avatar uživatele

jakupb

Jméno
Jakub
Věk
25 let — narozeniny slaví za 24 dní (Kozoroh)
Bydliště
Praha 8
Twitter
Facebook
Google Plus
Poznámka
Názory
plakát filmu
Scott Pilgrim proti zbytku světa
Scott Pilgrim vs. the World
70 %

Od Scotta Pilgrima nemůžete čekat zázraky. Je to jen další super cool blbina zaměřená na cílovou skupinu, která je víceméně na jedno použití. Po zhlédnutí nebudete o nic moudřejší než před ním… nicméně, jako pohodová oddychovka funguje film bezvadně. A pokud přistoupíte na pravidla hry, dozajista si to užijete. Zapomeňte na trapné komedie o milostném trojúhelníku, Scott Pilgrim na to jde nekompromisně přes devítiúhelník! Hlavní hrdina musí vyzvat 7 bývalých známostí ústřední slečny a porvat se s nimi, v MTV-střihu a herním vizuálu, na život a na smrt. Musíte si zvyknout, že vám během dění budou po brazovce/plátně čmárat nápisy, převádět normální svět do fantasy a kamerou snímat záběry ala nejrůznější komiksy. Pokud s tím nemáte problém, bude to pro vás nářez. Sám za sebe, jsem se ani chvilku nenudil. Neříkám, že je příběh bůhvíjak nadupaný, ale přinejmenším nepůsobil rozvláčně. Prostě a jednoduše, forma předčí obsah ve všech směrech a na tom celý film stojí a padá. Uvidíte krásnou vizuální stránku, super efekty, pěkné a sympatické herce, nic víc, nic míň. PS: (určené příznivcům Edgara Wrighta) Pro režiséra trošku netypické, písmenko P v kolonce přístupnosti udělalo své, ale Edgar dokázal, že umí pobavit i v ne tak odvazovém stylu, jaký známe z předešlých počinů.

14. října 2010
plakát filmu
Piraňa 3D
Piranha 3D
30 %

Do kina jsem na Piraně nešel. A jak už zmiňoval Meky, od 3D se bude odvíjet vaše spokojenost… Možná právě proto, mě tenhle film absolutně neoslovil, ba co víc, hnusil se mi. Nechápu, kvůli čemu dělají lidé takový povyk. Tenhle pokus o předělávku je brutální až za hrob, ale nic jiného v něm není! Jak může někdo hovořit o nadhledu nebo parodování žánru? Z celé té hodinky a půl, drtivá většina naprosto očekávaně zabředá do největších klišé hloupostí, a jestli čekají, že mě nadchnou plovoucím penisem, o který se porvou dravé rybky… mají smůlu. Jeden či dva vtípky nedělají z filmu něco víc, než nejvšednější jatka známá z každého druhého Béčka. Takže, tudy cesta nevede… Nezbylo mi nic jiného, než se upnout na gore scénky plné rychlý rybek a doufat…. Těšil jsem se na legendární momenty viz. Čelisti aj… No, moc to nevyšlo, protože jestli bylo účelem vyvolat ve mě pocity na zvracení, můžou si blahopřát. Zohavená lidská těla pod náporem tisíce zoubků ostrých jako jehliček, mi na žaludek zrovna dobře nedělaly. Takový je však trend, násilí nemá děsit, ale vzbuzovat nevolnost… Pro mě z toho vyplývá jediné, tenhle film není nic pro mě. Nenabídl mi vhodné rozptýlení, nenabídl mi napínavý boj o holý život (každá oběť mě nechávala lhostejným), nenabídl mi chytlavé pasáže (chybí povedenější gradace)… jediné, co dokola omílají, je posloupnost: holka -> nahá holka -> ryba -> ryba kousne holku -> holka krvácí -> hodně ryb -> to, co zbylo z holky.

13. října 2010
plakát filmu
Návrat do budoucnosti
Back To The Future
80 %

Perfektní film. Opravdu, zprvu jsem tomu nevěřil, ale Návrat do budoucnosti má co nabídnout i mladším generacím. Je jedno, že je pro ně cestování v čase provařené. Zde je ona myšlenka zdaleka nejrozvinutější a nejpřístupnější. Což je obrovská výhoda nad konkurencí, která změnu toku času používá coby pouhou záminku pro navštívení jiných století a chabý pokus o zatraktivnění prázdnoty. To Návrat do budoucnosti s časovým skokem pracuje a veškerý děj s ním plně koresponduje, takže nic není jako nastavovaná kaše ani jako oslí můstek pro případné zahnání logiky do koutu. Vše do sebe zapadá. Málo postav, jedno jediné město a dvě důležitá data – 1985 a 1955. Každý detail si můžete náležitě vychutnat… A právě tímto kapesním podáním si mě získali. Obrovským plusem je i vstřícná atmosféra. Jakmile jsme se přesunuli do roku 1955, dýchla na mě nostalgie… Takovou pohodu s kapkou dobrodružství už jsem dlouho nezažil. A to se pak na to krásně kouká, když vás obrazem vtáhnou do centra dění, hrdinové jsou sympatičtí, příběh je zajímavý a navodí vám dobrou náladu. Stačí se uvolnit a užít si to. Návrat do budoucnosti schvaluju mj. jako oficiální film nachlazení… jakmile budu trčet doma s teplotou, mám jasno, co si pustím…

12. října 2010
plakát filmu
Návrat do budoucnosti 2
Back To The Future Part II
80 %

Od dvojky jsem nečekal nic menšího, než že zopakuje úspěch jedničky. A světe div se, skutečně se tak stalo. Úroveň zábavy je dle mého soudu skoro na stejné úrovni. Ovšem druhé pokračování mě překvapilo především tím, jak věrně kopíruje zaběhlé koleje svého předchůdce. Nového přidává jen po troškách a na místo nesmyslného otevírání nových témat, dokonale vyčerpává již ta dobře známá. Opět je nám mimo jiné umožněn přesun do roku 1955. Tvůrce musím za tento krok pochválit. Zemeckis ze svého „náhodného úspěchu“ (viz. zajímavosti na 1. díl) nezblbnul a svojí vizi si pěkně vykresloval dál a podle svého, bylo to znát. Přidal i trošku dramatičtější náplně, jak se můžete přesvědčit v pojetí budoucnosti. Perfektní ukázka vkusu. Jelikož i v místech, kde by každý jiný režisér, v žánru komedie, použil tunu nevhodných klišé, Zemeckis ne (a když ano, vkusně je zamaskoval). Pěkná práce prezentuje pěkný příběh. Na konec jen malá připomínka, materiál propagující díl třetí, by z mého pohledu úplně stačil. Trojka už je tak nějak z jiného vesmíru, o tom však příště.

