorem, z kterého se vychází), kupříkladu… no nebudu zapírat… postupem času se mi Rapunzel dostala pěkně pod kůži a dá se říct, že jsem si k ní během filmu vytvořil snad i nějakou citovou vazbu (přirovnal bych to k sympatizování s Elikou, viz. Prince of Persia 2008, kdo hrál, pochopí). Ostatně i věčný Flynnův nadhled, či pouhá mimika koně Maxima, jsou věci, které se tak často nevidí. Proto, neodsuzujte zprvu naivně vypadající pohádku, kde se najde místo i pro mnou nenáviděné pasáže pěveckých výstupů během děje (dá se to snést, ne že ne) a s chutí se podívejte. Upřímných 80%. PS: Pokud budete přesto chtít vyčítat filmu dětskost a mně mojí mírnost, vzpomeňte si, že je to film pro děti a v rámci tohohle žánru se o moc víc udělat prostě nedá.

11. ledna 2011

Jo jo, kdyby byl Devil alespoň z poloviny tak povedený, jako Buried… Takhle se má tvořit atmosféra! I když je během 95 minut vidět jediná lidská tvář a prostor je vymezen na sotva 3 metry čtvereční, napětí by se dalo krájet. Podařilo se totiž to nejdůležitější - film staví na velmi slušeném základu a daří se mu ho neustále rozvíjet… A tím nemyslím pouhé pohřbení zaživa, ale především náplň času do případné záchrany/smrti. Mobilní hovory se ukázaly jako velmi efektivní řešení a díky scénáři i jako dobrá příležitost pro předvedení hereckých schopností… Ano, opomenout Ryana Reynoldse by bylo vážně škoda. Oproti hezounkovi z romantického Návrhu či omylu genetiky z X-men Origins je to značný rozdíl! Bez problémů bere veškerou zodpovědnost na sebe – (jedinou)klíčovou postavu zahrál výborně a na úspěchu filmu nese lví podíl. Jinak, co se vyznění filmu týče, byl jsem s ním více méně spokojen. U takto minimalistických až klaustrofobních dílek je celkem podstatné, aby měly působivý konec. A zde jsem se dočkal, ačkoli jsem chtěl původně trochu víc. <SPOILER> Navážení do politiky USA mi nevadí, čili drobná provokace je v pořádku (konec lze vyložit hned dvěma způsoby, tím špatným nebo tím ještě horším) </SPOILER>, ale něco více šokujícího by k Buried sedělo mnohem líp. Nicméně se stále jedná o další minimalistický film (po Telefonní budce), který se skutečně povedl! 75%.

7. ledna 2011
plakát filmu
Nezastavitelný
Unstoppable
70 %

Když jsem se o filmu dozvěděl, optimismus u mě rozhodně nepřevládal… stačilo mi přečíst si název a prohlédnout plakát. Nicméně musím všem říct, že se o žádnou katastrofu nejedná! Nesmí se totiž zapomínat na jedno vele důležité jméno… ne, není to Denzel Washington a už vůbec ne Chris Pine… ale Tony Scott. To on z původně ultra béčkového námětu vytěžil maximum. Svojí adrenalinovou podívanou nám vypráví skrze civilní pojetí, ve stylu prezentování katastrofy v běžných sdělovacích prostředcích. Navíc děj je v rámci možností snadno uvěřitelný, kdy má největší neplechu na svědomí lidský faktor… prostě žádný trapný padouch, pouze nešťastnou náhodou rozjetý vlak. A i když je příběh podle pravdivých událostí notně pohollywoodštěň, stále vypadá neokoukaně a svěže. Dokonce mě tak strhl, že jsem byl schopný odpustit i okatá klišé a dojemná shledání. Ono to k tomu vlastně i patří. Celý film se nese v duchu dnešních reportáží ala Nova – dramatizace, lidské osudy – a já proti tomu pro jednou nic nemám. Rozhodně lepší než předchozí Scottův počin. Chválím taky Danzelův přerod na hrdinu-důchodce. Sice si nemyslím, že se hodí už jenom pro tenhle typ rolí, ale to už je věc jiná, každopádně ji zahrál dobře. Unstoppable je pro chvíle nudy jak dělané. Takže berte s rezervou logickou předvídatelnost (těžko můžou zastavit vlak při prvním pokusu :D) a užijte si ho.

