avatar uživatele

LOST

Jméno
Věk
Bydliště
Twitter
Facebook
Google Plus
Poznámka
Názory
plakát filmu
Nouzový východ
Revolutionary Road
80 %

Revolutionary Road

Realistických dramat není nikdy dost a mnou velice očekávaný snímek Nouzový východ jsem s napětím očekával. Sam Mendes je záruka kvality ať už točí satiry, gangsterky či válečné filmy. Nouzový východ je něco nového, realistický pohled do jedné obyčejné americké rodiny tu už jednou byl v Americké kráse, jenže tentokrát to není satira. Je to prostě drama tak realistické, až z toho může mrazit v zádech. Nebudu to dlouho prodlužovat – Mendes se mě i tentokrát trefil do noty a dává najevo, že je jeden z nejlepších a nejtalentovanějších režisérů současnosti. Tentokrát měl i štěstí. Kdo ví, jak by celý film dopadl, kdyby nesehnal takovou hereckou ústřední dvojici. Leonardo Dicaprio už není ten mladý a nezkušený ňouma, jaký býval v Titanicu, ale je z něj excelentní herec, který se do role ponoří na 120 %. Jeho výběr filmů tomu dost nasvědčuje a upřímně už dlouho jsem ho neviděl hrát ve vyloženě špatném filmu. To on tu bere největší kladné body a je mě záhodou, jak mu za roli Franka Wheelera mohla uniknout oscarová nominace, když tak famózně hraje. Nepřehrává a přesně ví, jak si s postavou má poradit. Za Dicapriem přeci jen o fous zaostává Kate Winslet, která mě nevadila, ale dovedl bych si v její roli představit i někoho jiného. Tady se nedivím, že byla upřednostněna její role v Předčítači, kde předvádí herecky přeci jen něco víc (i ukazuje něco víc), takže tam ten oscar je zasloužený. V roli, která dokáže zaujmout, se objevuje Michael Shannon, jen je škoda, že se párkrát ve filmu objeví, ale z ničeho nic zmizí a tak si pro sebe urve dohromady jen asi 10 minut. S předlohou Davida Yatesa z minulého století si Sam Mendes dokázal poradit a opravdu mě pár scén chytlo za srdce. Občasné chladné výjevy nepočítám. Tak jako tak, Mendes to má v ruce a i když neservíruje technické vytříbenosti jako v Cestě do Zatracení, i když nefrajeří jak v Mariňákovi je o co stát. Bezvadná kamera a pěkná hudba (hlavně ústřední hudební motiv) už pouze umocňují výborný dojem z filmu. Ps: Divím se, že Nouzový východ nebyl na oscara za nejlepší film vůbec nominován. Přeci jen převyšuje nadhodnoceného Milionáře z chatrče o několik tříd. Tak snad příště.

6. července 2009
plakát filmu
Proroctví
Knowing
60 %

Knowing

Proroctví bylo mnou velice očekávaný snímek. Po recenzích, které měli spíš negativní ohlasy, jsem se začínal maličko bát, ale jak je vidno, nebyl k tomu důvod. Alex Proyas nezklamal a servíruje nám jeden ze svých povedených snímku. Proyas je pochopitelně známý pro svoji hororovou a skoro až vizuální posedlost. V roce 2004 přešel na scifi a přechod se mu povedl výtečně. Snad poslední opravdu dobrý film s Willem Smithem Já, robot. A po 5 letech Proroctví. Téma a námět jsou zajímavé. Katastrofy, zkáza Země, kolikrát to tu už bylo? Ale vážně, tentokrát je to pojaté zajímavým způsobem. Ke všemu se očekával „návrat“ do první ligy pro Nicka Cage a jak říkám pro mnohé ne, ale mě tento návrat i film sedl do noty. Proroctví je vlastně mixem žánrů. Bere si to nejlepší s hororů, zamíchává thrillerem a na závěr je zde připravené ještě scifi. První minuty jsou napínavé a určují směr, kterým se film bude vést. Proyas střídá dramatické scény s těmi normálními, kde se musí osvětlit děj atd. Po pátrání, které Cage provádí, však přijde to, na co jsem se upřímně těšil nejvíc – první katastrofa. Marketingem všude propagované zřícené letadlo bez střihu jsem si nemohl nechat ujít. A stálo to za to. Dálnice, pád letadla a skoro 5 minut bez střihu je rozhodně zajímavý a ve výsledku skvělý nápad, Proyas potvrdil svůj cit pro tyhle scény. Po letadlu následuje metro, které už není z režijního a diváckého hlediska tak zajímavé, ale je aspoň dostatečně brutální, takže i tady zvedám palec nahoru. Třetí katastrofou už bych spoileroval, takže na to už se radši koukněte bez toho, abych něco říkal. V hercích znovu řádí Nicolas Cage a hraje nebo se aspoň ocitl v konečně dobrém filmu. Po skvělém Obchodníku se Smrtí už jsem v to ani nedoufal (Next, Ghost Rider, Rituál, World Trade Center jsou sice blbé filmy, ale každý mě dokázal svým způsobem pobavit). Proroctví dokáže i zaujmout, což se mě u zmíněných filmů rozhodně nestalo. Spousta lidí kritizuje závěr, nebo spíš někoho zaujal (odhadem 10 % lidí) a někoho znechutil (ten zbytek). Já jsem někde mezi a rozhodně nemůžu tvrdit, že bych odcházel zklamaný či snad znechucený koncem filmu. Je to jiný konec, neříkám, že to šlo vymyslet nepochybně líp, ale mně to jistým směrem dávalo smysl a konec bych pro jednou klidně nechal na pokoji. Happyend se taky zas až tak nekoná (škoda scény loučení - to jsem si představoval dojemněji) i přesto jsem s výsledkem spokojen. Něco mezi 60 a 70 %, spíš se přikláním k lepším 60 %.

25. června 2009
plakát filmu
Transformers: Pomsta poražených
Transformers: Revenge of the Fallen
80 %

Transformers: Revenge of the Fallen

Psal se rok 2007 a do našich kin vtrhl největší letní trhák za poslední dekádu. V tu dobu jsem neváhal a udělil čistou 100 (mou jedinou vůbec :-D ). V roce 2009 se dočkáváme pokračování s podtitulem Pomsta Poražených (trošku mimo překlad ale nevadí). A já jako největší příznivec (ovšem vždy a na každém místě objektivní) se pokusím sepsat body, abyste věděli jak to tak s těmi druhými Transformery je. Za 1) Příběh – V ději jsme se posunuli o dva roky. Sam se chystá na vejšku, Mikaela však nemůže odjet kvůli finančním problémům. Mezi tím lidé přijmuli roboty mezi sebe a autoboti každou chvilkou s vojáky chytají decepticoni. Na Zemi se však chystá zaútočit tajemný Fallen. To asi vše k příběhu, nebudu vše prozrazovat. Jde o to, že tentokrát to moc nedrží pohromadě, ustoupilo se spíš robotům a tak příběh hraje druhé housle. Je to škoda, protože i když jednička neměla výrazný příběh, tak aspoň se snažila a byla formou svého vyprávění milá. Dvojka jde na to prostě a jednoduše špatně, lidé už nejsou tak důležití, první půle sice hází jeden vtip za druhým a přesouvá se na klasickou dvojku – víc vtipu, víc všeho, ale bohužel vtipy působí občas dobře, ale z větší části mě míjeli trapností (zhulená matka apod.) Navíc nám rejža nevydržel a musí do každého zábavného okamžiku (nebo prostě okamžiku, který má být zábavný) cpát jednu sexuální narážku za druhou. Nebo aspoň sexuální podtext. Dozvíme se, že i roboti mají koule, pes Mojo má tentokrát k sobě buldočka (hádejte, co neustále dělají) a malý robůtek (mimochodem sympaťák, ten se mě líbil velice) zas ojíždí Megan Fox nohu. Navíc mě ke všemu iritoval vztah Sama a Mikaeli, kteří jeden od druhého čekají, až ten jeden tomu druhému řekne miluji tě. Slabota. Příběh: 4/10. Za 2) Akce, efekty – Zvětšil se rozpočet o 50 mil. Dolarů a i tentokrát je neuvěřitelné co že nám to Michael Bay servíruje. Jestli jste si říkali u jedničky, že dál to snad ani nejde, zmýlili jste se. Pokud v jedničce považuji za obří scénu až závěr ve městě, tak tady je takových podobných scén snad pět. Bay se řídí rovnicí akce, akce, akce, vtip, akce, akce, vtip...a takhle až do závěrečných titulků. Je až neuvěřitelné co se dá za takový peníze natočit. V porovnání s letošními blockbustery je to prostě bomba s velkým B. Trikový mágové z ILM navíc dokazují, že jsou ve svém oboru jedničkou a ve světě nemají konkurenci. Tentokrát je zde ale problém. Akce je do vás nucena takovým měřítkem, že si ji nevychutnáte tak jak byste měli. I když akce je bombastická je jí prostě moc, Bay tohle přepískl a ode mě za tohle dostává mínus. Kdyby akce byla ku prospěchu věci, ale když už po stý vidíte jak všechno bouchá, všechno se mlátí, začne vám to být zcela ukradené. Úvod v Šanghaji, bitka v lese (asi nejlepší s celého filmu, protože je krátká, má tempo a je i dostatečně nasáklá tím nejlepším co Bay má po ruce) a pak obří bitva v poušti na závěr. Pokud jednička měla epický konec, nevím, jak mám popsat tohle. Škoda jen, že se roboti objeví, zabojují, zmizí a takhle pořád do kola. I obří robot Devastator se vlastně zjeví jen na pět minut, vysaje písek, trošku si zabojuje a pak skončí – je nevyužit stejně jak asi dvacítka robotů. Ani Optimus, Bumbleebe nejsou v obraze tak jak bysme chtěli a skoro bych řekl, že ani oni nedostanou tolik prostoru kolik by si zasloužili. Akce: 9/10 Efekty: 10/10. Za 3) Michael Bay, Steve jablonsky – Bay má pod kontrolou hlavně to co je mu blízké – kdo má rád vojenskou techniku, totálně si ji vychutná, kdo požaduje nájezdy kamery okolo hrdinů, užije si jich dosyta. Záběry na slunce, stíhačky či lidské tváře to Bay umí jako málokdo a dává tomuhle měřítku nový rozměr. Dost k Bayovi nebýt zpackaného příběhu a celkově bohužel tzv. Bayovských forků neměl bych výhrady. Velké dík znovu patří i hudebnímu skladateli Stevu Jablonskymu, který jak je u něj dobrým zvykem hází jednu epickou melodii za druhou. Od posledka se změnil hlavní hudební motiv (podařený), tu a tam přibili nové melodie, avšak prakticky každá parádní melodie z jednička hraje i tady, možná trošku poupraveně. Užijete si to. Blížím se ke konci, takže to tak nějak shrnu: Jedničku mám mnohem radši, je v ní míň a to je jedině dobře. Jak se říká „méně je někdy více“ a u dvojek Transformerů to platí dvojnásob. Bay plní sen každému kdo chce vidět to největší akční i trikové dobrodružství všech dob. Já jsem se tentokrát do jeho měřítka netrefil podle představ, bohužel. I tak je hodnocení takové jaké je, přes to co Bay servíruje nemůžu jít prostě níž.