12. října 2010
plakát filmu
Návrat do budoucnosti 3
Back To The Future III.
50 %

Jak už jsem se zmiňoval u předešlého názoru, tenhle díl se moc nepovedl. Těžko říct, jestli do filmu začalo mluvit více důležitých lidí, kterým musel režisér odkývat věcné připomínky, ale stylem se trojka předešlým dvěma dílům nepodobá. Jasně se zde ukazuje změna z vyváženého dobrodružství na příliš komerční paskvil. Velká škoda pro trilogii jako celek… Protože námět divokého západu nemusel být vůbec špatný. Určitě velká změna vzhledem k dosavadnímu ději, ovšem víc než to, prostředí westernu ovlivňovalo atmosféru. Bohužel pro výsledek vsadili na příliš volnomyšlenkářskou podobu, jelikož každá scéna musela být hozena do humorného podtextu a v tomto případě se humorný rovnalo trapnému. Samý dětinský vtípek, nepovedená rádoby osudová romance profesora a pořádný spád nikde… šlo to od deseti k pěti… To až v závěru, jako kdyby si uvědomili, co provedli, a tak se veškeré napětí snažili křečovitě nahnat. Ovšem natahovaný rozjezd auta měl k povedenému adrenalinu setsakramentsky daleko. Nic nevylepšil ani happy end. S klidným svědomím a vědomím tedy právem odsouvám třetí díl na dlouho do pozadí. Jestli bych si někdy v budoucnu chtěl zacestovat časem, tak jedině prostřednictvím prvních dvou dílů. Díkybohu, že se počet částí zastavil na třech, případná čtyřka by byla jistě propadákem. 55%.

12. října 2010
plakát filmu
Soumrak mrtvých
Shaun Of The Dead
80 %

Obrovská porce zábavy! Soumrak mrtvých je přesně tím snímkem, který potřebuju ke zvednutí nálady a maximálnímu relaxu. Vím, že je to do jisté míry ubohé, ale tenhle žánr mi je blízký. Zombie tématiku mám rád a v kombinaci s osobitým stylem se Soumrak ukázal jako smrtící kombinace… smrtící pro ty na druhé straně! Samoúčelná brutalita, zástupy tupých nemrtvých (možná až moc tupých, větší aktivita by neškodila), vysokorychlostní tempo, neutuchající sranda. Tuhle jízdu prostě nejde zastavit! Naštěstí film není zas až tak naivní a veškeré své chyby využívá ve svůj prospěch, jinými slovy: to co nemůžu nijak vylepšit, zesměšním a lidé se tomu ještě rádi zasmějí. Diváci, kterým neunikla Jednotka příliš rychlého nasazení, můžou bez větších problémů rozpoznat rukopis režiséra Edgara Wrighta. Odedneška je pro mě předním dodavatelem dravých/drsných komedií (těším se na Pilgrima). Za zmínku jistě stojí i povedené parafrázování. Úvodní znázornění úpadku společnosti skrz lidi s chováním zombii, z kterých se stanou později čistokrevní zombii – super nápad. A opačná strana stopáže – finální zařazení nemrtvých do normálního života – prostě bomba. Tleskám a určitě se ještě někdy podívám.

12. října 2010
plakát filmu
Salt
Salt
60 %

Vykládat někde o Salt, že je vyloženě špatný, je zrovna tak neobjektivní, jako tvrdit pravý opak. Film má, asi jako všechno, svá pozitiva a negativa… bohužel pro něj, + a – body se rozdělily skoro půl na půl. Tím největším kamenem úrazu se pro mě jednoznačně stalo zpracování tématu a hned v závěsu je obsazení Angeliny Jolie. Na vysvětlenou: Zaprvé. Námět je podle mě dobrý, burneovský styl nepovažuji za nijak výjimečný, a tak dokážu ocenit i tyto pokusy o méně reálné převraty mezi dvěma rivaly – Ruskem a USA. Z hlediska zvratů (na papíře), také není důvod větších výčitků. Kazí to až promítnutí zvratů do reálu - když se má ze změti pohybujících se obrázků vytvořit dobrá atmosféra - film přes svoji akčnost nevidí za roh. A kdyby jenom to, na akční odvaz, je tu adrenalinových sekvencí zase moc málo. Proto není Salt ani povedeným thrillerem, ani testoste.. estrogenovou nakládačkou… A zadruhé. Kvůli tomu, že se role tajného agenta (podezřelého z double-agentství) neujal Tom Cruis, mj. kvůli tvrzení, že série M:I mu ke štěstí stačí, nabídku přijala mnou oblíbená Angie. No jo, jenže to co vypadá idylicky, tak bezproblémové není. Nedokázala mě totiž přesvědčit o svém údajném spiknutí, což je pro dobrou polovinu stopáže klíčové. V tomhle se plně ztotožňuji s kolegou Omarovicem… padoušství k ní nesedí, asi jako kvalitní role k Stevenu Seagalovi (Machete je čestná výjimka)… Tím jsem si to hlavní odbyl. Samo sebou, že mě naštval i ustřihnutý konec, kdy jsem tajně doufal ve zlepšení a místo toho na mě vyběhly titulky, ale ve srovnání s výše zmíněným to není tak horké. Shrnuto podtrženo, dá se na to koukat (kratší stopáž přišla vhod), místy se i bavíte, jenom proboha nečekejte nějakou hitovku. Jak vidno, na to tu jsou jiní. 55%.

1. října 2010
plakát filmu
Vrať se do hrobu!
Vrať se do hrobu!
70 %

Film mám v povědomí už delší dobu, ale dosud mě nic nepřimělo k tomu, abych mu dal přednost před stovkami dalších snímků, který bych chtěl v budoucnu vidět. Dvacet let stará, česká komedie = kombinace na draka. Zlom nastal až doporučením našeho učitele, který film líčil tak barvitým způsobem, že ho nešlo dále přehlížet. Skutečnost se má následovně… Vrať se do hrobu, se svým zavádějícím zombie názvem, sice není tak vtipný, jak se podle učitelova odříkávání hlášek nazpaměť zdálo, ovšem nelze mu upřít originalitu a rozumné rozvržení, které dnešní komediální tvorbě znatelně schází. Osudy sociologa Víti mají něco do sebe a o hlavní zápletce, s opětovným navštěvováním střední školy v rámci výzkumu, můžu prohlásit, že je vděčná a stále neokoukaná. Jméno číslo je tu Milan Šteindler, jež si stříhl zmíněnou hlavní roli a usedl taktéž na režisérskou sesli. Nutno podotknout, že v obou profesích je jako ryba ve vodě. Já stručně proberu pouze tu první – hereckou. Jeho projev mi je sympatický, vždycky byl střižen spíše do komediálního výkonu (jak ukázal mj. i v Cleveru, kde se nedokázal zbavit osvědčených gest a výrazů) a Víťu hraje zkrátka dobře. Věděl, jak ho chce pojmout a divákovi ho zprostředkoval, jak coby profesí ne moc naplněného humanistu, tak, a to především, jako člověka s předčasnou krizí středního věku, který využije každou situace pro vítanou změnu - K čemuž skvěle posloužilo hlavní téma: „V mladém těle, mladý duch? Aneb střetnutí se skutečností“. Tím film nabyl žádaného ucelenějšího dojmu. Jen tak pro zajímavost k celistvosti dopomáhala i velká řada zábavných epizodek (zpívající sousedka, uklízečka s velkým zadkem), a to se dnes jen tak nevidí. Vrať se do hrobu je tedy veskrze příjemný film a i přesto, že se na něm velkou mírou podepsala doba vzniku (celková atmosféra, socialistické prostředí, které nemám rád), zasluhuje si nadprůměrné hodnocení. 65 %.

