Bettyna

Earth je především dokument, žádný film, ale čistý, jasný, dokonalý dokument. Koho by nenadchl pohled na krajinu v různých ročních obdobích, zpomalené záběry rostoucích květin, poslech hudby, tak skvěle ladící k celkovému dojmu, náznaky ekologických problémů, které se nám nenásilně, ale přesto, tento film snaží vrýt do mysli, zvířata všeho druhu a poslech temného, do duše se vrývajícího hlasu "vypravěčova"? Asi by se nikdo takový nenašel. Konečně jednou někdo natočil plnohodnotný dokument o všech problémech té naší "Earth" zajímavým a nezapomenutelným způsobem. Vedle Zamilovaných zvířat a Ptačího světa vyniká opravdu ve všem. Oba ze zmiňovaných dokumentů mají rovněž své kouzlo, ale odnesla jsem si z nich dojem, že nic jiného než opice a ptáky jsem neviděla. Kdežto v případě Earth jsem viděla taky pár těch opic a ptáků, ale zajímavějším způsobem. Pták vypadající jako "UFO" nebo druhý, vypadající jako "smajlík ve tmě", ti mě dokonce pobavili...Osud ledních medvědů chvílemi dojímal k slzám. Zážitek, který mě opravdu uchvátil, zarazil, oči mi málem z důlků vypadly, tak to byl jednoznačně žralok vyskakující z moře, jeho velikost a "dravá krása"...V případě psaní názoru na dokument se opravdu cítím taková nesvá, nevím co psát, o čem psát. Po vizuální stránce za jedna, po "ekologické" stránce také za jedna, po hudební stránce jedna s hvězdou a za tu nenásilnost, kterou se nám snažili vrýt problémy Země do mysli by si Earth i Oscara zasloužil... Podtrženo sečteno na dokument fakt nářez (nerada taková spojení používám, ale fakt si to zaslouží). 100%...

Za správnou volbu považuji podívat se na tento, příběhově tolik silný film, jehož největší chybou je jeho délka. Kdyby se vše, co chtěl režisér říct světu, vlezlo do hodiny a třičtvrtě, okamžitě by to Sophiině volbě dalo jiný směr a větší říz. Klasické dílo od William Styrona jsem nečetla, ale pokud můžu soudit z toho, co jsem viděla, myslím, že se filmová adaptace tolik lišit od pocitů, které bych měla při čtení knihy, nebude. Mistrovsky sehraná ústřední trojice: Sophie, poznamenaná světovou válkou, Nathan, poznamenaný duševní chorobou a Stingo, dospívající mladík, ti všichni hráli přesvědčivě, úchvatně a jejich výkon se opravdu dá označit za herecký. Skvělé ! Bylo zajímavé pozorovat tu intenzitu vzájemných vztahů, která se měnila podle toho, jak zrovna zafoukal vítr. Jednu chvíli úsměv na tvářích všech, pak najednou myšlenky na vraždu či sebevraždu, pocit marnosti, poté usmiřování a opět úsměv ve tváři. Co dodat ?! Takové drobnosti, a přesto by se při pohledu na tento film dala napsat psychologická studie zabývající se rozdílnými povahami všech tří hlavních postav. Kdokoli, kdo vybíral herce pro tyto role, nesáhl vedle. Jedinou slabůstkou celého dramatu o těžké volbě hlavní hrdinky a její snaze žít dál, je, jak už jsem se zmínila v začátku, délka filmu. Vše natahované, zbytečně se snažící diváka napnout i přes to, že divák už dávno tuší. O půl hodiny méně a hned by Sophiina volba působila dynamičtěji a i konec by vás překvapil daleko více. Každopádně mám z filmu dobré, až mrazivé pocity a nezbývá mi, než dát 80%. Dokonalé, mrazivé, realistické a ve své podstatě šokující...

Wimbledon je romantická komedie, která v místech, kde byla natočena, nemá uvedeno USA a jde to poznat, protože co do kvality je daleko lepší a označení "romantická komedie" platí do posledního puntíku. Navíc nejsme nucení celých 98 minut čistého času koukat na dokonalé rysy nějakého vysvaleného Američana a ztrácet se v bujných tvarech (především horních partií) hlavní hrdinky a skrze její dutou hlavu vidět až do Aljašky. Hlavní hrdina Peter Colt (Paul Bettany) je obyčejný chlapík, který moc krásy nepobral, bije se o titul wimbledonského vítěze a ještě se stihne zamilovat do "kolegyně" Lizzie Bradbury (Kirsten Dunst). Co se týče Paula Bettanyho, já mám pro něj, pro tu jeho vyzáblou postavičku, světlé vlasy a "obyčejný vzhled" prostě slabost. Pod tímto vším se totiž skrývá pan herec, na něhož se vždy dívám s radostí a k jeho hereckému umění mám jedno jediné slovo: "koncert". Kirsten Dunst, tak ta jediná mi na celém filmu nesedla. Rozmazlená tenisová holčička, která neví co chce, koho chce a nakonec přijde k rozumu a objeví sambu sebe. Nevěřila jsem jí to, vadila mi, ale přežít se její výkon rozhodně dá. K závěru, kdy Peter Colt poráží soupeře a stává se vítězem nemám co dodat, ba právě naopak, musím ho vyzvednout !! V americké verzi by hlavní hrdina, zasažen Amorovým šípem, rozdrtil soupeře v prvním setu, zlomil by o něj pálku a víc by se o něj nestaral. V této verzi, anglické, sice hlavní hrdina vyhrává (to by nebyl romantický film), ale s jistou dávkou napětí, s pár pokaženými míčky, trochou stresu, potu, bolavými zády, ale přece !! Takže i když konec je jasný, přeci jenom divák chvíli pochybuje, jestli se to hlavnímu hrdinovi povede...Nakonec kromě wimbledonského titulu se hlavní hrdina může pyšnit i vítězstvím v srdci hlavní hrdinky a vše končí čím jiným než.....HAPPYENDEM !! Ale je to natočeno tak, jak bych si pokaždé představovala filmy tohoto žánru. S lehkostí, nepřemrštěností, komediálností, která nehraničí s trapností a s hrdiny, kteří daleko více připomínají "obyčejné smrtelníky". Bravo !! 80%, to dávám romantickým komediím málokdy, ale když si to zaslouží, udělím ráda...

