Bettyna

Amerika dnes už ráj není...

Ridley Scott je profesionál, proto se ani nedá očekávat, že bychom v tomto případě snad byli svědky nějaké vyslovené odpornosti, při které se nám ježí vlasy na hlavě! Mám ráda historické filmy, ať už dobrodružné, romantické, dramatické, prostě tenhle žánr je něco pro mě a Ridley ho umí skvěle natočit. Dobytí ráje je krásný film a originální tím, že o objevení Nového Světa zase tolik natočeno nebylo a když už, tak se film této události věnoval jenom „z rychlíku“. Docela jsem měla obavy, které vyjádřím slovy „španělská inkvizice“ a „divoši Nového Světa“. Španělská inkvizice v době své „vlády“ opravdu páchala zvěrstva a z divochů jsem měla obavy, aby se nám tam tak trošku nevyklubal kanibalismus a nakonec jsem se přeci jenom dočkala! Takové záběry prostě nejsou pro můj slabší žaludek a tak část filmu jsem zhlédla novou metodou „pod dekou“! Jenže z vlastní zkušenosti vím, že na takové věci se dá zapomenout, pokud jsou vyváženy dobrým příběhem, hereckými výkony a v tomto případě hrála hlavní roli i hudba od Vangelis, ke které slovo dokonalá prostě patří. Na všech záběrech byla vidět propracovanost, příběh odsýpal tak jak by měl, nebyla jsem svědkem žádného kazu, který by mi na filmu vadil. Záběry lodí plovoucích po moři měly svůj šmrnc a dovedu si představit, že v divákovi, stejně jako ve mně, vzbudily touhu vydat se na moře. Komu neseděla Sigourney Weaver v roli španělské královny Isabelly, tak toho docela chápu, ani mě tam nepasovala. Ovšem při „bližším zkoumání“ jsem došla k závěru, že lepší volbu bych nenašla ani já. Sigourney vypadala opravdu královsky a konečně jako ženská, takže jsem názor přehodnotila. To samo Gérard Depardieu, taky jsem si představovala Kolumba vždy jinak, ale Depardieu se ujal své role s takovou elegancí, že jsem mu to sežrala i s ráhnem jeho nejlepší lodi, v jeho podání koncert a konečně přemazal tu komickou myšlenku na jeho osobu v roli Obelixe. Další výraznější herecké výkony jdou vedle těch dvou docela stranou. Každý se v mých očích držel své role opravdu s vervou. Michael Wincott jako Adrian de Moxica mě ještě hodně dlouho bude strašit ve snech, protože nikoho tak nechutně záporného jsem už opravdu dlouho neviděla! Já, jindy tak mírumilovná osoba, jsem měla tisíce chutí setnout mu hlavu hned v prvním záběru, kdy se objevil na scéně. Dobytí ráje mě opravdu položilo na lopatky, dlouho jsem neviděla tak zajímavý film, nenáročný, k zamyšlení a přesto krásný. Sám Kolumbus se asi musí v hrobě obracet, pokud vidí to, co je z Ameriky, země, kterou objevil, dnes. 90% si tahle nevšední podívaná zaslouží a vřele doporučuji všem, kteří jsou ve skrytu duše mořeplavci a dobrodruzi a i těm, kteří si rádi smlsnou na historickém bonbonku, nebudete zklamáni!

Já už jsem víc otrávená než nadšená z těchto trapných klišé! Ano, mám ráda romantické filmy, ale musí mít alespoň hlavu a patu a někde mezi tou hlavou a patou i nějaký příběh. Princ a já, je typickým příkladem sestupné tendence, co se kvality týče. Nechápu, co tímto pokračováním chtěli filmaři vyjádřit a neberu to jinak než jako zoufalý výkřik do tmy. Opět dva zamilovaní hlavní hrdinové, jeden testosterony nabitý důvod k žárlivosti a pak snaha o spásu světa (v tomto případě spíš neposkvrněné krajiny kdesi hluboko v horách). Od prvního dílu nezůstal v hereckém obsazení kámen na kameni, a i když si myslím, že by to nějak výrazně film nevyšvihlo, bylo by alespoň všem jasné, že se pořád dívají na příběh dvou lidí, které viděli v prvním díle a ne na nějaké dvě neznámé postavičky. Luke Mably nebyl zrovna krasavec, kvůli kterému si ženské rvali vlasy, servávali spodní prádlo a omámeně pobíhali po dánském království, ale alespoň se bylo na co dívat, protože "TO" co ho nahradilo v tomhle díle, se nedá označovat slovem muž ani v nejděsivějším snu! Chris Geere měl beztak make-upem zamaskované veškeré nepříjemné uhříky, v mezičase si stíral mléko tekoucí po bradě a rozhodně nepůsobil jako chlap! Navíc v růžové zimní bundě a čepici působil opravdu jako špatný vtip a nepovedený Ken z továrny na Barbie. Vedle něho Kam Heskin vypadala staře. O jakémkoli hereckém umu se nedá ani hovořit. Takže bych ráda zakončila tento hanopis vyřknutím magického čísla 0% a budovatelským výkřikem: "Už NIKDY!"….

Gosford park byl pro mě už delší dobu jistou výzvou, proto jsem k tomu přistupovala i s nadšením, které ovšem prvních pár minut zašlapalo pod koberec! Coby divák jsem ani za hodinu a půl v té směsici lidí, kteří se pohybovali po obrazovce, nepochytila, kdo je kdo a co tam dělá! Snad jediné, co mi bylo docela jasné, tak to, že se ta banda lidí sešla kvůli honu na bažanty, ale to o filmu fakt moc nevypoví. Když už ovšem došlo k vraždě a já doufala, že se konečně začne něco dít, co by mě alespoň trochu vytáhlo z letargie, tak to moje nadšení pod kobercem bylo zašlapáno ještě urputněji! Prostě a jednoduše je Gosford park přespříliš dlouhý film ve kterém se na to, jak je dlouhý nic neděje. Ta přehršel známých herců ještě neznamená velký úspěch celého filmu, alespoň dle mého názoru! Jediné co by se snad trochu dalo ocenit, tak typická „anglická“ atmosféra filmu a kostýmy. Bohužel 20% za tu relativně slušně vykreslenou atmosféru….