24. června 2009
plakát filmu
Andělé a démoni
Angels & Demons
70 %

Angels and Demons

Andělé a démoni - druhá zfilmovaná knížka od autora Dana Browna. Na původní Šifře mistra Leonarda jsem byl v kině a do teď si pamatuju ten ohromující zážitek s hudebního podkresu, který mě v roce 2006 naprosto dostal. Hanz Zimmer je prostě hudební skladatel přesně podle mého gusta a on je jedním z důvodů proč jsem zavítal do kina i na dvojku. Jistě, vím, že původní Šifra byla skrz na skrz průměrnou detektivkou ve který běhali velice známý herci (kteří nehráli ani nijak zvlášť dobře), ale už tehdy mě byla Šifra svým způsobem sympatická. A to samé můžu říct i o Andělech. Hned co se spustil film jsem se zas a znovu nemohl nabažit úžasné hudby. Nevím čím to je, ale jestli oba dva filmy něco spojuje, je to opravdu nevídaný soundtrack. U Andělů však zamrzí, že původní hudební motiv s Šifry je zde také, ale pro mě bohužel v houslovém podání – jednoduše řečeno: už to nezní tak pěkně jak v Šifře. Dost o hudbě, přejdu k samotnému filmu. Jedna věc na začátek: Žádnou knížku od Dana Browna jsem nečetl, takže nemůžu posoudit, jestli je knížka lepší či ne. Nemůžu dokonce posoudit ani opravdovou nesmyslnost ve scénáři. Nevím, jestli se opravdu tak hodně škrtalo, jedno je však jisté: na každých asi 10 minut filmu připadá aspoň jedna naprostá blbost. Uvedu příklad, který je ve filmu nespočetněkrát: Tom Hanks jako profesor Robert Langdon přijede k památce, nemá moc času, protože tajemná skupina iluminátů dává ultimáta, kdy v každé hodině zabije jednoho s kandidátů na papeže. Je půl 9 a on zírá na památku a ví, kde bude další vražda. A místo toho, aby řekl: jo vím to, jedeme tam a tam, najednou začne mluvit a dá jak hercům tak i nám divákům asi 20 minutovou přednášku o tom proč tomu tak je a vysvětlí nám vše o památce v historii. Pak se nasedne do auta, dojede se k místu vraždy a je 9:02 a všichni se diví, že to zas nestihli. A prakticky takhle se to ve filmu opakuje několikrát. Hanks ve filmu prostě všechno prokecá. Další nepřesnosti jsou zde samozřejmě také – proč vrah, který chce vyhodit do vzduchu celý Vatikán a má dva hlavní hrdiny pod palcem a místo toho, aby je odstřelil, aby mu už nepřekáželi, tak řekne: „Jo můžete jít, vás nechám jít. A už po mě nepudete, jinak vás příště už opravdu zabiju“. Pokud však přistoupíte na hru a nebudete nad filmem vůbec uvažovat, čeká vás opravdu skvělý zážitek. Herci jsou příjemnější než minule (navíc už jich není moc, takže se neopakuje situace v Šifře, kde byl děj moc roztáhlý vůči spoustě hercům), akce je tentokrát víc - všechny vraždy papežů jsou skvěle zpracovány (hlavně akce v kostele nebo na nádvoří Vatikánu se spoustou lidí) Do toho i velice příjemné exteriéry (opravdu velká pochvala architektům) a pár díky hudbě samozřejmě epickým momentům. Škoda jen, že tak skvělý zážitek (nudu opravdu nečekejte) nakonec znechutí tak šílený a trapný konec (padák a vrtulník). Myslím, že komu se líbila jednička tak dvojkou nepohrdne. Je to prakticky to stejné jen v něco lepším a akčnějším balení. Dobrá práce. 75 %.

19. června 2009
plakát filmu
Normal
Normal
90 %

Normal

Když jsem se nedávno díval na první film režiséra Julia Ševčíka hned jsem viděl talent, jaký se v něm skrývá. Restart byla sice filmová prvotina, která neměla s kvalitním filmem moc společného. Ale jedna věc mu upřít nešla a to vizuální stránka – zmatený příběh, nesympatický herci, ale Ševčíkův vizuál vše překonal a dokázal film vytáhnout aspoň do průměru. Po asi 4 letech přichází Ševčíkův druhý film pod jednoduchým názvem Normal. Trailery nám ukázali, že i v českých luzích se dá konkurovat něčemu světovému. Trailery byli vše, jen ne špatné. Neokoukaní herci (snad nikoho nemůže bavit dívat se na ty samé české herce stále dokola) a gradace, která se nesla celým trailerem. Musel jsem ten film vidět. A tak kino bylo povinností, i když upřímně jít na český film do kina je pro mě ne moc vídaná záležitost. Film se spustil a já s té nádhery nemohl spustit oči. Copak je možné, aby se u nás v České Republice objevil filmař, který konečně ví, jaký úhel kamery použít, umí do detailu nasvítit scénu a do toho hraje opravdu působivá hudba. Dámy a pánové, tento okamžik si vychutnejte, protože takový film, jakým Normal je se u nás objeví jednou za pár let. Už je to sice dlouho od premiéry, takže můžu říct, že Normal finančně ani s hlediska diváků moc neuspěl, to však neznamená, že si ho nemůžete vychutnat. Jen je potřeba se naladit na vlnu, kterou Normal přináší. Žádné trapné a laciné vtípky, odbyté herecké výkony, nebo televizní „look“. Nic takového nečekejte. Už první scéna budí úžas. Přepadení kostela skupinkou vojáků, kteří jedou zatknout zrůdu Petra Kurtena je opravdu prvotřídní. A je to pouhý začátek. Ševčík ví, kde zrychlit tempo, ví, kde má naopak zpomalit a co je nejdůležitější má hromadu nápadů. Do toho měl štěstí i na neokoukané herce. Pro Milana Kňažka v roli Petra Kurtena je to snad životní role. Každá věta, kterou vypustil z úst, jsem mu upřímně věřil, Dagmar Havlová v roli Kurtenovi ženy se na plátně moc neohřeje a její kritiku jaksi nechápu. Ve filmu nevadí, neškodí a jak říkám, ve filmu je okolo 10-15 minut. Roli mladého a ambiciózního obhájce si s chutí zahrál Pavel Gajdoš. A u mě uspěl a ani jeho kritiku nechápu. Do filmu patřičně pasuje a předvádí výkon, za který by se nemusel stydět ani filmový veterán. Co pochválit dál? Je toho opravdu hodně, Hudba Jana Muchova je k filmu gradující a troufám si říct, že u nás v současnosti není lepší skladatel než právě on. K záporům, moc jich pro mě není, ale přeci jen se některé najdou. Kupříkladu scénář někdo může považovat za jednoduchý a takříkajíc o ničem. Mně osobně nevadil, i když upřímně mohl poskytnout trošku víc prostoru. Celý film sledujeme prakticky buď na ulicích v noci, nebo ve vězeňské cele. Pár záběrů na krajinku už moc nezachrání. Dále pro někoho nuda, ale spíš bych to soudil k tomu, že většina (neříkám všichni) upřednostňují české filmy, jako jsou filmy od českých režisérů Hřebejk, Poledňáková, Troška, Zelenka apod. Vidět zbytečné české komedie (vážně lidi z mého okolí je žerou) nebo vidět po tisící české dramata a tragikomedie nepotřebuju. Normal mě naplnil na pár let dopředu a troufám si tvrdit, že tímto směrem by se měl český film vrhnout. Nemyslím si, že by něco takového měl v současnosti někdo s čechů překonat a jestli ano bude to Ševčík se svým dalším filmem. Ze srdce mu děkuju (jako na jediném filmu jsem na tom byl v kině 2x) a přeju mu mnoho úspěchů do dalších projektů. Normal je prostě jedinečný zážitek.