Willow, starší dílko Rona Howarda, zajímavé, místy trapné, dlouhé, ale ve své podstatě povedené. Klasická zápletka klasické pohádky: někdo někoho musí zachránit, odnést ho na druhou stranu země, párkrát se s někým pobít, zabít zlou královnu a nakonec dobro vyhraje nad zlem. Do toho se nám stylově zamotá šarmantní floutek (Val Kilmer), nádherná diva (Joanne Whalley), která se nám do šarmantního floutka zamiluje v průběhu závěrečné bitky, kdy zjistí že jeho statečnost nezná mezí, paže pevně drží meč a ještě v tom brnění vypadá zatraceně sexy. Klišé, kýč ? Od obojího trochu...A abych nezapomněla, tak plná vesnice pidilidí a ještě národ doslova mikrolidí, jehož dva zástupci prudí svými výlevy po celou dobu filmu, ale občas i pobaví. Začátek se mi moc líbil, krásné záběry na krajinu, příběh se začal příjemně odvíjet, všeho bylo dost, ale ne příliš, a ani jsem nad filmem moc nepřemýšlela. Ovšem s každou další minutou šla rapidně dolů i kvalita, kterou se snažil režisér zamaskovat odhalenou hrudí Vala Kilmera a záběry na dítě, kterého v obou případech bylo nadmíru. Ano, jako ženská musím uznat, že v tu dobu Val vypadal k světu (o dnešní podobě radši pomlčet), ale hodinu a třičtvrtě (i když asi přeháním) koukat na jeho mužnou hruď mě unavilo víc než cokoli jiného. A o zrzavém dítěti, které mě ze začátku dojímalo, ale pak jsem se modlila, ať ho sežere troll, radši nemluvě...Když pominu tyto dva velké minusové body, tak musím smeknout před uměním Rona Howarda (jako ostatně už poněkolikáté), protože i když měl tisíc možností jak z filmu udělat naprostou slátatninu, povedlo se mu natočit film, který na dobu, ve které vznikl, trapně nepůsobí (jinak se na to díváme teď, v roce 2009), diváka zavede do zajímavého světa plného chrabrých hrdinů, pohádkových postav a nechybí šťastný konec. Navíc každý nějak začínal. 60%, dost na to, aby vyjádřily to, že navzdory všemu, co dnešní divák pravděpodobně zkritizuje, se jedná o kvalitní film...

Skvělé pokračování skvělého akčního filmu, které ovšem co do pochopení děje bylo přeci jenom krapet obtížnější. "Skoky" z jednoho časového období do druhého, především v začátku filmu, nemusí být hned pochopeny dobře, ale jak film pokračuje dál, těch "skoků" je méně a méně a divák získává jistotu. Vrací se nám celá původní Dannyho banda z minulého dílu, která je obohacena o Vincenta Cassela coby Nočního lišáka. Jak už to tak u zlodějských filmů bývá, opět se jedná o velký lup, ale tentokráte nepůjde do kapes našich hrdinů, nýbrž bude použit ke splacení dluhu z minulého dílu. Nechybí akce, humor, opět elegantní hrdinové, inteligentní plán a důkaz toho, že Dannyho banda prostě umí. Výrazně si cením malého hereckého "štěku" Bruce Willise, který mě svým výstupem královsky pobavil a rozesmál až k slzám. Klobouk dolů ! I když tedy dějově složitější, musel divák více přemýšlet, tak i přesto kvalitní "zlodějský" film, který hodnotím stejně jako první díl 80%....Jedno ale tvrdím pořád: "Nesnáším psát hodnocení u filmů na pokračování!" :o)

Dochází mi inspirace k psaní názoru ke třetímu dílu Dannyho parťáku, především proto, že se v podstatě pořád jedná o jedno a to samé, herci se nemění, podstata filmu se nemění, hudba stále stejně skvělá, atd. Každý ze všech těch třech dílů měl něco do sebe. Trojka zas a znova srší humorem, předvede nám profesionálně provedenou loupež, ukáže opět všechny hrdiny elegantně oblečené a vždy nad věcí, ať pracují v dílně nebo sedí v luxusním hotelovém pokoji. V tomto směru opravdu nic nového. Jediná změna oproti předchozím dílům, že tentokráte Dannyho bandu motivuje spíše pomsta, nežli touha po penězích. Mě už opravdu nemělo co překvapit, ale i tak se mi ty dvě hodiny strávené u obrazovky nevryly do paměti jako promarněný čas. Našla jsem si to, co mým očím lichotilo, co mě pobavilo, nadchlo, napjalo k prasknutí. Proto, stejně jako v předchozích dílech 80%, ale tím s Dannyho parťáky končím, delší dobu nebudu chtít o vysloveně "zlodějských" filmech slyšet !!

Po shlédnutí originální Dannyho jedenáctky z roku 1960 už novodobí Dannyho parťáci byli jasná volba. Kdo má rád filmy o dokonalé loupeži, s elegantními hrdiny, chytrou zápletkou, vyšperkovaným humorem a natočené s takovou nonšalancí, tak ten si opravdu smslne. Málokterý film takového stylu by se dal označit za chytrý a promyšlený, Dannyho parťáci takoví jsou. Žádný z dialogů není nudný, na obrazovce se v každé minutě něco děje, když ne, tak je vždy se na co koukat, hudba dokonalá, jak já říkám správně "hopsající" a samotná loupež vám příjde tak dokonale provedená, že se to zdá jednoduché a dostupné každému smrtelníkovi. Tak které kasíno vyzkoušíme ?! Herecké obsazení, tak to byl doslova "výběr nad výběry". Ať jindy ne příliš obdivovaný George Clooney tentokrát předvedl mistrovsky sehranou roli lupiče-elegána, kterou jsem mu sežrala i s navijákem. Další, ať už Brad Pitt, Matt Damon, Casey Affleck, tvořili partičku k pohledání. Vedle hromady moudrých proslovů nechyběla akce, humor, prostě nic. Odnesla jsem si z filmu pohodový zážitek, povznášející pocit a tak nějak jsem ani nezjistila, jestli by filmu bylo co kritizovat. Od Dannyho jedenáctky z roku 1960 se liší znatelně, ale je moderně pojatý, tak, jak by na dnešní dobu měl být aby zaujal diváky. 80%, protože nuda se nekonala a byla to pastva pro oči u které se nemusí zas tak moc přemýšlet. V takovém parném létě, komu by se taky chtělo...