Když Jurský park vtrhl na filmová plátna, byl trhákem s velkým T. Dal filmovému světu nový směr, reálně vypadající dinosaury, ze Stevena Spielberga udělal už poněkolikáté režisérskou hvězdu a nadchl snad všechny věkové kategorie diváků. V názoru pode mnou se nicneznam vyjadřuje naprosto správně, když říká, že pokud někdo slyší o "filmu s dinosaury", už si automaticky vybaví právě Jurský park. Za 127 minut čistého času, které mi i chvilkama přišly zatraceně málo, se ve filmu neobjeví žádné hluché místo, nic, co by rušilo celkový dojem z tak velkolepé podívané. Já jako divák vždy ocením film, u kterého se směju, bojím, který mě vtáhne do děje a právě tato dinosauří podívaná je mým šálkem čaje a je rovněž žhavým kandidátem na film s "the best" scénami. Taky vám běhal mráz po zádech při záběru na prvního dinosaura, mírumilovného býložravce, který opravdu vypadal jako živý? Vyvalili jste oči hrůzou, když se ve "výběhu" T-Rexe ztratila koza a pak se objevil sám T-Rex a začala ta správná mela? Pak jste na tom stejně jako já. Nerada používám slovo "wow" při psaní názorů, ale nic jiného mi snad ani nezbývá. Steven udělal zatraceně dobře, když vsadil na méně okoukané herce, kteří opravdu drželi spolu s dinosaury správné tempo. Sam Neill, Laura Dern, Richard Attenborough, Joseph Mazzello, Ariana Richards a Jeff Goldblum ztvárnili své postavy věrohodně, každá byla něčím originální a ve své podstatě nenahraditelná. Mě osobně nejvíc bavil Jeff Goldblum, svým vystupováním působil jako "mouchy sežerte mě" a nebo "chtěli jste mě, tak mě tady máte". Ironie, humor a frajerské vzezření mu sedli jako mrtvole zimník a už jenom pohled na něj mě bavil. Asi by mě nikdo nikdy nedonutil se na takový ostrov, kdyby existoval, podívat, ale dívat se na takovýto film z pohodlí domova s pytlíkem brambůrek je pohoda k nezaplacení. Vzhledem k jistému prvenství mezi filmy tohoto žánru a k celkové originalitě, která na vás doslova teče z obrazovky v každé minutě, nemůžu dát jinak než 100%. Jurský park si to zaslouží, nebo snad ne?

Že by to zrovna byl nějak extrémně báječný pokus o romantickou komedii z české produkce, tak to se opravdu říct nedá, ale jistý povedený nápad rozhodně má! Po docela „komediální smršti“ z traileru, jsem byla zklamaná. Románek stárnoucího páru, zasazený do tak dokonalého prostředí, až je to na české poměry udivující, ve mně vzbuzoval pocit o snahu co nejvíc okopírovat ty „imperialisty ze západu“. Všechno dokonalé, rozvedení manželé spolu žijí docela harmonicky, mají ideální byt jako vystřižený z katalogu, starší chaloupku v romantickém prostředí hor, nezbedného syna, který už neví jak svou ženu podvést a aby toho nebylo málo, každý má svého dokonalého milence či milenku. Fajn, proč ne? Ale milenec hlavní hrdinky má jeden závažný problém a to…. manželku! A tak sledujeme celou dobu lásky jedné rozvedené „rudovlásky“ a ženatého, ještě k tomu podpantofláka, milence. Právě díky této neoriginální zápletce jsem se nudila, protože vše je ve velké míře předvídatelné a tak se divák nemá už skoro na co těšit. Oceňuji povedené hlášky, které mě povětšinou docela rozesmály, ale zase tolik jich opravdu nebylo a samozřejmě pokročilejší věk hlavních hrdinů, kdy mě opravdu potěšilo, že nemusím pozorovat romantiku typu „první láska“, tu už evidentně oba z hlavních hrdinů měli pekelně dlouho za sebou. Vítanou „třešničkou na dortu“ je pro mě pokaždé paní Eva Holubová, protože ta opravdu dokáže zčeřit poklidné vody kdejakého filmu a je tou nejdůležitější přísadou dobré komedie. Tady se jí moc prostoru nedalo, ale i přesto, nebýt paní Holubové, film by u mě hodně klesl…A tak mé pocity po skončení filmu jsou silně rozporuplné. Navíc se naprosto nepářou s časovým rozmezím, kdy za necelé dvě hodiny trvání, stihli páni filmaři naaranžovat dvoje Vánoce, jedny Velikonoce a celkově všechna čtyři roční období a jejich „best“ svátky, včetně dušiček. A tak tedy můj závěrečný verdikt, který plně vystihuje mou „nadšenost“, je 40% z milosti…

Život je krásný, aneb jak natočit válečný film s notnou dávkou humoru! Už stylem, jakým byl natočen, se zařazuje mezi "zvláštnosti" světové kinematografie, protože ať pátrám, jak pátrám, nedovedu si vybavit jiný válečný film, u kterého bych se chvilkami válela smíchy jako u tohoto! Samozřejmě, je potřeba se nad tímto filmem i trochu zamyslet, protože to co nám předvádí omašlené tolika košilatými vtípky, je ve skutečnosti čirá hrůza, která tehdy bohužel byla pravdivá. Roberto Benigni, režisér a zároveň hlavní postava filmu, je prostě divný, jak jinak to mám říct, aby to bylo slušné!? Tohle je snad jediný film, kde ho snesu, jinak je ten člověk šílenec, hrůzostrašného zjevu, ale v tomto případě před ním smekám klobouk. Dovedl natočit úžasné drama, pod rouškou "bránicervoucí" komedie, které vyzní nenásilně, zároveň realisticky a jen tak ho z hlavy nevymažete. Já byla nadšená, a i proto dávám 90% a více se rozepisovat nebudu, protože už nemám co víc chválit a už vůbec nemám co kritizovat. Bravo, italský film, který by ani Američané tak dobře nenatočili!

Walt Disney točí takové pohádky, díky kterým se ze mě prostě a jednoduše stal "pohádkofil", protože jakákoli pohádka z "Waltovy" dílny je originálním počinem, který nadchne nejen malé, střední, ale i velké děti. Já sama nejsem žádnou vyjímkou. Kdo by neznal pohádku o Popelce, chudé holčině, která se přes noc stane osudovou láskou budoucího následníka trůnu. Tato pohádka je natočena v tolika verzích, ať hraných, či kreslených, takže se mezi námi asi nenajde nikdo, kdo by ji neznal. Příběh ve své hlubší podstatě je naivní, prostě pohádkový a v reálném životě neuskutečnitelný. Jenže v každém z nás je alespoň kousíček snílka a romantika a tak takováto pohádka je pro nás dokonalým oddechovým zážitkem. Krásná hudba, propracovaná animace, která je dokonalá už tím, že je z roku 1950 a přesto vypadá "novodobě" a spousta pohádkových postaviček. Jediné minus, které ale spíše vytknu dabingu, jelikož originální anglickou verzi jsem neviděla, jsou pištivé hlásky myšek, které nás provádí celým filmem snad více než Popelka sama. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale znělo to, jako když vdechovaly heliové balonky na pouti (ruku na srdce, kdo z nás to nikdy nezkoušel?). Takže myšky jedny upištěné jsou jediným bodem, který bych chtěla vytknout. Jsem už koza stará, ale tyto pohádky se mi nikdy neomrzí, a ať už sama nebo s někým se třeba zrovna na Popelku znovu podívám. 80% a díky "Waltovi" za nevšední zážitek...

