avatar uživatele

jakupb

Jméno
Jakub
Věk
25 let — narozeniny slaví za 28 dní (Kozoroh)
Bydliště
Praha 8
Twitter
Facebook
Google Plus
Poznámka
Názory
plakát filmu
Ip Man
Ip Man
80 %

Jestli existuje nějaký druh filmu, kterému se po hororech vědomě vyhýbám, pak rozhodně ten biografický. Nikdy mě nebralo vysedávat u tříhodinových veledíl s pomalým tempem a snahou vystihnout danou osobnost v možná co nejpřesnějším světle. Byla zde totiž takřka neměnná rovnice: čím více snahy vykreslit charakter, tím více rozhovorů a čím více rozhovorů, tím více nudy. Možná jsem neměl doposavad na filmové biografie štěstí, kdo ví, každopádně Ip man všechno změnil. Východní kinematografie je vůbec velmi zajímavou alternativou… jsem si jist, že se k ní budu vracet s přibývajícím věkem častěji. Daný časový úsek v dobách mistra kung-fu je totiž vykreslen na jedničku. Mile mně překvapila tvář filmu, jež díky své rozumné stopáži nabízí ukázkovou proměnu z odlehčenějšího žánru k pravému dramatu a přitom kung-fu souboje nijak nenabírají na tuposti a jsou opodstatněné jak v začátcích, tak v závěru. Kdo si tedy myslel, že Ong Bak je největší nářez který ho mohl potkat, nechť se přesvědčí, že tomu tak rozhodně není. Ong Bak nabízí pouze dokonalou mlátičku, za cenu těžké úrovně stupidity, přitom Ip man je jak kvalitním dramatem, tak i bojově pohledným filmem. Zpomalené záběry střídané s historickými událostmi a standardně poetičtější pojetí nemají chybu a díky své komplexnosti si v Ip manovi každý člověk najde to svoje. Také bych, po vzoru Mekyho, doporučil sehnat si originální verzi, protože i když zní čínština jako neustálé opakování malého počtu výrazů, tento (pro mě) melodický jazyk jen podtrhává výsledek dobře odvedené práce. Jediný nedostatek vidím v závěru, kdy mě podání Japonců coby těch strašně špatných připomnělo nacistické němce. Proto zápas v ringu byl svým způsobem zbytečně melodramaticky ukončen a Ip man se vyhoupl do role největšího spasitele, což už bylo podezřelé. Ale od tohohle raději ruce pryč, jelikož do toho nevidím… No každopádně netrpělivě vyhlížím druhý díl a jsem moc zvědavý, s čím se vytasí. Moc rád bych totiž držel palce tomu samému hrdinovi (výborný Donnie Yen), jakého znám z krásného dílka, které mi připomnělo, že nic se nemá slepě odsuzovat.

24. května 2010
plakát filmu
Robin Hood: Král zbojníků
Robin Hood: Prince Of Thieves
60 %

Když pominu nejnovější počin od Ridleyho, Král zbojníků je mojí jedinou zkušeností s Robinem Hoodem (nepočítaje stupidní seriál na Čt 1 vysílaný před pár lety…) A jelikož jsem měl šanci vidět oba dva filmy velmi brzo po sobě, samozřejmě mě zajímalo, který z nich na tom bude lépe. Je snad podceňovaná novinka vůči zlidovělé klasice vážně tak pozadu? Ale kdeže! Král zbojníků je pro mě dnes de facto naivní pohádkou. Ovšem i přesto nechci zbytečně kritizovat. Hodně se mi zde líbila role Morgana Freemana. Bylo milé vidět vedle sebe Robina s parťákem a svými mezikontinentálními rozdíly mě nepřestávali bavit (např. dalekohled). Horší je to však s úplně opačnou postavou, a to šerif z Nottinghamu. U mě je to sice netradiční, že začínám postavami, nicméně mi zde přišly klíčovější než v běžných případech. Perfektní ukázka toho, jak jeden člověk dokáže pozměnit a zhoršit vyznění filmu. Rickman nehrál špatně, to jen jeho dialogy na papíru budily hrůzu. Větou -"A zruším taky Vánoce"- mě dostal na lopatky. Sakra to je nám ale nebezpečný padouch! Určité komediální vyznění filmu se u mě absolutně míjelo účinkem. Úplně zde stačil jeden vtipálek, a tím narážím na Kevina Costnera. Jako herce i režiséra ho mám rád, ovšem ne vždy dokáže zazářit… Daleko víc mě zaujal nový představitel Russell Crowe. Film má tedy velké štěstí ve svém tempu. Stopáž je sice dlouhá, čili bych čekal neutuchající nudu, ale na místo toho jsem se bavil. Je to divné, ovšem mnohdy stačí ke štěstí málo. Nenáročnost této verze si mě nakonec udobřila a určitě si udobří také ostatní… Viděl bych to tedy následovně, pokus režiséra Reynoldse o představení známe legendy bezesporu vyšel. O tom žádná. Ale z dlouhodobějšího hlediska má pro mě mnohem větší hodnotu Ridley s jeho výtvorem, kde se na konci neobjeví Richard Lví srdce, aby mohl doprovodit nevěst k lesnímu oltáři, a kde nestraší baba věštící z vlastní krve a slin. Povrchnost proti uvěřitelnosti. Kapesní provedení proti opravdovému velkofilmu. Já už si favorita vybral, co vy?

17. května 2010
plakát filmu
Robin Hood
Robin Hood
70 %

Obdoba slovenského Jánošíka, španělského Zorra, šervůdský král zbojníků – to vše je Robin Hood. Zná ho snad každé malé dítě a pro mne byl vždy symbolem boje za správnou věc a typickým klaďasem. Když jsem se tedy dozvěděl, že se chystá nová verze, navíc s tak slavnými jmény kolem, nemohl jsem prostě chybět. Ještě před návštěvou kina mě ale dost znepokojily řeči kolem obsahu, kde má být Robin spíše grázlem… Co to má znamenat? Stane se snad z hesla "bohatým bral a chudým dával", moto s poněkud obhroublým vyzněním "bohatým bral a na chudé sral"? Otázek jsem měl na srdci opravdu hodně a bylo jenom na Ridleym, aby mě přesvědčil o svém dalším úspěchu… A skutečně, pořádně se do toho obul. Když restart, tak se vším všudy. Jeho Robin Hood je výpravný příběh začínající v úplném zárodku zrození legendy a podle toho je na něj třeba brát ohledy. Když pominu perfektní vhození do děje s tragicky-komickou situací kolem Richarda, úvod nemá správnou gradaci a dobrou hodinku pouze vyčkáváte. Po tuhle dobu je klíčové, abyste se nedej bože začali nudit… pak byste už těžko zachraňovali svojí spokojenost s výsledkem. Já na to šel jinak a všímal si maličkostí… Zjistit jsem, že taková hezká písnička nebo pouhý detail, že iluzi deště dotvářeli i kapkami padajícími skrz komín do hořícího krbu, dokážou potěšit. Vcelku snadno se dá na Robina Hooda zanevřít, už jenom proto, že Rusell vyměnil úlohu rozvraceče lidí proti králi za diplomatickou úlohu (obě hesla na začátku, jsou tedy v tomto filmu neaktuální), ale já na verzi mého oblíbeného režiséra nevidím závažnějších chyb. Tím však nechci, abyste si mysleli, že s trochou tolerance objevíte úžasný megafilm. I zde se nevyhnete pár nedopatřením, u kterých se budete jen uculovat a plácat se přes čelo… příkladem budiž účast Marion a její družiny na ponících v závěrečné bitvě… Robin Hood z roku 2010 je prostě jen solidním filmem, který ačkoli neuchvátí a ani trochu se nepřiblíží minulým filmům Ridleyho, typu Gladiátora, dá se na něj dívat. 70% je akorát a ještě připojím, že mě zaskočil závěr - režisér na to šel od lesa a připravil nám menší bonus, který klidně může věštit dvojku. PS: Netřeba zmiňovat, že Russell je opět frajer a z herců ten nejlepší.