Na Stepfordských paničkách byla největším lákadlem Nicole Kidman, a ta také jediná jakž takž bojovala o záchranu tohoto "hrůzostrašného filmu". Čekala jsem pohodu, humor, odreagování, ale jaké je mé zděšení, že se v jistých okamžicích film směle vyrovnával návalům trapnosti jakým trpí podřadné americké "rádoby" komedie. Námět senzační. Svět spokojených mužů a dokonalých žen, které jim plní co jim na očích vidí a všude vládne idyla. Jenže celkové pojetí vedle námětu značně pokulhávalo, zaostávalo, a troufám si tvrdit, že se právě pokoušelo naučit chodit o francouzských holích a moc to nešlo !! Kdo mě od srdce pobavil, tak to byla Bette Midler v roli radikální spisovatelky, která ovládá kreativní chaos, a pak Roger Bart v roli homosexuála. Na hlášku při debatě o vánočních ozdobách ze šišek, kdy Bette Midler ve své roli prohlašuje, že si na vibrátor naváže šišku, aby si ty Vánoce pořádně užila, tak nad tím rozum zůstává stát a řechtáte se jako kobyla padající ze schodů. K filmu více nemám co dodat, opravdu nezaujal, nepobavil (až na pár vyjímek) a nic ve mně nezanechal. Mám strach koukat se na originál, ať nejsem zklamaná naprosto a úplně. Nicole Kidman, má oblíbená herečka, jediná střízlivá postava v celém filmu, ale ani ta nevzkřísila předem umrtvenou podívanou. Atmosféra filmu, starý nádech, povedený námět a Nicole Kidman, to vše mi vychází na 30%, ale víc hodnotit nemůžu a ani nechci, není co...Jdu na šišky :o)

Božské kreatury, nezní to líp?

Božská stvoření jsou živoucím důkazem toho, že každý jednou musel nějak začít ( a vem čert, že je to Jacksonův pátý režírovaný film ). Naprosto šílená podíváná, která se snad žánrově dá zařadit naprosto do kterékoli kategorie. Dvě šílené puberťačky, které spojuje nejen přátelství, ale i stejně "chorá mysl". Jedna má bujnější fantazii, druhá se jí nechá stáhnout, jedna je z chudších poměrů, druhá se koupe doma v penězích. To vše je spojí dohromady. Absolutně nechápu, kde se pak v mysli jedné z hlavních hrdinek zrodila ona myšlenka, zabít vlastní matku. Vraždou se nikdy nic nevyřešilo a myslím, že ani nevyřeší. O výkonu Kate Winslet a Melanie Lynskey se nedá hovořit jako o hereckém. Trapné chichotání, pořád a neustále, vymýšlení osudů jejich "hrdinů" a plastelínové postavy, to vše mluví nejen o duševní zaostalosti a převelice bujné fantazii hlavních postav, ale těžce pochybuji o duševním zdraví Petera Jacksona ( ještě že Pán prstenů se mu povedl tak, jak se povedl ). Film mě neoslovil, bude rychle zapomenut a snad jen délka filmu, kdy jsem se na tuto "slátaninu" nemusela dívat déle, byla pozitivní. Za to aspoň těch 10%. Navíc Kate Winslet, na to, že měla hrát 14-15tiletou slečnu, opravdu vypadala daleko dospěleji. Možná by byla lepší jiná volba, ale svět by přišel o dokonalou herečku, především v jejích posledních filmech...

Lituji okamžiku, kdy jsem Jude zahlédla v televizním programu, kdy jsem ho označila výrazným kroužkem abych na něj nezapomněla a nejvíc lituji toho, že jsem radši nešla spát a vydržela jsem až do půl druhé do rána dívat se. Klepu si ovšem na ramena, že jsem statečná a vydržela to až do konce !! Nemůžu vytknout nic příběhu, který byl opravdu příběhem ze života a docela tvrdě realistický. Ovšem naprosto všechno vytýkám tomu, jak byl film natočen. Nezáživný, táhl se jako sopel, dialogy chabé, ke konci filmu šok v podobě tvrdé reality, která na hlavní hrdiny dopadla a která nás, diváky, snad měla vytáhnout z poklidného dřímání, a konec, tak ten to všechno završil a naprosto pohřbil jakékoli moje naděje na to, že by se snad film mohl vypracovat na nějaký lepší zážitek. Kdo mě mile překvapil, tak ušatý Christopher Eccleston, bylo příjemné se na něj dívat a jeho herectví mi bylo daleko sympatičtější než v dalších jeho rolích. Kdo mě zklamal na plné čáře ?! Kate Winslet, od ní jsem čekala mnoho, nedostalo se mi ničeho. Ona byla tím podnětem, kvůli kterému jsem se rozhodla na celý film dívat, a tak mě to zklamalo o to víc. Nevadí, není každý den posvícení. Kdybych měla hodnotit příběh, dala bych 80%, bez mrknutí oka - krásné, realistické, kruté a bez happyendu. Jenže celkové podání tak pěkného příběhu vyznělo nemastně, neslaně a v ústech mi po těch dvou hodinách strávených u televize zůstala jenom pachuť !! 20% ... A kdo můžete, vyhněte se tomuto filmu velkým obloukem !!

The Soloist

Sólista, film o nadaném hudebníkovi trpícím schizofrenií, jehož životní příběh natolik zaujme novináře Stevea Lopeze, že se o něm rozhodne napsat článek. Film je inspirován skutečnou událostí, skutečnými osobami a skutečně i působí. V podstatě se za necelé dvě hodiny neodehraje nic významného, ale když po skončení filmu zavřete oči, zamyslíte se, necháte proudit myšlenky, tak vás film hluboce dojme. Dojme vás příběh talentovaného muže, jehož kariéru překazila nemoc a i navzdory ní se snaží žít svým životem, hrát hudbu, kterou miluje, držet se životních zásad. A do toho mu vtrhne horlivý novinář se záchvatem pocitu spravedlnosti, touhy pomoci někomu ať to stojí, co to stojí, který si neuvědomuje, že jakýkoli zásah do Nathanielova života, ať větší či menší, mu může život obrátit naruby, naprosto ho vykolejit. Po spoustě vzájemných neshodách, kdy nakonec Steve pochopí, že Nathaniel je takový jaký je a už se nezmění, a kdy Nathanielovi dojde, že Steve se mu snažil celou dobu pomoci, se mezi nimi zrodí pevné přátelství. Mně to dojalo, já k tomu víc co říct nemám. Okouzlily mě herecké výkony obou hlavních představitelů, jak Roberta Downey Jr., tak Jamieho Foxxe. Robert hrál dle svých obvyklých standardů, ironickou, nad všechno a všechny povznesenou postavu, se smyslem pro humor a dokonalým vzezřením. Robert je pan herec, rebel, bohém a to na něm obdivuju. Jeho slzy v jedné části filmu působily tak upřímně, že jsem slzela taky. Jamie Foxx, tak na tomto herci stojí a padá celá kvalita filmu. Dovedl působit roztomile, divoce, dezorientovaně a jakkoli vás napadne. V závěru filmu, kdy vidíte jeho vytřeštěný výraz v koncertním sále, nevýslovnou radost z toho, že tam může být, tak v tu chvíli jsem si uvědomila, že se mi celý film, ať byl místy nudný nebo ne, prostě moc líbil. Joe Wright, který toho zatím moc nenatočil, ale to co natočil (Pokání, Pýcha a předsudek), je důkazem toho, že umí, a Sólista není výjimkou. Nejsem přesvědčená o tom, že bych se na Sólistu kdykoli zase ráda podívala, ale jedno je jisté, zaškatulkovala jsem si ho jako film s titulem: „nezapomenutelný“. 80%, k dokonalosti daleko, ale diváky osloví….