3. ledna 2011
plakát filmu
Jeho fotr, to je lotr!
Meet The Fockers
60 %

Ani toto pokračování nevidím poprvé a jsem vážně rád, že se nepotvrdila sestupná tendence druhých dílů. Za sebe mám zcela jasno, proč to tak je. V prvé řadě scénářem, který se díky bohu zaměřil na další seznamování a více méně se vyhnul rodičovským problémům. Greg s Pam nemuseli řešit narození miminka (bohatě stačil malej Jack), takže je veškerá pozornost soustředěna na nové postavy – skvěle ztvárněné B. Streisand a D. Hoffmanem. Na komedii jsou jejich charaktery nezvykle dobře napsány a časté konfrontace s diametrálně odlišným Jackem (De Niro) tak nepřestávají nudit. Nedivte se, že budu mluvit pořád o hercích. Celý film je totiž hlavně o nich, Meet The Parents přímo závisí na populárních tvářích! A v kombinaci s příjemným dějem a situačním humorem tak mohla vzniknout maximálně pohodová oddychovka. Ve srovnání s jedničkou jí řadím na stejné místo. De Niro byl kapánek upozaděný a humor troch víc jednoduchý, než bych si přál, ale dvě nové tváře, mi to bohatě vynahradily (+ perfektní dabing Streisand). Proto opět 65%. PS: Bude trojka blbost? Potvrdí se, že nový přírůstek do rodiny Fockerů způsobí víc problémů (z hlediska filmu) než užitku? No uvidíme, jak to dopadne, každopádně obavy jsou veliké…

29. prosince 2010
plakát filmu
Černá labuť
Black Swan
80 %

Ačkoli jsem od Darrena viděl pouze jeho tři poslední filmy (včetně Black Swan)… stačily mi na to, abych si o něm udělal obrázek, který jen tak snadno nezměním. Jeho díla jsou nesmírně zajímavá - lidská dramata zobrazuje pro mě neuvěřitelně lákavým způsobem… vždycky je tam totiž nějaká přidaná hodnota, zkrátka něco na víc, co jinde nevidíte… Ať už se jedná o bezkonkurenční vizuál (Fontána), vrcholný výkon zatracovaného herce (Wrestler) nebo v tomto případě – temnou stránku baletu. Black Swan je takovou ženskou parafrází na zmiňovaného Wrestlera. Znovu se jedná o netradiční sport (vzhledem k tématu pro drama), zmíněna je především ta špatná stránka věci, hlavní herec/čka tu hraje na Oscara a atmosféra je tradičně depresivní. Film si podmaní asi každého a minimálně po dobu stopáže mu dá pořádně zabrat. Emoce jsou na vrcholné úrovni a pochvalu si zaslouží každý zúčastněný – převážně však Natalie Portman. Kvalitní role, ještě lépe zahraná, bravo! Zaujal mě i Vincent Cassel, snad víc než ve Veřejném nepříteli (!). Co mě ale trošičku překvapilo a znesnadnilo mi nejen hodnocení, ale i celkový pohled na film, je atypická výtvarná stránka. Nehodlám vám nic prozrazovat, jelikož právě použití této kontroverze bylo pro mě druhé největší překvapení večera (po Natalii), ovšem kdybych měl shrnout, jestli ano či ne… stále nevím. Po denním přemýšlení u mě převážil názor, že i když se to může na první pohled jevit jako nevhodné, nejspíše právě díky tomu, si na film ještě po měsíci vzpomenu. Proto tedy spíš pozitivní, nežli negativní. Vzato kolem a kolem, Darren mi připravil bezpochyby jedno z nejlepších dramat tohoto roku a moc bych mu přál, aby takhle točil dál a dál. Občas mi jeho nejnovější počin připadal lehce jednostranný, nevyhnul se pár logickým chybám (krev si někdy teče, jak se jí zlíbí, kašle na přírodní zákonitosti) a s přibývajícím časem jsem netrpělivě vyhlížel konec (děj psychicky vyčerpává)… Nicméně jeho netradiční, leč kvalitní filmy jsou jistota. Určitě se tedy podívejte, 80%.

27. prosince 2010
plakát filmu
Fotr je lotr
Meet the Parents
60 %

Pro mě klasika, kterou vidím snad počtvrté. Když jsem byl menší, smál jsem se určitě víc, ale ani po letech mě nenechal tenhle bizarní seznamovák lhostejným. Člověk nemusí dlouho přemýšlet, aby přišel na klíč úspěchu… je jím samozřejmě Robert De Niro. Možná se to nezdá, ale bez něj by toho Stiller moc nezmohl. Bez něj by to byla jenom další nijaká hovadinka o nepřízni osudu! Jen si zkuste dosadit za De Nira někoho jiného, no zkuste si to… Vidíte, prostě by to nešlo ;-D. Mimoděk se totiž v rolích dvou protipólů skvěle doplňují a tvoření srandy jim nezabere ani moc úsilí, jde to samo. Jejich pobyt na plátně jsem si vážně užíval… Jediné, čím mi film lezl na nervy, byla přemíra neštěstí, která se nebohému Gaylordovi Fockerovi, přihodila. Někdy zbytečně tlačili na pilu a já ani nevěděl, jestli se smát nebo ho litovat. No, naštěstí bylo rozuzlení čistě v pozitivním duchu. Konec dobrý, všechno dobré. 65%.