15. května 2010
plakát filmu
Serenity
Serenity
60 %

Jak tak koukám, Serenity je za velkou louží skutečně populární a co víc, velmi dobře hodnocené sci-fi. Sto tisíc hlasů a průměr nad 8.0 na IMDb je výbornou vizitkou… Naproti tomu, u nás je situace úplně opačná, do minulého týdne jsem v životě neslyšel pojmy jako Firefly (seriálový kolega Serenity) nebo alespoň nějaké jméno z ústřední posádky. Malcom a Zoe, kdo to sakra je? Snad někdo podobný Jackovi a Samantě ze Stargate? Má vůbec film šanci stát se plnohodnotným a nekopírovat od svých známějších kolegů, jež si přehazují Nova s Primou jako horký brambor? Sám za sebe říkám jednoznačné – ne. Abyste chápali, Serenity není špatným filmem, naopak, skvěle se u něj relaxuje… ovšem z mého pohledu mi nenabízí nic víc, než předělávky osvědčených nápadů ze všech možných odvětví. I když je příběh v prvopočátku skutečně zajímavý a má potenciál rozrůst se do vítaných rozměrů, nestane se nic, co byste nečekali. Jakmile se ukáže pravá tvář filmu a esa jsou vyndána na stůl, žádná vlastní iniciativa nepřebije oku nelahodící vykrádačky. Hlavní šéf, Malcom, je vskutku tradiční hrdina – trochu si vzal od Indiho, a zbytek od podřadnějších hrdinů… Jeho role je víceméně na obtíž, ty hlášky co každou chvíli pronášel, mi přišli neuvěřitelně seriálově laciné. On vůbec celkový dojem je někde na pomezí seriálu a televizní inscenace. A já na takovýhle styl nejsem zvyklý, protože seriál křížený s filmem nedokáže nabídnout ten pravý spád, jaký bych chtěl. Celkem blbě se to vysvětluje, ale jestli se podíváte, snad pochopíte. Jako pěst na oko působí i konec. Taková dávka klišé najednou je fakt moc! Takže Serenity je pouhou jednohubkou na pobavení, jinak ji brát ani nechci, protože by moje hodnocení musel jít ještě níž. 60% za místy svěží zábavu střídající se s kiksy, které zamrzí. Mohlo to být lepší, ale pokud se chtěl režisér zavděčit seriálovým fanouškům, jinak to asi udělat nešlo. Zkrátka jestli chcete poznat jinou část vesmíru, kde není ani Star Wars, ani Star Trek a ani Alien s Predátorem, klidně se koukněte, jen nečekejte žádnou extra podívanou.

14. května 2010
plakát filmu
Kick-Ass
Kick-Ass
60 %

Jen tak pro začátek… šílenství, které se v krátké době kolem Kick-Ass rozpoutalo (jak před, tak i po premiéře), jsem dost dobře nedokázal pochopit. Další film s nadhledem pohlížející na superhrdiny, proč pak by ne… ale je to všeobecné nadšení na místě? Defendor byl taky hrdina-nehrdina a lidé ho s chutí dál ignorují a jenom proto, že jsou do Kick-Ass dány děti rozpoutávající krvavé orgie, mám skákat do stropu? Netvrdím, že pohled na dvanáctiletou holčičku masakrující padouchy není povznášející (on totiž je), ale ten obrovský úspěch bych snad víc přál již zmíněnému Defendorovi. Všude mi byl slibován převrat v komedii a stylu zábavy… ale i zde si dovoluju nesouhlasit. Co třeba nedávný Zombieland? Outsider v městě zombie nebo outsider ve městě lidí, co si ho nevšímají? Hitgirl nebo Little Rock, Big daddy nebo Tallahassee? Podobnost čistě náhodná… vskutku... Sám nevím, proč se stavím ke Kick-Ass spíše negativně, ale už od začátku mi nesedla představa nového kultu, tak cool, že do něj budou všichni zbláznění a já s nimi… Takže když teď za zvuků výborného soundtracku píšu názor, ať přemítám, jak přemítám, na špici tenhle film prostě nedosáhne. Objektivně vzato je to klidně možné, ale sám za sebe cítím, že u mě velký úspěch neslaví. Už jenom dějem, který jsem absolutně neočekával. V určitých ohledech překvapil, ale prolínání tří dějových linií mi do noty zrovna nepadlo. Dětští hrdinové se mi nějak nezavděčili. Překvapivě jsem si spíš oblíbil Nicolase Cageho, on do filmu vnesl trochu té "dospělosti", což byla vítaná změna od všech těch pubertálních záležitostí. Jen mě mrzím, jak s ním film naložil, pro mě to totiž nevěstí nic dobrého a vzali mi tak motivaci proč vyhlížet druhý díl s nadějí na vylepšení (netřeba více rozmazávat)… Suma sumárum, v celkovém součtu to bude vypadat následovně… Jste-li celý nedočkaví na nářez roku, klidně vyrazte, páč se vám ho dostane. Dokonce zde i platí heslo, všeho s mírou a tak není násilí okatě vynucené (vyjma podivného konce). Ale po tom všem humbuku kolem jsem čekal víc. Fakt jsem zvědavý, jak dlouho to nadšení vydrží, jelikož nejlepší věcí na filmu je jednoznačně soundtrack, který už poslouchám dobré dvě hodiny v kuse! Nebudu přehnaně náročný, protože se to ke Kick-Ass vůbec nehodí a bylo by to nefér vůči zábavě, která si na nic nehraje, to jen fandové kolem ní vytvořili podivnou auru (místo nalákání, odrazuje), proto zatím 65%.

14. května 2010
plakát filmu
Demolition Man
Demolition Man
70 %

Demolition mana jsem viděl asi před týdnem a k napsání názoru se ne a ne dokopat… Absolutně totiž nevím, co světoborného se k němu dá ještě doplnit. Tenhle film si je natolik jistý v kramflecích, až ho snad ani nejde nemít rád. Je jednoduchý, krapet přehnaný a velmi přímočarý, ale přesto ve stanovených hranicích skoro dokonalý. Dva protipóly, Stallone a Snipes, si jdou po krku v nepříliš vzdálené budoucnosti - ačkoli to zní prostě, v jednoduchosti je hold krása. Klasický příklad toho, že peníze jsou vloženy do správných věcí. Žádná přeplácanost jako např. Batman a Robin, pouze pár vymožeností dotvářející neodolatelnou iluzi futuristického světa. Jen posuďte sami, tři mušle, auta s pěnou, stroj na pokuty, mezimyšlenkový sex… takové blbosti a přesto zaujmou víc než ohromné komplexy a vesmírné lodě! Výborně zafungovalo i rozdělení společnosti na utopii a lidské neřesti ztvárněné skrze odpadlíky. Krásně jednoduché, jednoduše krásné! A rád jsem převážně kvůli Stallonemu. Jako herce ho nemusím, Rambem si mě nezískal, ale zde jsou jeho tvrďácké grimasy a slabší chvilky namíchány v lákavém poměru, což vytváří pohodovou roli hláskaře sympaťáka. Konečně film, kde není coby herec na obtíž a naopak se těží z jeho kvalit. Možná v tom měl prsty kapánek i Snipes… Se Slym se totiž bezvadně sehráli. Wesley je chlap, který když je na place, tak strhává veškerou pozornost na sebe a tím si prospěli oba herci navzájem, nikdo se dostatečně neokoukal. Jak říkám, balancování na hraně komedie, akční a parodování sama sebe je velmi zručné a všichni odvádějí dobrou práci. Co víc je potřeba vědět k tomu, abyste si užili srandu a poctivě se odreagovali u něčeho co má smysl a je nad věcí (hodně dlouho nevyzněl žádný nový blockbuster tak opravdově a bezstarostně).