30. září 2010
plakát filmu
Machete
Machete
70 %

U (původně) falešného traileru jsem se řezal smíchy – jeho obsah si nemusel hrát na prezentaci dějové náplně a namísto toho se zaměřil na nejabsurdnější výjevy – nyní se však nevinný žert stal skutečností. Absolutně jsem si neuměl představit, jak chtějí dvouminutovou zápletku natáhnout na uspokojivé dvě hodiny. Jméno, Robert Rodriguez, ve mě nevzbuzovalo žádné kladné reakce (Grindhouse jsem neviděl) a rozpočet 20 mil. je k pousmání… Právě proto, jsem po zhlédnutí na vrcholu blaha! Machete je geniální B-čko, ještě víc hardcore než Expendables a ani na minutu si nebere servítky. Vybalí to na vás a veškerý čas před obrazovkou se bavíte, což je vůči mému skeptickému očekávání obdivuhodné. Člověk ani neví kde začít… věřte mi, že budete mít co dělat, abyste si zapamatovali veškeré náznaky, upomínky (zakomponovaný trailer) a narážky na reálný život hereckého osazenstva. (Je dobře, že si ze sebe dokáže Lindsay Lohan dělat srandu, zrovna tak Steven Seagal v závěru slušně zaperlí.) Nejvíce jsem si však vychutnával brutální akci v čele s ústředním Danny Trejem. Ačkoli byl zatím tento herec situován pouze do „těch špatných“ a hrál jednu vedlejší roli za druhou – otočení o 180° mu prospělo. Vznikl tím zajímavý mix, kdy kladný hrdina s vizáží padoucha masakruje spiklence nejtvrdším způsobem a přitom některé, méně podstatné nechává z dobrého úmyslu žít. Abyste chápali, když někoho ušetří, tak pouze za cenu výborné hlášky nebo zapamatováníhodné scény, takže se mísí vítaná brutalita (18+ jak vyšité) a vtipné momenty. Je vidět, že Rodriguez má pořádnou dávku nadhledu a můj názor na něj se rychle změnil. Dokázal si totiž bravurně poradit i s dost chabým rozpočtem… na větších digitálních efektech (let na motorce) je to znát, ovšem umělá krev vypadá úžasně! Veškeré cákance jsou jak přenesené z komiksu a akce nabírá ten správný říz. A tenhle nářez nemůže zbrzdit už ani primitivní příběh! Machete vyniká převážně situačním způsobem a nemá potřebu klást si dlouhodobější problémy k řešení. Senátor má zemřít, Macheta je zrazen, Macheta se pomstí, tečka. Opravdu, takový odvaz do kin nechodí moc často, tak si ho nenechte ujít. 75%.

30. září 2010
plakát filmu
50 %

Jestli jsem měl nějaké pochybnosti u dílu druhého, ten třetí pro mě dopadl naprosto jednoznačně… Nedůstojná hloupost, vymyšlená za pochodu, jen pro naplnění pokladny. Kam dali tvůrci mozek, když přišli s tak stupidním dějem? Nějaká dávka originality? Ale kdeže. Zprvu mě vůbec nezajímalo dějství na obrazovce, ale donekonečna jsem přemítal nad prvotní zápletkou. Něco tak nesmyslného, hloupého, laciného! Je vidět, víc než kdy předtím, že pro úspěch, potřebují zplodit vetřelce a to dokonce i takhle pofiderním způsobem… Jenže na místo toho, aby byli rádi, že nějak teda to hrůzu nahánějící monstrum stvořili a dali mu prostor úřadovat, všem scénám dají "nevetřelčí" punc. Opravdový strach či cokoli podobného jsem žalostně postrádal. Vetřelec už pro mě nebyl, to co dřív. Ani ne tak kvůli novému vzhledu, ale zkrátka mě nezaujal, když lezl po stropě a my se dívali jeho pohledem a teprve ne, když likvidoval jednu oběť za druhou dokola se opakujícím způsobem. I co se ostatních příběhových linek týče, je to dost slabota. Raději nezmiňovat neměnnou roli Společnosti, kterou trapně omílají jak kafemlejnek. Všechno šlo k horšímu… Sice je Sigourney Weaver už více snesitelná a její nový účes zaujme, nicméně nepředvedla víc než standard. Třetímu dílu prostě něco chybí a ono něco, tvoří velmi podstatnou část mezi minulou solidní úrovní a naprosto průměrným snímkem. Proto právě sem třetí díl řadím, 50% jak vyšitých. Nevidím důvod proč být jakkoli shovívavý. O to větší je zklamání, že existuje i nějaký díl čtvrtý. Tradičně se mělo přestat v nejlepším, první dva filmy se bezesporu dají řadit ke klasice, ovšem zbylí, rádoby následovníci, parazitují na dobré pověsti, tak jako zárodek vetřelce v lidském těle… Bude mi dlouho trvat, než se odhodlám sérii zkompletovat.

20. září 2010
plakát filmu
Bídníci
Misérables, Les
70 %

Když se dívám na takhle staré dílko, musím k tomu mít hodně pádný důvod… A ten se tentokrát dá vyjádřit pouhými dvěma slovy – povinná četba. Nebýt toho, že film může shrnout 1200 stránek Hugova románu do pouhých tří hodin, zřejmě bych se nikdy do verze z 60. let neodhodlal, proč taky. Nicméně když k tomu došlo, alespoň vám můžu osobně dosvědčit, že Bídníci s Jeanem Gabinem, jsou velmi užitečným materiálem. V prvé řadě začnu tím, co zajímá každého druhého, který se k filmu dostane. Ano, až na čestné výjimky, se děj dokonale drží předlohy. Samozřejmě, veškerá omáčka je redukována na snesitelné minimum, ale nějakých větších odklonů od vývoje knihy se nedočkáte. Dokonce nám zhlédnutí schválila i paní učitelka, takže za věrohodnost můžu dát skoro ruku do ohně. Teď se však pomalu přeorientuju na filmovou stránku věci. Zpracování je rozděleno do dvou filmů a rozhodně schvaluji jednodenní pauzu mezi 1. a 2. částí. Tempo je v prvním díle takové rozvláčné, nicméně se mi líbilo vykreslení postav. Ačkoli je pro mě Jean Gabin neznámým hercem (což je ostuda), okamžitě mě zaujal. Jeho herecký projev je takový vlažnější, emoce nedává zbytečně najevo, ovšem právě díky tomu, postavě Jeana Valjeana lépe porozumíte. Vidím tady určité souznění herce s rolí a na to se hned lépe dívá. Zkrátka, Valjean díky Gabinovi působí přesvědčivě a minulost postavy díky projevu herce si jde dost dobře představit. Oproti tomu, v díle druhém, se více soustředí na ostatní. Logicky, Marius musí jít do popředí a jsem rád, že mě rovněž zaujal. Zde je však nejlepším hercem někdo jiný. Bourvil coby záporák Thenardier předvádí úžasný výkon. Už ve Velkém flámu jsem si ho všiml a začnu se o něj rozhodně více zajímat. To hlavní, o čem 2. část je, je však propuknutí revoluce. S touhle látkou si režisér poradil obstojně a oceňuji, že se nebál detailů. Ačkoli díky nim působili umírající vzbouřenci někdy dost vtipně, lepší než prázdné náznaky, které by se sem nehodily. Bídníci z roku 1958 jsou tedy jako celek skvělým filmem a jsem rád, že se občas dostanu ke starším počinům, i když je to pouze kvůli mé lenosti nečíst delší knihy.