19. června 2009
plakát filmu
Východní přísliby
Eastern Promises
70 %

Eastern Promises

Pořád jsem odolával a až dnes jsem se dostal k Východním příslibům. Režii Davida Cronenberga jsem neznal, Vigga Mortensena zrovna dvakrát za Pána Prstenů nemusím a že bych vyhledával gangsterky to se také říct nedá. Přesto mě tohleto oslovilo. Ze začátku jsem měl maličký problém se scénářem a trošku pomalejším tempem. Než se dostal na scénu Mortensen tak jsem se víceméně nudil a pořád jsem čekal kde je tak dokonalý film o kterém se mluví. S příchodem Vigga Mortensena se to naštěstí změnilo a zlepšilo. A tady hned můžu říct první slabinu filmu - pokud jsem sledoval Mortensena jako řidiče Nikolaje nemohl jsem od filmu odtrhnout zrak, ale jakmile se objevila scéna bez něj lehce jsem oči odtrhnout dokázal a už nekoukal na Východní přísliby s otevřenými ústy. Cronenberg i přes tento fakt drží film i v těch nejhorších místech a naštěstí je Mortensen skoro pořád na plátně. Všichni si asi byli vědomy, že Mortensen je pán herec a nevyrovnají se mu, ale i tak se zde předvádí jeden slušný výkon za druhým. Ještě jedna poznámka k Viggu Mortensenovi – za odvahu a scénu ve sprchách si zaslouží moji poklonu, protože něco takového jsem ještě neviděl. Tak nádherně syrová, brutální scéna (nožem do oka bylo vážně na úrovni), uprostřed toho nahý Mortensem (slečny budou nadšeni) si poklonu a pozornost vážně zaslouží. Zpátky k hercům – Vincent Cassel jako syn hlavního bossa a šéf právě Nikolaje hraje Rusa velmi dobře a to nemluvím i o vzhledu kde jsem měl vážně pocit, že Cassel i Mortensen jsou pravý Rusové. Navíc si k tomu připočtu i skvělý ruský přízvuk a vyjde mě, že takhle to vážně v Rusku je a že hlavní aktéři se opravdu ponořili do tohoto filmu. Škoda, že jinak vždy příjemně hrající Naomi Wattsová hraje průměrně a její postavě nedala nic co by do filmu něčím přispělo. Díky jejímu výkonu vám tak bude její postava naprosto ukradená. Cronenberg i přes některé chybky má všechno pod kontrolou. Brutalitě se nevyhýbá a atmosféru dokáže navodit parádní. Všechno je to ale o hercích. Oni jediný drží film vysoko v nadprůměru a bez nich by to bylo o ničem. Trošku to kazí nevýrazný scénář, kde sice je závěrečná pointa, ale žádný zázrak to není a toto mohlo být prostě lepší (navíc zůstane nevyřčeno pár otázek a přišlo mi, že film by potřeboval ještě pár minut navíc). I tak jsem ale spokojen. Cronenberg ukázal, že nenudí, ale umí. Mortensem mě přesvědčil, že odvaha mu nechybí a herectví zvládá na jedničku a pár chyb jako nudná Naomi Wattsová, domyšlený, ale ničím zajímavý scénář a pár nic neříkajících scén mě nezabrání, abych šel alespoň na 70 % a můžu v klidu říct, že toto je spíš na 75 %.

17. května 2008
plakát filmu
Až na krev
There Will Be Blood
80 %

Až na krev

Bylo nebylo, na jednom serveru existovali 3 filmový mágové. Jeden se jmenoval Jimmek, druhému se a nikdo neví proč říkalo pier a třetí toho moc nevěděl a tak se mu přezdívalo jednoduše nicneznam. Tyto mágové zastávali jednoho společného názoru – Až na krev na hrad říkávali a jediný kdo jim to vysloveně nežral byl Lost. Jenže, oni přemlouvali Losta každičkou chvilku, aby dal tomu Až na krev šanci. Samozřejmě Lost byl tvrdá palice a tak je nebral v úvahu. Po chvilce přemýšlení, ale i Lost povolil a šanci tomu tedy dal. Myslel si, že je odsoudí k tomu, že nejsou normální, avšak všechno se nakonec zvrtlo (to nesouvisí z vrtáním ve filmu) a nakonec jim dal za pravdu a tak to všechno dobře dopadlo. Ne, to opravdu není scénář na nějakou novou pohádku Zdeňka Trošky, ale naprostá realita. Až na krev jsem měl doma skoro celou věčnost a né a né se na to podívat. Skvělé recenze, nominace na oskary a největší doporučení od mých přátel mě dost dlouho nedokázali přesvědčit, abych se na to podíval. Přiznám se rovnou – odsuzoval jsem délku (skoro 3 hodiny nejsou nic pro mě, ano mám radši devadesátiminutové pohodičky), dále téma filmu o nějakém ropném magnátovi nebo co mě nechávali chladným a k tomu pro mě zcela neznámý režisér i všude chválený hlavní představitel mě nic neříkali. Naštěstí jsem si tento tříhodinový epos nakonec pustil a zjistil jsem, že chybu jsem v žádném případě neudělal. Zklamán jsem neodcházel a to co jsem na obrazovce viděl byla čistá geniální filmařina. Je až neuvěřitelné, že o oskara tento rok bojovali především filmy jako tento nebo Coenovic Tahle země není pro starý. V konečném součtu bych nedokázal říct, čemu bych oskara přisoudil já, ale rozhodování by to bylo těžké, hodně těžké. V čem oba filmy neskutečně září jsou herci. Daniel Day-Lewis předvedl něco tak famózního, že při dívání na něho se skoro až tají dech. Lewis drží celý film v tempu a díky němu je pár scén nezapomenutelných. Děkovat za to můžu i režiséru Paulu Thomasu Andersonovi (dále už jen PTA), který ukázal, že patří mezi jedny z nejlepších režisérů světa. Ať už se jedná o scény typu hoří vrtná věž (naprosto technicky dokonale zvládnutá) nebo o emočně založené scény jako například pokřtění Lewise v kostele (tady jede každý emočně na maximum), dále odcizení svého syna tím, že zůstane sám ve vlaku a zmínit musím i závěrečný dialog mezi Lewisem a kostelníkem Elim , kde se též něco zvrtne a Lewisovo „Já jsem třetí zjevení“ mě v hlavě leží ještě teď. Co k tomu říct dalšího? Snad zopakovat, že toto dílo by měl každý filmový fanoušek shlídnout. Vím, že tento film je spíš pro náročnějšího diváka, ale myslím si, že každý člověk si v něm najde nějaké zalíbení. 80 % se může zdát málo, ale věřte, že já když dám něčemu 80 % není to obyčejný film. Toto je společně s Coeny zatím nejlepší film roku (při přemýšlení musím dát za pravdu, že Úhel pohledu je sice skvělý, ale mých 90 % je jaksi přehnaných a i když je to skvělá akční zábava ten film už v hlavě moc nemám), za to dílo od PTA a bratrů Coenů mě bude v hlavě ležet ještě dlouho. Skvělý filmový zážitek na který se nezapomíná.

17. května 2008
plakát filmu
Iron Man
Iron Man
50 %

Iron Man

S komiksovými adaptacemi se nám roztrhl pytel a tak tu máme dalšího ehm hrdinu, který zachraňuje svět a trousí ze sebe jednu hlášku za druhou. Řeč je o Iron Manovi, nový přírustek do řad zpracovaných komiksů. Narozdíl od ostatních "hrdinů" je však Iron Man jinačí. Nemá zájem zachraňovat svět, není to žádný svatoušek a rozhodně mu nedělá problém sklenka vína či nejkrásnější dívky v maximu. Tony Stark je vážně stylový a narozdíl od Petera Parkera a jemu podobnému je to příjemná změna. Tony je prostě machr o čemž taky svědčí to, že ho nehraje nikdo menší než Robert Downey Jr. a ruku na srdce : bez něj bych tuto komiksárnu rovnou odepsal. Bohužel moje pocity byli po filmu velice rozporuplné. Na jedné straně opravdu Boží Downey, kterému hltáte veškeré jeho hlášky. Na druhé straně však nezkušený Jon Favreau za režijní stoličkou. Iron Man není revolucí a není ani nijak extra vyjímečným filmem. Po nadšených recenzích a skvělých amerických tržbách (samozřejmě dvojka bude) jsem čekal něco mnohem lepšího. Plusem je hlavní herecké duo - Downeyho netřeba už znovu komentovat a chválit, za to Gwyneth Paltrow si chválu taktéž zaslouží a byla pro mě milým překvapením. Horší je to už se záporákem, horšího si už Iron Man opravdu přát nemohl a vážně jedná se snad o nejslabšího padoucha posledních let. Co mě od záporáka vadí ještě víc je naprostý nedostatek akce. Vzdušný souboj se stíhačkami či snad zničení tanku a poté vyvraždění teroristů v Afgánistánu je působivé a celkem fajn. Narozdíl třeba finální scéna postrádá všechno co by dobrá akční scéna měla mít. Od konce jsem si sliboval akční megabitku mezi Iron Manem a jeho protivníkem, ale dočkal jsem se pouze nudné, velmi nudné scény. Konec navíc film sráží a to co si Favreau dokázal od začátku pohlídat (aby film působil jinak než ostatní podobné filmy) tady nehorázně pohřbívá a tahá jedno klišé za druhým. Navíc po konci filmu jsem měl pocit, jak kdyby se nic nestalo a tak nějak byl film naprosto o ničem. Iron Man prošuměl a nezanechal ve mě nic. Za pár let si možná tak vzpomenu na to, že se Robert Downey Jr. narodil pro to, aby byl Iron Manen ale jinak nic víc. Spokojeni budou nejspíš teenageři, kteří budou chtít být stejný jako Tony Stark a přijde jim všechno cool, přeci jen se to tu moderními věcičkami jenom hemží. Jenže u mě je ten problém, že nějakých pět hodin po shlédnutí už jsem prakticky nevěděl o čem to bylo. 50 % a to ještě s odřenýma ušima. Dvojce se nebráním, ale přeci jen by mohli přidat akci a omezit všechno ostatní.

6. května 2008
plakát filmu
70 %

10 000 B.C.