11. května 2010
plakát filmu
Transformers: Pomsta poražených
Transformers: Revenge of the Fallen
20 %

Tak tohle bolí. Já mezi fanoušky Transformers nepatřím, ale jedno vám řeknu, i kdybych se k nim po prvním díle řadil, ten druhý by mi moje rozhodnutí spolehlivě rozmluvil! Až mi bere dech, s jakou samozřejmostí je blbost takových rozměrů narvána do megalomanské podoby, přecpána efekty za miliony dolarů a rádoby přikrášlená o suché hlášky z úst drsňáků. Fakt si někdo mohl myslet, že to bude fungovat? Jak mohli být tak naivní… vždyť ona nafouklá bublina splaskne pod nejzákladnější otázkou: "má to někdo zapotřebí?" Koho má sakra bavit dívat se sáhodlouhé dvě a půl hodiny na jednu nekončící akci, kde se všichni mydlí hlava nehlava, obvod neobvod… Čert aby se vyznal v tom, kdo je kdo… vždyť ti roboti tam jsou vlastně z pouhého jednoho důvodu - udělat paseku a co nejefektněji zemřít! V prvním díle jich nebyla ani třetina z nynějšího počtu a bylo tomu dobře. Bay coby tvůrce svého dítěte, jak sám prohlásil, s druhým dílem udělal to nejhorší, co mohl. Natočil ho akčnější, šílenější a především vtipnější (bohužel z jeho pohledu). Pro představu, každé (to myslím smrtelně vážné) z frajerských gest nebo slovních přestřelek jsou tak strašně trapné a nehodící, až bych brečel. Styl jakým se dvojka Transformerů prezentuje je nehorázně jednoduchý a podlejzavý. Snaží se zavděčit americkému puberťákovi a nabídnout mu lacinou zábavu, na kterou může vzít pokud možno co nejvíce podobně smýšlejících kamarádů. A vážně by mě zajímalo, jestli je vůbec možné nevšimnout si té šílené okatosti a přehnanosti. Prvních dvacet minut je jak ze zlého snu, během kterých jsem uvažoval, že ho okamžitě vypnu… a co víc, ono se to vůbec nemění! Jen mají to štěstí, že člověk je tvor adaptabilní a tak si jde s trochou štěstí zvyknout i na takovou dávku patosu. Vypnul jsem mozek, přinesl jídlo, instaloval se do vodorovné polohy a se sebezapřením celých 140 minut dokoukal. Ale upřímně vzato, dobrovolně nikdy víc! Udělal jsem hold strašnou blbost, že jsem nenavštívil kino, to je asi totiž jediné místo na celé Zemi, kde si jde Transformers 2 jakžtakž vychutnat. V kině je jedno, že děj se shrne na pár řádků, Shia LeBeouf je k ničemu, Megan Fox má k dobru leda tak vzhled a dabing robotů strhává jejich vliv na bod mrazu… v kině jsou hlavní obrazové vlastnosti mega plátna. Jenže stotřiceti korun mi bylo líto a tak zaplatím na oplátku jinde – silným rozhořčením a promrháním času.

4. května 2010
plakát filmu
Dobrý ročník
Good Year, A
80 %

Dobrému ročníku jsem nedával větší šance už jenom kvůli trapně působícím TV-spotům a hodně klišé ději. Nějak mi unikal smysl díla, protože tento příběh jsem viděl skoro nezměněný už ve velkém počtu inscenací… Kterak se moderní člověk vrací k přírodě a nalézá prosté krásy života čítající i osudovou lásku… vážně jak vystřižené z preromantismu a nic nového pod sluncem, dokonce ani tím v Provence. Ale tady se poprvé začíná blýskat na lepší časy. Prostředí je první z bodů, které mi napověděly, že tak špatně nebude. Pro krásnou přírodu mám slabost a okolí vinic je mi skutečně příjemné, přímo z toho dýchá ta pohoda (touha znovu navštívit Moravu se zvětšila). A to se následně přeneslo do vyznění filmu jako celku. U Dobrého ročníku se náramně dobře relaxuje a vzpomíná na léto. Co víc, z filmu se časem klube i výborně zrežírovaný kousek od mého oblíbeného režiséra Ridleyho Scotta. On přesně ví, jak navodit nezapomenutelné momenty a dokáže podat tolik omílané klišé coby perfektní snímek. Především díky němu je úroveň natolik vysoká. Udělal dobře i s obsazením svého hereckého koně číslo 1 – Russell Crowe opět válel. Do role vychytralého, u mnohých neoblíbeného a v jádru přesto dobrého člověka, se přesně hodil, a i když je to charakterově opak Španěla v Gladiátorovi, stejně si mě získal. Ne nadarmo patří do mého TOP10. Jeho chování zde mě dokonce překvapilo, romantická linka na obtíž tedy naštěstí nebyla. Vytvořený pár z Russella a Marion mi stále připadá jako jeden z nejlepších vůbec! Možná je to chvilkové poblouznění, ale pověstná chemie, "řeč těla" a výtečné rozhovory… to všechno mě jen utvrzuje. Takže vážení, nemá smysl být předpojatý, Dobrý ročník si k vám tu cestičku prostě najde a ukáže vám své kvality. Jednoznačně příjemná jednohubka, u které se budu těšit na další zhlédnutí. A pokud chcete ještě další doporučení, ve srovnání zatím tří povedených filmů, co jsem o víně viděl, je Dobrý ročník nejlepší (ty ostatní jsou Bobule a Víno roku). Takže hurá na to, jinak zbytečně dáte vale dobré náladě :-).

3. května 2010
plakát filmu
Donnie Darko
Donnie Darko
80 %

"Velice si cením filmů, které vás přinutí zamyslet se nad nimi a sami od sebe volají po větší pozornosti. Cosi magického a nevysvětleného je zkrátka vyvyšuje nad ostatní a mají tak mezi širokou veřejností pověst něčeho výjimečného." A sám za sebe jsem rád, že přesně tohle můžu u Donniho Darka prohlásit! Hned je patrné která bije a ono kouzlo na mě mělo účinek po celou stopáž režisérské verze (nenechal jsem nic náhodě ;-), když už si užít, tak pořádně). Zdejší atmosféra je vskutku k nezaplacení! Ano, bez zbytečného mlžení říkám, že příběh je pro mě druhotný... Zažil jsem dosud nepoznaný pocit, bylo mi skoro jedno co se na obrazovce děje a prostě jsem těžil z každé úchvatné sekundy záběru. Po režisérské stránce je film přímo geniální - nejde mi do hlavy, že ty brilantní vychytávky, narážky, upomínky a smysl pro pro detail jdou na triko tak mladého chlápka a jeho celovečerní debut! Vytvoření fungujícího světa s kupou odboček a vedlejších postav představuje brilantní mozaiku, kde do sebe všechno zapadá! Navíc zabaleno do dobového hávu a odpovídající hudby, která sama o sobě také sehrála podstatnou úlohu (na konci názoru jí ještě připomenu). Ovšem největší výhrou je, že i když jsem vlastně pointu odsunul na vedlejší kolej, svým způsobem mi neustále vrtá hlavou a moje konspirační teorie neberou zdárného konce. Ještě před puštěním jsem si sám pro sebe říkal: tohle přece při maximálním soustředění musím pochopit… Ale realita je někde jinde :-). Podle mě hlavnímu zvratu plně rozumím, vždyť mi ani nepřišel ničím převratný. Ale jeden detail mi tam nesedí a tím ve mně probudili nekonečnou snahu zjistit, kdo ten králík vlastně byl. Scéna s perfektní skladbou -Mad world- je oním "viníkem" a ať si jí pouštím kolikrát za sebou chci, pravdy se jen tak nedoberu. Vždyť sami uvidíte, nemá cenu zacházet do detailů, páč čím méně budete předem vědět, tím líp. Absolutně nedoporučuju číst jakékoli spoilery někde na netu… A vychválit mi ještě zbývá herecké osazenstvo. J. Gyllenhaal byl i v mládí výborný herec a jeho talent je nesporný. Potěšil i výskyt dalších známých tváří. Především se mi líbila D.Barrymore…. Prostě film takového formátu nesmíte minout, jednoznačně stojí za to!