18. září 2010
plakát filmu
Vetřelci
Aliens
70 %

Dvojka Vetřelce je pro mě rozporuplnější, než jsem čekal. Začátek je předpokládané vyústění předchozího dílu, Ripleyová se znovu probouzí z hibernace, jenže pro tentokrát jí tam snad mohli nechat. Jak vidno, se Sigourney mám problém, jako herečka je dobrá, o tom žádná, ale vadí mi, neustále se dívat na ten její samolibý výraz s dolní čelistí dopředu (jinak to popsat nejde), kdy jí neustále vidím na očích větu "já sem vám to říkala!". Což by ovšem nebylo to nejhorší, páč jinak je úvod nasáklý atmosférou a pomalé tempo opět úřaduje. To až s příchodem >těžkooděnců<, v pokročilejší části dění, jde do tuhého… Bylo by hloupé, kdyby s perfektní technikou celý film naháněli jednoho vetřelce a tak, když v jedničce připadla jedna potvůrka na deset lidí, zde je to opačně – což je špatně. Nejen, že vojáci rozhodně nejsou natolik sympatičtí, co minulé osazenstvo, ale předně je v popředí hlavně akce plná střelby, výbuchů a starých efektů. Vítám změnu z čistě decentní podívané, na akčnější, jelikož minule to nebylo zrovna podle mého gusta. Po pravdě řečeno, bavil jsem se mnohem víc… Ovšem jen těžko se dají přehlédnout ty klišé momenty…. A jsme u toho. Větší zábava spolu naneštěstí přinesla i větší dilema, kdy se musíte rozhodnout, jestli přepustíte „jednodušší momenty“ nebo béčkové zvraty na úkor plynulejší podívané. To může činit fandům komorní jedničky potíže. Mně osobně, akční nářez nevadil, navíc se moc neubralo na pocitu, kdy se bojíte každého stínu, ale otázkou zůstává, jestli takhle prudká proměna měla nastat. Neměli Vetřelci zůstat více při zdi? A hodnocení mi neulehčil ani přepálený konec. Mohli přeci uhodnout, že všechny trumfy nechce divák vidět okamžitě, čili bych si rozhodně nerealistický souboj (nelogičnost s lodí a s chycením za nohu) Ripleyové s královnou nechal na příště. Ve výsledku to tedy bude o 10% míň, než u předchozího dílu, přesto hezkých 70%. To víte, nějaké ústupky kvůli době natočení udělat přece musím.

18. září 2010
plakát filmu
Elitní jednotka
Tropa de Elite
70 %

Vidím to následovně, nějaký fanda akčních filmů, zhnusený situací ve vlastní zemi, se podíval na Město bohů a řekl si, fajn, něco takového taky zkusím… A tak tu máme Elitní jednotku. Jenže s tím rozdílem, že Město bohů je téměř bez chybičky, naproti tomu z jeho "následovníka" je cítit obrovská snaha, ovšem také velká nedodělanost. Film kolem vás prosviští jak střela! Jeho rychlé pojetí, vystřižené z nových akčních filmů, zanechá nezapomenutelný dojem, což o to, jenže západní divák se v tom bude těžko orientovat. Tam, kde Město použilo svou výpravnost a seznámení publika se situací, jde Elitní jednotka, po vzoru nekompromisních hochů, hned do akce. A dějové proplétání jde jaksi stranou… naproti tomu, je zde patrné, jak si tvůrci mnohé vypůjčují od svého staršího kolegy. A to se mi nelíbilo. Chtít slepě okopírovat příběhové postupy (např. závěr filmu na začátek a vrácení několik měsíců zpátky) a dosadit si už jenom nové myšlenky, není tak úplně fér, zvlášť když se na tom podílí ten samý štáb, co minule. Úplně nepochopili, že Elitní jednotka není film, kterému by to prospělo, vůbec se totiž neměl zdržovat nastavováním příběhových mantinelů a zásobovat nás neustálými rozhovory z policejního prostředí – stačilo v rychlosti vystihnout pár názornými příklady, viz. prachy za sázky. V uvozovkách tou nejlákavější podívanou je až výcvik v BOPE a dějství od toho se odvíjející. Neměli se z Elitní jednotky snažit udělat druhé Město bohů, ale podpořit ho v tom, čím se od Města odlišuje… což je právě BOPE. Ta atmosféra výcviku, ustavičné šikanování, ten psychický nápor, vážně síla. A to není nic, proti tomu, když tým vyjde do ulic. I když se nám nováčci moc nepředvedli, jenom si uvědomit, že to je realita a ne fikce, je smutné. Plně oceňuji také konec filmu. Nic se nevyřešilo, na nic nenašli odpověd, prostě nekompromisní ukončení po vzoru neméně nekompromisního začátku… Určitě se podívejte.