Harry Potter a Princ dvojí krve, tak dlouho jsme na něj všichni fandové čekali, a konečně jsme se dočkali. Po tolika dílech, kdy každý je něčím novým, a hlavně neokoukaným, se už nedá opravdu hodnotit každý díl zvlášť, spíš na Harryho Pottera pohlížet jako na celek! Doposud každý díl se mi líbil, ať už méně, nebo více, ale líbil. Princ dvojí krve není vyjímkou, ale přitom přináší do celé série o Harrym Potterovi něco nového. Co nového myslím? Celý děj je více založený na vztazích, víc se řeší "kdo, s kým, kde a za kolik", než aby se bezhlavě šermovalo kouzelnickými hůlkami. Je teď na každém divákovi, aby si to pobral podle svého. Mně se takový "lidštější" přistup zamlouval, a těch kouzelnických soubojů tam pár bylo, takže se dočkala i druhá strana. Dokonale prošpikované humorné scény byly tentokráte snad daleko lepší jak kdykoli předtím, ani se nemuselo jednat vysloveně o slovní hříčky a vtípky, situační komika byla perfektně zvládnutou záležitostí. Správná temná atmosféra, stejně jako u Fénixova řádu a pár lekaček, kdy i když víte, že se leknete, tak si úlekem přesto málem krápnete do trikotu (pozn. názoristky: cvrknete do kalhot:o)). Známé herecké obsazení opět nemělo ani čím překvapit. Daniel Radcliffe, Emma Watson i Rupert Grint podali své standardní výkony a žádný z nich výrazně nevyčuhoval svým hereckým uměním z davu. Nemám dále co dodat. Mile mě překvapila postava Draca Malfoye v podání Toma Feltona. Kdysi nenápadný mladíček, který svým chováním vzbuzoval odpor, se nám herecky vyvinul a pokud ho nesežere něco malého, bude z něj něco velkého. Dokonce už i vypadá na svoje roky! A nesmím opomenout brilantní výkon, brilantního herce, který pobaví už i svým zjevem a to ani nemusí promluvit. Ano, řeč je o Alanu Rickmanovi (Severus Snape). Tentokráte i s umytými vlasy, ale přesto stále dokonale záporný, neskutečně zábavný a nejlépe charakterově vykreslený. Shodly jsme se s drahou sestrou na tom, že sedmý díl obrečíme a do kina jdeme (nadvakrát) s ohromným balením kapesníků. To, že se film naprosto do puntíku nedržel knižní předlohy, to ať veme čert. Nemůže se nikdy povést obsáhnout celý děj knihy do téměř tříhodinového filmu, to ať se na mě nikdo nezlobí. Já jsem ráda za tu verzi co jsem viděla, dovedla mě rozesmát, vylekat, napnout jako malé trenky a velkým plusem (i když na hodnocení to příliš vliv nemá), byl relativní klid v kině, kdy jsem si dovedla i přes ty davy film vychutnat. Na to, kolikátým už je Princ dvojí krve pokračováním, si stále udržuje kvalitu a dovede diváka zaujmout. Dávám krásných 80%, cokoli víc by bylo přehnané, cokoli méně by prostě bylo málo. Skvělý zážitek, můžu jenom doporučit!

Vicky Cristina Barcelona je jedním dechem romantické drama, rozhodně žádná komedie. Takže vyjadřuji souhlas s názorem Mekyho, piera a vjery. Komického mi nepřišlo na celém filmu naprosto nic. A smát se jenom proto, abych se smála a pak se rozplývat nad komičností filmu, mi přijde přehnané. Na všech plakátech, fotkách a ve všech informacích nám valí do hlav, že se bude jednat o milostný trojúhelník, ale opak je pravdou, tenhle trojúhelník má o úhel víc a je to čtyřúhelník. Seznámíme se s Vicky a Cristinou, dvěma mladými Američankami, které na léto odjíždí do Barcelony, kde se potkávají se šarmantním Španělem a začíná jedno velké romantické dobrodružství, se spoustou slunce, sexu, nesplnitelných příslibů, a když se do toho zaplete i bývalá manželka našeho Španěla, tak už se to opravdu blíží dramatu. Herecké obsazení této oddechovky je příjemné, i když pro mě je Scarlett Johansson jistým utrpením, ale zbytek, ať už Rebeca Hall, Penélope Cruz a Javier Bardem jsou v tomto spojení neokoukaným a hlavně zajímavým triem. Jen nechápu Oscara pro Penélope Cruz. Jednak nebyla vysloveně hlavní hrdinkou, a jednak její herecký výkon představující pár řvoucích scén, trochu rozbitého nábytku a jiskru v oku zrovna není odpovídajícím výkonem na získání Oscara. Ale ty já neuděluji! Jedno se jí ovšem musí nechat, dovedla naplno podat svůj temperament. A její přeskakování angličtina-španělština a naopak, bylo obdivuhodné. To samo Javier Bardem, který konečně ve své podobě a hrající muže ve svém věku, ne dědulu nad hrobem. Bohužel, ale tento filmík od Woodyho Allena, i když není nejhorší, tak zapadá do kategorie: při nejbližší příležitosti zapomenu. Proto dávám 50%, opravdu průměr, na který snadno zapomenete....