29. dubna 2010
plakát filmu
King Kong
King Kong
80 %

Peter Jackson je pro mne režisér, jež vdechnul život jednomu z nejúžasnějších zážitků filmového plátna – Pánovi prstenů. Je mi úplně jedno jak (ne)kvalitní počiny točil předtím a jaké bude točit v budoucnu, ale touto trilogií si zajistil mojí bezmeznou úctu. Když měl tedy premiéru jeho další film, nemohl jsem chybět… Ovšem stalo se něco, co jsem ani nepředpokládal, první zhlédnutí King Konga mě velmi zklamalo a v půli jsem ho znechuceně vypnul. Tehdy bych neváhal udělit odsuzující hodnocení jako mnozí z vás. Včera jsem se však rozhodl dát tomuto bez mála tříhodinovému megafilmu druhou šanci… a udělal jsem dobře. King Kong není špatný ani nudný, je to velkolepá podívaná se všemi prvky, co k tomu patří. Jackson se piplal s dalším svým filmovým dítětem a jeho rukopis je patrný na každém kroku. Vím, že je to jeden z jeho celoživotních snů a podle toho výsledek dopadl. King Kong je celovečerní bomba, na kterou se nezapomíná!! A vytýkat filmu takové věci jako váhavý rozjezd, mi přijde skutečně nerozvážné. Už v prvních záběrech má Peter co říci a alespoň je nám umožněno lépe se seznámit s posádkou. I kdyby se na Ostrov Lebek nedoplulo a King Kong by neexistoval, film bych si dokázal představit, tak, jak se zatím prezentoval! Z čehož plyne, že po samotném objevení tohoto tajuplného místa se otáčky dostávají pomalu za maximální hodnotu. Napětí by se dalo krájet a mystika nového prostředí spolu se skvělou kamerou dokážou připravit první z řad skvělých momentů. Paradoxně po tíženém výstupu opičáka ze stínů lesa, měla úroveň spíše sestupnou tendenci. Nevím čím si to vysvětlit, snad jen, že vztah Konga s Ann se v zárodku nevyvíjel podle mých představ. Ale zde se krásně uplatnila jedna z cenných vlastností filmu a to kompenzace. Když nešlape jedna dějová linka jak by měla, pomůže jí druhá. Dobrodružství filmařů a běh mezi dinosaury je nasnímán skutečně úchvatně! A takhle si film vypomůže ještě mockrát, netřeba dále rozebírat… Jinak celkem mě zaskočila jedna z mnoha tváří filmu, pokud pominu tajemno, vyšperkovanou akci, skvělé charaktery a hororové prvky, absolutně bych neočekával i velkou dávku humoru. Jednak ze strany lidí (Jack Black), ale i ze strany Konga (jeho digitální mimika je brilantní) a co mě dostalo úplně nejvíc – pobavil i T-Rex. U scény, kdy vysel na liánách, jsem se smíchy neudržel. Tudíž, snaha Jacksona o nadhled je správná a vůbec neuškodí. A pokud bych měl hodnotit do detailů, když už jsem se takhle pro mě nečekaně rozepsal, nemůžu nechat bez povšimnutí ani konec v digitálním New Yorku. Rezolutně odmítám, že je jako pěst na oko. Vůbec ne. Kong, který hází auty a s Ann se klouže po ledu, jsou totiž dva vrcholné prvky celého tématu. Ukazují opičákovu nespoutanost s divokostí a zároveň jeho city. A závěrečná scéna – lezení na Empire stait building – je dokonalým splynutím těchto dvou složek. Peter tuto scénu vkusně natáhl a na citlivější jedince může skutečně zapůsobit tak, že skončí jako jedno velké slzavé údolí. Já sice tento případ nejsem, ovšem i tak mě osud King Konga nenechal chladným. On není opicí bez kapky citu, pouhou zrůdou - je to tvor s duší a díky efektům i neskonale efektním vzhledem. Důkaz toho, že PC ve správných rukách umí zázraky a dokáže vytvořit jednoho z nejikoničtějších zvířecích hrdinů všech dob!

25. dubna 2010
plakát filmu
Podivní
Crazies, The
70 %

Na rovinu, nemá cenu zastírat, že Podivní nepřichází s něčím novým… je úplně jedno jak, kdy, kdo a proč… nebezpečná epidemie se objeví na určitém místě a změní osudy lidí k nepoznání. Tečka. Ale na rozdíl od recenze vidím důvody proč se podívat a užít si. Možná jsem do jisté míry ovlivněn svými sympatiemi k danému tématu (podobné oddechovky mám vysloveně rád), možná jsem měl prostě dobrou náladu, možná jsem byl také nakažen virusem a moje logické myšlení bylo na ústupu – ale ať je těch "možných" příčin sebevíc, výsledek je čistě kladný. Podivní se v mém hledáčku ocitli čistě náhodou a odvděčili se přímo královsky… Jestli mám začít pozitivy, tak rovnou k jádru úspěchu. Film má obrovskou výhodu ve sledu scén. Každičká je výborně natočena a pro mě přímo překypuje nápady, které jsou využity tak, jak bylo potřeba. Může se zdát, že lekačky jsou v drtivé převaze, ale překvapivě mi vůbec nevadily, pro mě jsou podstatnou částí atmosféry a jinak jsem nad tím ani neuvažoval. Horory mám zafixované skrze krev a lacině vyvolaný strach, páč klasiky od Hitchkoka a ostatních jsou mi cizí, takže lekačka má rozměr povinnost, bez které bych se neobešel. Nedělám si hlavu ani s mírou nereálnosti, hlavnímu borci vždy někdo vytáhne trn z paty… Obecně vzato je totiž stopáž skvěle rozvržena: přes super rozjezd, propuknutí epidemie, vpád armády a zárodek hlubších vztahů ve vytvořené čtveřici, po konec (jediná větší vada na kráse), je to jízda jak má být. Velký podíl na úspěchu mají také dobře podaní nakažení. Styl jakým jednají se nedá přirovnat k zombie a přitom k nim mají asi nejblíže. Pochválil bych jejich nově nabytou schopnost připravovat pasti, tím se vysoce zvýšila efektivita. Sice nejsem na poli zombie filmů odborník, ale rýsuje se zde jeden zajímavý jev. První nemrtví vrhají dojem vygumovaných lidských schránek, kdežto dnešní obludky dokážou čistě racionálním úkony. A proč taky ne! Doba si žádá své, za pár let tu máme útočící matfyzáky. Fakt je, že filmů jako Podivní bylo a bude hodně, jenže při výběru tohoto kousku nešlápnete vedle. Očekávaný standard je ozvláštněn stylovými nápady (např. vidle) a zabalen do poutavého obalu, na který se fandové můžou těšit jako obyvatelé Islandu na den, až laskavě Ch. Norris ukončí svojí grilovačku.

22. dubna 2010
plakát filmu
Policajt ze školky
Kindergarten Cop
50 %

Kdybyste se mě ještě před pár lety zeptali na film s Arniem, okamžitě bych odvětil "Policajt ze školky". V první řadě to připisuji na vrub dětskému příběhu, kdy je z namakaného kulturisty udělán učitel malých capartů a obsahu tvořeného humornými konflikty mezi generacemi, jak vtipné :-D. Je tedy jasné, že můj nynější obrázek o filmu bude zcela odlišný - otázkou pouze zůstávalo do jaké míry. A abych pravdu řekl, sám za sebe jsem hodně zklamaný. Zatím se jedná o nejhorší film s Arnoldem v hlavní roli (Juniora se mi daří úspěšně přehlížet). Rozdíl mezi dřívějším spokojením a nynějším rozčarováním je přímo propastný (přesněji čtyřicetiprocentní)! Schwarzenegger je upíchnut do role chůvy moc snadno a i jeho nová štace nekoresponduje s úrovní povedené komedie. Hlášky nic moc, výrazy plné vzteku se rychle okoukají… A co je hroší, ve filmu je de facto nejlepší! Všichni ostatní, ať v pidi-rolích nebo ti s větším prostorem, nakládají se svým účinkováním přímo úděsně. Režisér by na ně měl klást větší nároky, protože i komedie pro děti může mít úroveň. Jediný, kdo to jakžtakž pochopil, byl hlavní padouch, ale to je tak všechno. Stránkou samo pro sebe je výskyt rozkošných a uřvaných dětí. Nic proti, ovšem neuvěřitelně mi lezly na nervy. Starším možná přijde pohled na ně roztomilý, jenže v roli "bavičů" to u mě projely na celé čáře. Děti neumí podat ani tu sebelepší hlášku tak jako dospělý, který vypadá seriózně. Např. syn gynekologa se svým hlodem o pohlavních orgánech… A když film vezmu z jiného hlediska, dějově, výsledek je stejný. Jedna chabá linka bez povedených zvratů nic nezlepší, ba naopak. I zakomponování takových scén jako těch dojemných, nebo líbacích, Arnoldovi prostě nesvědčí. Plus si vezměte dopad donebevolajícího dabingu u žen, jedna dabérka asi pro 10 lidí střídající jednu verzi infantilního hlasu za druhou. To do finálního hodnocení sice nepromítnu, ale i tak počet procent nepřekročí 50-ku! Doufám, že příště Arnolda uvidím s raketometem v ruce a ne s dítětem na ramenou..