27. prosince 2010

Swordfish se snaží o to, aby byl co nejvíc cool. Krásně je vidět, jak se, coby film z přelomu 21. století, svezl na vlně moderního zločinu. Časem prověřené bankovní loupeže už jsou holt pasé, a tak přidává hackování, nálože s kovovými kuličkami a lety jeřábním vrtulníkem… Bohužel ve snaze o prvoplánovou atraktivitu pozapomíná na všechno ostatní. Výsledek je tak neuvěřitelně plochý, zato odlehčený a srozumitelný akčňák nové generace… Sám o sobě by nestál za větší zmínku, naštěstí pro něj, mu měrou vrchovatou pomáhají herci. Především vystajlovaný Travolta si krade každičký záběr po sebe. Znovu mi dokázal, že v záporných rolích je jeho síla (viz. Face/Off, Pelham 123). Příjemně působí i Hugh Jackman, jde mu to i bez vysunovacích drápů a obzvláště pro dámské publikum je velkým lákadlem. Ale ani my, chlapi, nemusíme smutnit - komu se líbí Halle Berry, užije si ji jako nikde jinde (i když Ples příšer taky není marný :D). Stručně řečeno, dá se na to koukat. Děj hezky odsýpá, a i když se nevyhne hromadě ohraných momentů či předvídatelných zvratů, na úkor plynulosti to lze přepustit. Potěší i konec.

26. prosince 2010

Po prvním zhlédnutí neuvěřitelně působivé. Člověk má pocit, jak kdyby se právě díval na důležitý milník vnímání celého světa. Chrlí na vás jednu udivující informaci za druhou, různé údaje, projevy, záznamy… Zeitgeistu se nedá upřít neuvěřitelně autentická forma, vybízející k tomu, abyste byli div ne poctěni tím, že jste se mohli tyhle šokující "pravdy" dozvědět! Já nebyl výjimkou, jenže čím víc času uplyne, tím váš ojedinělý pocit slábne, až vymizí do ztracena. A vy se začnete dívat na věci o poznání skeptičtějším pohledem. První kapitola není nic překvapivého, navíc coby ateisty se mě vůbec nedotkla. Druhá, o 11. září, je však pravý opak. Docela bych tomu rád věřil a proč vlastně ne. Ovšem třetí kapitola je už čistou konspirační teorií. Mnohdy do ní nejrůznější souvislosti zapadají, ale musíte si uvědomit, že to, co vám řeknou v Zeitgeist, není přece čistá pravda. I když se tak tváří a je snadné tomu podlehnout, je to přece jenom film upravený pro masmedia. Nicméně už jenom pro ten chvilkový pocit, že rozumíte nejpodstatnějším podvodům světa, to stojí za to. Žádný jiný film/dokument mi tohle zatím neumožnil, 75%.

23. prosince 2010
plakát filmu
TRON: Legacy
TRON: Legacy
60 %

Na TRONA jsem původně nechtěl chodit, stačilo mi rozpačité promo… Ale když už vidět film, který je z 90% o tricích, tak jedině v kině. A proč ne rovnou v IMAXU. Po pravdě, zvolil jsem tu nejlepší možnost! Úchvatný zvuk, prvotřídní obraz, po dlouhé době zvládnuté 3D… tohle TRONOVI moc sluší. Ovšem, jestli teď čekáte, že spustím ódy, jak skvělý film to je, že se stal hitem letošní sezóny a je lepší než Avatar, máte smůlu. V prvé řadě je to pro mě kupa klišé, držící při sobě jen zázračnou silou, obalená do přemíry efektů, kde není jediná věc, která by nesvítila či neměla zvláštní estetickou roli. Vizuál tvoří nejpodstatnější část, která opravdu stojí za to. Vytvořený svět připomíná útroby počítače a veškeré procesy jsou krásně elektronické a nesou se na vlně maximální sterility. Což, připomínám, není mínus. Grind vypadal fantasticky. ALE, po dějové stránce je to zkrátka... no prostě blbost. Skromnost stranou, tohle se nedalo brát ani s nadhledem (narozdíl třeba od zelené agitky z minulého roku). Ohrané scény o otcovství neuvěřitelným způsobem film strhávaly. Podobně jako v Terminátorovi 4, tak celek selhává na základě toho nejdůležitějšího, příběhu. A film se má točit podle příběhu, nikoli podle vaty – efektů. Neberu jim, že chtěli přijít s moderním blockbusterem, lidi na to budou chodit, ale náročnějšího diváka nikdy neuspokojí. Jako vyplnění volného času ano, ovšem coby zlatý hřeb večera v žádném případě. Ostatně, nechci abyste si mysleli, že proti TRONOVI něco mám, vůbec ne, vyjma občasných zdlouhavých scén je to jízda, jen si mě nezískal jako Avatar. Přitom je to obdobný případ, jednoduchý základ natočený za pár týdnů a pak několik let u počítače, ale vzato kolem a kolem, Pandora je mi mnohem bližší.