10. září 2010
plakát filmu
Protector, The
Tom yum goong
30 %

30% za souboje

Nevím, do jaké míry může mít vliv sestříhání východního filmu pro západní publikum, ale faktem zůstává, že 87 minutová verze, která se mi dostala do rukou (originální DVD), představuje jeden z nejblbějších filmů co znám. V prvním dílu ukradnou sochu Buddhy a hrdina se za ní musí vydat do velkoměsta. Nezajímavá příběhová kostra, kde jde jenom o souboje. Tak, a teď mi prozraďte, co udělali tvůrci s dílem druhým. Oni si snad mysleli, že není třeba co vylepšovat a tak, i když je to prakticky nemožné, dvojka je snad ještě hloupější. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím! Ukrást slona? Dejme tomu. Ukrást dva slony? Pořád dobrý. Ale ukrást zrovna ty dva slony rodině, jejímž členem je jakoby náhodou nejlepší bojovník široko daleko. K tomu se ani nechce cokoli dodávat. A samosebou, hrdinný Thajec, který má své slony rád, si krádež nenechá líbit. Naivně se vydá na cestu do Austrálie. Kdybych ho neznal, myslel bych si, že je sebevrah, když kvůli tomu riskuje život, ale já ho už bohužel znám a tak je jasné, co bude následovat. Bum, prásk, lámání kostí, skoky a další fyzicky náročné vylomeniny. Jaa je kung-fu symbolem dneška, o tom není sporu, ale nemá žádnou soudnost. Myslím si, že by klidně mohl začínat v lepších filmech, třeba něco jako v Ip Manovi… Co je na tom, že efektně spráská kde koho, když se na ten film pro přílišnou tupost skoro nedá koukat. Těch nesrovnalostí jsou takové haldy, že někomu méně zaujatému jistě dojde trpělivost a předčasně to vypne. Nejvtipnější mi přijde, že Jaa likviduje téměř celou společnost jakési sítě obchodníků se vším možným a oni na něj posílají mistry v capoeiře, v boji s mečem, dokonce amerického obra Nathana a přitom je nenapadne najmout si obyčejného snipera. Přímo zde bije do očí, že si všechno vyřizují skrze pěsti a kopy a téměř nikdo nevytáhne zbraň. Jistě, pro film by to nebylo vhodné, ale tyhle detaily dělají hodně. Jako pěst na oko je i kriminální vložka. Zkrátka toto pokračování si nelze užít skrze nic jiného, nežli nekonečné střety nejrůznějších mistrů ve svém oboru (capoeira borec byl super). Protector alias Ong-Bak 2 není plnohodnotný film, jen si na něj hraje, aby obstaral vatu, když zrovna Jaa vydechuje po náročném drcení nepřátel.

8. září 2010
plakát filmu
Ip Man 2: Legend of the Grandmaster
Yip Man 2: Chung si chuen kei
70 %

Donnie Yen je zpět a s ním i postava Ip Mana! Po fantastické jedničce jsem logicky nemohl opomenout ani dvojku. A jsem moc rád, že se opět vyvedla. Víte, nechci zbytečně zevšeobecňovat asijské filmy, ale minimálně dvojdílné ztvárnění mistra Wing chun je výjimečné tím, že pojem kterému říkáme klišé, zde nabírá úplně jiný význam. Díky poetičnosti, dynamice, hudbě a také hercům dostane jakákoli omílaná scéna úplně jiný nádech a ve finále je z blbosti, nad kterou byste se u amerických filmů plácli do čela, umělecká chvilka zanechávající hluboké pocity. Děj dvojky je totiž složen ze zvratů, které znáte ze stovky dalších filmů... To jen díky tomu, že je tento druh kinematografie jiný, mohl jsem zažít chvilky, kdy jsem měl permanentně husí kůži, chvilky, kdy nepokrytě fandím hrdinovi, i přesto, že bylo dopředu jasné, jak to dopadne - a to se vám u "západních" filmů nepoštěstí. V tomhle, to mají asiaté u mě velice ulehčené, stačí mi nabídnout normální, zato úderný příběh zabalený do krásného vizuálu s prvotřídní choreografií soubojů, s hrdinskými gesty a neřeknu ani popel. A Ip Man takový přesně je. Mimo jiné mě fascinuje s jakou samozřejmostí Donnie hraje svou úlohu, jeho mírumilovný výraz při sebenebezpečnějším konfliktu nepřestávám obdivovat. S rolí se naplno sžil a veškeré jeho útrapy musí divák prožívat s ním. Jestli bych měl nyní zvolit nejoblíbenějšího asijského herce, měl bych jasno, předběhl by i Jet Liho… Jistě, druhý díl prostě není jako ten první, nedosahuje jeho vlivu a zápalu pro obhájení svých názorů, ale spokojenost mi nikdo nevezme. Objektivně vzato, dvojka je tu za odměnu, aby nám nabídla v uvozovkách další dobrodružství našeho oblíbence skrze opětovné vrácení hrdosti prostému lidu. A to si piště, že i sebelepší Angličan vznešeného ducha nezlomí. Abyste rozuměli, gró filmu je o infiltraci západní kultury do Číny a o střetnutí tradičního boxu s ušlechtilým bojovým uměním. Já vím, něco jako Obávaný bojovník, ale vězte, že si ten nářez užijete se stejnou vervou a odejdete se zadostiučiněním. Ke konci se skutečně krásně sbírají ty křivdy, aby vybouchly v obrovský nával dobře mířených úderů! Kdo byl spokojen s jedničkou, neobejde se ani bez dalšího dílu.

7. září 2010
plakát filmu
Nepřítel před branami
Enemy at the Gates
70 %

Nepřítel před branami se nejprve tvářil jako neskutečně krutý, ale zároveň skvěle udělaný film. Šokovaly mě praktiky ruských nadřízených, když kvůli nesmyslným rozkazům vztáhnou vlastní pistoli na spolubojovníky, jen aby si dokázali, že Rusko se ničeho nebojí. Atmosféra se takřka rovnala úvodnímu vylodění ve filmu Zachraňte vojína Ryana. Líbilo se mi i zrození „hrdiny“ a myšlenka na udržení morálky přes vznešenější cíle, oproti dosavadnímu pravidlu, buď tě zabijou německé kulky nebo ty naše. Velká škoda, že přes slibný rozjezd se zbytek filmu rozprostřel do moc velikého prostoru a scénář se začal věnovat věcem, které mě tak úplně nezajímaly. Rachel Weisz, ač jí mám jako herečku rád, mi do role ušmudlané vojandy neseděla. Možná právě proto, že ji znám, každá scéna s ní působila divně a moje pozornost se nesoustředila na to, co říká, nýbrž pouze na porovnávání její stávající role například s Evelyn v Mumii. Tím však nechci shazovat její výkon, netvrdím, že by to někdo zahrál líp. Naštěstí je film hlavně o souboji dvou sniperů a láska je zde pouze jako připomenutí něčeho lidského, co ani válka nezkazí (i když konec klidně mohli nechat podle pravdy, jak se píše v zajímavostech). „Rusák“ Jud Law a proti němu „Němec“ Ed Harris, nebo je to naopak? Volbu vybrat si svého favorita skutečně vítám. Je dobře, že Eda zbytečně neznepřátelili publiku, ačkoli nemilou věcí se Sašou nám jasně dali najevo, kdo je tady hodný a kdo ten zlý, co by měl špatně skončit. Nicméně mi přišlo, že sniperských soubojů zde mohlo být mnohem víc. Jakožto zapamatovatelnou scénu vidím akorát akci s kusy skla a to je na celý film dost skromné. Paradoxně by podle mě bylo užitečné vykašlat se na vykreslování historického pozadí a dát na instinkt radící, aby si to oba borci důstojně vyříkali pěkně z hledáčku do hledáčku. Jestli bych to měl shrnout, film se bude líbit hlavně díky atmosféře a oběma mužským protagonistům. Pár věcí je tu na obtíž, něco by chtělo doladit a něco úplně vypustit, ale Nepřítel před branami představuje solidní základ, na který by měl dosáhnout každý válečný film, za předpokladu že chce uspět.