20. dubna 2010
plakát filmu
Souboj Titánů
Clash of the Titans
40 %

Jen tak na okraj, mezi skalní příznivce originálu rozhodně nepatřím. Na remake jsem šel tedy hlavně z čistě neosobních důvodů, do kina mě dohnala zvědavost, jak si povede tento rok vyzdvihovaný Sam Worthington. Rozšíření o znalost předlohy beru jako bonus… Ale teď mi něco vysvětlete, jak mohou být fanouškové spokojení, když film nenadchne ani mě, nezaujatého pozorovatele? Remake měl být od fanouška pro fanoušky, s režisérem jsem čet několik článků, ovšem výsledná podoba přitom nestačí ani pro ty ostatní! Je mi jedno, že si scénář nehledí doslovné předlohy a spřádá si svojí vlastní přízi osudu… jsem ochoten přepustit i odlišné charaktery, ale proboha, bylo to nutné dělat tak strašně jednoduché a okaté? S jakou povrchností putuje milý Sam dějem, je neuvěřitelné! Ať si odmítá, co chce, pokaždé má nějaký zázrak po ruce, který ho na daný okamžik spasí. Jestli jsem mluvil u originálu o přímočarosti, těžko se mi hledá název pro druh tohoto tempa. Sam jede jak když má u zadku vrtuli a nekonečné nitro. Z letargie mě dokázal vytrhnout pouze souboj s Kalibem. Ten bych označil za nejlepší scénu filmu a to si vemte, že je vypuštěna hodně brzy, takže s optimismem pomalu… Když už jsem se dostal k akci, vyjma čestných výjimek na mě vrhala nepřehledný dojem, s kamerou se moc máchá. I aplikované 3D je úplně zbytečné (jednoznačně promrhané miliony), vůbec filmu nepomáhá. Rovněž jsem nepochopil snahu tvůrců zamakat převážně na vizuálu. Jistě, trend hlásá zabalit i tu největší stupiditu do pěkných interiérů i exteriéru… jenže tohle mi přišlo skoro jak provokace. Použitá epičnost je směšná a s obsahem úplně dysfunkční. Jako kdyby se sami parodovali. Jen si představte: úžasná lokace, dobrý herec, super atmosféra a on pronese takovou strašnou blbost za zvuků dominantních tónů. Celá situace je tudíž v kelu a vám je trapně za všechny zúčastněné. Ještě lepší však je, když hrají na city. Dojemné chvilky máme prožívat s hrdiny a vciťovat se, ale já se zmohl jedině na vysmívání či úšklebky. Úroveň je tedy prachmizerná. Snad jen u bohů jsem na tom kapánek lépe. Fiennes a Neeson zachraňují očekávanou božskost a svými dialogy nijak nenudí (světélkování v žádném případě neberu za mínus). Jenže ve světě lidí žádné takové dominanty nejsou… Sam je jako kůl v plotě, nemůže se s nikým doplňovat. A ještě jedna malá nejapná poznámečka - bomba je, že hezčí než krásná Andromeda je i její služka. Závěrem asi takto: šel jsem na film s menšími předsudky, protože jsem pár recenzí už čet, ale jakmile dojde na výsledek samotný, předsudky se násobí deseti a mění na zklamání. Sam se nejdřív málem změní ve zlého prince z Prince of Persia, pak se svým vytvořeným společenstvem jezdí na škorpionovi, bojuje s medůzou (která je všechno jen ne ošklivá), následně sedne na Pegase (který nejspíš letěl kolem) a honem spěchá na Krakena (pro jeho mohutnost ani nejde poznat, kde začíná a kde končí) a mimoděk se zaplácnou dvě mouchy jednou ranou (Hádés má utrum). Přidejte ještě otlačené uši od 3D brýlí jež jsou zbytečné a máte vystaráno. Přeji hezkou zábavu.

17. dubna 2010
plakát filmu
Šestý den
The 6th Day
70 %

Přijde mi škoda, že film takovým způsobem propadl a horko těžko si na sebe vydělal. Svým způsobem se jedná o povedené science fiction typizované pro herce Arnoldových rozměrů (jak tělesných, tak i těch hereckých). Znovu má prostor předvést fyzičku, ukázat v jádru správný charakter, rozesmát… snad jen lidem se to už přejídá… Ale mě tyhle vlažné reakce míjí, já jsem s výsledkem opět spokojený :-). Vždyť námět je tentokrát na velmi slušné úrovni, něco o klonování tu už drahnou řadu let nebylo. Doba navíc dovolila solidní efekty a tak konečně klasická lacinost odpadá. Pojetí futuristické vize mě do jisté míry nadchlo (otisky prstů, re-pet, panenky…). Problém je však úplně jinde a zrovna v místech dost netypických pro Arnoldovy filmy – stačí zmínit jedno slovo = překombinovanost. S hlavní linií je to dost na pováženou. Zprvu v nejmenším pořádku, zvraty fungují na jedničku, příběh se postupně odkrývá, ale v jednom zlomovém okamžiku se to prostě zvrtne. Tím nemám na mysli nic konkrétního, u každého to může být individuální. Divák od diváka snese více či méně sci-fi pohádek, ale co je moc, to je příliš. Jedním si tedy buďte jisti, podle mě se nikomu nevyhne okamžik, kdy zoufale prohlásíte: co to ten Arnold proboha dělá! Navíc mi přijde, že je film slepen pár oslími můstky, do nichž se ani nechci pouštět, páč si nehodlám na 6. Den nechat špatné vzpomínky. Hlavní bývá většinou akce a tak to mu je naštěstí i zde. Na rozdíl od ostatních mně laserové zbraně vůbec nevadily a tak se mi na přestřelky dívalo dobře. Btw., výborná byla situace, kdy šli dva Arnoldové proti "osmdesáti čtyř procentnímu záporákovi" (bráno doslova) a v pozadí létal ten jejich vrtulníko-tryskáč. Takže jestli chcete znát můj názor: 6. Den není špatný film, to jen scénáristi si na sebe uvázali smyčku, která dříve či později zapříčiní pokles kvalit. Ale zas tolik filmu coby celku neublíží, prostě vám v závěru zbude větší guláš, než byste asi chtěli. 70% je tak akorát, ty nejlépe vyjádří snahu vs. menší nesrovnalosti...

16. dubna 2010
plakát filmu
70 %

Nový rozměr Arnoldových absurdit

Nevidím výrazný důvod proč film tak strhávat, navíc někdy i dost nevybíravým způsobem… Arnold není v komedii vůbec špatný. Jeho tvář drsňáka mu sice nelze zcela odpárat, ovšem i tak ukazuje, že není pouze pan Kamenná tvář. Postavu nevinného intelektuála podává se samozřejmostí sobě vlastní, žádné přehrávání, žádné trapné situace, dělá, co umí… a já ho mám takhle skoro stejně rád, jako když bojuje se zločinem s rotačákem v levé a raketometem v pravé ruce. A kdo by pochyboval o jeho komediálním nadání, může o to více soustředit pozornost na jeho rovnocenného parťáka… s DeVitem se skvěle zkompletovali, jen co je pravda. Přesný opak toho, co jsem psal v minulém názoru. V akci není Arnoldovi nikdo rovný a tak se nejlépe dívá na jeho samotného, jenže v tomhle žánru je to jinak. Za herecké dvojče jsem nesmírně rád! Vzájemné rozhovory byly parádní a podporovaly iluzi komedie. Tudíž si nemá cenu nalhávat, že humor sršel proudem… Dvojčata nejsou čistokrevnou přehlídkou nejvybranějších fórků, já je prostě vnímám jako příjemný film. Pozorovat člověka takových proporcí s pověstí největšího ranaře, jak se učí základním věcem jakožto řízením počínaje a choulostivějšími scénami konče, je skutečně zábavné. I Danny přispěje svojí troškou do mlýna a nutno podotknout, že nezůstane nic dlužen. On je na rozdíl od kolegy komik od přírody… a jeho humor je mi blízký, za herecký výkon se nemusí stydět. Vzato kolem a kolem, dobrý obsah v netradičním pojetí nemůže nikdo odmítnout a já se někdy podívám znovu. Kdo chce nahlédnout pod pokličku rodinných problémů trochu jinak a zajímá ho, jak vypadá Arnold coby slušňák a Danny jako kriminálník, nechť se přidá. A nesmím zapomenout na podporu Reitmana, ten posouvá hranici z béčkové hovadiny ala nový Hollywood, do milé podoby. Jo takový byl odraz doby, kdyby se podobný náměť zfilmoval teď, dopadl by bledě (v tom je pro mě první rozdíl mezi Arnoldovými komediemi a scifi-béčkama). Říkejte si, co chcete - Schwarzenegger se rozhodl, že vstoupí do komediálního odvětví a podařilo se mu to!! 65%.