Jednoznačně okouzlující podívaná, jejíž atmosféra šedesátých let, vás doslova vcucne do děje a vyflusne po dvou hodinách, aby jste zjistili, že to byla opravdu jízda a báječné pokoukání! Jsem naprosto neposkvrněná novodobými Dannyho parťáky, takže můžu směle prohlásit, že "Dannyho jedenáctka" od režiséra Lewise Milestonea je akční podíváná, která sice délkou a natahováním dějě ze začátku nudí, ale jejíž konec, nečekaný a úsměvný, vás zvedne ze židle a vykouzlí vám úsměv na tváří. Jak už jsem říkala, začátek je poněkud zdlouhavý, postavy se pletou, protože v tehdejší době měli všichni napomádované vlasy stejně, a tak zpočátku nevíte kdo je kdo, ale jakmile do sebe vše začne zapadat, tak už i divák začíná být klidnější a více se orientuje. Celou tu správnou "starou" a okouzlující atmosféru podtrhuje chytlavá hudba, komické výlevy některých hrdinů a vyvrcholením je konec. Bezpochyby nejlepší na celém filmu, kdy se hl. hrdinové dovídají, že rakev s jejich kamarádem je zpopelňována, v tu chvíli se i nejotrlejší divák od srdce zasměje! Největším minusem (ne však pro mě) je stáří filmu (1960), protože většinu mladých lidí příliš neosloví. Nedočkáte se brutálních technických vymožeností, svalnatých herců, prsatých a co nejméně oblečených hereček, ale dostane se vám elegantních hrdinů, se smyslem pro humor, kteří s naprostou grácií vyloupí 5 kasin a ani nemrknou. Navíc lehká dávka humoru smíchaná s notnou dávkou nadsázky vykresluje film hodný vysokého hodnocení. Minusem je opravdu jenom natahování děje, kdy ze začátku divákem cloumá nuda, a akce "vyloupení casina", kdy se vše semele tak nějak nemastně a neslaně. Navzdory všemu a možná i právě tomu si film zaslouží 70%, protože je opravdu přínosem ve světě filmu a já si ho užila.

Takže stejně jako v případě Hraběte Monte Crista, tak i tahle verze Muže se železnou maskou je velmi povedená !! Jenže tentokráte i verze z roku 2002 je povedenou záležitostí, i když je na hony vzdálená tomuto zpracování. Richard Chamberlain se opět bravůrně ujal, tentokráte dvojrole, krále Ludvíka XIV. a jeho dvojčete Filipa, který je díky své podobě "doslova přes kopírák" vězněn a jeho tvář "zdobí" železná maska. Ludvík XIV. je rozmařilý hejsek, kterého víc jak panování zajímá, co si vezme na sebe, kdežto Filip je čestný, citlivý člověk, kterému by panování asi šlo daleko lépe. A jak už se tak na francouzském dvoře kují pikle, dojdou spiklenci k názoru, že ty dva (Ludívka a Filipa), prohodí ve prospěch země. Asi už mezi námi ( ať více či méně náročnými diváky ) není nikdo, kdo by tento příběh neznal...I v dnešní době opravdu krásná, povedená a hlavně klasická podívaná. 80% mluví za vše...

Alexandre Dumas, se nemusí obracet v hrobě s vědomím, že někdo poškodil jeho dílo, alespoň v případě této verze z roku 1975. O Hraběti Monte Cristo z roku 2002 se to už ovšem říci nedá, ale to je jiná kapitola. Historické filmy, navíc umně natočené jsou pro mě balzámem nejen pro duši, ale i pro oči. Richard Chamberlain podává jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů (alespoň v mých očích). Jeho ztvárnění Edmonda Dantese, neprávem odsouzeného a poslaného do vězení na pevnost d'If, ze které se po letech vrací, je doslova role šitá jemu na míru. Působí elegantně, mužně, charisma doslova teče z obrazovky a i když jeho pomsta zrovna není čestnou záležitostí, tak mu to divák přeje do poslední minuty filmu. A co si budeme namlouvat, na tehdejší dobu to byl (a stále je) pěkný chlap, díky kterému tála ženská srdce. Richard umí a v kostýmových rolích je jako doma, bravo! Dále není třeba nic hodnotit. Provedení bravurní, děj má spád a i když divák ví co čekat (nezáleží ani na tom, zdali četl knihu, či ne), dovede si každý okamžik vychutnat. Délka filmu velmi příjemná, necelé dvě hodiny utečou jako voda a i když film nevyvolá v dnešní době „filmový orgasmus“ (přeci jen Bay točí jiné druhy filmu :o)), tak zanechá příjemný pocit a nezahltí vás brutálními trikovými pasážemi. Kladně hodnotím i konec filmu, kdy si Edmund a Mercedes nepadnou se slovy o věčné lásce do náručí (jako např. ve verzi americké), ale naopak se rozejdou jako „staří známí“. Z každé minuty na vás sálá „evropská atmosféra“ a naprostá pohoda. Pro mě je Hrabě Monte Cristo s Chamberlainem už klasika, na kterou se nezapomíná, a proto hodnotím 80%. Proč tolik? Jednak výborná literární předloha, bez které by film nebyl, dále skvělé obsazení hlavního hrdiny, elegantně natočené, dlouhé, ale přesto rychle ubíhající a jedním slovem: nezapomenutelné.

Ano, David Lynch se pro mě odedneška stává naprosto opovrhovaným režisérem. Moje obavy z Lost Highway byly naprosto oprávněné !! Silně alarmující bylo především zjištění, že filmy Davida Lynche většinou nechápou ani skalní fanoušci. Návaly nudy, hnusu a spánku se u mě střídaly v pravidelných intervalech, přičemž nával spánku znatelně zvítězil !! Už od prvních minut mi naprosto unikala pointa celého tohoto filmu a silně matoucí konec byl završením tohoto "výtvoru". Ani slibně znějící herecké jména opět nespasila výsledek filmu. Bohužel! Nejasná vražda v začátku, náhlá záměna vězňů a už jsem byla v takovém tom temném místě lidského těla, každý zajisté ví, které myslím !! Opravdu jsem nenašla ani světlé místečko za celé dvě hodiny, které by mě zaujalo. Snad jen hláška policisty sedícího v autě před domem na téma úspěchů hrdiny u žen, mě naprosto odrovnala. David Lynch je prostě odborník na filmový styl, který nevyhledávám a už nikdy více s ním nechci přijít do bližšího kontaktu. Bez mrknutí oka 0% a shady promiň, nápad dobrý, ale nesetkal se s úspěchem, alespoň v mém případě...

Láska? Cholera? Kde?