23. prosince 2010
plakát filmu
Dekameron
Decameron, Il
40 %

Velmi zvláštní film, který lze strašně snadno odsoudit. Bohužel mi nedali na vybranou, tohle si člověk vážně nemůže užít! Bez pardonu, filmařina v jednom z nejamatérštějších podání… Přepis knihy do scénáře mohl být sebetěžší, ale nic neomlouvá stupidní děj, složený z jedné hloupé povídky za druhou. Nenápadité, bez hlubší pointy, na čestné výjimky pohádkově rozlišené povahy na ty dobré a zlé… A jediný propíraný prvek, s kterým je film často spojován – sex – je zbytečně otevřený, bez náznaků a spíš laciný, než jakkoli prospěšný. Krev mi pili i přehrávající herci-amatéři, dávající své emoce zbytečně na obdiv. Prvotní záměr, obsazení „skutečných lidí“ bez příkras, je sice chvályhodný, ale režisér si je mněl více pohlídat. Nic na výsledku nezměnila ani nevýrazná kamera či opakující se hudba. Jak říkám, divné, své, ale rozhodně nic pro mě.

21. prosince 2010
plakát filmu
Motýlek
Papillon, Le
70 %

Na Motýlka jsem se těšil a sliboval si další legendární útěk. Konečně jsem chtěl vidět snímek, který mě po dlouhé době lidově řečeno posadí na zadek. No, nevybral jsem si špatně, ne náhodou patří vězeňská dramata mezi nejvíce emocionálně vypjaté filmy. Prostředí ostrova bylo správně pesimistické (nekonečné džungle, všudypřítomný hmyz) a vězeňský režim řádně krutý. Nejdůležitější však byli hlavní hrdinové, to na jejich bedrech ležela polovina úspěchu. A upoutal mě hned způsob, jakým nám je režisér představuje. Zvolil si nevýpravný styl, bez přehršle dialogů, a tak se občas stane, že na pár minut uslyšíte pouze (zdařilou) hudbu v pozadí. Byl jsem za to rád, o to více jsem si cenil každého rozhovoru. Dobře tomu bylo i z jiného důvodu, a to sice, že jak Henri, tak Louis mi nepřišli výrazně filozoficky obsáhlí. Odhodlání a zarputilost z nich byla cítit na kilometry daleko, ale že bych se dozvěděl o jejich plánech do budoucna či o jejich osobě obecně, to ne. Ovšem sílu má film i bez toho, o tom žádná. Aby se Motýlek zařadil k úplné špičce (Míle, Vykoupení), chyběl mu jen silnější konec, snad lepší gradace… Zážitek to byl povedený a za zhlédnutí jsem rád, jen si neumím představit, že bych se podíval někdy znovu a taky momentálně nevím, co mi dvou a půl hodinový útěk vlastně dal. Pozitiva však jasně převládají (výborní Hoffman a McQueen).