15. dubna 2010
plakát filmu
Běžící muž
Running Man, The
60 %

Běžící muž mezi nejlepší filmy Arnolda rozhodně nepatří, ale kam se tenhle herec vrtne, kouká z toho zábavná podívaná (záměrně nepíšu "dobrá"). Na jednu stranu jsem rád, že se jednalo o další z řad sci-fi, ale skrze dobu natočení je to spíše mínus… Vizuální zpracování je chudé na zajímavé momenty jak z hlediska efektů, tak i normálně. Nejmarkantnější projevy a to ty, co měly něco společného s počítači nebo řídící technikou, skutečně zamrzely… to ale jenom na okraj. Nejdůležitější je něco úplně jiného, no ano, Arnold přeci. Opravdu pozoruhodné, že jakkoli to pro něj vypadá v začátcích bledě, můžete vsadit všechno na to, že před závěrečnými titulky stihne zmasakrovat záporáka s desítkami jeho nohsledů a to bez větší újmy na zdraví. Hold musíte si zvyknout – to je totiž daň za nadupanou akci a suché hlášky. Bohužel příběhově se maskovaní moc nevyvedlo. Jakmile poprvé uslyšíte o soutěži, kde je člověk chtě nechtě vhozen do boje na život a na smrt, byla by hloupost neumožnit takovému namakanci, aby si na vlastní kůži prubnul jaké to je. Filmu viditelně chybí vedlejší linka, v které by se vyšetřovaly zákulisní intriky. Místo toho jediného člověka, jež je toho schopen, hodí do arény spolu s hlavní postavou. A tím se mi pomstili rovnou dvakrát. První důvod jsem zmiňoval, absence odhalení jinak než přes násilí skutečně postrádám, ale za druhé nemám rád, když je někdo nebojeschopný Arniemu po boku. Nereálný masakr snad není třeba kazit péčí od druhé, ne? Mám rád, když se zařizuje jenom podle sebe a spřádá plány, do kterých nezačleňuje jiné. Štěstí, že civilisté (ve srovnání se Švarcíkem je totiž civilista i chlap s AK-47) skapali celkem rychle. A přeživší M.C. Alonso nijak nevadila, alespoň rozptýlila ponurou atmosféru... Běžící muž je tedy jednoznačně přes všechny mínusy solidní podívaná na nudné odpoledne. K áčkové zábavě má hodně daleko, ale Arnoldův standardně průměrný výkon s kupou přídavků a jeho praktiky, jak zabít člověka na 1000+1 způsob, nezklamou. Ne takový odvaz jako Total Recall, ale coby další z alternativ, film poslouží dokonale.

14. dubna 2010
plakát filmu
Komando
Commando
80 %

80. léta ve znamení Arnolda!

Komando je sen všech příznivců tvrdé akce, drsňáckých hlášek a hlavně Arnolda samotného. Tenhle film je dokonalé B-čko se vším všudy, možná nejlepší, co jsem kdy viděl! Jak už to tak bývá, děj většinou není zašmodrchaný. Opět další únos - ale každá věc v rukou mistra svého řemesla je rázem jiná. Nedivte se, že mluvím a budu mluvit jenom o něm, celých 80 minut je oslavou jeho schopností a vypracovaného těla. Když jsem viděl Terminátora, nevěřil jsem ve větší nářez, pak se objevil Total Recall a stal se jedničkou on, ale jenom do té doby, než došlo na zhlédnutí Komanda! Shodou okolností jsou samozřejmě všechny tyto výtvory pod taktovkou Arnolda, on je zkrátka král (Slyho strčí do jedné kapsy a Van Damma do druhé). Už název jeho postavy, John Matrix, zní přímo legendárně… a nebojte se, že by své pověsti nedostál. Nejlepší voják umí po čuchu poznat, kde zrovna jste, taky mu nečiní problém vzít padoucha v telefonní budce na ramena a urvání části ocelového potrubí je jenom pouhou formalitou. Každičký z těchto neuvěřitelných výkonů provádí, jak kdyby se nechumelilo a tím mě dostal. Komando by bylo však poloviční bez aplikovaného humoru. Těžko si představit, že tyhle věci určené spíše pro Hulkovy pazoury, dělá Arnold se vším vážností. Proto hrozí nekontrolovatelné výbuchy smíchu! Když trochu předběhnu a vezmu si na paškál monstrózní přestřelku v komplexu ostrova… vybavují se mi samé absurdity. Arnold má nejen chirurgicky přesnou mušku, ale mimoděk je neprůstřelný a takřka nezničitelný. Na nějakou tu kapku krve si budete muset setsakra dlouho počkat, a ani bych to nevyjadřoval v čase, spíše v počtu zamordovaných protivníků… číslo se bude blížit stovce. Co mi ale celkem vadilo, bylo zařazení civilistky. Ne že by s ní byla nuda, nebo že by se na R. D. Chong hezky nedívalo, jenže zkreslovala celkový dopad díla z maximální řežby, na drsnější rodinnou podívanou. Alespoň, že jí nenechali neomezený prostor, dala se tedy v pohodě přetrpět. Závěrem asi takhle: Komando je v určitých směrech nesmírně blbá řež, ale tím se stává kultovní. Pokud si chcete jenom zkrátit dlouhou chvíli, neexistuje lepší recept.

10. dubna 2010
plakát filmu
Útěk do divočiny
Into the Wild
80 %

Sám za sebe se řadím mezi klasické městské typy, které by bez kina a Billy za rohem jenom strádaly. A i když mám přírodu opravdu rád, jen těžko bych si dokázal představit radikální změnu v tomto stylu žití, svým způsobem tedy chovám respekt k lidem, kteří jakkoli vybočují a například se odstěhují na venkov, kde je klid a čistý vzduch. Z filmařského hlediska by ale bylo zřejmě nezajímavé točit biják o muži, jež odešel do nějaké Horní Dolní… když už se vzdát veškerých pozlátek nových výdobytků… raději volit, ÚTĚK DO DIVOČINY. Tím jsem úvod odbyl a hurá na hodnocení. Hned z kraje je potřeba zmínit, že se jedná o krásný film, ničím nezkažený a pojednávající o vyšších cílech. Ovšem i líčení vznešeného tématu nemusí patřit mezi nejzábavnější… Stopáž je dlouhá, a jestli vás nedostanou v první hodině, těžko se vám bude trávit ten zbytek. Považuji za nutné zmínit: na film si je potřeba udělat náladu a hlavně čas!! Vyvíjení Chrisovy poutě se řadí mezi pozvolné s důrazem na hrdinovy pocity. Na druhou stranu přesně tímhle si vás s trochou štěstí omotají kolem prstu… S. Penn se ujal režie velmi dobře a ví, kam chce diváka dostat. Chrisova cesta je stěžejní pilíř a na ní pouze navrstvuje různé odbočky s náhodnými lidmi, s kterými si hrdina pokaždé padne do oka. Dobrou polovinu času tedy strávíte u rozprávek a mezilidských sympatií. Vesměs mě tyhle pasáže nijak nevadili (střet s hippies byl fajn, románek s budoucí "holkou upíra" už moc ne), ale pořád jsem chtěl především vidět, jak jde hrdina sám za sebe… dočkal jsem se. Etapa zvaná „kouzelný autobus“ byla to pravé, Aljaška předvedla svou nespoutanou krásu. Náhle jsem pochopil hrdinovy myšlenky a plány. Prožít několik let kocháním se a splynutím s přírodou je vskutku hezké. Ovšem čím kdo zachází, tím také schází. Konec byl smutný a zároveň nemohl dopadnout lépe, šťastná tečka se sem nehodila. A po oznámení, že je příběh podle skutečně události, mi parádně vzali vítr z plachet při možném kritizování. Něco bych za normální situace vytkl, ale když takhle skutečný Chris McCandless zřejmě žil… prostě to nejde.