6. září 2010
plakát filmu
Air Force One
Air Force One
60 %

Já to tomu Fordovi přeju! Konečně dostal roli, kterou jsem si pro něj vysnil. Vždycky mi seděl jako uznávaný člověk a představa dobrosrdečného prezidenta, jež se nebojí dotírajícím padouchům dát pořádně za vyučenou, aby si nerušeně mohl dodívat ten fotbal, co si nechal natočit - no není to idylka, nebýt Arniho, na post prezidenta byste nenašli lepšího :D. Z Air Force One ten kýčovitý patriotismus doslova teče. A je jen na vás, jak se k němu postavíte, jistě, jde to brát doslova a kritizovat jedno klišé za druhým. Ale proč vlastně? Proč, když si můžete tuhle podívanou užít. Je na čase se nechat opít rohlíkem a baštit americkému prezidentovi každou nacvičenou ránu a každý upravený zásah. Je na čase, být na pana prezidenta hrdý… a prý, že nejde k lidu blíž… pche. Hold nadávat můžou jen lidé, kteří nevědí, do čeho jdou, anebo jsou líní nemyslet (jo, zase jedno moje moudro)… Jinak skutečně oceňuji, že tvůrci nebyli k použitému žánru až tak laxní. Například první pokus o přistání mě mile překvapil, čekal bych, že film s tak velkou nadsázkou bude mnohem více odbytý a soustředí se jenom na nereálnou akci. Ano, samozřejmě, i na tu došlo, jen si vzpomeňte na to, jak se v prezidentovi probudil tajný agent našeho veličenstva nebo se stal na chvíli McGaiverem, ale i tak, tato snaha určitě stojí za zmínku. Možná právě proto zamrzí, že jsou ony vzácné chvíle – záblesky dobrých nápadů – stále podbarveny natolik vlasteneckou hudbou. Tohle skutečně nejde nezmínit. I když má dozajista vyznění podporovat národní hrdost, o čemž svědčí směšně přehnané rozhovory v krizové místnosti (Bílý dům), mohli ubrat alespoň v něčem. Samotného by mě zajímalo, jak na film pohlížejí sami Američané, protože kdybych měl vizi filmu převést do našeho úhlu pohledu, je to jako kdyby Václav Klaus zachraňoval unesenou tramvaj za zvuků, Ktož jsú boží bojovníci. Buď jak buď, pro tentokrát mi stačilo, že jsem se pobavil a veškeré neshody a podezřelé rozpory nechám na příště. Proto 60% a přiznávám, že jsem Harrisonovi celu dobu držel palce!

4. září 2010
plakát filmu
50 %

Na Kouzelnou chůvu bych se za normálních okolností nikdy nepodíval. Neviděl jsem první díl, dětský žánr mi už mnoho neříká a pohádka o správné výchově přece nemůže být originální. Díky ideální konstelaci hvězd ale na zhlédnutí přece jenom došlo… Přispěji tak s troškou do mlýna a pokusím se to s co nejmenším opovržením zhodnotit. Příběh rovnou nechám být, tak jak je. To víte, že bych se v něm rád pošťoural a odsoudil, jak přijedou příbuzní z diametrálně odlišných poměrů na bahnem pokrytou farmu, kde se nejdříve 10 minut rvou se svými bratránky a sestřenicemi, aby si za chvíli mohli podat ruce, za další okamžik spolupracovat a v závěru vyřešit „tragickou“ situaci, jenž se nakonec v dobré obrátí… ale co bych to byl za nezaujatého pozorovatele, že? Sluší se přehlédnout i naprosté nelogičnosti… v rámci pohádky je přece vše možné!! Ona vlastně postava naší slavné chůvy je geniálně napsaná. Nejprve nás učí, že vzhled není všechno, jak můžeme pozorovat na jejím, nekvalitně namaskovaném, faceliftu. Taky dává důraz na charakterové ctnosti. Teď se něčeho přidržte, ona je dokonce členem armády. No paráda ne, usaďte děti k obrazovce a po skončení z nich máte andílky. Jediné štěstí, že vymývání mozků se dá překousnout skrze známé herce. Ano, přiznávám, hodně malá berlička, ale k něčemu se člověk v nouzi upnout musí. Jejich angažování zcela chápu, je hezké dohlížet na své vlastní děti, tak že jim to pustíte a říkáte moudra přímo z obrazovky… Film diváka v mém věku tedy nemá absolutně čím překvapit a jenom zabijete čas. Podívejte se jenom za předpokladu, že máte zlobivé děti, hrozně moc milujete malá prasátka, chcete vidět Emmu ve stylu Ošklivky Katky nebo uvažujete o dráze dětské chůvy či vychovatelky. No, objektivnost se mi moc nepovedla, ale což. Vynahradím to na hodnocení, 50% s velkou dávkou benevolence.

3. září 2010
plakát filmu
Paper Man
Paper Man
70 %

Paper Man je hodně zvláštní film. Cosi mi hned vnuklo myšlenku, že se bude jednat o dalšího Defendora… realita je však jiná… role superhrdiny je z úplně jiného soudku. Dá se říct, 1. svého druhu, jakou znám. Dost již bylo hrdinů kousnutých hmyzem, evakuovaných z jiné planety, vzniklých pomocí exploze nebo jen ukrývající lidskou identitu pod masku. Captain Excellent totiž existuje pouze ve fantazii obyčejného jedince! Co je ale důležitější, ačkoli zatím píšu o jedné a té samé věci, celý film je o něčem jiném. Tím mě pravděpodobně okouzlil. :) Proč se soustředit na zjevný trumf, když ho stačí jen občas zmínit. Proto může být příběh, který film vypráví, sebe obyčejnější a přesto s tímto esem nemá šanci zevšednit. A vskutku, ze začátku jsem byl silně na rozpacích, nějak mi unikal smysl, ale když víte, že se zde vyskytuje hrdina, navíc v podání Ryana Reynoldse, prostě pokračujete dál. O to víc jsem byl překvapen, když se i příběh samotný začal vyvíjet a upřesňovat. Vztah, jaký si vytvořil Richard s Abby (nebudu blíže prozrazovat) se ukázal pro film jako nesmírně pozoruhodná látka, v jejímž konci do sebe vše tak nějak zapadlo a urovnalo se. Ono pak i toho Captaina Excellenta najednou pochopíte, krásná parafráze na podivné stavy mysli, „výhodu“ zde mají diváci středního či pokročilejšího věku. Na závěr si neodpustím svojí myšlenku: Víte, celý film bych přirovnal k zajištěnému granátu. Sdělení coby vnitřek granátu, je z počátku jištěno postavou superhrdiny - pojistkou (na rozptýlení, kdyby se někdo nudil), ovšem s přibývajícím časem si začnete uvědomovat, že pojistka mizí (tak jako samotný superhrdina - pochopíte po zhlédnutí), až granát vybouchne a ukáže co v něm skutečně je. A není překvapením, že tento inspirující snímek byl na festivalu nezávislé tvory Sundance. Za mě tedy 70%. Hezká náladovka, kterou byste neměli opomenout.