Žádná napínavá a vzrušující cesta do exotické Latinské Ameriky na přelomu 19. a 20. století se opravdu nekonala, přitom to informační článek k tomuto filmu slibuje. Nuda, to bylo první slovo, které mě po pár minutách automaticky vyvstanulo na mysli v souvislosti s tímto filmem. Prvních pár minut ze začátku vypadá slibně a jako klasický romantický film. Hlavní hrdina (chudák) miluje hlavní hrdinku (bohatá) a její otec jim to nepřeje, tak spolu s dcerou odjíždí daleko od města...Každá romantická duše by v tomto případě čekala, že se bude jednat o strastiplnou cestu za láskou, kdy oba milenci se nakonec šťastni vrhnou sobě do náručí a vše bude končit typickým happyendem. Ten happyend tam sice je, ale natočen takovým stylem, že ačkoli srdceryvné slaďáky výrazně nevyhledávám, v tomto případě bych ho uvítala daleko radši. Hlavní hrdina čeká na svou vyvolenou dosti netradičním způsobem!! Sám sobě (i jí) se snaží dokázat, jak ji miluje, přitom si vede deník svých oplzlých dobrodružství a divákovi je hned jasné, že co před ním neskočí na strom nebo do studny, to mu neuteče a žádná sukně mu není proti mysli. Celkem se divím, že nechytl ani choleru a především chorobu zvanou syfilis. Lepší název tohoto filmu by byl: "Láska a štěstí, že jsem nechytl syfilis!". Hlavní hrdinka se stejně provdá za napudrovaného doktůrka, kterému porodí dětí jako smetí a na Florentina Arizu zapomene rychlostí blesku. Až v závěru filmu, kdy už doktůrek čichá k fialkám zespodu a Florentinovi a Fermině je hrubo přes sedmdesát let se konečně ti dva dají dohromady. Ale způsobem, nad kterým zůstává rozum stát. Florentino už má zápis v "deníčku oplzlostí" s číslem (doslova hvězdným číslem) 622, je rád, že neumřel na pohlavní chorobu a Fermině opět slibuje nehynoucí lásku. A tak se nakonec dovídáme, že sex se dá provozovat v každém věku, hlavně musí všechno fungovat...K hereckému obsazení nemám výraznějších výtek, protože o herectví se mnoho mluvit v tomto případě ani nedá. Velmi jsem se těšila na Javiera Bardema a se slzou na víčku musím uznat, že ačkoli má do hrobu docela daleko a je chlap v nejlepších letech, tak pokaždé hraje plesnivé dědky těsně nad hrobem...Pak se my ženské nemáme čím kochat, protože ruku na srdce, je to kus chlapa. A zbytek?! Raději pomlčet...Dávám 30%, za začátek, který navnadí, za pár normálních záběrů Javiera Bardema a jeho herecké snažení a za kostýmy a hudbu, které přeci jenom trochu stály za to. Bohužel, opravdu jsem čekala daleko, ale daleko více...

Odporně nádherný a giganticky realistický film, který se dovede vrýt opravdu, ale opravdu hluboko do mysli!! Kdybych měla hodnotit podstatu filmu jako takovou a o čem pojednával, musela bych bez mrknutí oka dát nulové hodnocení. Jenže když se na to podívám z druhé stránky a zjistím, jaký to má přínos natočit takovýto film, ukázat světu, že masakr na školách se neděje jen z důvodu choré mysli, nýbrž i z důvodu snahy vymanit se z tyranie, šikany a doslova trestuhodného zacházení, tak mi jednoznačně vychází velmi vysoké hodnocení !! Přiznávám, nemám takové surové filmy ráda, ale tento se stal vyjímkou. A ještě když vemu v potaz, že se natočení chopili ESTONCI a ne Američani, tak klobouk dolů, kalhoty dolů, trika dolů a tiché díky, že se nejedná o americký brak. Ono se říká: "Za dobrotu na žebrotu!". A jeden z hlavních hrdinů, Kaspar, pocítil na vlastní kůži, když se snažil zabránit brutální šikaně Joosepha, který díky své tiché a nenápadné povaze dostával opravdu nechutně zabrat od svých spolužáků...Kdo vidí v začátku Joosephova otce čistit zbraň, toho okamžitě napadne jak film skončí, přesto ale pořád doufá, že se najde jiné řešení...Já opravdu nemám slov. I dnes, ve chvílích klidu, se mi honil hlavou celý tento příběh a měla jsem mrazení v zádech. Herecké obsazení, dokonalé ( možná i SENZAČNÍ :o) ), protože tito herci "neherci", navíc neznámé tváře, dokázali natočit věrohodný a pravdivý snímek, nad kterým opravdu zůstává rozum stát a normální člověk chování vůči bezbrannému chlapci odsoudí. Bratře, já zírám, jsem od včerejška přesvědčena o tom, že máš opravdu filmový vkus !! Smekám klobouk a tomuto filmu dávám 100% za velký lidský přínos a snahu ukázat i druhou stránku věci !!

Jak to dělají motýlci...

Ano, věděla jsem, že se jedná o dokument a s tímto pocitem jsem i vkládala DVD do přehrávače...Jediné, co ve mě vyvolal, byla neskonalá touha jít si lehnout a spát !! Ano, záběry krásné, hudba podmanivá, délka příznivá, ale film má název Zamilovaná zvířata a ne Zamilovaní ptáci. Protože největší část se opravdu věnuje tomu, "jak to dělají ptáci". V závěru, a dle mého názoru jako z rychlíku, se pak ještě předvedou lvi, jeleni, klokani, opice a na víc si opravdu nevzpomínám, protože víc tam snad ani nebylo. Po dlouhé době můj opravdu relativně krátký názor. Film ohodnotím 50%, protože já chtěla vidět i něco jiného než 150 druhů ptáků!! Ale za jistý přírodovědecký přínos je 50% příznivé hodnocení...

Inkoustové srdce...