8. dubna 2010
plakát filmu
Souboj Titánů
Clash of the Titans
60 %

Souboj titánů už jsem kdysi viděl a jako dítě jsem z něj byl zákonitě paf… ale dnes, když jsem si chtěl osvěžit řecké mýty a připravit se na návštěvu remakeu, se situace úplně obrátila. Skutečnost je taková, že místo zábavy, mě sžírala nuda, tam kde měla být nostalgie je pouze rozčarování… Ke všemu ještě ty efekty. Jistě, křivdit se výrazně nedá, 30 let tvoří obrovskou propast mezi poctivými triky a dnešními CGI vytvořenými počítačem, ale i na svou dobu to nemohl být zázrak. Úroveň starých Star Wars je trošku někde jinde. Možná hrál roli rozpočet, nevím… víc se do toho nebudu pouštět. Tak či onak, pořádný film by měl obstát i bez příšer a monster – ve většině případů hraje prim děj a nic jiného. Jenže když si odmyslíte pro mě sporné efekty, zůstane vám něco poutavého? Nikoli, jenom přímočaré putování se záštitou mýtů s tristně nevyužitými postavami! A trošku vím, o čem mluvím. V našem školním projektu točíme dost podobnou záležitost a v obou případech pozoruji stejný efekt. Hrdina přijde, něco se dozví, jde dál, tam někoho zabije a takhle dokola. Podle mě tenhle mustr slaví, byť minimální úspěch, pouze u krátké stopáže, kdy se ještě nestačí dosytnosti okoukat… Ale dát tohle k bezmála dvěma hodinám? Už chápu, proč mě při sledování napadalo všechno možné, kromě sledování obrazovky – myšlenkami jsem byl jinde. Situaci nedokázali oživit ani herci. Ten hlavní, Hamlin, vystřídal za svou dobu působení přibližně dva výrazy – překvapený s pusou otevřenou a hrdinský, kdy s velkou slávou někoho zabil. Nebo jeho nevěsta… ta mi neuvěřitelně připomínala Nastěnku a ve všech vyhrocených pasážích působila nezaujatě… Vypadá to, že hledám pouze samé neduhy a nesoustředím se na celek, ale jak to po mě můžou chtít, když mi nenabídnou ani adekvátní porci zábavy… Pokud se dostatečně nebavím, kompenzuji si to šťouráním do každé podezřelé věci. Starý souboj titánů měl prostě smůlu, u mě neobstál. Ani nevíte, jak se proto těším na remake, který je u nás už za 10 dní (bohužel imdb zatím vypovídá o propadáku). Nechám se překvapit.

5. dubna 2010
plakát filmu
Cellular
Cellular
60 %

Po pravdě ještě ani nevím, jak se k Cellularu vlastně postavit. Na jedné straně tu máme "akční výkvět poslední doby plný klišé, zaplácnutý jakýmsi ospravedlněním potažmo vychvalováním mobilů" a na straně druhé, "svižný styl pojetí, příjemné herce a zvrat, stále se řadící do řad těch lepších"… Nezbývá mi nic jiného, než opět volit neutrální cestu. Co taky chtít od novodobých akčňáren. Můžu být rád, že výsledek nedopadl po vzoru nového plešatého Travolty. Alespoň tu je snaha sázet na víc, než jednoho koně a tím mířím k jediné věci, Chris Evans tu není ten nej – nejlepší, nejchytřejší, nejsilnější… maximálně mu náleží titul nejvytrvalejší a to je pro film jedině dobře. Svým odhodláním drží tempo po celou dobu hodně vysoko a tak tahle adrenalinová jízda ani chvíli nenudí. Co naplat, že do své role jediné záchrany se vžije nějak podezřele rychle, odpustím i ty jeho takřka sebevražedné mise se 100% úspěšností, pokud se chcete bavit, úplně se oprostěte od rozumových operací. Co jim ale jen těžko budu promíjet, je výskyt hlavního vyšetřovatele na straně dobra. Někdo si zase chytře řekl, že sranda musí být a když už, tak tam šoupneme podpantofláka rozjíždějící s manželkou denní lázně a metající jednu trapnou hlášku za druhou. Víc vážnosti by neuškodilo! Skutečně mi zůstává záhadou, co je na těchto prapodivných charakterech filmařsky zajímavého, když je tak často obsazují… Naštěstí i k takovéhle vadě na kráse se objevil protipól. Na mysli samozřejmě nemám nikoho jiného, než Kim Basinger. Herečka z kategorie A vnášející něco úplně jiného, než jen trapné úšklebky či rádoby vtipné posunky. Její emoce byly největší projevy citovosti, které šly během 84 minut zaznamenat, za to jí děkuju… Když si to tak prohlížím, rýsuje se mi pěkný pyramidový systém. Vlevo dva černé puntíky (1. uvozovky nahoře + polda), vpravo dvě světlé místa (2. uvozovky + Kim) a na špici neutrální Chris. Hodnocení by proto mělo být čistě průměrné, ale přece jenom v dané kategorii není přísnost na místě... 65% za našlapanou akci s odřenýma ušima.

4. dubna 2010
plakát filmu
Turnaj zabijáků
Tournament, The
40 %

Čas od času nemám chuť na nic jiného, než na nenáročný film bez smyslu, nejlépe plný zabíjení.. Jestli se dá někam Turnaj zabijáků zařadit, tak jedině do této kategorie, už samotný námět má v sobě brakovosti až kampak… A hned první, co mě napadlo je srovnání se starším kouskem takřka totožného vyznění, "Zabij, nebo budeš zabit". Podobnost přímo bije do očí! Tohle ale hned přeskočím, na probrání mám mnohem závažnější věci. Přejdu rovnou k největšímu problému a příčině 90% negativ a zároveň pozitiv. Film je založen na tak neskutečně naivním a nesmyslném konceptu, že něco podobného je možné jenom v rámci žánru! Celá zápletka je postavená na nulovém IQ zabijáků. 30 lidí má pod kůží (ne hluboko, pár milimetrů!) sledovací čip a zároveň bombu, ale jeho odstranění napadne jediného, který oním vyndaným čipem zaviní příchod civilisty. Vše říkající zkratka WTF je sakra na místě! Přesně ten důkaz, jak chabě je vymyšlený průběh a že zapnutí mozku je jen na vlastní nebezpečí. Podobných nelogičností je navíc mnohem víc.. Jestli jste si ale všimli, psal jsem, že tahle hrubka může i za kladné body. A skutečně, bez zvratu vymyšleným snad za polední pauzy, by se nemohla zrodit tak dobrá akce. Turnaj zabijáků, jak vám už došlo, funguje jedině skrze jednotlivé scény, v tom tkví alfa a omega. Dostatek zločinců zajišťuje velkou škálu druhů boje, což s sebou nese zákonitě velkou porci švandy. Ty menší ryby skapou sice po pár záběrech, ovšem ústřední +- 5 odhodlaných machrů vskutku umí. Tvůrci se navíc snaží tyhle bojůvky ještě přilepšit o vyšetřování smrti manželky jednoho z účastníků. Jestli se jim to povedlo a rozuzlení nepůsobí lacině, nechám až na vás. Já z něj rozhodně nadšený nebyl. Konec patří ke klasickým a ukazuje všemožná klišé v celé své kráse. Charaktery hnané na maximum (čestná žena, ultra padouch, chlápek milující svojí rodinu a zmatený moula hledající víru v život) to divadélko do úspěšného konce prostě nějak dotáhnou a vy si můžete jít po svých. Žádný hlubší smysl, jen vydestilovaná troška zábavy z moře zmaru = to je Turnaj zabijáků.

31. března 2010
plakát filmu
50 %

Budu to brát z té lepší stránky, alespoň vím, na čem jsem :-)… Do nedávna jsem se považoval za fandu Carreyho, ať hraje kde hraje - Jenže to bych nesměl přijít do kontaktu s většinou vychvalovaným Lhář, lhář… Řeknu vám, taková dávka pitvoření je i na mě moc. Jimovy grimasy mají pro mě jednu negativní vlastnost a to, že se stanou rychle stereotypními. Ačkoli má tedy stopáž podprůměrných 80 minut, dostal jsem víc, než jsem byl schopný unést. Přitom rozjezd byl v pořádku. Stanovili si dobré téma na probrání a profese obhájce se k náplni výborně hodila, ve frekventovanosti lhaní patří určitě k horní hranici. Bohužel změna průběhu jde opět na úkor populárním rodinným problémům a otřepané, "rodina vs. práce aneb rozdělení priorit", hraje prim. A pak už stačí jenom promeškat synovu oslavu a jedno umrněné přání dílo dokoná. Lhaní nahrazuje pravda, pravda a nic než pravda. To považuji za zlomový okamžik, no ještě aby ne. Fórky šly na scénu jeden za druhým. Pobavily mě ale jenom ty první, místo vzestupné tendence jsem zaznamenal převážně tu opačnou, sestupnou. Jim hrál v daném hereckém rozsahu o život, v úšklebcích se překonával, ovšem jeho blekotání u soudku, když se snažil zalhat a vypadal, jak když má náběh na epileptický záchvat, mě vyloženě štvalo. Navíc Dejdarův dabing nebyl pravým ořechovým, sice nevím, jak se jmenuje ten nejčastější dabér, ale zafixovaného coby sedící hlas mám jenom jeho. Nepotěšil ani omílaný zběsilý útěk na letiště. Fakt nevím, co na filmu všichni vidí. Třeba přišel ve své době s menší revolucí v komediích a záměrné přehrávání se dostalo do módy, ve mně fanouška ale i tak nenajde. Jak se říká, všeho s mírou, nic se nemá přehánět a Lhář, lhář je pravý opak… Hlavního hrdinu nepodpořili ani ostatní kolegové a každého hluboce zastínil. Potřeboval by přinejmenším rovnějšího partnera, jeho manželka se projevovala nějak málo. Takže i když bude moje hodnocení nakonec mírnější, páč pořád 100x lepší než obscénní hovadiny denně servírované na všech soukromých kanálech (přece jenom za všechno nemůže jenom Nova), výrazně spokojený nejsem, ba spíše naopak.