Historické filmy? nemusím, tedy pokuď je netočí jeden z mých oblíbenců. Roland Emmerich sice není kdovíjaký režisér, ale umí se dobře odvázat a natočit nějaký bombastický megafilm pro něj není problém. Nejlepší období si prožil z dnes již kultovním Dnem nezávislosti (jak já ten film mám rád), pak sice maličko upadl díky trikově skvělé ale jinak režijně nezvládnuté a dějově odfláknuté Godzile. Reputaci si napravil až s příchodem jeho předposledního filmu Den poté, který mě ač měl průměrné recenze dostal a rád se na něj kouknu znova. Jeho nejnovějším filmem je právě tento historický megafilm, který není zas až tak historický jak by se podle názvu dalo čekat. Mnohé masy lidí Emmerich zklamal, ti kdo na něj nadávali ho kritizujou čím dál tím víc. Lidé asi čekali nějakou historickou přesnost a věrnost. Emmerich si ale napsal scénář podle sebe (pomáhal mu s tím i skladatel Harald Kloser) a tak vznikla co se po dějové stránky týče naprostá historická hovadina. Vadí mě to? vůbec ne, nečekal jsem, že se Emmerich bude držet tak jak to doopravdy bylo a jediné co jsem čekal byla skvělá zábava. Historičtí fanatici budou nadávat, ale já nejsem nějaký historický šťoural abych za každou nepřesnost dával nižší známku. Jednou větou - zklamaný jsem po filmu rozhodně nebyl. Děj je jednoduchý, nikdo zde narozdíl od jiných Emmerichových filmů nehláškuje, ale přesto je to ten starý dobrý Emmerich, kterýho mám rád. Škoda, že si dva zmíněný pánové napsali scénář, kde není to co by Emmericha naladilo na tu správnou notu a to je akce. Začáteční lov na mamuty byl zvládnutý stejně tak jako závěrečný boj mezi pyramidami. Akce je pěkná, není jí moc, bohužel Emmerich nedokázal strhnout. Ač akci nic extra nechybí není zde jediná akční scéna, kterou bych si třeba za měsíc pamatoval. Běh mamutů po úzké římse, zničení pyramidy nebo lesní bitky jsou natočené fajnově, ale nějaký cool moment tady prostě schází. To co nemá akce nahrazujou záběry z výšky a úžasná krajina. Pár scén je naprosto famózních ať už se jedná o přelety nad pyramidami nebo nad horami. K tomu zní pěkná hudba právě od Klosera, která má sice do hudby z Dnu poté daleko, ale v některých scénách mě narozdíl od akcí dokázala příjemně strhnout. Triky jsou na vysoké úrovni a patos ani v tomto filmu Emmerichovi není cizí. Při rozmluvě hlavního hrdiny z kmeny, který mu pomáhají jsem si připadal jak při proslovu prezidenta před náletem na mimozemšťani z Dne nezávislosti. Posledním bodem jsou herci, který odvádí poctivou práci. Nejsou známý (což je fajn, přeci by nikdo nechtěl aby v takovémto filmu běhali známý herci) a třeba takový Steven Strait v hlavní mužské roli a opravdu krásná Camilla Bell (vážně jí to moc sluší) jsou vesměs příjemnou dvojicí, která potěší. Závěrem nemám moc slov co bych Emmerichovi vytknul. Akci jakž takž zvládl, děj už pokulhával, ale k tomu parádní triky, pěkná hudba a příjemně neokoukaný herci dělají z tohoto filmu blockbuster jak vyšitý.

1. května 2008
plakát filmu
Horton
Horton Hears a Who!
60 %

Horton

Další obyčejný animák? Jak jinak že. To, že jsem Hortona moc neočekával byla jasná věc. Kdo by taky čekal od dalšího animovaného filmu, který nepochází od studia pixar něco jiného. Čas od času se taky vylíhne nějaké to animované překvapení, jmenovitě minulý rok třeba chválené Divoké vlny a kritizovaný Pan včelka (jeho kritiku do teď nechápu a tak jako tak je to velmi dobrý film). Horton žádným překvapením rozhodně není. Horton je jedním velkým klišé. Film se dělí na dvě části, v té jedné sledujeme slona Hortona který vyrazí na cestu, aby zachránil svět kde žijou stvoření jménem Kdovíci, v té druhé sledujeme právě město Kdovíkov a prožíváme tuto část se starostou tohoto maličkého světa. Co se týče slona a jeho eskapád nemám moc výtek. Horton je od pohledu sympaťák s bravůrním hlasem v originále znějícím Jimem Carreyem. To, že tato část spočívá jen v tom, že Horton jde z místa A do místa B by tak nevadilo. Cestou potkává různé stvoření, občas si s něma hodí řeč, občas sledujeme docela dramatickou akci atd. Menším problémem jsou možná až trochu ukecané dialogy, kde se moc mluví a jsou tak nějak delší. Zkrátit nějaké pasáže by nebylo na škodu. Další část odehrávající se v Kdovíkově už je o poznání horší. Stvoření, které nese velkou zodpovědnost, nikdo mu až na jeho milovanou ženu nevěří tu už bylo tolikrát, že se to začíná dosti opakovat. K tomu si připočtete ještě to, že otec má velké problémy se synem a vyjde vám tolik klišé, které se prostě v animákách objevují a nikdo s tím nic neudělá. Samozřejmě je jasné, že na konci se všechno ujasní, syn se svým tátou promluví a jak jinak přechod se záporné postavičky na kladnou tu je taky. Bohužel to není ani moc sranda. Je sice sympatické, že Horton se nesnaží jak jeho bratříčkové kopírovat a parodovat nějaké slavné filmy, ale chtělo by to přidat hlášek a okořenit to nějakým tím humorem by taky nebylo na škodu. Popravdě, ani jednou jsem se hlasitě nezasmál a byl jsem nucen sledovat leč zábavné, ale spíš jen takové pousmátíhodné scénky (no i když parodie na Pokémoni má něco do sebe). Horton trvá něco málo přes 80 minut a to je rozhodně příjemná věc. Nenudí, chvílemi zabaví, ale varuju vás pokuď už vás také štvou věčně se opakující animáky radši na to do kina nechoďte. Nejvíce budou spokojené děti (pche, piere ti děcko jedno :) , ale nevidím důvod proč by se to mělo líbit i dospělákům. Příjemný, relaxující film to zajisté je, ale v době kdy se do kin žene spousty animáků bych ho vynechal. Horton je prostě jen takový velmi malý předrkm pro pixarovské dílo Wall-I.

20. dubna 2008
plakát filmu
Úhel pohledu
Vantage Point
90 %

Vantage Point

Občas se objeví film, který mě doslova nadchne. Minulý rok se objevilo spoustu takových filmů. Tento rok jsem teprve čekal na hit, který tady budu chválit každým slovem a právě teď ta chvíle přichází. Od úhlu pohledu jsem čekal solidní akční zábavu, ale dostalo se mě akčního nářezu, který snese srovnání klidně i s Bourneovým ultimátem ba co víc v nějakých chvílích ho dokonce i předčí. Je až neuvěřitelné s jakou sílou do toho naprostý nováček Pete Travis šel a do budoucna je pro mě tento začínající režisér velkým příslibem. Vytvořil chytrý, inteligentní a hlavně akční film, který mě úplně odzbrojil a já nemám slov mu prakticky něco vyčíst. Začnu u komplikovaného děje: film vlastně nabízí několik pohledů atentátu na prezidenta, chytrý to nápad, který tu dozajista nebyl a chyběl. Každá postava, která se v těchto pohledech prolíná má něco společného s hlavní dějovou linií a každá postava vidí uplně něco jinýho. Scénář sepsal taktéž nováček a udivuju se tomu jak dobře to měl spočítaný. Úhel Pohledu nám nabízí několik linií, které se až v závěru dostatečně protnout a vy až nakonci zjistíte jak to doopravdy všechno bylo. O dějové zvraty tak není nouze a prakticky to samé se objevilo v Gone, Baby, Gone jenže v ještě menší míře. Tady vás čeká zvrat v každičkém příběhu. Na herce je taktéž radost pohledět. Dennis Quaid je super a hned by mohl sesadit Kiefera Sutherlanda ze seriálu 24 hodin. Matthew Fox (Jack z LOST) se také osvědčil velmi dobře a třeba takový oskarový Forest Whitaker je též parádní jen je jeho postava maličko zbytečná. Postav je tam zbytečných trošku víc, ale když to tak vezmu už si jen pouze cucám z prstu nesmysli. K hudbě nemám co vytknout a velmi mě připomínala hudbu Bourneovských filmů. Kamera a střih se velmi inspirovala právě Bournem, pomáhá to gradovat příběh a je to velmi efektní takže proč ne. Ke všemu na závěrečný honičce si dával režisér Travis hodně záležet a můžu s klidem říct, že v jakémkoliv filmu o Bournovi jsem neviděl lepší honičku než tady. Je to prostě bomba a film na který budu ještě hodně dlouho vzpomínat. Úhel pohledu mě vážně dodal tolik napětí, akce a skvělých hereckých výkonů, že se na to nedá jen tak zapomenout. Zatím se pro mě jedná o nejlepší film tohoto roku.

5. dubna 2008
plakát filmu
Gone, Baby, Gone
Gone, Baby, Gone
70 %

Gone, Baby, Gone

Ben Affleck - velmi slušný scénárista (Dobrý Will Hunting), příšerný herec (Daredevil) a občas i průměrný herec (Armageddon, Pearl Harbor) zasedl na druhou stranu barikády a natočil svůj první režijní debut.Benovi jsem zcela nevěřil a pak to přišlo - oslavné recenze a samá chvála prováděli tento snímek. Včera jsem toto drama měl možnost vidět a i když žánru krimi moc neholduju i tak mě to dostalo jako všechny ostatní. V prvních 30 minutách jsem byl stále ještě na pochybách. Nic se mě nezdálo nějak excelentní a já jsem se těšil až to tady Benovi nandám. Avšak nemůžu, protože až v druhé půlce se rozjede to pravé drama. Na první pohled nijak skvělý scénář nabírá na obrátkách až právě v druhé půli kde ukáže, jak skvěle je sepsán. Moment kdy si říkáte, že je vám všechno jasný a že vás nemůže nic překvapit v tomto filmu neexistuje. Přes nudnou a skoro až umírající první půlku vás v té druhé čekají zvraty o kterých se vám ani nesnilo. Myslel jsem si že mám všechno pod kontrolou a najednou se vždy něco zvrtlo s čím jsem rozhodně nepočítal. Benovi i scénáristu Dennisu Lehaneovi (napsal scénář i k výborné kriminálce Tajemná řeka) za toto děkuju a vážně tohle mě dostalo. O nic horší nejsou herci, někomu nemusel sednout bratr Casey Affleck v hlavní roli (zdravím tě Jime), ale mě třeba vůbec nevadil a do role mě sednul a určitě mě nepřišel takový jak v názoru popisuješ. Další herci jsou elita - Eda Harrise žeru už od dob Skály a zde předvádí bravůrní výkon. Ani Morgan Freeman na tom není o nic hůř, ale narozdíl od Harisse nedostal moc prostoru. V hlavní ženské roli se představila Michelle Monaghan a upřímně, moc mě nesedla a myslím si že v třetí misi agenta Hunta byla lepší. Benovi režie sluší, i přes to, že nějaké dialogy jsou moc dlouhé a některé části zase moc nudné. Ben umí vyvolat okamžiky, které vážně stojí za to a pár scén je vzkutku famózních. K tomu si připočtěte pěknou hudbu, která k tomuto filmu sedí a vyjde vám drama roku. Gone, Baby, Gone je tak pro mě osobně velkým překvapením. Film mě v některých momentech dostal, ale vyšší známku jak 70 % mu dát nemůžu. Hlavně kvůli první nevýrazné polovině, kde se toho moc nestane.