21. prosince 2010
plakát filmu
Ďábel
Devil
50 %

Mám rád minimalistické filmy a námět zněl víc než lákavě. Bez zajímavosti nebylo ani jméno M. Night Shyamalana… Bohužel Ďábel se mé představě skvělého zážitku snad ani nepřiblížil. Těšil jsem se na snímek, po kterém se budu bát vstoupit do výtahu, jako u Kruhu zvednout zvonící telefon... A dostalo se mi pouze průměrného thrilleru s nepříliš výrazným příběhem. Po pravdě, ten mě zklamal asi nejvíc. Ze zmíněného námětu se dalo vytěžit mnohem, ale mnohem víc, než další rádoby pohádková pověst zasazená do moderního prostředí. Hodně trapně působilo celkové vyznění, které jde okamžitě do ztracena, o stylovosti se nedá mluvit ani náhodou. Jediné dobré na příběhové kostře, je tedy odevšad předesílané hádání podoby ďábla. O to více zamrzí, že ve výsledku bylo úplně jedno, kdo z vyvolené pětice měl "Černého Petra". Tipování bylo spíše zdlouhavé než jakkoli zábavné, tvůrci nám nepodstrčili žádnou podmětnou indicii a proto si nemáte šanci říct: „Jo tak takhle to bylo, že já blbec si to neuvědomil dřív!“ Kladné body přičtu akorát za dílčí atmosféru. Některé scény se povedly a je jich vůči filmu jako takovému skutečně škoda. S lepším zbytkem by to bylo hned jiný kafe. Bohužel, nestalo se, a tak má Ďábel co dělat, aby se vyšplhal alespoň do podkategorie hororu druhé jakosti. O první lize si může nechat jen zdát...

15. prosince 2010
plakát filmu
Vertigo
Vertigo
80 %

Můj první Hitchcock a hned taková pecka. Vertigo je perfektní mysteriózní thriller těžící z kvalitního scénáře, který svojí atmosféru nestaví až tak na hudbě, jako spíše na režisérském umu a nepředvídatelnosti příběhu. Je tak dobře natočen, že i přes technické nedostatky, bez problémů přenáší emoce divákům napříč několika generacemi. Na tom, že se o Alfredu Hitchcockovi mluví, jako o mistrovi hororu, skutečně něco bude. Alespoň mám zatím ten pocit, jelikož jeho Vertigo dokáže přejít z poklidného tempa k tomu nervydrásajícímu bez zbytečné účelovosti a umí gradovat. Nikdy bych si totiž nepomyslel, že se dá důstojně zakončit film, když vám překvapivé rozuzlení (které opravdu stojí za to), prozradí už ve třech čtvrtinách stopáže… A vidíte, jde to. Scéna před závěrečnými titulky je divně sestříhaná, kvalita obrazu pokulhává, a přesto je neuvěřitelně silná a svým způsobem šokující. V perfektním příběhu jsou pouze zanedbatelné mezírky. Za všechny akorát zmíním, že je někdy dedukce postav podřizována chytrosti celku, tj. že jejich myšlenkové pochody jsou až moc nereálné nebo při nejmenším, nedostatečně opodstatněné (nejpatrnější je to u "Scottie a odhalení náhrdelníku"). Ovšem jinak jsou všechny charaktery zahrány velmi dobře, menší problém jsem měl pouze s představitelem ústředního hrdiny (= počáteční projevy romance) Jamesem Stewartem, ale v závěru mi to bohatě vynahradil (=perfektní emoční výlevy). Vertigo tedy rozhodně nepřehlížejte, je v něm víc, než se na první pohled zdá.

3. prosince 2010
plakát filmu
Harry Potter a Relikvie smrti - část 1
Harry Potter and the Deathly Hallows: Part 1
60 %

Potterovská mánie mě už opustila, předchozí a i tento díl jsem nečetl a do kina jsem šel hlavně z nostalgie. Je skutečně pozoruhodné, jak všechny postavy se sérií stárnou, a jak se mění celkové vyznění. Sedmý díl se svezl na vlně temné fantasy, podpořil ho trochou romantiky - mnohdy zabředávající do stylu Stmívání - a přidal psychologické ladění á la Pán prstenů. Obecně vzato, mě spíše zklamal, než potěšil…. Film mi totiž přišel příliš rozkouskovaný a chybělo mu to správné pojivo. Jako kdybych se díval na sled scén a ne a ne se do toho ponořit. Postavy se v pozadí střídaly, jak na běžícím páse a spíše než plnohodnotné role, měla většina malý štěk na připomenutí, že tu stále jsou. Hlavní pozornost se soustředila na ústřední kamarády, Harryho, Rona a Hermionu. Samozřejmě, nic proti, v předloze je jistě 80% stránek věnováno jejich hledání viteálů, ale právě převedení na plátno si mě nezískalo. Náladové putování krajinou ve stylu Cesty, kdy chce režisér zdůrazňovat skryté pocity, mi sem nesedí. Pasáže s hlídkami před stanem jsem odzíval… Nevím, jak vy, ale já mám z filmu takový neurčitý pocit. Většinu času se dívám, na od jinud přejaté scény, atmosféra je znepokojující, ale většinou z nesnází Harrymu pomůže nějaký skrytý trumf, o kterém nemám ani páru. Chybí mi zde buď menší vysvětlivka, nebo jiný přístup k věci. Film je pro mě málo „svůj“ a tím pádem i málo nápaditý (výjimkou je skvělá povídka O třech bratrech). Zbytečně se snaží dospět a přitom používá osvědčený ostrovtip z minulých dílů, tahle kombinace nejde dohromady! Těžko totiž můžete brát vážně scénu, kdy se při velice temné podívané objeví skřítek, zachrání situaci a pronese trapnou hlášku… Na stranu druhou, tohle je přesně ten dobře známý styl, který k sérii patří. Pojetí těchto vtipných skečů mi přijde pro celou filmovou ságu nejcharakterističtější, konečně mám pocit, že nikoho nekopírují. Za celých těch 140 minut jsou totiž scény s mnoholičným lektvarem či Ronovými hláškami ty nejlepší, to u nich, jsem měl pocit, že sleduju skutečně Harryho Pottera. Proto tedy méně tajemna, víc dávek mnoholičného lektvaru, ubrat nedomyšlenou stylizaci do jiných snímků, podpořit charakteristické prvky, a to všechno sladit v ideálním poměru. Není to snadné, ale když se vše podaří, druhá část by se mohla vytáhnout a udělat hezkou tečku za celou desetiletou poutí.