Je to až neuvěřitelné, ale pokračování relativně úspěšného filmu Bobule se alespoň u mě dočkalo až nečekaného úspěchu. 2Bobule si udržely stejné tempo prvního dílu, vylepšily humorné momenty, vyšperkovaly slovní vtípky a jižní Morava byla opět prezentována jako nádherná část naší republiky, kterou stojí za to navštívit. Vzhledem ke stejnému hereckému obsazení jsem se dočkala nejen nových nápadů, ale i dořešení "drobnůstek" z předchozího dílu. Tváře, které přibyly byly naprosto vítaným zpestřením a jindy ne zrovna oblíbený Jiří Krampol v roli mafiánského tatínka, a Jiří Korn coby nájemný vrah způsobovali doslova "brutální" otřesy bránice. Jirkové tentokrát byli ti hlavní tahouni celého filmu, za kterými zbytek hereckého osazenstva plápolal jako prostěradlo na prádelní šňůře. Konečně se v kině člověk mohl zabořit do sedačky a naprosto vypnout mozek, protože u 2Bobulí není třeba přemýšlet (jako ostatně u většiny českých filmů posledních let) a stačí jen zachytávat co ti lidičkové na plátně vymyslí a občas od smíchu utřít slzy. Doufám, že nikoho nenapadne točit další pokračování, to už bych očekávala s hrůzou zježenými chlupy na celém těle. Bobule i 2Bobule se zařadily, alespoň v mém žebříčku, mezi dobré české filmy, zábavné, se správným "letním nádechem" a navíc krásné záběry jižní Moravy si u mě vysloužily velká plus už proto, že tuto oblast z celého srdce miluji. Takže doporučuji vinařům, pivařům, i abstinentům. Dokonalá odpočinková podívaná, která si žádná významná filmová ocenění nezaslouží, ale diváka nadchne tak jak tak. 70% a jdu hledat otvírák na víno. :o)

Pomalu začínám uvažovat, že přehodnotím svůj názor na německou filmovou tvorbu a tu hůl, kterou jsem nad nimi lámala přeci jenom poslepuji. Existují tuny, tuny a tuny materiálu o druhé světové válce, ať v písemné či filmové podobě, takže už máloco dovede divákovi vyrazit dech. I přesto musím konstatovat, že Napola se relativně povedla. Neměla jsem tušení o existenci takových "ústavů" pro fanatické Němce, kde jejich fanatismus podporovali, přiživovali a kdo smýšlel jinak, s tím se ani nepárali, takže jsem se zase něco nového dozvěděla a jsem za to ráda. Příběh sám o sobě takovým ternem zase není, ve většině momentů snadno předvídatelný, těch pár vypjatých scén nestojí za to, aby jste u nich trnuli hrůzou, vykřikovali povzbudivá slova na adresu hrdinů a už vůbec se vám nestane, že byste snad večer díky návalu myšlenek a emocí nemohli usnout. Laciné kulisy působí opravdu "televizně" a moc na důvěrihodnosti nepřidají. Ve většině případů mě vždy napadane nějaké slovo vystihující můj pocit z filmu, tady se nepovedlo. Snad budu kopírovat slova mé drahé sestry, když prohlásím, že jediné slovo, vystihující celý film, je slovo "pěkné" a k tomu bych dodala i trochu nedosolené a nedomaštěné. Představitelé ústřední dvojice hlavních hrdinů jsou geniálně vybranými protiklady. Max Riemelt, nordický fešák, pevných svalů, jisté ruky boxera a se svou ctižádostí je dokonalým protikladem rachitického snílka Toma Schillinga, který potvrzuje to, co jsem si vždy myslela, že i když nacisté byli, z dějin je nikdo nevymaže, tak i přesto mezi nimi byli skuteční lidé a ne zvířata bažící po krvi a vyhlazení Židů, ale kdo ví, kolik jich ve skutečnosti bylo...Film je příběhem dvou mladíků, jejich přátelství a co vše může vést k jeho zániku. Asi po prvním zhlédnutí (jako ostatně každý) bych dala větší hodnocení, ale když přihlédnu k faktu, že ničeho světaborného se mi nedostalo a skutečně se na takovou podívanou lehce zapomene, tak musím dát 60%, sice málo, ale na německý film až dost. A dovoluji si vyjádřit pochybnost, jestli se opravdu film natáčel u nás na Moravě, tak takové sněhové poryvy, doslova vánice už pekelně dlouho nepamatuji! :o)

Jarmark marnosti, film podle knižní předlohy, o které jsem doposud ani nevěděla a díky filmovému zpracování se ráda dozvím! Není žádným tajemstvím, že historické filmy jsou moje parketa, téměř vždy mi hodně přinesou a mám z nich dobrý pocit. Jarmark marnosti je jedním z těch opravdu dobrých! Příběh dvou mladých slečen, kdy obě jsou cílevědomé, odhodlané dostat se do vyšších kruhů, z nichž jedna je naivní, doopravdy zamilovaná, druhá protřelá a její zamilovanost těžko uvěřitelná. I obě herečky na mě v reálném světě působí stejně, jednak Romola Garai, která naivně opravdu působí (tím nechci říct, že by byla) a i její vzhled má do protřelé potvory hodně daleko, naproti tomu Reese Witherspoon, které to "kulišáctví" doslova kouká z očí! Proto tuto volbu naprosto schvaluji, obě herečky na mě působily sympaticky, herecky vyspěle a opravdově. I celý příběh svým tempem je daleko uvěřitelnější, než kdyby byl tzv. "točen z rychlíku". Nemám pocit ošizení, vše do sebe zapadalo, příběhu nic nechybělo (i když tedy knižní předloha může být opravdu jiná), kostýmy krásné, hudební doprovod nerušil a zbytek hereckého "osazenstva" byl rovněž k mé nejvyšší spokojenosti! Největší radost mám z Jamese Purefoye, ten je tak netradiční a svým způsobem "divný", až je skvělý! Co víc k němu dodat, příjemný herec, příjemného vzhledu a do kostýmových rolí jako narozený! Výborně! Každý, kdo se jen trochu vyžívá v tomto typu filmů si opravdu přijde na své. Jarmark marnosti je historicko-dramatickým bonbonkem, který vám v ústech po "documlání" zanechá příjemnou chuť a nebudete se cítit o nic ošizeni. Kdykoli se ráda vrátím k tomuto kousku, který opravdu považuji za výborný, a i proto 90%. Jediné co vytýkám, že by se opravdu filmaři mohli snažit něco dělat se situací, kdy se vám na obrazovce objeví "o 12 let později" a herci jsou stále v "rozpuku mládí" i když mají dospělé děti. Alespoň pár šedivých vlasů a trocha vrásek by nebyla na škodu...