Jak už jsme se včera shodly se sestrou, tak natočit film o "vyčítání" postav z knížek, že cokoli co přečtete se stane skutečností, je námět hodně zajímavý, ale vytřískat se v tomto případě z něj dalo daleko více. Mě po skončení filmu zůstala v ústech divná pachuť a o pocitech ani nemluvě !? Inkoustové srdce se mi opravdu nelíbilo a nevím čím to může být. Jestli jsem už tak náročný divák, nebo jestli to bylo opravdu kvalitou několik málo stupínků nad označením "odpad" ?! Nejspíš od každého kousek...Dokonce je Inkoustové srdce jedním z mnoha důkazů toho, že dobří herci film kolikrát nezachrání !! Brendan Fraser není hercem vážných rolí, na toto téma jsem už názory psala hodněkrát, ale role tohoto typu mu sednou jako ušité. Jenže tentokrát ani on neměl ten správný šmrnc, asi už chlapec prostě stárne. Paul Bettany, herec velkého rozsahu, ten snad jediný měl trochu toho hereckého vzezření, i když oproti svému standardu přeci jenom pokulhával. Pravdou ale zůstává, že Paul jediný opravdu trochu hrál. Helen Mirren, její roli bych přirovnala k situaci, jako když oscarovou Kate Winslet obsadíte do propadáku typu Hannah Montana!! Tragédie, její herecké umění nestihlo ani zabublat, natož jakkoli vyjít na povrch. A o zbytku hereckého obsazení ani nemluvě. Nejvíc mě dostala na lopatky Jennifer Connelly, která si evidentně odskočila od plotny, aby zahrála minutový záběr a to jsem ještě třicet sekund přidala. Celý děj byl takový nemastný neslaný, nějaký ten padouch, co se snaží ovládnout svět ( nespočítal někdo kolikrát už to tu bylo??? ), záchrana krásné "princezny", až na to, že tentokrát to byla maminka, trocha té lásky co rve srdce, závěr kdy kladný hrdina nejdřív dostane na buben, aby potom vysílen záporáka dorazil, a tak dále, a tak dále. Nic světaborného, nic nového, nic, co bych snad kdykoli chtěla znovu vidět. A to, že tam byla roztomilá fretka a roztomilý psík, tak na ty se můžu podívat ve zverimexu nebo na internetu zadat do vyhledávače. A kde byla nějaká pořádná hudba, slyšel tam někdo něco?! Já teda nic...Můj verdikt?! 20% z milosti, za Paula Bettanyho a zajímavý námět, ale ani jeden z nich nedokázal film vyšvihnout aspoň nad 50% hodnocení. Bohužel a už nikdy více!!

Mar adentro...

Tak jsem vám zase měla ten úžasný pocit, jaký jsem naposledy zažila u filmu Sněhový dort. Co to bylo za pocit?! Pocit naprostého vytržení, fascinace, touhy dozvědět se víc a hlavně ten pocit, že bych i já ráda bojovala za to, co si přál i Ramon. Ne že bych snad sama chtěla umřít, to opravdu ne, miluji život. Jenže dovedu pochopit lidi jako je on. Lidi upoutané většinu života na lůžko, kteří mají pocit, že svou přítomností zatěžují okolí a ve smrti hledají vysvobození. Ramon měl pravdu, život není povinnost a každý má právo se svým životem naložit jak je mu libo. A celý tento citlivě natočený film o tomto pojednává. Ano, pár momentů mi silně vadilo a rvali mi srdce. Které?! Hlavně moment, kdy Ramon dostává poštou první vydání své knihy, kdo film viděl, ví, o čem mluvím. Důkaz zbabělosti či strachu ze strany Julie?! Kdo ví. Herecké obsazení opět na vysoké úrovni. Španělská filmová tvorba mi není nijak známá, ale přesto si troufám tvrdit, že Hlas moře je perlou mezi španělskými filmy. Mě oslovil a to je důležité. Javier Bardem, mnou kdysi značně opomíjený herec, je odedneška zařazen mezi elitu. Bravo!! Navíc si opravdu velmi vážím, především v poslední době, filmů, které nejsou založeny na neskutečném množství počítačových triků, prsatých ženštinách a podobně. Naopak jsou založeny na síle příběhu a snaží se diváka strhnout do děje svým vnitřním posláním a nikoli divokými automobilovými honičkami a kde čím. Já už nemám co dodat. Můj verdikt?! 100%, možná se poslední dobou opakuji, ale když cítím, že film si takové hodnocení zaslouží, dám ho velmi ráda. Hlas moře je jednoznačně velice povedený film, který si takové vysoké hodnocení zaslouží. Nedá se na něj dívat každý den, člověk na něj musí mít chuť a náladu, pak se vžije do děje a prožívá celý Romonův život a i smrt….

Sněhový dort je krásnou, netradiční podívanou, plnou sněhu, lásky ( i když ne v pravém slova smyslu ) a přátelství, která stojí na smutném příběhu několika lidí, kteří přesto ve svém životě najdou kousek štěstí. Hlavními hrdiny jsou lidé, kteří za sebou mají každý svůj kus života, už nejsou nejmladší a spojí je dohromady nešťastná náhoda. Alex ( Alan Rickman ) veze mladou dívku domů k matce, jenže po cestě se stane nehoda, při níž ona mladá dívka zemře. Cítí potřebu omluvit se matce za ztrátu dcery, kterou sice přímo nezabil, ale má velký pocit viny. Matka Linda ( Sigourney Weaver ), trpící celý život autismem, zprávu o smrti dcery přijímá svým "osobitým" způsobem. U ní také potkává sousedku Maggie ( Carrie Anne-Moss ) a v tu chvíli se začne odvíjet krásný příběh pár lidí, kteří k sobě, i přes rozdílné životní problémy, názory a pohledy na svět, najdou cestu, a mezi nimiž se zrodí hluboké přátelství. V takovém vedru, jaké bylo včera, působil Sněhový dort, film plný sněhu a sněhových vloček v každém záběru, dokonce i na županu Alana Rickmana, jako osvěžující podívaná, která ovšem zahřeje na duši. Všichni tito tři hlavní hrdinové předvedli v jádru dokonalé herecké výkony, na které budu s radostí vzpomínat. Alan Rickman, známý to padouch ze série o Harrym Potterovi, je skvělý herec, ale jeho podání duševně rozervaného člověka, který nachází nejen lásku, ale i přátelství je podívanou doslova nezapomenutelnou. Alane, nejen ulepaná černá paruka je tvou doménou! :o) Sigourney Weaver v roli autistky ve mě vzbudila zájem a udržela mě u obrazovky. Její nemoc způsobovala chvilkama až komické situace, které svou podstatou opravdu donutí diváka k srdečnému smíchu. A Carrie Anne-Moss?! Na to nemám než hlášku: "Matrix je všude!". Tuto herečku nijak výrazně neobdivuji, ovšem její role v tomto příběhu byla výrazná, relativně dobře sehraná a kdyby tu nebyla, film by byl o něco ochuzen. Co více říct?! Krásné komorní drama, příběh "opravdových" lidí, nic vyumělkovaného a přikrášleného. Toho si cením opravdu velmi !! Jsem nadšená, pobavená a z tohoto filmu mám příjemné mrazení v zádech a sto chutí podívat se znovu. Sice otevřený konec, který já rozhodně nepreferuji, ale dává prostor divákově fantazii, což rozhodně občas není na škodu. Můj verdikt?! 100%...Sněhový dort je důkaz toho, že i film, který netrhá rekordy v kinech může být zážitkem gigantických rozměrů, co vás zarazí do sedačky a pár dnů vám nedovolí přemýšlet o ničem jiném...Sestro moje milená, já ti děkuji za úžasný zážitek !! :o)

Adrenalin ušima opravdu netekl...