20. listopadu 2010
plakát filmu
Poklad na Sierra Madre
Treasure of the Sierra Madre, The
70 %

Další díl do skládanky westernového žánru. Vinnetou je o bratrství, Butch Cassidy a Sundance Kid o přepadání, jiné filmy zase o pomstě (Leone na mě čeká)… Poklad na Sierra Madre přichází se zlatokopectvím. Námět ovšem není tentokrát zas až tak podstatný, důležitý je scénář, který chápe zlatou horečka jako nemoc probouzející v lidech paranoiu. Líbí se mi i minimalistické pojetí a menší naivitu na začátku zkrátka přehlížím. Děj je pak složen z brilantních dialogů, které převyšují veškerá ostatní vyznění svou filozofickou stránkou. V žádném případě se zde nemluví do větru a převážně slova z úst Howard se vyplatí poslouchat. On je zde za hlavní eso a i když se jeho úloha mnohdy může zdát jednostranná, krásně předvádí, že zkušenosti mládím nenahradíš. Ať přímo nebo nepřímo, odsouvá ostatní herce do pozadí. Ovšem úplnou výhrou je, že oněmi herci v pozadí, jsou skvěle hrající Bogart s Holtem. Toto trio je spolu se scénářem základním pilířem úspěchu. Skvěle napsáno, skvěle zahráno. K úplné spokojenosti mi chyběla jen hutnější atmosféra. Dobře formulované myšlenky o povaze člověka, jeho zaslepení a vůbec významu vydělávání v dané době, si zasloužily lepší podkreslení. Vůbec nic by se nestalo, kdyby nemuselo být veškeré zlo důsledně potrestáno a častý optimizmus nahrazen kapkou černého pesimismu. Zamrzí i nulový výskyt památných momentů, které by snímek reprezentovaly budoucím generacím. Když se řekne scéna ve sprše, vybaví se mi Psycho, škoda, že podobná asociace se nepodařila i u tohoto klenotu, přál bych mu to…

8. listopadu 2010
plakát filmu
Dostaň ho tam!
Get Him to the Greek
60 %

Ani bych se nedivil, kdyby bylo v titulkách uvedeno: „Od tvůrců Pařby ve Vegas“. Jediný rozdíl je v tom, že minule nám onen osudný večírek naznačila, kdežto teď ho můžeme celý prožít. A je to skutečně jízda… Přitom tvůrcům stačila jedna věc, přivést k životu nejznámější představu o rockové hvězdě. Karikaturní postavička, která jeví zájem jenom o to, co jde vypít, fetovat nebo vo*íchat. Je vyfellenej až kampak, nic neřeší a žije svůj chill život bez reálných problémů ve vlastním světě pochybných hodnot a priorit… Představuji vám, Alduse Snowa! Kdežto na straně druhé, o dost usedlejší chlápek, řešící spory s fajn přítelkyní, Aaron Green… Co mě ale překvapilo, scénář nesází na nejprovařenější možnosti (ve smyslu morálních poučení a klišé). Když tedy přišli do kontaktu naši diametrálně odlišní chlapci a jeden má přepravit toho druhého z bodu A do bodu B, zábava nabírá nečekané obrátky. Neříkám, že jsem se všemu smál, něco bylo zkrátka moc, ne vždy uhlídali hranici snesitelnosti, ovšem… nekonečné párty, kde jsou litry chlastu jenom začátek, na jedno zkouknutí maximálně baví. Parádně jsem se odreagoval a jsem schopný překousnout všechny mouchy na úkor plynulosti. Takhle totiž vidím celý film jak na dlani - nic mi to nedalo, nejsem o nic chytřejší, ale pokaždé když mi řeknete název, vybavím si šňupání mravenců, pašování kokainu, písničku o drbání zdi… Slovní spojení „to je tak blbý, až je to dobrý“ je pro tento případ jako stvořené. Podívat, užít si, zahodit - a další rok znovu.