Chci, chci a chci...

Vůbec se nestydím přidat názor jako první, protože budu psát o filmu, který označuju za podařený a který navíc vyniká (i když o trochu) nad ostatními filmy tohoto žánru. Ti, co mě znají, asi momentálně nevěřícně kroutí hlavou, že se Bettyna dívala opět, zas a znova na romantickou komedii z dílny USA. Ano dívala, tentokrát to i hrdě přiznám! Největším kladem byla jednoznačně ústřední dvojice. Katherine Heigl i Gerard Butler hráli s takovým nasazením, že se oči kochaly minutu co minutu. Jedním slovem herecký koncert. Veškeré jejich vtípky nebyly vrcholem trapnosti, byly vkusné (i když někdy sprosté), dobře načasované, a divák se opravdu srdečně pobavil. Mě samotné chvilkami i od smíchu slzy tekly a bránice nestíhala. Samozřejmě, je to romantická komedie, takže ani té romantické části jsme se nevyhnuli. Přesně byl vidět okamžik, kdy si Mike (Gerard Butler) uvědomil, že miluje Abby (Katherine Heigl) a pak už to vše spadlo do těch vyjetých kolejí, které všichni známe, ještě pořád se ale dalo mluvit o filmu a i dívat se na to dalo. V některých jiných případech už v této fázi z obrazovky teče med, kolem poletují Amorci a vše působí přemrštěně. Robert Luketic držel uzdy pevně a ukočíroval vše správným směrem. Já, ačkoliv se snažím najít výrazné chyby, nenacházím. Na žánru romantická a ještě navíc komedie je totiž pozoruhodná jedna věc - ať už natočíte cokoliv, o čemkoliv a s kýmkoliv, vždy se najde někdo, kdo vám to sežere i s navijákem! Tentokrát jsem ten naviják sežrala i já, takže mám hrůzu z použití toalety, poněvadž poteče krev! :o) Mám jenom vzkaz pro všechny milovníky (milovnice) tohoto žánru! Zapomeňte na všechno, co jste dosud viděli, a mazejte do kina, zjistíte, stejně jako já, že se konečně povedlo natočit tento žánr s lehkostí a grácií, která "ostatním svého druhu" prostě a jednoduše chybí! 70% a to bez bázně a hany!

Můj názor na Garden State, i celkový pocit z filmu, je rozporuplný. Kdybych měla vyjádřit jedním slovem, co si o něm myslím, bylo by to asi slovo "divné", ale připadá mi zároveň "divné" napsat jenom těchto pár řádků, proto se zkusím trochu více rozepsat. Začátek mě nebavil, nudil, odpuzoval a děsila jsem se všeho, co mě čekalo dál. Představitel hlavní role a zároveň režisér Zach Braff mi nijak neučaroval, že je psychicky narušený jsem si myslela už v prvních minutách, nakonec vyšlo najevo, že není, ale i tak, musel být svým způsobem šílenec. Když do děje vstoupila Natalie Portman, tak jako by se rozsvítilo slunce a já se cítila jako tonoucí, který najednou znovu dýchá vzduch. Ano, najednou začalo být vše veselejší a já se těšila, že se možná dočkám něčeho, co mě nenechá dlouho spát, ale nedočkala. Celkem všední příběh, všedních lidí a s momenty nevšedního humoru. Kdo by se nesmál situacím, jako když například slepecký pes je neodolatelně přitahován nohou hlavního hrdiny, který potom pozdějí tvrdí jak suverénně umí plavat, a pak se v bazénu plácá jak ryba na suchu, a vrcholem všeho křeček Bublanina (buď mu země lehká), který spáchal sebevraždu v "kolečku" a pak je pohřbíván na "pohřebišti zvířátek" s dojemným proslovem. V těchto pár momentech jsem se nepokrytě bavila a snad si na ně i za pár dnů, týdnů, měsíců, roků, vzpomenu. Kdo ví! Určitě má Garden State zapůsobit na diváky daleko hlouběji, než zapůsobil na mě, ale nejsme všichni stejní. Možná jsem ho nepochopila, možná jsem byla příliš unavená a mozek nepobíral a nebo jednoduše není tento druh filmu tím pravým ořechovým pro mou maličkost. Já se podobně jako hlavní hrdina (připomínám scénu slepecký pes), cítím zneužitá a odkopnutá! Asi jsem ho měla do koulí kopnout dřív, ale odnesl by to spíše můj počítač...Bohužel, i když vím, že je hodnocený hodně slušně, já musím dát 40% a to jenom za přínos Natalie Portman a neotřelý humor.

Přiznejme si, kdo nemá rád chlupaté tvorečky oblých tvarů s korálkovýma kukadlama, něžným vzezřením, vystupňovanou žravostí a se zvuky, které vyluzují, samozřejmě myslím morčata, tak pro toho tento film není. V tomto případě se vše musí brát s nadsázkou a v mnoha případech se vyplatí přivírat oči, i ty co nemáme. G-force je daleko více filmem pro děti, než pro jejich rodiče, ale i tak si troufám podotknout, že i ti se pobaví. Já jsem sice podle občanského průkazu dospělá, ale duševně jsem opravdu stále těžce v pubertě a G-force se mi líbil. Vem čert trapný děj, který je omílán stále dokola, herecké výkony-nevýkony, počítačová morčata s dovednostmi takovými, že James Bond se může jít zahrabat, prostě morčátka útočí a jsou cool! Co také čekat od filmu pro děti...Přijatelná délka filmu, komedie spíš situační než slovní, tím myslím pohled na morčata, kdy vás baví jen ta představa, že váš domácí mazlíček je vlastně tajný agent. Co víc říct, taky jsem jednoho takového drobka měla doma spoustu let, v březnu tohoto roku zaklepal bačkorama, ořvala to celá rodina a já jsem ráda, že se nedožil tohoto pojetí "morčecího života", ještě by chytil bůhvíjaké manýry. Kdyby mi bylo 10 let, prásknu tomu 100% a jdu se pomazlit s morčákem, ale je mi o dost let víc, musím být trochu při zemi a navíc se nemám s kým mazlit, tak 50% jako zlatý střed. Nudu nečekejte, trhák nečekejte, ale za zmínku G-Force stojí. Navíc si po tomto zážitku dám dobrý pozor na to, jakou mouchu kde zamáčknu, kterého krtka budu chtít vyhubit a do zverimexu půjdu zásadně ozbrojena!:o) Šílené, vtipné, přirovnatelné k fantasmagorii, ale má šmrnc a "chlupy na svém místě"...