4. dubna 2008
plakát filmu
70 %

The Bucket List

Než si pro nás přijde - film, na který čím dál tím víc slyším rozporuplné názory. Jedni chválí co můžou, druzí kritizujou co můžou a já tak trochu tápám kam se mám přidat. Zlatá střední cesta bude asi nejlepší a rovnou napovím, že Bucket List (ten českej překlad je fakt děsnej) není žádný propadák, ale že by se jednalo o filmový zázrak to se říci taky nedá. Režii vzal na sebe Rob Reiner, který snad nikdy nenatočil nic pořádného. Asi doufal, že když do hlavních rolí nasadí dva nejlepší herce starší generace bude to automaticky výhra. Bohužel, není. Hlavním kámenem úrazu jsou morality a moudra, kterých jsem slyšel v tomto filmu celkem dost. Avšak Bucket List se snaží co nejvíc dojmout a překvapivě se mu to daří. Že tuto část zvládne Reiner tak dobře jsem nečekal. Na konci filmu jsem měl vážně na krajíčku a to, že se mě tohleto vážně moc nestává. Konec se prostě povedl a netřeba nad tím moc diskutovat. Horší už je to se střední částí, kdy dva zmínění pánové plní položky ze seznamu. U seskoku z letadla nebo závodů aut jsem se bavil dobře, pak už to šlo víceméně z kopce a zachraňoval to již zmíněný konec. Je škoda, že i když scénář rozhodně není špatný, tak jsou v něm přeci jen díry ba co víc nedokáže překvapit a všechno jede podle zajetých kolejí - ty dva se musí rozhádat, aby se pak mohli usmířit atd. Škoda, protože právě takové drobnosti kazí jinak veskrze kladný zážitek z filmu. Ještě štěstí, že starší generace nikdy nezklame. Jacku Nicholsonovi sedí role jako prdel na hrnec a Morgan Freeman umí hrát dobráky jakým jeho postava bezesporu je takže v tomhle ohledu jsem spokojen. S čím už tak spokojen nejsu je Rob Reiner, který i přesto, že vážně natočil nadprůměrný film jaksi nezvládá pár scén a v některých chvílích jsem si říkal, že v rukou někoho zkušenějšího se mohlo jednat o hit. PS: kluci mám vás vážně rád a dost si vás tady cením, ale tady jste tak nějak oba mimo :) nezlobte se na mě, ale 100 % je naprostý nesmysl. Je to pěkný film proti tomu žádná, ale nadšení jak kdyby se jednalo o film století no já vám nevím :) Pro jistotu znovu zopakuju, že Bucket List je nadprůměrný film, který rozhodně neurazí a svou dobrotou vás zahřeje na srdíčku. Pocit z něj budete mít dobrý, ale mě pouze toto nestačí.

4. dubna 2008
plakát filmu
Tahle země není pro starý
No Country for Old Men
80 %

No country for old men

Nejlepší oskarový film roku 2007 jsem měl konečně možnost shlídnout. A vyplatilo se. Zahraniční chvály o jednom z nejlepších filmů jaké vůbec jsou + české recenze mluvící o tom, že oskara si nový film bratří Coenů zas až tolik nezaslouží byli celkem zajímavé a chtěl jsem vědět do jaké skupiny se zařadím já. Kritiku na tento film zcela chápu, protože toto není film pro každého. Já jsem si ho ale dozajista užil. Už začátek filmu ukázal jakým směrem se tahle země bude odvíjet. Krásná krajina, dlouhé a táhlé záběry kamery a perfektní herci za žádné hudby. Může to vůbec sedět dohromady? může, bratři Coeni si byli moc dobře vědomi co točí a natočili tak silný film s tak bravůrními okamžiky, že jsem ke konci měl velmi silný pocit si film pustit znovu. Hlavním plusem jsou jednoznačně herci. Pro mě zcela neznámý Josh Brolin a Javier Bardem byli výborný. Sice Brolin neměl napsanou postavu tak abysme jí fandili určitě zahrál přesvědčivě. To Bardem je jedním z nejcharizmatičtějších vrahů jaké jsem kdy viděl a hned od první vraždy jsem si ho oblíbil a po celou stopáž mu dokonce fandil. Třetím do party je Tommy Lee Jones a i když už má svá nejlepší léta za sebou stále dokazuje, že umí skvěle hrát. Všichni tři pánové by však nebyli tak dobrý kdyby je pod dohledem neměli bratři Coenové. Jejich hlášky, černý humor a výborně napsané jak postavy tak dialogy drží film na vysoké úrovni. Někomu nemusí sedět pomalejší tempo jaké Coeni nasadili. Hlavně začátek se mírně táhne a než se pořádně dostanete do děje chvilku to potrvá.Někdo může namítnout, že ve filmu nezní žádná hudba. Vadilo mě to? vůbec ne, popravdě ani jsem si skoro nevšiml, že tam žádná hudba není. Coeni zvolili dobře a prostě to přidává na atmosféře. Konec filmu je pro některé mírně nezvládnutý, ale zase mám na to jiný názor. Musí se uznat, že to vlastně nijak neskončí. Až na Brolina vůbec nezjistíme jak to s postavami dopadlo. Kupodivu mě to nevadilo. O filmu jsem po skončení celkem dlouho přemýšlel a jen jsem si mohl domyslet jak to dopadlo. Je tedy oskar pro minulý rok spravedlivý? Podle mého je. Většinu oskarových kandidátů jsem neviděl, ale tento film tady chyběl a zaryl se mě hluboko pod kůži. PS: U Juna jsem se nudil a u tolik chváleného Amerického gangstera, který nakonec nebyl ani nominován na nejlepší film jsem se nudil ještě víc. Popravdě oba zmíněné filmy jsem ani nedokoukal. Tahle země není pro starý je rozhodně lepší!

30. března 2008
plakát filmu
Oko
Eye, The
60 %

Oko

S remaky je to těžké. Většinou jen okopírujou originál a tím to zkončí. Nic proti japonským hororům, ale i přesto, že jsou nejspíš kvalitnější vždy se radši kouknu na americký remake. Je fakt, že se s horory a jejich remaky v poslední době roztrhl pytel a tak tu máme další duchařinu, které sází hlavně na napětí a atmosféru. Ze začátku jsem filmu moc nevěřil a musí se uznat, že moje očekávání byli nulové. Nemusím ani americký Kruh nebo Nenávist takže důvodů proč se netěšit bylo víc. I přesto jsem byl celkem mile překvapen. Nejedná se o nic převratného, všechno na co v Oku narazíte už bylo tísíckrát viděno, ale není to tak špatné jak jsem všude četl. Horory musí mít pár bodů, které mě dokážou zaujmout, za 1) musí být strašidelné - a v tom má odemě Oko pár procent navíc. Některé scény jsou vážně strašidelné, pár lekaček se taky najde a je jen velká škoda, že ač je první polovina filmu vzkutku strašidelná a uznám, bál jsem se, tak druhá polovina všechno ztrácí, není se čeho bát a už vůbec to není tak dobré jako první polovina. za 2) když už né kvalitní herci tak aspon pěkný herci nebo spíš herečky, nevím ale Jessica Alba nikdy nebyla můj typ a ke všemu její herecké výkony jsou čím dál tím příšernější. Je až s údivem, že tady mě nevadila a i když předvedla spíš průměrný výkon (stejně jako třeba Hayden Christensen v Jumperovi se do této role Alba hodí spíš jen vzhledově), určitě se zlepšila třeba od Fantastické Čtyřky. a za 3) horor nesmí nudit - a tady je to taky na chválu jen v první polovině filmu. Když Alba objevuje to, že s jejími očima to není v pořádku, je to zajímavé, zábavné a prostě dokáže vás to udržet v pozornosti. když se v druhé polovině vydá hledat pravdu je to spíš nesmyslné a oproti první půlce to působí lehce směšným dojmem. Ani očekávaný závěr se tvůrci nerozhodli změnit a tak se jedná prakticky o přesnou kopii původního Oka. I přes skutečnost, že se jedná o horor na jedno podívaní jsem se nenudil. U Oka jsem strávil příjemnou hodinu a půl a po většinu času jsem se solidně bavil.