6. listopadu 2010
plakát filmu
Šestý smysl
The Sixth Sense
70 %

Šestý smysl jsem dlouho opomíjel, snad kvůli jeho duchařskému námětu. Vždyť to znáte, kamarádi vás vystraší povídačkami o tom, jak se týden báli vkročit do koupelny a ještě půl roku spali při svitu noční lampičky. Jenže pak zjistíte, že ono to tak žhavé není, dokonce ani pro strašpytla jako jsem já.… Šestý smysl je mnohem víc thrillerem než hororem a mnohem víc zajímavý, než strašidelný. M. Night Shyamalan to vymyslel hezky, nevím, nakolik kopíroval a nakolik uplatnil svou invenci, ale výsledek je příjemný, pro mě originální (neviděl jsem Ti druzí, ani Sirotčinec) a hezky ubíhá. Stylem příběhu se řadí mezi dílka, která útočí na nejvyšší metu, směle si troufají diváka vtáhnout do kolotoče událostí, jež prokoukne až v závěrečném vysvětlení… a nutno podotknout, že se mu to více méně daří. Bohužel, já znal rozuzlení dopředu… i tak jsem se ale snažil být co možná nejobjektivnější… a myslím si, že bych na to sám nepřišel. A abych byl s výčtem kladů úplně hotov, musím ještě zmínit znamenité herce (H. J. Osment + Bruce, který se pro mě poslední dobou stává všeobecným tahounem při výběru) a atmosféru, těžící hlavně z perfektní hudby. Negativně však pohlížím na Shyamalanovu melodramatičnost a polopatické vyjasňování = završení příběhové linky malého Colea krásně pokazili - pak šlo vše nahoru díky odhalení VELKÉHO tajemství - jenže zde nastoupilo řešení "pro každého", jež si neschovalo jediný náznak… Ovšem zážitek to byl dobrý a jsem za něj rád. Odcházím naladěn na další kousky Mistra napětí, snad Vyvolený nepohoří.

5. listopadu 2010
plakát filmu
The Social Network
The Social Network
80 %

První zhlédnutí potěšilo, ale nijak výrazně nenadchlo. Než abych dokázal skutečně ocenit povedené stránky filmu, byl jsem fascinován tím, že se dá točit o komerčních výstřelcích seriózní filmařinou. Zaskočilo mě to natolik, že jsem v daný moment nad filmem nijak zvlášť nepřemýšlel a udělil běžných 70%. Jenže teď, když vidím Social Network podruhé… konečně se mi ukazují i přehlížené kvality. V prvé řadě umění rozhovoru. David Fincher si dokáže ošéfovat i tu nejzběsilejší slovní přestřelku, aby byla pro většinu srozumitelná, vtipná a nehorázně cool. Poprvé pro mě bylo obtížné orientovat se v přehršli termínů a obrovské škále studentských fenoménů (neznámými novinami počínaje a různými školními kluby konče). Tak nějak se předpokládá, že víte oč tu běží. Proto má druhé zhlédnutí nespornou výhodu. Nemusíte se dívat pro lepší pochopení, ale pro objevování nových a nových narážek, jelikož tvůrci jich obsáhli opravdu hodně. Scénář je brilantní a ve spojení s režisérským dohledem snad i Oscarový. Výborný je i Jesse Eisenberg. Já nevím, jeho výkonu jsem si všiml už prvně, ale chválit se mi ho chce až nyní. Bezva vcítění, nadhled… Potěšil i všeuměl Justin. A čeho si cením asi nejvíce? Že se v jedné velké soudní tahanici našel čas na vtip, svižné tempo, nadčasovost a vůbec, že bylo řečeno všechno, co mělo být. Social Networku ty ceny budou slušet, rozhodně mnohem víc než podlézavému Fighterovi.