Na první pohled, i když spíše na první "záběr úvodních titulků", mi bylo naprosto jasné, že nemůžu očekávat žádné komorní drama, které mi rozerve nervový systém a pocuchá slzné kanálky. Mohla jsem se pohodlně uvelebit pod dekou a v klidu si vychutnat hodinku a půl žánrově "historické komedie" s úžasnými prvky situační komiky. Vůči tomuto kousku jsem byla, pravdu řečeno, přeci jenom trochu skeptická, ale výsledek mi ukázal, že jsem se zase spletla. Ani jeden jediný z hlavních představitelů nejsou zrovna mým šálkem čaje, o to více jsem byla překvapena tím, jak jim to spolu klapalo. Bravo! Rupert Everett, Colin Firth, Frances O'Connor a Reese Witherspoon pojali své role s takovou pohodou, že mi to i chvílemi připomínalo pohodu, kterou zažíváte s přáteli při zahradní párty spojené s grilováním, trochou alkoholu a přemíry zábavy. A aby jim ten oheň pod roštem nevyhasl úplně, tak jim zdárně sekundovala vždy elegantní Judi Dench, prostě madam s velkým "M". Hodinu a půl strávenou při sledování veselého příběhu o tom "být či nebýt Ernestem" nepovažuji za promarněnou, a tím, že byl tento film schopen vykouzlit mi zcela spontánní úsměv ve tváři, stoupá v mém osobním žebříčku o stupínek výš, protože ten smích byl opravdu a naprosto upřímný. Nechyběla trocha od všeho - romantika, drama, komedie, dokonce i detektivka. S lehkostí v srdci, úsměvem na rtech a s pocitem "filmového uspokojení" hodnotím krásnými 80% a kdykoli, s kýmkoli a za jakéhokoli počasí se opět ráda podívám.

Stephen Sommers, jehož mám ráda za počiny jako např. Mumie, Van Helsing, tentokráte zatraceně sáhl vedle. Udělal by stokrát lépe, kdyby natočil ještě další 3 mumie, než aby se cpal do žánru, který mu vůbec a ani trochu nesedl. V tuto chvíli je naprosto jedno, kdo může za to, že je to takový odpad, jestli scénárista, režisér, herci nebo kameraman, to je opravdu jedno, protože chyba už se stala - do kin G. I. Joe šel. Nebudu zapírat, těšila jsem se. Trailer, jak už to obvykle bývá, byl předzvěstí dokonalé akční podívané, ale to co jsem viděla, mělo do podívané, ať už akční nebo ne, hodně daleko. Připomíná mi to, jako když pejsek a kočička pekli dort, dokonalé směska kde čeho, která ve výsledku nebyla poživatelná ani pro opravdu silné žaludky. Děj žádný, naprosto předvídatelný od prvních minut! Řekněte sami, určitě jste stejně jako já čekali, že jim ty hlavice nakonec ukradnou. Do toho trapná vsuvka v podobě lovestory mezi hlavním hrdinou a hlavní potvorou, kdy stejně nakonec si všechno zlé odpustí a skočí si do náruče, a tragický výtvor je na světě. Ještě dnes, když už je to nějaká doba od chvíle, kdy jsem G. I. Joe viděla, se mi svírá žaludek nevolností. Vadila mi ta spousta tolik známých tváří, kdy už jsem se kolikrát ani neorientovala, ale to je spíše chybou mou, když už jsem toho tolik viděla, než chybou filmu. Tak a teď si trochu na ty herce neherce ponadávám. K Channingu Tatumovi mám jedinou věc, ať si radši zase popotáhne tepláky a jde točit nějakou taneční „pecku“. Ženské osazenstvo, Sienna Miller a Rachel Nichols, kdyby vyměnilo drsné výrazy, chytré řeči a těsné oblečky, které více odhaluji, než zakrývají, za snahu něco zahrát, by udělaly daleko lépe. Ani jedna z nich mi nebyla sympatická, a to jsem si nedávno začala o Sienně myslet, že umí i hrát, zase jsem to musela přehodnotit. Úplně nejzápornější záporák, Christopher Eccleston, i ten tentokráte vyzněl slizce a přehnaně. Dennis Quaid, nemám ho ráda, zapírat to nebudu. A tak bych mohla pokračovat ještě asi dalších deset řádků, ale nemá to smysl. Jediný, kdo mi připadal příjemný a to i proto, že toho mnoho nenakecal, byl Ray Park, v roli Snake Eyes. Jinak akční pecka, kdy si prostě filmaři neuvědomili, že někdy méně, znamená více. V každé krizové chvíli naši hrdinové vždy vytáhli na světlo nějakou super techniku, všechno dokonalé, naleštěné, drahé, moderní, jednoduše šílené. Jsem fanynkou takových žánrů, ale musí mít trochu styl, šmrnc a nějak odsýpat. V tomto případě se vše táhlo jako sopel a mělo to i podobnou slizkou konzistenci. Takže jednoznačně musím prohlásit, že TOTO už nikdy nechci vidět. Navzdory všem mým očekáváním je G. I. Joe dokonalým prototypem filmového odpadu. V takovém případě není možné žádné jiné hodnocení, než 0%.

Dnešní gel na vlasy!

Přesně takové muzikály mají být. Mají bavit, hrát barvami, zavést nás do světa, kde nic není nemožné, láska znamená všechno a kde hudba a tanec jsou středobodem veškerého dění. Pomáda taková je! Je to kousek, který už má ta nejlepší léta za sebou, ale pořád se dovede natřásat jako mladík. V době, kdy Pomáda vznikla, byla svým způsobem „průkopníkem“ tohoto stylu, a když ne zrovna tím „průkopníkem“, tak ojedinělou záležitostí. V dnešní době, kdy se to muzikálama hemží a za chvíli budou i Wolverine se Supermanem pět na filmovém place, je Pomáda opravdu pohodovou a nevtíravou záležitostí. Kam se hrabe takový Muzikál ze střední, který jsem sice neviděla, ale podle mého je naprosto nepovedeným pokusem o napodobení Pomády, ale ta je jenom jedna. John Travolta, štíhlý, s pohybovým aparátem vyšperkovaným na sto procent a Olivia Newton-John jsou příjemným párem, který nás provádí celým filmem, zpívá a baví na maximum. John Travolta, ten především, se svým zcela ležérním stylem chůze, kdy opravdu stačilo, aby se rozvlnil v bocích, a se sestrou jsme se smíchy doslova zakuckávaly. Některé jeho taneční a zároveň pěvecké výstupy, připomínám tanec u auto-vraku, jsou pro mě nezapomenutelným muzikálovým zážitkem. A samozřejmě nesmím zapomenout na všudypřítomnou pomádu na vlasy, se kterou se daly v té době asi řešit kdejaké problémy a když nebyla pomáda, tak hřeben na vlasy za páskem kalhot určitě. Kdo neměl nagelované vlasy, nebyl cool a když se kouknu kolem sebe, tak se ta móda začíná pomalu vracet. A samozřejmě chytlavé písničky, které jsou už známou záležitostí! Tím by tak končila ta zajímavá část, protože příběh sám o sobě, velmi jednoduchoučký, snadno předvídatelný a rozhodně ne ohromující. Aneb jak se koťátko zamilovalo do vlka a když zjistilo, že svou nevinností ho neokouzlí, změnilo se v kočku, která neváhá seknout drápkem. Nic nového, nic kouzelného, ale nesmíme zapomenout, že v té době, v roce 1978 to byl hit a docela to chápu, ještě dnes dovede chytnout za srdce. I přesto 50% musí stačit, doba je dneska trochu jinde…