31. března 2010
plakát filmu
Hačikó - Příběh psa
Hachiko: A Dog's Story
70 %

Hachika jsem letmo zahlédl v nabídce kin a soudě podle ohlasů (zde zatím hodnotil celý jeden uživatel!) šlo o film ryze nenápadný, až mi ho bylo líto. Podle imdb jde o jasné Áčko, tak proč mu nedat šanci. V případě úspěchu vás navíc můžu prostřednictvím mého názoru pozvat k dalšímu vydařenému zážitku. A tím Hachiko bezesporu je, ovšem ne natolik, jak bych si představoval. Sází pouze a jenom na jednu věc, nekonečnou lásku mezi psem a jeho páníčkem. Prvotní zápletka s nádražím je klasická až bych brečel. Chtělo by to vytasit se s něčím novým, osobitým a ne dalším nalezením opuštěného štěněte. A tady lze spatřit zrod dalšího nešvaru -> snadné předvídatelnosti. Netvrdím, že pohled na rozjařeného Richarda s rozkošným štěňátkem mě nechal chladným, ale co se nestalo že? Láska hory přenáší, nic těm dvěma nestojí v cestě. Do dobré poloviny stopáže příběh není ničím jiným než průhledným sentimentem, občas zkrášleným záběry "z psí perspektivy". >To bych označil jednoznačně jako výborný nápad. Pohled, samozřejmě v těchto chvílích černobílé kamery, působil víc než dobře - přesně ten správný impuls, kterých by tu mělo být vícero druhů.< Pak se však stalo něco, s čím jsem dopředu nepočítal. Nebudu vám kazit radost, a nechám si to pro sebe, tj. když nebudete číst stručný děj, uděláte dobře. Následující půl hodinka se stala tou nejsladší odměnou, kterou vkusně podtrhla excelující hudba. Nad psím hrdinou by se i kámen ustrnul, mě osobně však k slzám nedohnal (to neberu jako mínus, záleží na chvilkovém rozpoložení). A dojem ve mně ještě vzrostl po oznámení, že je to natočeno podle skutečné události. Hodnocení proto bude rozhodně kladné, čili óda na psa (ještě ve větším významu než v Marley a já) je přes všechny zádrhele kvalitním počinem, dokonce, jak jsem se později dozvěděl, se jedná o remake původně japonského díla Věrný pes Čiko. Kdo ví, jednou třeba dojde i na něj. PS: Richard se sice přemístil z role magnetů na baby, do těch dědečkovských, ale stále je v dobré herecké formě. Škoda jeho malé obsazovanosti.

29. března 2010
plakát filmu
Fast Food Nation
Fast Food Nation
60 %

Hamburger mám tak jednou do roka (svačiny od mámy nadevše!), ale jakmile se někde odhaluje pozadí aktuálních problémů, nechci u toho chybět. Však snad každý zaslechl cosi o týrání zvířat určených ke konzumaci… že to bude ale takový maso (ne, ten prví význam slova fakt nemyslím…) mě nenapadlo. Svým způsobem tady nejde ani tolik o zvířata, jak se zdá, nýbrž o praktiky řetězců obecně. Film chytře proplétá osudy několika životních vrstev točící se okolo – hlavounů, prodejců a lidí v masokombinátech. Je asi jasné, skrze jakou ze tří možností ve vás zůstane nejvíce pocitů… Nejnižší úroveň je vskutku drsná. Rozehrává začarovaný kruh, v jehož středu jsou uprchlíci coby levná pracovní síla, drogy, nátlak, bezmoc. Situace mexických přeběhlíků je vylíčena krutě, což je bohužel zatím synonymem pro reálnost. Když si to zkusíte uvědomit, film pod záštitou jídla probírá neuvěřitelně velkou škálu podsložek. A tak to má přeci být ne? Klidně si stěžujte na příliš velké odbočky, ale těžko se popisuje špička ledovce bez dolních pater. Já s tím problém nemám, mě to nudné nepřipadalo. Co mě ale vyloženě zklamalo, byla angažovanost zvučných jmen. Jako malý kluk jsem se těšil na další oslnivý výkon Bruce a on prohodí pár vět… Kdežto mě absolutně ukradená Avril Lavigne tam oxiduje zbytečně dlouho (vskutku úděsná úloha, když chci být za vzor, proč ta okatost?). Pak i tečku na konec – procházku do prostorů na jatkách – vnímám spíše negativně. Vůbec mi nevadí, že chtěli lidem znechutit veškeré produkty z krav, ale z mého pohledu se tato část mohla zařadit o půl hodiny dříve… Fast Food Nation by si zasloužil vyznít lépe a potenciál tu byl. Kdyby to poslední, co uvidím, nebyly rozdrásané kravské hlavy ještě s očima, ale snaha najít cestu z gordického uzlu, byl bych šťastnější. Končí se, kde se začalo. Proto je vyznění omezeno pouze na exkurze do míst, které byste jakožto případní požírači burgerů na veliko vidět nechtěli, za předpokladu, že v brzké době nevynaleznou vegetariánskou verzi vaší oblíbené pochoutky.

28. března 2010
plakát filmu
70 %

Víte, proč jsem neměl rád Colomba? Nemohl za to vlezlý komisař, ani opakující se zápletky… štval mě prozrazením pachatelovy identity hned ze začátku. A jakmile je vrahovi vidět do obličeje, nádech tajemna je rázem fuč a šokující odhalení jakbysmet. Jsem tedy sám udiven, že jsem šel dobrovolně do Okamžiku zlomu. Zde se nevsází na nic jiného, než na všelijaké usvědčovací postupy... Tím pádem je otázka jasná, může to být i tak zajímavé? Světe div se, může. Hopkins je natolik silná osobnost, že svým podmanivým pohledem, hereckým umem a šarmem dokáže bez problémů vytáhnout sebevětší problém do únosných mezí. Jeho přítomnost je klíčová. Bylo poznat, jak využíval praktiky zapůjčené od jeho nejslavnější role, Hannibala, a to mi vůbec nevadilo. Na scénu se však rovněž dravě dostával mladý R. Goslin. Jakmile se do případu vložil on a zkřížil s Hopkinsem cestu, gradování mělo velmi slušnou tendenci. Pasáž se soudní pří a vychytralost jednoho z protivníků, prozatím v znevýhodněné pozici, a následné obrácení stavu, patří k nejpodstatnější části. Pak už se pouze nastalá situace přiživuje a nechá se vygradovat. Moc nechybělo a začal bych film dokonce obdivovat, to by se však klíčové rozuzlení – vysvětlení záhady s vražednou zbraní – nesmělo ukázat jako vcelku banální. Jen štěstí za otevřený konec. Je dobře, že hned nechtěli happy end lámat přes koleno a rozhodli se neukázat každičký detail. Takhle mi zbydou vesměs dobré vzpomínky, čili podle mě, je film solidní alternativou pro lidi hledající změnu v krimi žánru. Lze ho bez problémů doporučit, svojí atypičností si mnohé získá. Já z něj odvařený nejsem, ale tvrdit pravý opak v žádném případě nebudu. Hopkins je machr na slovo vzatý a v kombinaci s filmařsky-vděčným charakterem dělá divy. Precizní, akční děda se zajímavých končíkem. Klasický případ toho, jak taková věcička (kvádr z drátů s běhající kuličkou) dokáže divákovi přiblížit postavu. 70% je svým způsobem minimum, optimum i maximum.

26. března 2010