29. října 2010
plakát filmu
Red
Red
70 %

Red je vlastně takovou parafrází Expendables, akorát s tím rozdílem, že Slyův trhák láká na účinkování skutečných akčních legend, kdežto v Red si na to jenom hrají. Posty špičkově vycvičených zabijáků ve výslužbě jsou přenechány hercům, od kterých byste tohle v žádném případě nečekali… Jen posuďte sami, jestli vám přijde v pořádku oscarová Helen Mirren s kulometem a Bruce Willis s penzí na krku. A na tomto paradoxu staví a padá všechno. Veškeré scény, hlášky a dialogy jsou zábavné jenom skrze povědomí o skutečných osobnostech, které je předvádějí. Bez nich by byla hranice "ještě povedeného" a "už trapného" prakticky nerozeznatelná. Mě nerozesmál Marvin, ale fakt, že ho hraje John Malkovich. Bez toho bych se zkrátka neobešel. A tah to skutečně není hloupý. Nač tvořit další bezduchý film (jakým by Red jinak byl), když ho můžu pozdvihnout tímto účinným tahem a zbytek zaplácnout pár vtipnými hláškami. Já se prostě bavil a ať už je to jak chce, pro tentokrát mi skupinka známých „důchodců“ s pistolí v ruce a brokárnou na zádech stačila. Možná by to chtělo pro příště vypilovat akci, přišla mi mnohdy vcelku laciná, ale to jen tak mimochodem. Dám 65% a raději nebudu nad filmem jakkoli přemýšlet, mohl bych se taky dobrat toho, že Red by vyšel nastejno s dalšími tisíci filmy, kterým diamterálně změníte obsazení.

28. října 2010
plakát filmu
28 dní poté
28 Days later...
30 %

S "28 dny poté" mám vážný problém. Není to úplně špatné, ale je zde tolik nepovedeného, že si nejde vážit filmu jako celku. Jediné, co funguje, je pár dílčích momentů. Např. parádní procházka vylidněným městem… Jenže zasazením do kontextu z památné scény vytvoří kapku dobrého v moři zmaru. Většinou se totiž díváme na zmatečnou vatu, kde se neděje nic kloudného nebo nečekaného. Jestli se režisér snažil o oživení žánru a zároveň poklonu dosavadní tvorbě, nohy mu podrážely především ony oslavované stereotypy. Seznámení hlavní postavy s přeživší tvrďačkou, hledání armády a hlavně ten KONEC. 3 největší kameny úrazu. Jakoby Boyle v průběhu ztrácel nápaditost (světlejší okamžiky v první polovině filmu) a finální masakr vymyslel při exkurzi v masokombinátu. Jistě, opět je tu znát jistá dávka kontroverze, kterou můžete vnímat různými způsoby, ale nyní je pro mě pohled z té lepší stránky daleko těžší, než u Pláže. Rádoby kontrastní závěr je naprosto nepřípustný! Nemám zapotřebí pídit se a hledat skryté kvality, když pro celý film se mi dostává jediného výrazu... koukatelný.

27. října 2010
plakát filmu
Ženy v pokušení
Ženy v pokušení
60 %

Skoro do puntíku mi vyšlo vše, co jsem před zhlédnutím předpokládal. Ženy v pokušení nepřináší nic nového, rozebírají vděčné téma partnerských vztahů a českým ženám nabízí možnost ztotožnit se s hlavními hrdinkami, skrze fakt, že americká romantická tvorba ala čtyřicátnice Jennifer Aniston, neumožní duševní splynutí Anče z Horní Dolní. Vznikla tak nenáročná podívaná, která nebazíruje na hojně používaném přeludu prince na bílém koni, ale řeší národní problémy. Jistě, podobným stylem je točena polovina nových českých filmů, je tu však jedno ale... Ženy v pokušení mají neuvěřitelně vřelé pojetí, které zkrátka baví. Výhodu vidím i v rozdělení děje na tři roviny, kdy mezi sebou soupeří mládí, střední věk a stáří… Veronika Kubařová, Lenka Vlasáková a Eliška Balzerová tvoří perfektní trojku. Pěkný je i styl režie. Jsem rád, že v komedii najdou uplatnění chytré náznaky a zajímavé pojetí provařených situací (Lenčiny monology). Kdybych to měl shrnout, snímek se zvoleným schématem jasně vyhradil a předurčil si budoucnost. Lidé na tohle vždycky chodí, i bez ohledu na kvalitu (loňský rok byl přímo nabytí těmito rychlokvaškami), tentokrát však máme jako bonus příjemný zážitek a člověk si připadá, že nebyl okraden. Zkrátka, dá se na to koukat.

22. října 2010