Opět to, co tolik miluji, země natočení USA, v kolonce žánr dvě slova, která ve výsledku znamenají hrůzu - romantická a navíc komedie! Anne Fletcher má ná svém režisérském kontě zatím tři kousky, z nichž první byl propadák, druhý relativně bodoval a nad tímto taky lámat hůl nemůžu, jen je škoda, že nad obsazením hlavní hrdinky se paní režisérka asi moc nezamyslela. Vše odsýpá v tom správném tempu, které u těchto žánrů i divák očekává. Hlavní hrdina příjemný hezounek, na kterého si ale člověk musí "vizuálně" zvyknout, protože i já jsem dlouho nedovedla toho "drsného šavlometače" ve Wolverinovi ztotožnit s romantickým hrdinou se smyslem pro humor, ale budiž. Jsou i nagelovanější a šamponkovitější jedinci u kterých se mi zvedá žaludek! Sandra Bullock je kapitolou sama o sobě. Přeci jenom v 45 letech hopsat jako mladice a balit "klučinu" o 12 let mladšího, i když jenom ve filmu, bylo i na mě moc. Kdyby jejich věkový rozdíl nebyl tak znatelný, nevadilo by mi to, ale ten rozdíl byl vidět hodně. Zase na druhou stranu v kostýmku a vystupující jako drsná šéfová, to byla role, která jí pasovala jako zadek na nočník. Takže buď mladší hlavní hrdinku a nebo staršího hlavního hrdinu a byla bych spokojená ještě o nějaký ten stupínek víc. Pár momentů se mi nesmazatelně vryje do paměti, protože i já, zapřísáhlá odpůrkyně těchto trapností, dovedu ocenit kvalitní humor a v některých situacích mi bránice málem vypověděla službu. Bravo především scéně ručník versus pes a také pes versus orel. I kdybyste měli vidět jenom tyto scény (zbytek se dá lehce domyslet, jak už to u takových filmů bývá), tak to stojí za to. Na závěr už jenom ve stručnosti - přijemná oddechovka k dlouhému večeru, v depresivních chvílích pohladí po duši, rozesměje a i když si za týden třeba ani na název filmu nevzpomenete, tak i to jedno jediné shlédnutí stojí za zmínku. 60% stačí bohatě!

Nic netrvá věčně...

Příjemný film už jenom tím, že když se na něj díváte, je vám hned jasné, že se dalšího pokračování nedočkáte! Dokonce jako velmi osvěžující beru fakt, že se mi nedostalo přeslazené romantiky, trapných výlevů, hrdinských řečí, žádných super akčních záběrů, ale surové reality života, možná trochu přikrášlené, budiž, ale přesto reálně působící. Daniel Craig není jenom James Bond a pěkný chlap, ale především herec, který mě pokaždé svou rolí překvapí a mám ho ráda takového jaký je. V situaci, kdy někde mezi fetováním a sexuálními radovánkami zjistí, že už není onou žádanou hvězdou a navíc se dozvídá, že umřel jeho nejlepší přítel z mládí, v té chvíli divák pozoruje zajímavou přeměnu. Z floutka na lidskou bytost. Navíc se vše prolíná se vzpomínkami na mládí, díky kterým zjistíte, proč se stal tím, čím se stal. Uchvátila mě velmi profesionálně (alespoň dle mého názoru) zvládnutá kamera, která opravdu film, co se týče kvality, povznáší o stupínek výše. I krajina, mořské pobřeží, malé domky, moře samo a modrá obloha, zapadala lépe, než nějaké „smogem oplývající“ město, např. všem známý New York. Angličané zase jednou dokázali, že dovedou natočit dobrý film bez zbytečných megalomanských trailerů, upoutávek a reklam. Ve mně Flashbacks of a fool vzbudil příjemný pocit, který za celou dobu sledování nevyprchal, naopak v některých momentech se umocňoval. Každý herec, ať méně či více známý, měl co říct, co odehrát a čím zaujmout. Pravdou zůstává, že Daniel Craig a jeho „mladší verze“ Harry Eden jsou tahouni celého filmu. Co Daniel nezahrál, to Harry uválel. Dávám 70%, které si zaslouží právem…

O jehle a niti...