26. března 2008
plakát filmu
Jumper
Jumper
40 %

Jumper

Těšil jsem se. Jumper měl našlápnuto stát se novou sérií a nakonec to dopadlo takhle bídně. Podle výdělků to vypadá, že dvojka přeci jen vznikne, hlavně už prosím bez Douga Limana. Rovnou řeknu, že jsem mu ani před filmem nevěřil, ale dobrý režisér by takovýhle skvělý nápad nezazdil tak jak Liman. Nápad s teleportací je parádní, mohlo to působit cool, mohl to být konkurent Agenta bez minulosti a mohla to být další výdělačná série na kterou se lidi pohrnou do kin. Dopadlo to zoufale. Nejvíc bych za to vinil scénáristy, kteří vůbec nepochopily jakým krokem se mají dát. Ve filmu to vypadá tak, že nic nechápete, všechno je zmatené a jednotlivé scény na sebe vůbec nenavazujou. Při sledování jsem měl v Jumperovi pěkný guláš. Do toho přidáme velkou podobnost s Jasonem Bournem (Liman se nechává inspirovat a tak se třepe kamerou a stříhá snad víc než v Bournovi). V akčních scénách je tak takový bordel, že i Bournovi by se nad tím zamotala hlava. Ani jedna scéna není hodná zapamatování a to měl Liman tolik prostoru. K dobru mu přičtu výběr natáčecích lokací. Točilo se opravdu po celém světě, takže se hrdina s tváří Haydena Christensena pohybuje snad po každém významnějším koutku naší planety. Bohužel to je snad jediný velký klad proti kterýmu nemůžu říct ošklivého slova. Pochopitelně ani triky na tom nejsou tak špatně, teleportace působí hezky a u některých scén vás Jumper strhne na svojí stranu, ale děje se tak velmi vzácně. Žádnou akční scénu si déle jak týden nezapamatujete. Herci tomu taky moc nepřidávají, Christensen neví co to herectví znamená a tak se do role hodí spíš jen vzhledově, když však promluví tak jako herec rozhodně nepůsobí. Do dalších dílů bych se změnou nepočítal, Christensem není Damon, který po špatném až stupidním výkonu v jedničce Bourna dospěl pod vedením Paula Greengrasse ve hvězdu první kategorie. Samuel L. Jackson v poslední době už nemá tak vypečené role jako za dřívějších časů, takže jako úhlavní záporák působí velmi směšným dojmem a to ani nepočítám jeho bílé vlasy. Upozornění : Jacksonův poslední výraz do kamery je jediná zapamatovatelná scéna ve filmu. Rachel Bilson v roli Christensonovi lásky se do filmu vůbec nehodí, ke všemu tato romantická linie zcela ruší a je podstatě zbytečná a nezajímavá. Jediný kdo pobral trošku rozumu je Jamie Bell v roli dalšího skokana, který jako jediný z účastněných má přehled. Menší plus taky patří skladateli Johnu Powellovi. Jeho melodie se poslouchají víc než příjemně. Takže to shrnu : pěkné natáčecí lokace, triky, Jamie Bell a hudba jsou jediné věci, které by vás mohli zaujmout. Proti tomu stojí Limanova špatná režie, hodně nekvalitní scénář, povětšinou herci,střih a velká nepřehlednost. Jako začátek nové série je tohle naprosto nedostačující.

13. března 2008
plakát filmu
Mlha
The Mist
80 %

The Mist

Frank Darabont - jeden z nejúspěšnějších a nejlepších režiséru jaké kdy holywood měl. V roce 1994 přišel se svým debutem Vykoupení z věznice Shawshank a byl z toho hit jak se patří. Na žádného oscara v tu době nedosáhl (není se čemu divit, vybral mu je Forrest Gump) ale přesto se zapsal to srdcí diváků po celém světě. A to není všechno, jeho druhý film měl premiéru o 5 let později a byl z toho neméně velký hit, který nesl název Zelená míle. Jednalo se o úžasný film, kde Darabount ukázal, že Shawshank nebyla náhoda. Jako jediný režisér současnosti Darabont rozumí adaptacím světoznámého spisovatele Stephena Kinga. Když se sejdou u jednoho filmu tyto dva mistři pohromadě tak z toho automaticky nemůže vylézt průměrný film. Po dlouhém čekání a osmi letech se Frank Darabont vrátil a znovu si vzal na paškál Kingovu adaptaci. Překvapivě se nejedná o vězenské drama (hold Prison Break už veškeré nápady z vězení vybral) a tak se Darabont vrhl na čistokrevný horor. Upravil si děj podle sebe a konec povídky dokonce změnil a to nehorázně velkým způsobem. Začnu dějem, který spočívá v přežití v jednom supermarketu. Skupinka lidí uteče do obchodu před nebezpečnou mlhou (v které se skrývají jakékoliv příšery) a snaží se přežít. Toto sledujeme celé dvě hodiny a kupodivu to není vůbec nuda. Stísněný prostor dává najevo spoustu psychologie a proto se nejedná o nějaký krvavý horor (Darabont ukazuje příšery velmi decentně a prakticky ve velmi malé míře). Někdo by namítl, že pocit z neznáma mohl být ještě větší (první příšera na lidi zaútočí prakticky na začátku filmu), ale je to jen ku prospěchu věci. Začne panika a Darabont perfektně vystihl ono měnění se člověka na zrůdu v neznámé a nebezpečné situaci. Nakonec se tak víc bojíte lidí (náboženská fanatička je vážně odporná) než samotných příšer. Napětí stoupá a Darabont vykresluje charaktery zajímavým způsobem. K tomu mu pomáhají výteční herci, kterým věříte opravdu všechno, at už jde o hlavního hrdinu nebo již zmíněnou náboženskou fanatičku. Co však dostane jednoznačně každého je konec. Že Kingovi adaptace končí špatně je známá věc, ale Darabont to vzal po svém a vytvořil tak ohromný a drsný konec, že po skončení filmu jsem to skoro ani nerozdejchal. Sice je maličko očekávaný a někteří lidé ho už během filmu odhadnou, že ale bude mít Darabont takovou sílu tak udeřit na závěr jsem rozhodně nečekal. K tomu naprosto zdrcující hudba, která se rozjede až v naprostém závěru a vyjde vám jeden z nejlepších hororů posledních let. Darabont ukázal, že horory nemusí být automatické blbé a plné špatných herců. Ukázal naprosto inteligentní, chytrý a do poslední vteřiny napínavý horor. 80 % tak za přesvědčivé herce, napětí, hudbu, Darabontovu režii, a konec, který ze své hlavy jen tak nevyženete.

10. března 2008
plakát filmu
Poslední plavky
Poslední plavky
20 %

Poslední plavky

Poslední plavky - nová česká komedie od debutujícího režiséra s Petrem Čtvrníčkem. To nemohlo dopadnout dobře a řeknu vám dopadlo to ještě hůř než jsem si myslel. Rozum mě říkal at na takovýhle nesmysl nechodím do kina, bohužel se tak stalo a já jsem si na Poslední plavky zašel. Říkal jsem si, že když už nic tak se aspoň dobře pobavím (Čtvrtníčkův humor mám rád a jako jeden z mála českých herců má nadhled). Pokuď Čtvrtníčka máte rádi, film vám přijde jako průměrný, pokud ho rádi nemáte tak rovnou budete mluvit o jednom z nejhorších zážitků minulého roku. Debutant Michal Krajnák si asi myslel, že pokud sežene české známé herce a vytvoří naprosto debilní příběh tak bude slavit úspěchy. Ne, neslaví, rozhodně neslaví. Začnu dějem, který vůbec neexistuje. Je zde zápletka s monstrsumcem Lojzou, ale spíš sledujeme scénky naházené nesmyslně na sebe bez jakéhokoliv nápadu. Kdyby to bylo aspoň zábavné tak si nestěžuju, ale za celý film jsem se pouze pousmál tak třikrát a to je na film se Čtvrtníčkem hodně málo. Celkově je děj tak pitomý, že větší hovadinu jsem už dlouho neviděl. Herci se snaží vše zachránit, ale co k tomu když buď neskutečně přehrávají (Lábus) nebo jsou neskutečně nezábavný a jsou ve filmu jak páté kolo u vozu (Polášek). Čtvrtníček by se měl radši vrátit do televize, protože hlavní role mu moc nesvědčí a dokonce není vůbec zábavný. Za to však může režisér Krajnák, který zcela selhává. Buď nám neustále cpe hluchá místa (přišlo to jenom mě, nebo se ve filmu docela málo mluví) nebo takové ty záběry z výšky, které stejně nejsou vůbec působivé. Vše je děsně pomalý, film vůbec neutíká a pár solidních nápadů to rozhodně nezachráni. Výslední dojem aspoň zachranuje asi posledních 15 minut filmu, kde se to aspoň trošičku rozjede a je fakt, že tady jsem se nenudil a docela i bavil. Tím však veškerá chvála končí. Poslední plavky jsou jedním z nejhorších filmů minulého roku a pokud se jedná o české filmy, nic horšího jsem minulý rok neviděl (nepočítám ještě příšernější ROMing). Michal Krajnák nenatočil zábavnou letní komedii, ale něco tak blbého, že to ještě teď rozdýchávám. 20 % dávám pouze proto, že Čtvrtníčka mám prostě rád a pár posledních minut filmu není tak blbých jak ten zbytek.

9. března 2008
plakát filmu
30 dní dlouhá noc
30 Days of Night
30 %

30 dní dlouhá noc

Párkrát za rok se objeví takový filmy, který všichni chválí. Recenzenti, diváci a občas i já přidám nějakou chválu. 30 dní dlouhá noc je jinačí případ, chválí ho všichni až na pár jedinců a mě. Režisér David Slade vlastně neví čím chce být. V jednu chvíli buduje atmosféru na maximum, v další chvíli dá do ruky Joshe Hartnetta sekeru a vytváří velmi brutální obrázky. Slade měl však štěstí, že měl hodně slibný námět. Copak upíři útočící na nějaké město to už tu bylo tísíckrát, když se ale spojí dobrý režisér a všechno se skloubí dohromady musí vyjít povedený film. Tím 30 dní dlouhá noc rozhodně není. V první půlhodině poznáváme celé město za Aljaškou. Budování atmosféry z neznáma je podařené a to i přes skutečnost, že pár pasáží je moc zdlouhavých a některé jsou zase moc nudné. Po zatmění slunce však přijde zlom. To co se Sladeovi dařilo v první polovině dobře skloubit (mluvím o atmosféře) je v tuto chvíli pryč. Upíři se vrhnou na město a zabíjí koho jde zabít. To v příliš akční pasáží s naprosto nepochopující třepavou kamerou. Třepavá kamera je in tak proč ju nepoužít, ale co je moc to je příliš. Kdyby se aspoň pokračovalo v akci, avšak to ne. Děj se skoro zastaví a přešlapuje na místě. Skupinka lidí se schovává a vymýšlí jak přežít. A ptáte se mě co si o tom myslím? Je to jednoduše nuda. Dali se z toho udělat krvavá jatka nebo slušný psychologický film, Slade však toto kombinuje dohromady a vůbec se mu to nedaří. Ani herci nedostanou film aspoň k průměru. Hartnett je vyloženě prkený, ale on za to jednoduše nemůže. Má totiž strašně špatně napsanou postavu a že s ním budete sympatizovat to rozhodně nečekejte (doba Pearl Harboru a Black Hack Down je definitivně pryč). Dále se sem ze známějších rolí dostal čím dál tím populárnější Ben Foster. Nadání má velké a na koni v 3:10 : vlak do Yumy mu to dost jde (je tam lepší než všichni ostatní), tady ale nedostane moc prostoru takže bohužel smůla pro něj. Škoda, nějaké scény jsou totiž podařené. Občas sem si řekl, že to vlastně není zas až tak špatné a občas jsem se překvapivě dobře bavil (scéna se zapalováním města je snad nejlepší scéna z filmu, navíc plus odemě dostává i celkem dobrá hudba). David Slade vytvořil film, který je i přesto strašně nezáživný. Několikrát jsem se díval na hodinky, většinou jsem se nudil a občas docela bavil. To je film 30 dní dlouhá noc. Toto je prostě velmi podprůměrný horor na který si za rok ani nevzpomenete.