Myslím, že naprosto jasně bude hovořit sdělení, že jsem u tohoto kousku ( místy dokonce zábavného ) stihla dvakrát usnout. Poprvé v pátek večer únavou z práce a podruhé v sobotu odpoledne, ale to už únavou nebylo. Musím konstatovat, že se jedná o zajímavý a částěčně napínavý příběh, který ovšem je tak nechutně okatý, že už v půlce ( a to ani ne ), víte, jak to skončí. Naprosto dokonale odhadnutelná zápletka! Woodyho Allena extrémně neobdivuji, ale ani neodsuzuji. Jako jediný udržoval po celou dobu trvání filmu humornou atmosféru a některé jeho dokonale mířené hlášky se mi vryly pod kůži. Co se týče vizáže, nemůžu si pomoci, ale spíš by se k němu hodila role nějakého skřítka ( škoda že to nenapadlo Petera Jacksona ). Diane Keaton, jindy mile působící herečka, si nevzala k srdci Woodyho radu a blbosti si nenechala na menopauzu, ale dělala je po celou dobu. Nijak mě příběh stárnoucího páru, který hledá krapet vzrušení v odhalení rádoby záhadné vraždy na Manhattanu, opravdu neuchvátil. Co k tomu dodat více?! Hodina a třičtvrtě nefalšované nudy, zívání a chuti zmáčknout start, vypnout a pak zaklapnout notebook. Navíc nikdy, ale opravdu nikdy jsem nestihla u jednoho filmu usnout dvakrát, takže v tomhle si prozatím Tajemná vražda na Manhattanu udrží své prvenství a já jenom doufám, že se o něj nebude rvát jiný kousek!! Ale zase jsem o zážitek bohatší. Divné je, že usínám dokonce i u psaní tohoto názoru, opravdu divné :o) Noci na Zemi od Jarmusche jsem dala 40% a odnesla jsem si větší zážitek jak v tomto případě. Nezbývá mi, než dát 20% a i přesto poděkovat našemu nic-neználkovi za zajímavý výběr...

Noc v taksíku !

Netradiční, osvěžující podívaná, která pro fandy Jima Jarmusche musí být rovna filmovému orgasmu, ale pro mě, jako neználka, to byla jenom ta netradiční a osvěžující podívaná, orgasmus se opravdu nedostavil. Jednoznačně můžu prohlásit, že na takový film bych se dobrovolně opravdu nepodívala, ani by mě to nenapadlo. Ale jsem ráda, že moje sestra má takový filmový vkus, jaký má a vybrala toto dílko. Film je natočen z pohledu taxikářů v pěti různých státech, odehrávající se v nočních hodinách. V 1. příběhu se setkáváme s přisprostlou taxikářkou Winonou Ryder a bohatou paničkou od filmu Genou Rowlands. Tady tento obraz ve mě nevyvolal ani křečovitý úsměv, natož pak nějaké výraznější emoce. A jakmile Winona začne žvýkat, do toho kouřit a vyluzovat všechny ty zvuky, které opravdu ve mě vyvolávají touhu vraždit, pak nemůžu dát jiné hodnocení za tuto část, než 0%. Ve 2. příběhu se setkáváme s taxikářem Arminem Muellerem-Stahlem, jehož jako herce mám velmi ráda a opět přesvědčil i v tom kratičkém momentu, že je PAN herec! Jeho černošský cestující je chlapík na správném místě a když vidí, jak se chudák taxikář v té své živnosti plácá, veme volant do svých rukou, odveze se kam potřebuje, ale i tak taxikář dostane zaplaceno a jako bonus pár rad do života. Bravo! Velmi povedená část, 50%. Ve 3. příběhu se jedná o černošského taxikáře a slepou ženu. Nic důležitého nebylo řečeno, podívali jsme se, jak se asi slepá žena líčí, seznámili jsme se s tím, že slepí vnímají svět jinak a tím vše v této části končilo. Opět nic zajímavého. Nezaujalo ani na moment, proto 0%. 4. příběh, ten měl grády větší než všechny tři před ním. Roberto Benigni má opravdu smysl pro komedii a co neuřídí, to doslova ukecá k smrti. Přesvědčil se o tom i jeho cestující, kněz. V jistých momentech mi opravdu tekly slzy smíchy. Když vykládal, že jako mladí kluci se neměli jak sexuálně vybít a dováděli s "dýněma", to jsem sice s povytaženým obočím, ale přeci pochopila. Pak jak naznačil, že už měl touhy milovat se s někým živým, někým, kdo by se na něj mohl dívat a začal vyprávět o ovečce Lole, tak to jsem šla do vývrtky. No a na závěr kněze seznámil se skutečností, jak si báječně zasexoval se švagrovou u ní doma na podlaze. Bez komentáře! A kdo navíc vidí ten útrpný knězův výraz, který vzadu na sedačce umíra...Dokonalost sama, 80%!! A poslední, 5. příběh, už byl jenom takovým tím dojezdem do konce. Banda tří ožralců, z nichž dva byli k slzám dojatí příběhem taxikáře, tak na ně je opravdu krásný pohled a vypadají tak mile a bezelstně. Slušných 50%. Ve výsledku film působí opravdu efektně, ale já, neznaje režisérovu tvorbu, v něm hlubší význam nenašla. Přesto si myslím, že stojí za to ho vidět. Jak se vyjádřil nicneznam: neurazí, nenadchne, ale opravdu stojí za to! Závěrečné hodnocení mi po zprůměrování jednotlivých částí vychází na 40%! Ponechám tohle hodnocení, nikdy více tento film chtít vidět asi nebudu, ale přesto mi zůstane zaryt v paměti, kdykoli se podívám na dýni a ovce v ohradě. :o)