3. září 2010
plakát filmu
Město bohů
Cidade de Deus
90 %

Město bohů je ojedinělý film. Ojedinělý pro mě, ojedinělý pro evropské diváky, ojedinělý pro celý zbytek světa vyjma Jižní Ameriky. Těží totiž ze stejně úspěšné formy, jako tomu bylo u Milionáře z chatrče, nějaké dva roky zpátky. Jelikož většina lidí před špatnými zprávami, které se jich přímo netýkají, zavírají oči… o hierarchii ovládanou gangy výrostků jste donedávna možná jenom zběžně slyšeli. Pak však přijde na řadu snímek, otevřeně pouštějící se do jádra zla a bez příkras líčící každodenní utrpení chudiny, se zajímavým pojetím a dobrým režisérem a z čista jasna je tu kandidát na největší filmové ceny. Město bohů je starším a poněkud drsnějším bratrem Milionáře z chatrče a já si z něj sedl na zadek! Je to nářez, je to smutné, je to hravé (stylizace, kamera), nechybí tomu zhola nic. Brazilci umí podat svojí každodenní realitu i takřka neobeznámené osobě. Vtáhnou jí do centra dění s takovou razancí, že se s dějem prakticky sžije. I já nemohl odlepit oči a střídavě jsem byl v šoku nebo jen tak fascinovaně zíral. Ono se to nezdá, ale samotný obsah je sdělen poutavou formou, s kterou si museli pěkně vyhrát. Prolínání různých linek do sebe a jejich rozcházení před opětovným návratem – tomu se říká paráda, jelikož se přesto ve všem skvěle orientujete a postavy ve filmu vás přinutí s nimi prožívat jejich osud, ať je to parchant nebo klaďas. Je také samozřejmé, že je film inspirován skutečnými událostmi, v tomto případě novinářem vyrůstajícím přímo na onom místě, v Cideda de Deus. Věc druhá, je však skreslování a hození do, z filmového hlediska, koukatelné podoby. Přijde mi, že mnohdy si volný čas vyplňovali až moc nereálnými zápletkami. Samo o sobě by jedna či dvě nevadily, ale zde jich bylo nahuštěno takové množství až mi někdy připadal průběh bizardní ba dokonce groteskní. Jinými slovy udělali všechno pro to, aby zde neustále probíhal nějaký konflikt. To je ale moje jediná připomínka k jinak výbornému dramatu s nevšedním prostředím. Abych to uzavřel, na Městu bohů se mi nejvíce líbí, že ačkoli z velké míry těží z bolavého tématu plného emocí, má tu výhodu, že se vám ho snaží zprostředkovat i alternativními způsoby…

2. září 2010
plakát filmu
Ať vejde ten pravý
Låt den rätte komma in
90 %

Po svérázném Kurzu negativního myšlení z Norska je Ať vejde ten pravý další milé překvapení, které mi nachystaly severské země. I když se jedná vlastně o další upírský film - navíc v časech, kdy je drtivá většina očí upřena na magnet číslo jedna, sexy a zajímavého Edwarda z Twilight (první dva komplimenty nejdou z mojí hlavy) - rozhodně stojí za to, aby se o něm mluvilo. Trochu mě mrzí, že se najdou lidé, kteří sou nespokojeni, ba pobouřeni… Ale co já můžu posoudit, skloubení charakteristického stylu skandinávských dramat (jistá dávka naturalismu) a fantasy prvků je pro mě nesmírně zajímavá. Vždyť víte, lidé prožívají svá dramata uvnitř - bojí se svých démonů, ať už se jedná o sebeúctu nebo navázání přátelství. Prostě film si dokážete představit už pouze v podobném stylu... Oproti tomu situace nabírá na obrátkách s příchodem jisté maličkosti – upírky. „Malá“ Eli je asi tím nejodvážnějším pojetím nemrtvé bytosti a těší mě, že zároveň i jedním z nejpovedenějších. A i když je oficiálně ve věku dítěte 6. třídy, umí nahnat takový strach, že se ještě budete divit. Obecně úroveň děsivých momentů je na švédský film na nebývale vysoké úrovni. Když si přečtete stručný děj, dozajista se budete jen usmívat, ale kdo z vás by si pomyslel, že se z filmu vyklube jeden z nejpůsobivějších upírských kousků s tísnivou atmosférou. Pochválil bych i otevřený konec (a kdo se budete chtít nad filmem zamyslet, je tu pozoruhodná teorie s prstýnky měnící celé vyznění.) Vážně nevím, jak vám to více přiblížit, aniž bych používal spoilery. Největší význam by pro vás měla mít skutečnost, že ačkoli nemám horory rád a upíři jsou pro mě spíš podřadní bubáci pod Bladeovy čepele, Ať vejde ten pravý mě skutečně dokázal nadchnout a klidně se podívám znovu. PS: Chystá se americký remake, čehož se dopředu děsím.

31. srpna 2010

Předem říkám, že názor na jakoukoli starší parodii nedokážu napsat nezaujatým způsobem… a co teprve na 30 let staré, "Připoutejte se, prosím!". Dnešní situace kolem tohoto žánru je totiž na skutečně žalostné úrovni a skoro každá klasika (Žhavé výstřely, Bláznivá střela atd.) mě přímo nutí, pustit se do srovnání předešlé kvality a nynější kvantity. Jeden příklad za všechny, od vtipu dialogového se přešlo na vtipy kontaktní čili na ubližování všeho druhu. Vypisovat rozdíl mezi jednotlivými gagy ale nehodlám, páč každý divák si jich je dobře vědom. A skutečně, sranda zažitá právě při tomto filmu, dle některých, absolutním prapředku parodií, se nedá s nějakým „Něco“ movie vůbec srovnávat. Humor není vtíravý a je na správném místě. Rovněž jakákoli dávka nevkusu prostě neexistuje. Ve tvůrcích je zdravá uvědomělost a očividně nechtějí svůj film zprznit, jako tvůrci dnešní. Jen scénáristé se zrovna nepřetrhli. Nějaký hlubší smysl byste těžko hledali. Aspoň, že nestačí děj nudit a uzavřený prostor letadla je vhodný na vtípky stejně jako jakákoli další lokace. Celkem sympatičtí jsou i hlavní herci a potěší výskyt těch známějších jako třeba Leslieho Nielsena nebo i těch dříve známějších jako basketbalisty hrajícího sám sebe. Sáhnete-li po "Připoutejte se, prosím!", chybu v žádném případě neuděláte… O to se bojím u dílu druhého, protože jak všechno napovídá, kvalita šla prudce dolu… Neuškodilo by, kdyby se v kinech objevila parodie podobného rázu, bez vulgarit a vypointovaných scén, jenže toho se dočkáme jen stěží.