Coco Chanel v této verzi, kterou jsem měla tu možnost vidět, je opravdu dokonale a na míru ušitá verze přesně pro televizní vysílání. Svým zpracováním a spíše „zaláskovaným“ dějem, připomínajícím naivní díla z pera Rosamunde Pilcher, by náročnější diváky, kteří by utratili peníze za lístek do kina, opravdu nenadchla. Ano, jak jsem už řekla, opravdu pochybuji o autentičnosti a pravdivosti tohoto příběhu o tolik známé módní návrhářce, jelikož film se více zabýval jejími „trablemi s láskou“, než její tvorbou. Abych ovšem nebyla tak příliš kritická, tak samozřejmě záchvěvy a lehké poodhalení zákulisí, kdy Coco začínala tvořit, divák uvidí. Herecké obsazení až příliš dokonalé a příliš pasující právě pro ona romantická, přeslazená díla. Postava rozervaného, bohémského poručíka Etienna Balsana byla dokonalou volbou, protože která ženská by při pohledu na takového fešáka nešla do kolen a díky nepříliš lákavému ději je tohle první moment, kdy si většina ženského publika řekne, že to kvůli němu přeci jen ještě nějakou tu hodinku vydrží. Aby to naše Coco neměla tak jednoduché, tak časem zjistí, že se nám zamilovala do blízkého přítele poručíka Balsana a milostný trojúhelník a obrovská zápletka jsou na světě. Tu nám totiž na světlo boží vyskakuje postava šarmantního Boye Capela, který nešetří slovy o nehynoucí lásce, dobře vypadá, má v sobě cosi tajemného a tak mu Coco, po prvotním ostychu, celá žhavá padne do náruče. V podstatě takhle ve stručnosti se dá vystihnout děj celého filmu, který ať byl jakýkoli, tak si dovedu tvrdit, že znám horší díla, ke kterým se daleko více hodí slovo „odpad“, než k tomuto kousku, který mě navzdory všem svým, tolik předvídatelným, minusům docela pobavil a zase tak příliš jsem se nenudila. V závěru mě ovšem naprosto přimrazil ten silně předramatizovaný konec, za který by se ani James Cameron ve svém Titanicu stydět nemusel a dokonce bych řekla, že se i s celým mrznoucím Jackem Dawsonem může jít potopit do temných hlubin Atlantiku. Tak jak mi celé dvě hodiny film o Coco Chanel mazal med kolem úst, tak v závěru mě vtáhl do ždímačky, naprosto vyždímal a vyhodil ven v pochroumaném stavu a s divným pocitem. Možná to tak opravdu bylo, možná je to výmysl filmařů, ale v obou případech v divákovi vzbudí divný pocit. V závěru mi nezbývá než říct, že v dominantním motivu romantiky občas zachytíte nitku příběhu, rozhodně vás to nepřivede do naprostého transu ani ve vás nevzbudí odhodlání pořídit si film domů, ale nudit, vysloveně nudit se u něj nebudete. Doporučuji spíše ženskému publiku, ne že by to pánové nepobrali, ale pokud se v některém z nich neskrývá kousek ženského, citlivého srdce, tak ho nepochopí, toť můj názor. Já, když opomenu, jaká díla už jsem viděla a že něco málo o filmech vím, tak se mi Coco Chanel líbila, bylo se na co a na koho dívat, a pro příjemně strávený večer se tento film hodí opravdu dobře. Dávám 60%, protože si je opravdu zaslouží, i když je z těch jednodušších, lehce zapomenutelných filmů…

Jsem vůči tomuto filmu silně skeptická. Je typickým, zástupcem svého žánru, aneb jak naučit bandu "nemotorných" a rozdivočelých studentů jedné americké školy, tančit tak, až budou oči z důlků vypadávat a srdce usedat, a jak tahle banda "tanečníků" vyhraje ceny, na které profíci tancující desítky let nedosáhnou ani za celý život. Role učitele tance se v tomto případě ujímá charismatický Antonio Banderas, který sám nedokázal bohužel zachránit to, co se mi od začátku vůbec nelíbilo. "Toníkovi" prostě sluší jiné role, ale jedno mu musím uznat, jeho dokonalé tango, výbušné, erotické a doslova vás nutící vyskočit ze židle a zkusit si to taky, tak to bylo opravdovou a jedinou pastvou pro oči z celého filmu. Co mě taky mělo nadchnout na filmu, který se svým žánrem tolik opakuje?? Dovedla bych si vzpomenout na spousty těch tanečních filmů, ale jen na jeden kvalitní (asi tušíte). Docela bych řekla, že nápad učit mladé lidi tanci, aby byli v dalším životě lepší lidé, je dobrý, ale v tomto filmu tak nemastně neslaně natočený. Chabé dialogy, předvídatelný děj, žádný humor, žádné drama, žádný příběh, jenom ten jeden jediný motiv a Antonio, kteří fakt nestačili. "Tondo" sorry, ale jako Zorrovi ti to žeru víc. Ta jedna jediná scéna s krycím názvem "tango všech tang" mě nepřesvědčí, abych dala víc než 30%. Pro zopakování bych tipla, že tohle video najdu i na youtube a kvůli tomu nemusím přetrpět opět tento nepovedený kousek. Fanoušci prominou, toť můj osobitý názor.

Japonská animace, toť dvě slova, která není potřeba dále rozebírat. Má svůj styl, dovede potěšit divákovo oko a pokaždé přinese zajímavý příběh. I když je pravdou, že vzpomínám na svůj vlastní výraz, když mi sestra poprvé řekla, že se budeme dívat na Zámek v oblacích, který je rovněž japonským animovaným (super) kouskem. Sestři, stydím se a klaním se tvému vkusu !! Opět za Hrob světlušek může ona a opět nesáhla vedle...Byla jsem okouzlena, jak taková, veskrze "jednoduchá" animace, navíc stejně "stará" jako já, mě dovede nadchnout, okouzlit, ale kupodivu vůči slzám jsem byla zcela imunní a to je u mě, která obrečí i Terminator Salvation opravdu co říct. :o) Děj se odehrává za druhé světové války, kde pozorujeme příběh dvou sourozenců, kterým při náletu zemře matka, zjistí, že otec nepřežil a pak díky hladu umírají oba dva. Smutné, dojemné, na city brnkající, ale přesto nenásilné, reálné a navíc podle skutečné události. Vše co jsem napsala mluví za to, abych dala 80%, protože opravdu stojí za to vidět tento skvělý film, na který nezapomente...

Tak teda stručně a jednoduše. Informace o filmu mě nenadchly, fotky z filmu mě nenadchly, trailer mě neoslovil, takže jsem byla vůči Lovci draků opravdu silně skeptická! Výsledek? Wow!! Prostě jsem si nedovedla představit dívat se na film, kde se dva hošánci nejprve budou převelice kamarádit, pak se z nějakého, mě neznámého důvodou, pohádají a přestanou spolu chodit plácat bábovičky na pískoviště. Takže pro mě je Lovec draků překvapením na plné čáře. Užila jsem si i ty dva malé hošánky, kteří se ovšem nepohádali, ale bylo za koncem jejich přátelství něco horšího. Kdo viděl, bude souhlasit se mnou, že ta scéna byla docela nepříjemně šokující...Pozorovat potom další vývoj příběhu stál za to!! Závěrečné rozuzlení opět vynikající a já po skončení filmu měla pocit, jako když jsem sledovala "bůhvíkolikaoscarový" snímek. Jsem nadšená, odnesla jsem si zážitek na hodně dlouho a proto neváhám a uděluji rovných 100%. Mé nadšení neznalo mezí a ještě dnes, po tolika dnech, které utelky od chvíle, kdy jsme se ségrou rozhodly, že se podíváme, nad Lovcem draků přemýšlím, a tak by to mělo být u každého filmu...Meky, děkuji !!