7. března 2008

John rambo

Konečně jsme se dočkali. Po několika letech se na vrchol znovu dostává Sylvester Stallone. V minulém roce úspěšně oživil boxera Rockyho a tento rok k nám právě přichází sám John Rambo. Přiznám se, v životě jsem neviděl ani jeden ze tří dílů Ramba. K této postavě tak nemám žádný vztah, jenže Rockyho jsem taky dřív vůbec neviděl a právě šestý a poslední díl mě doslova vytřel zrak. Těšit se na oživení Stalloneho druhé postavy tak bylo oprávněné. Po výborných a hlavně krvavých trailerech kde Stallone dokazoval, že se nehodlá s ničím párat přišel samotný film. A řeknu vám, Stallonemu se návrat Ramba povedl snad ještě víc než Rockyho. Děj je jednoduchý jak facka, John Rambo žije někde v Thajsku a když ho skupina lidí požádá, aby je převezl přes řeku do válečné oblasti, tak i přesto, že Rambo zpočátku nechce tak nakonec kývne. I když ho zmíněná skupinka lidí považuju jen za řidiče, nakonec Rambo ukáže, že má ještě dostatek sil na rozdávanou. Děj tak zpočívá v tom, přejdu z místa A na místo B a takhle pořád dokola. Ale vadí to někomu, přeci nejsme v nějakým dramatu, kde je mít dobrý scénář zapotřebí. Nový Rambo je prostě akční vyvraždovačka, u které když přistoupíte na její hru tak vás vcela vcucne do děje. Většinu času se střílí, běhá po lese a zase střílí nebo občas i něco vybuchuje. Stallone natočil akční řežbu, která prostě nemá obdoby. Už v počáteční scéně ukáže, že chce ukázat co nejrealističtější pohled na věc. Při akčních scénách tak upadají hlavy, končetiny, rvou se střeva a pořád dokola. Nový Rambo je tak naprosto krvavou cestou, která nenudí a pokud jste silnější povahy určitě si film užijete. Slabší povahy by nemuseli film přeci jen zvládnout. A to je mě na Stallonemu sympatické. V době kdy se s krví většinou ve filmech šetří a točí se akčnáky jen aby malé děti neviděli žádnou krev je tohle prostě zázrak. Co se dál musí pochválit je samotný Stallone jako herec. Už v Rockym se mě zamlouval, v Rambovi doslova splynul s postavou. I když postava Johna Ramba toho moc ve filmu nenamluví je to zajímavá postava a případnému dalšímu dílu bych se nebránil. Ostatní herci jsou povětšinu času průměrný, poznáte možná tak Julii Benz ze seriálu Dexter nebo Matthewa Marsdena třeba s druhé Anakondy (mimochodem můj hodně oblíbenej herec a ani nevím proč). Ke všemu nový Rambo trvá něco málo přes hodinku a čtvrt takže o nudě rozhodně nemůže být řeč. Na závěr dodám, že příznivci předchozích dílů musí toto vidět, budou nadmíru spokojeni. Dále film doporučuju lidem, kteří mají rádi akční filmy a ještě lidem, kteří se myslí, že krev se s plátna kin zcela vytratila.

23. února 2008
plakát filmu
Soukromá válka pana Wilsona
Charlie Wilson's War
70 %

Charlie Wilsons War

Další nudný politický film? ale houby, tohle není drama, toto není film na styl nudných politických filmů, který stejně nikoho moc nebaví a povětšinou jen a jen nudí. Jedná se překvapivě o komedii. Dlouholetý režisér Mike Nichols si vzal opravdu těžkou látku a i když ho mám velmi rád (kdo neviděl jeho předchozí film Na dotek přišel o hodně) moc jsem mu nevěřil. Ano, kdo má tolik známých tváří nemůže natočit uplně špatnej film. Kdo má příběh založený na skutečných údalostech tak to většinou taky nedopadá špatně. Nichols měl v tomto filmu namále. Než se film utopí v nudě jako zázrakem do filmu někdo vstopí. nevíte o čem mluvím? vysvětlím, první půlhodinka je vyloženě nudná. Měl jsem sto chutí film vypnout, ale nikdy to nedělám tak jsem myslel, že to přečkám. A navíc mě neustále u filmu držel Tom Hanks, jehož herecký kvality snad ani nemusím zmiňovat. Dokáže opravdu zahrát všechno a i přesto, že v poslední době trošku upadá je naprosto excelentní. A o jaké záchraně jsem to mluvil? přeci o Philipu Seymouru Hoffmanovi, který kdyby se na scéně neobjevil film by mě moc nezaujal. Hoffman po famózním záporákovi s třetí mise agenta Hunta tady předvádí výkon, který vás doslova nadchne. Jeho postava je zcela k sežrání a já jsem se nemohl dočkat kdy se v nějaké scéně objeví. Tím posledním do party je Julia Roberts, která předvádí, že ač v plavkách jí to ještě celkem sekne tak v tomto filmu je spíše nadbytečná. Kdyby tam její postava nebyla vůbec by mě to nevadilo, škoda, mohlo to být bez ní ještě lepší. Asi se ptáte jak je na tom ta zábavná stránka filmu, již kvůli zmíněným hercům se jedná o inteligentní a většinou velmi vtipný film, který dokáže rozesmát, ale ke konci i dojmout. Jak je psáno předemnou autentické záběry už jsou jen takové třešničky na jinak skvělém dortu. Sice režiséru Nicholsovi nesmekám (myslím si, že nějaký rezervy stále ještě má), s danou látkou si poradil velmi dobře. Jedná se o odpočinkový film, u kterého se dobře zabavíte a dostanete velmi slušnou porci vtipných a sarkastických hlášek, které vás vážně rozesmějou.To, že se mě Na dotek líbilo přeci jen o fous víc už je jen drobný detail. Konečné hodnocení se tak pohybuje něco mezi 70-80 %. Přeci jen to šlo udělat ještě o fous lepší a proto dávám jinak výborných 70 %.

15. února 2008
plakát filmu
Beowulf
Beowulf
60 %

Beowulf

Robert Zemeckis - jeden z nejznámějších a nejlepších režisérů jaký vůbec jsou. Hvězdné roky má už Zemeckis za sebou, ale pořád tvoří zajímavé filmy. Beowulf není vyjímkou. Stejně jako předchozí dva Zemeckisovi filmy Trosečník a Polární expres neudělá Beowulf nějakou velkou díru do světa. Jsou to nadprůměrné filmy, ale bohužel nic víc. Zázrak Forrest Gumpa se neopakuje, ale i tak Zemeckis vyloženě nezklamal. Beowulf je jak už bylo mnohokrát řečeno natočený metodou performance capture stejně jako Polární Expres. Jestli si Zemeckis vybral dobře nechám na vás. Někomu se tato technologie líbí, někdo ju zavrhuje a říká, že by Zemeckis určitě udělal líp kdyby Beowulfa natočil normálně. Popravdě, mě zde daná technologie nevadila a pár scén si myslím, že by v normálně hraném filmu nevypadali tak úchvatně. Musí se však uznat, že občas film působí uměle a nejvíc se to podepsalo na hercích, protože někdy vypadají jako figurky a ne jako lidi. Co se ale Zemeckisovi povedlo maximálně jsou akční scény. Začátek s vodníma příšerama je jen takový malý předkrm, boj s démonem Grendalem je co se týče vizuálního provedení velmi pěkný avšak největší zážitek je jednoznačně konec filmu. Víc jak 10 minut boje s drakem je naprosto úžasných a je jen škoda, že ač jsou akční scény povedené, není jich mnoho. Kdyby se Zemeckisovi povedl celý film tak jak posledních 10 minut hovořil bych zde o filmu roku. Pochválit musím i herce, Ray Winstone v roli Beowulfa je parádní a i pár známých herců jako Anthony Hopkins nebo Angelina Jolie nedělají filmu ostudu. Na scénáři se podíleli snad ti nejlepší lidé jaký mohli, i tak mě přišlo, že Gaiman a Avery neudělali nějak báječnej scénář a že s legendy o Beowulfovi mohli vytáhnout víc. Stejný pocit mám i u skladatele Alana Silvestriho, který (i přesto, že jeho hudbu zde každý chválí) mě moc nezaujal a není zde ani jedna melodie, kterou bych chtěl slyšet někdy víckrát. Beowulf je tak strašně nevyzpytatelný. Na jednu stranu jsou zde originální nápady, skvělé akční scény a Ray Winstone, na druhou stranu zvolená technologie má ještě pořád spostu chyb. Beowulf měl potenciál a ten Zemeckis celkem pohřbil. I když je Beowulf dobrá zábava a po konci filmu jsem měl z Beowulfa dobrý pocit, za týden po tom co jsem ho viděl jsem si na něj ani nevzpoměl. Víckrát to vidět nepotřebuju. Hodnocení se pohybuje něco mezi 60 až 70 %. Já nakonec volím po chvilce přemýšlení 60 %.