31. srpna 2010

K-Pax, jakožto další film s Kevinem Spaceym logicky nedopadl špatně, ovšem spojení sci-fi s realitou se může šeredně vymstít. Obvykle bývá tento odvážný pokus „oceněn“ všeobecným zklamáním (viz. kraviny o časoprostorové díře, zmutování nějakého tvora, či rovnou existenci vesmírného monstra řítící se na Manhattan)… Naštěstí má tato odnož i mnohem světlejší stránku, lidská dramata, kde je ona podivnost zapříčiňující akci nahrazená něčím mnohem prospěšnějším… viz. Zelená míle, Pozemšťan… A do této kategorie se řadí i K-Pax, jelikož i postava Prota je velmi mírumilovná, charakterní, sympatická a neuvěřitelně poutavá. Už od jeho záhadného příchodu jsem mu vysel na rtech. A právě část o dokazování/vyvracení jeho původu na psychiatrii je na filmu to nejlepší. Není totiž naplněna pouze domněnkami a teoriemi o nějaké hvězdě miliardy kilometrů od nás, které si normální člověk nemůže nijak ověřit, ale především závisí na každičké poznámce, kterou Prot řekne a na všem, co udělá. Jeho konfrontace s doktorem jsou po dialogové stránce nesmírně nabité a místo nějaké trapné akce, vás baví pouhými slovy. Výborné je rovněž připomenutí Přeletu nad kukaččím hnízdem, páč jak zde, tak i tam, má příchozí osoba pozoruhodný vliv na spolupacienty. Proto je alespoň malinko pozornost odpoutávána jiným směrem a nezávisí všechno jenom na Kevinovi a Jeffovi (oba hrají skvěle)… Trochu horší je však postupné rozplétání hlavní dějové linky. Za použití hypnózy a velmi nestandardního pátrání se dobereme výsledku, který mě plně neuspokojil. Jak tvrdí ostatní, to sem úplně nepatřilo. Oproti tomu mě dostal závěr podněcující k přemýšlení. Svůj názor si samozřejmě nenechám pro sebe: i když logika říká něco jiného, přece jenom doufám, že na pokoji zůstala pouze „schránka“. Ovšem K-Pax je výjimečný i něčím jiným, není tak prvoplánový jak se může zdát... Nejde o to, kdo je Prot, ale co si od něj za těch 120 minut vezmeme.

27. srpna 2010
plakát filmu
80 %

O Expendables jsem chtěl napsat první poslední, chystal jsem se rozebírat každičký detail… ale nemá to cenu, hned po zhlédnutí si uvědomíte, že tohle každý musí vidět sám a po svém. Pro každého totiž film představuje něco jiného: pro mě splněný sen na poli akčního žánru, pro nezaujaté jednorázové rozptýlení, pro zastánce náročnějších snímků špatný vtip a pro moji babičku by to byla noční můra plná krve a násilí. Jednoduše hodně záleží na úhlu pohledu. Ano, tohle je sice zcela univerzální věta, jenže zde platí dvojnásob. Můj názor má totiž vypovídající hodnotu pouze pro podobně smýšlející nadšence do akčních kultů z 80. let. A jakožto jeden z nich bych nejprve vyjádřil své nezměrné nadšení. Jak Slyho dvakrát nemusím, tímhle mě položil na lopatky. Když si čtete všechny ty články, o tom jak psal ručně scénář, dával důraz na pořádnou filmařinu oproštěnou od přehršle digitálních efektů, donekonečna přesvědčoval Arnolda… a pak konečně dojde na film samotným, je to doslova vysvobození. Už dlouho jsem se ve filmu tak nevyžíval! Na začátku mělo hodně z nás, mě nevyjímaje, děsivé představy, že to bude jenom prázdná akce bez smyslu, kde jde o jedinou věc, zpestřit tisíckrát ohrané souboje známými jmény… pokud se do této skupiny také řadíte, mám pro vás skvělou správu… tyto ukvapené předsudky jsou naprostý nesmysl, režisér-Sly, scénárista-Sly i herec-Sly skutečně ví, co dělá a dělá to správně. Dělá to pro nás, fandy 80. let!! Však si přichystal spoustu a spoustu milých překvapení, které vám samozřejmě neprozradím. Roztrhl se pytel s narážkami, dávkou zdravého nadhledu a luxusní náloží vtipu… A vzniklo jedno z nejlepších béček, jež nepokrytě zařazuji mezi mé nejoblíbenější (vedle Komanda). Doslova legendární je také double-cameo. Nebo nálet smrti, či povedené vystřílení armády v provedení Terryho Crewse a jeho mega-bouchačky… Na dlouhou dobu mám na co vzpomínat a už po východu z kina jsem měl nutkání pustit si některé scény znova. Opravdu největší nářez léta a vlastně i celého roku. Doufám, že se z Expendables nestane jen jeden cool film, potenciálu tu je stále na rozdávání.

20. srpna 2010
plakát filmu
Čarodějův učeň
The Sorcerer's Apprentice
50 %

Další legenda. Další hrdinové. Další plán na předčasný konec světa, tak jak ho známe… Tradičnější obsah u fantasy bych hledal jen stěží, může tedy Čarodějův učeň nabídnout něco, co jeho konkurentům chybí? Nabízí se tu snad ještě otřepanější odpověď, ano i ne. Co ode mě chcete slyšet, po stránce příběhové, by vám k nalezení překvapivého zvratu nepomohlo ani sebemocnější kouzlo, ovšem čím je Čarodějův učeň skutečně lákavý, je dozajista vizuální stránka a fakt, že Nica jsem už notně dlouhou dobu neviděl v pořádné roli. Svět čárů a všelijakých kejklů nestojí na propracované minulosti, to v žádném případě – Merlinovci a Morganovci, dva rody čarodějů nenávidějící se až za hrob -, nýbrž na efektních efektech (jak to říci jinak)! A fajn také je, když se dva hlavní taháky spojí, Cage coby čaroděj… proti tomu nemám sebemenší námitku. Z mého pohledu je úspěch filmu postaven na něm, nikoli na mohlobysezdát-hlavním hrdinovi. Dave Stutler totiž není ničím jiným než snůškou čistého outsiderismu (ano, rád si vymýšlím slova), milostného antitalentu a slabší fyzičky, což mimochodem vyvažuje znalostí fyziky ;-). Je takovým hrdinou nehrdinou a s takovými jako je on, se v poslední době skutečně roztrhl pytel a začíná mi to lézt na nervy… Postavě moc nepřidal ani její protagonista (no aspoň mu jdou skvěle udivené fráze, např. wow, noway atd.). Filmu bohužel chybí i nějaká lepší hudba, chtělo by to úderný motiv, díky kterým bude akce ještě víc stylová. Co mě ale mrzí nejvíce, je finální „rozuzlení“, nebo spíše rozpadnutí (té urny samozřejmě). Tím si odebrali poslední zbyteček mé tolerance. Fakt netuším, co nám tím chtěl básník říci, ale zbavit se mávnutím ruky dvou záporáků, udělat resuscitaci a odletět na orlovi do Paříže… to je trochu moc. Střet s Morganou se nesl v duchu souboje Harryho a Voldemorta (jistá podobnost tu skutečně je), ale to s čím si Rowlingová pohrává na sedm knížek, Dave provede jen tak, netřeba dalších detailů… Na jednu stranu příjemná oddychovka, na stranu druhou obrovský prostor pro šťouraly, dám 55%.

19. srpna 2010