Další naprosto předvídatelný film, plný sexy koček, drsných týpků, pekelné music, lásky a podle názvu samozřejmě i tance. Již na začátku každý z vás zjistí, že by mohl psát scénáře, protože něco tak "jednoduchoučkého" by zvládl opravdu ledaskdo. Jenže Hříšný tanec je jenom jeden a žádná z těch nových, "tanečně romantických" věcí se mu opravdu nevyrovná...Jedno ovšem musím pochválit, ačkoli jsem totiž High Scholl Musical neviděla, tak si troufám říct, že vedle takového braku jakým HSM stoprocentně je ( a to ho fakt ani vidět nemusím ) je tento film stravitelný i pro dospělejší část publika. Chce o tom někdo debatovat ? I hlavní hrdinové vypadají přeci jen moudřeji a dospěleji, i když v záplavě příběhu, jaký se na vás řině z obrazovek to jejich moudro a dospělost ani zpozorovat nestihnete...Co mě silně iritovalo ?? Jednoznačně Channing Tatum, který kdyby zahodil rifle po stokilovém dědečkovi a koupil si nějaké přesně na sebe, by vypadal daleko lépe a nemusel by si je v každém záběru potahovat kdesi až do podpaží. Jasně, je to pěkný chlap, náctileté slečny po něm šílí, všechno tohle beru, ale ty kalhoty? Tragédie a naprosto odpudivý element. Mě by chlap v kalhotech, do kterých bychom se vešli oba a ještě moje rodina k tomu a i přesto bychom "rozkrokovou část" tahali po zemi, fakt nedostal. Asi jsem příliš konzervativní. Příliš horlivá hlavní hrdinka s přítelem, který daleko více připomínal prase ( a to prasata urážím ) než člověka mě svými výlevy občas také silně dostávala do varu. Prostě takovéto filmy asi nepatří do mého žebříčku "shlédnutelných filmů"...Nevím co se opět bude muset přihodit, abych "znečistila" DVD přehrávač nebo mechaniku ve svém PC vložením DVD s tímto kouskem. Taneční scény se mi líbily, komu ne ?! Přeci jen oku polahodí podívat se na něco tak sehraného, čučavého, co normální, netrénovaní smrtelníci nezvládnou. Za "lepší stravitelnost" než HSM, dospělejší hrdiny, čučavé tanečky a špetku humoru, kterému se dalo i zasmát, dávám 30%, víc z toho nevytřískám, ani kdybych zatraceně moc chtěla. Tento film mi opravdu vytahal kalhoty a zvětšil trika, víc už nikdy...

Upíři jak mají být...

Interview s upírem je pro mě ve dvou směrech naprosto průlomovým filmem. Jednak konečně někdo natočil film o upírech tak, jak bych si ho představovala, a jednak je to jediný horor, jaký moje oči zvládnou. Samozřejmě si myslím, že označení "horor" je trochu nadsázka a většina by s ním ani nesouhlasila, ale i tak je tam na mě tam té krve docela dost. Herecké obsazení "krevsající trojice", Tom Cruise, Brad Pitt a Kirsten Dunst je nejlepší jaké bychom si mohli, my diváci, přát. Ovšem největším tahounem je jednoznačně Tom Cruise, ten měl ještě tenkrát štěstí na role a jeho ztvárnění upírského hejska jednoznačně baví a je pastvou pro oči. Některé z jeho hlášek jsou naprostými perlami mezi drahokami. Tome, bravo !! Brad Pitt vsadil opět, zas a znova na svůj nevinný ksichtík, kdy při pohledu na něj se divákovi svírá srdce a Brad sám vypadá tak, že ani do pěti počítat neumí. Tenkrát, když se Interview s upírem natáčelo, byl Brad Pitt opravdu jen krásná tvář bez výrazného hereckého umu, ale dnes zraje jako víno...A Kirsten Dunst ?! Pro mě jednoznačně největší překvapení. Kdo by do prostičké blondýny nevalných kvalit (především v posledních filmech, kde mě svým zjevem a projevem velmi silně irituje) řekl, že v tak mladém věku podává tak skvělý výkon ?!? Kdo to jenom udusil její herecké kvality ??!! Celkově je Interview s upírem film, který pobaví, kde najdete příběh, nějakou lásku, humor a vryje se vám hluboko do paměti. Vše natočeno s lehkostí, barvitostí a zasazení do moderní doby a xtého století jenom zdůrazňuje onu nonšalanci hlavních hrdinů, Toma Cruise jako Lestata především. Za zmínku stojí i menší herecký "štěk" Antonia Banderase, jako upírovi mu to sluší taky...Co mi zbývá jiného, než dát tomuto excelentnímu upírskému filmu, který je tak na hony vzdálený Stmívání jak jen může být, 100% a vyjádřit názor, že Interview s upírem je film o upírech, s upíry a hektolitry krve, který si zaslouží titul "King Vampire" a přeložte si to jak chcete. :o)

Život je boj, byl docela boj...

Jak už napovidá můj nadpis, tak jsem opravdu bojovala každou minutu víc a víc, abych se nezvedla, nevypla počítač a nešla spát. Ano, navzdory všem indiciím, které napovídaly, že Život je boj bude "hovadinka", musím uznat, že "hovadinkou" zase tak velkou nebyla. Je znát jistá snaha o natočení dobrého filmu, která se ovšem nedočkala valného úspěchu, alespoň v mém případě. Upřímně bych řekla, že se nejedná o takový ten trapný film pro náctileté, má jakýsi hlubší podtext, ale já ho nenašla, nebo nechtěla najít a nebo jsem byla příliš unavená na to ho hledat. Mně to připadalo jako honička za ničím a o ničem. Víte, název filmu Život je boj napovídá docela hodně. Mladík, potloukající se životem, který se snaží vydělat peníze, ať legálně či ilegálně dostane nabídku, aby zápasil za peníze. Jak k tomu přijde ? Porve se se zlodějíčkem, který se ho snaží okrást...A pak už sledujete jenom věčnou jízdu autem z místa na místo, kde se nám hlavní hrdina popere, buď vyhraje nebo ne, pokaždé si odnese nějakou modřinu a ten závěrečný zápas, kdy se rozhodne ani nevím o čem, je předvídatelný snad už v desáté minutě filmu. Hned je vám jasné, který to bojovník dostane od našeho hrdiny nakládačku. Co hodnotím pozitivně je právě onen závěrečný zápas. V každém filmu je to vždycky tak, že hlavní hrdina dostane nakládačku, stříká krev, vidíte ten poraženecký výraz v jeho tváři, sotva se zvedá ze země, aby nakonec sebral poslední síly a dorazil protivníka jednou dobře mířenou ranou a získal si tak slávu a čest. Tento scénář mě docela nebaví a v tomto případě byly síly vyrovnané, chudák to fakt schytal spíš ten druhý jak náš hrdina, a tak se aspoň bylo na co dívat...Největším minusem je dle mého naprostá absence jakéhokoli pohledu do minulosti hlavních postav. Vůbec nic se nedozvíte, nevíte o nikom nic a s tím musíte přežít celou tu hodinu a třičtvrtě délky filmu. Bylo to náročné, nudné, nicneříkající a kdyby takový film nebyl natočen, tak by rozhodně světová kinematografie nebyla o nic ochuzena...Toť můj názor !!