9. února 2008
plakát filmu
Gympl
Gympl
70 %

Gympl

Rovnou napíšu, že český filmy považuju v posledních letech za čím dál tím horší a horší a už se dlouho nestalo, aby se mi nějaký český film líbil. Jistě, v roce 2007 možná potěšili Vratný láhve, avšak že by mě to až tak zaujalo to se říct nedá. Co se však stalo u Gymplu se v českých filmech moc nevidí. Gympl mě bavil a na český poměry se jedná o něco neskutečného. Nečekal jsem od něj moc a o to je větší moje překvapení. Na český filmy se jedná o skutečně parádní film a i když v celkovém hodnocení možná trošku nadhodnocuju, jednou to nebude na škodu, když český film podpořím. Režisér Tomáš Vorel si vybral aktuální téma a to jsou graffiti, školu a vztahy mezi rodiči a jejich dětmi. Pravdou je, že tady je malá nepatrná chyba. Vorel se v jednu chvíli snaží udělat cool scénu, v druhé nás snaží poučovat a v další film ubýhá do žánru dramatu. Jak kdyby Vorel nevěděl co chce přesně natočit. Gymplu navíc chybí jakýkoliv scénář a prostě jen sledujeme pár scének naházených na sebe. To asi jsou jediné zápory jinak skvělého filmu. Tím prvním kladným bodem jsou herci - Jirka Mádl (moc ho nemusím) se do tohodle filmu hodí a roli mu věříte (až teda na to, když musí hrát, že je opilej - to je scéna, která hraničí z trapností takovýho Kameňáku a to už je co říct), dále Tomáš Vorel mladší se snaží a i když mu to nejde tolik přeci jen má u mě kladný body (špatný herec to dozajista není). Tím největším sympaťákem je však Tomáš Matanoha, který zazáří v každý scéně v který se objeví a podle mě jde o jeho doposud nejlepší výkon ve své kariéře. Dále tu sekundují samý známý český herci a povětšinu nic nekazí, takže fajn. Co se dál musí pochválit je to, že až na scénu kdy se Mádl opije není film vůbec trapnej a tohle se Vorlovi povedlo. Hudba je pro fanoušky hiphopu a to, že do hiphopu vůbec ale opravdu vůbec nedělám mě hudba celkem vzala a opatřit si soundtrack je takřka povinností. Někoho může přeci jen šokovat, že film nemá konec. Prakticky nic se nevyřeší, nezjistíme co se stalo se všemi postavami ve filmu a tak nějak Gympl skončí, že prostě skončí. Mě se tento konec zamlouval a právě asi tak poslední minutu považuju za snad nejlepší část ve filmu. Co jinak říci : asi jen zopakovat, že na Gympl se vyplatí jít do kina a když né to tak aspoň si ho pořídit až vyjde na dvd. Po otřesných českých filmech jsem si myslel, že tohle nikdy neřeknu, jenže Gympl se vážně povedl a velmi mile mě potěšil.

6. února 2008
plakát filmu
Zlatý kompas
The Golden Compass
50 %

Zlatý kompas

Další epická fantasy, kdo by se netěšil. Po Pánovi prstenů, který dal tomuto žánru základy začli čím dál tím víc vznikat fantasy příběhy podle knížních předloh. Mám fantasy rád, ale většinou se na nás hrnou samé kopírovačky již zmíněného Pána prstenů. Nikdo zatím nevymyslel něco jiného, nového co by Pána prstenů poslalo do kolen. Tohle si asi řekne většina lidí, ale můj názor na Pána prstenů je jasný (nesnáším tuto trilogii) takže i přesto, že další jiné fantasy byli víceméně průměrné (Eragon), někdy i podprůměrné (Letopisy Narnie) dalo se najít i skvělé fantasy (Hvězdný prach). Mezi, která fantasy patří dlouho očekávaný Zlatý kompas je jasné už z hodnocení. Jedná se o naprosto obyčejnou a průměrnou fantasy, která díru do světa určitě neudělá. Ale hezky od začátku : příběh se točí okolo Lyry (prakticky neznámá a skrz na skrz průměrná Dagota Blue Richards), které se jednoho dne podaří získat zlatý kompas a jejím hlavním úkolem je zastavit zlo, které se šíří jejím světem. Jisté je to, že v knížce musel příběh působit napínavě, ale na plátně působí naprosto uhlazeně. Chris Weitz nejspíš zapoměl na to, že pořádný příběh je u fantasy to hlavní. Do filmu se mu však podařilo získat samá zvučná jména, ať už to je Daniel (Bond) Craig, Eva (bondgirl) Green nebo třeba Nicole Kidman. I přes skutečnost, že co jméno to hvězda jsou jejich postavy vůbec nevyužity a je jím necháno strašně málo prostoru, takže se ve filmu každej ohřeje asi tak 10 minut. Po traileru asi každej čekal něco jinýho než ukecanou fantasy, kde se film pořádně rozjede až ke konci. Jsou tu medvědi, všemi milovaní medvědi, kteří všichni chválí a kvůli nim stojí zato jít na film do kina : ani náhodou. Bitka dvou medvědů trvá něco málo přes minutu a není moc o co stát. To mě přivádí i k trikům, které i přesto, že dokážou příjemně překvapit jsou strašně kolísavé a přes takový rozpočet jsem od nich přeci jen čekal něco víc. Navíc finální bitva je z triků jednoznačně nejslabší. Odehrává se v noci (tady už se trikaři na nedostatek peněz jako například u AVP 2 vymluvit nemůžou) a vše je nepřehledné. Sejdou se v ní sice všechny bytosti z celého filmu ale toto bylo i přes příjemnou hudbu pro mě utrpení. Chápu veškerou kritiku na tento film, chápu i nízké hodnocení, které tady je. Proč tedy hodnotím 50% ? Bavil jsem se a přiznám se ani jednou jsem se nedíval na čas kdy už bude konec. Zlatý kompas příjemně uteče a i přes to, že se nejedná o nic zázračného není to tak úplně špatné. A že to končí na pokračování? Aspoň se ty komu se to líbilo mají na co těšit (prakticky tam patřím i já). Hlavní je to, že kompas moc nevydělal, takže je zatím nejisté jestli bude další díl. Každopádně já bych zkoukl další díl rád a přiznám se : byl bych rád, aby druhý díl vznikl.

3. února 2008
plakát filmu
Vetřelci vs. Predátor 2
AVPR: Aliens vs Predator - Requiem
30 %

Aliens vs. Predátor 2

Asi před měsícem vtrhli dvě největší zrůdy na filmová plátna a já jsem měl možnost včera tento film vidět. Po jedničce, která byla silně průměrná a v některých částech i podprůměrná se dalo očekávat, že by dvojka mohla být lepší a že by už konečně někdo mohl pochopit, že násilí, krev a ostatní podobné věci k těmto dvoum monstrům prostě patří. V jedničce nic takového vůbec nebylo a když se na dvojku vrhli bratři Strauseové a slibovali ERkovou přístupnost, takže všechno hezky od 18 let a ke všemu navnadili trailerem, kde se krví a všeobecně násilím nešetřilo, tak většina lidí se připravovali na krvavý nářez roku. A i přesto, že k těmto monstrům nechovám vůbec žádný vztah (přiznám se, že jsem neviděl snad ani jeden díl Vetřelce ani Predátora) tak i přes to jsem zklamán. A nedovedu si představit jak může být zklamán fanoušek. To, že Strausové nebudou mít moc talentu, když před tím točili jen videoklipy bylo jasný, ale že to až takhle poserou to jsem nečekal ani já. Děj filmu začíná přesně tam kde končila jednička, takže zrozením vetřelce z těla predátora. Tato vesmírná loď však ztroskotá na zemi a tak se jediný predátor vydá vetřelce, které na zemi ztroskotali zabít. Dále jsou tu taky lidi, takže sledujeme několik příběhových linií a už tady Strausové dokazujou co jim zatraceně nejde : film má několik linií, které neustále skáčou nesmyslně z místa na místo, jednotlivé scénky na sebe ani nenavazujou a vše je strašně zmatené. Toto by až tak nevadilo kdyby jednotlivé položky byli aspoň nadprůměrné jenže ono ani tady to není žádná sláva, je to spíše katastrofa. Herci jsou jak z třetí cenový a jsou to klasický zelenáči, kteří neuvažují, přemejšlí jak malý děcka a jednají ještě hůř. K tomu se jim do úst připsali nehorázně hloupé dialogy, kde ze sebe herci-neherci musí říkat takové nesmysli. Strausové jsou ale i natolik neschopní, že to co mělo tento film aspoň zachránit tak to vyloženě pohřbívá a to je akce. Kdo si stěžoval na nepřehledné bitky v Transformers (tam patřím i já) tak tady bude nadávat mnohem víc. Asi nebylo moc peněz, takže prakticky celý film se odehrává za deště a ke všemu ještě v noci. Bitky vetřelců a predátora tak jsou nepřehledné a neuvidíte vůbec nic, po většinu času ani nevíte jestli proti sobě bojujou lidé a vetřelci nebo jestli predátor a vetřelci. A ptáte se co napětí a atmosféra. Ta tu vůbec neexistuje, žádné lekačky, žádný strach, žádné panikaření kdo umře (hlavní hrdinové vám budou ukradení) a pořád jen a jen tma. Abych to tak celkově zhodnotil tak AVP 2 je nehorázná hloupost s otřesnými herci, otřesnou akcí a žádnou atmosférou či pocitem strachu. Dvojka dopadlo ještě hůř než první díl (v tom aspoň byli fajn triky a některé akční scény byli celkem v pohodě). Do kina bych to nedoporučoval nikomu a nebýt dvou známých filmových legend šel by film podle mě rovnou do půjčoven. Proto je hodnocení takové jaké je. Nebýt vetřelců a predátora tak jdu na nulu. Takhle se to přeci jen na těch 30 % dostalo, ale opravdu jen s odřenýma ušima.

2. února 2008