krystal

anna pokolikáté

staré Rusko jako velké téma zřejmě podnítilo režiséra k většímu experimentu, ale snaha o výraznější invenci /v rámci jeho dosavadní tvorby/, ubrala na autenticitě postav, z hrdinů jsou tu také divadelní kulisy bez hlubších struktur, emoce příliš efektní, žádné podprahové děje, vše stylově megavýslovné až si občas divák přijde coby děcko u naučného snímku a hlavní hrdinka působí tak spíš než-li charismatická žena zahnaná do kouta hlubokými morálními a emočními rozpory, jako roztěkaná puberťačka jedoucí v lehčích drogách, tvůrci pro samou estetiku, gesta a strhující výrazové kadence, zapoměli přibrat hlavní postavy mezi nimiž se ještě může něco odehrávat

výzva

film nabízí pro každého evidentně dost specifický výklad, pro mne je to pokus o překonání klišovitého efektu katastrofických filmů významným naznačováním, že větší katastrofa se nachází rozhodně někde jinde, než při srážce dvou planet z níž jedna je bohužel zrovna naše země, v ději je evidentní pokus o kritiku elitní společnosti, kritiku snobství, kritiku egoismu, kritiku klišé jako takového, kritiku sociálních stereotypů ..celek se ale režisérovi tentokrát trochu rozpadl, přílišným tlačením na stylizační pilu, celkové vyznění či poselství je trochu rozpačité, nebere dech ale motá hlavu, kde tedy hledat odpověď či smíření, u paranormálních aktivit depresivních jedinců? to oni jsou tedy tím spojovacím bodem? požadavek na smysluplnost kvalitního uměleckého díla, snad není nikdy příliš svazující.. uzavřela bych to dojmem z konce, který může a nemusí být dvojsmyslný, protože Trier je i přesto stále nadprůměrně geniální režisér, u konce posledního záběru mne napadlo jednoduché poselství lidstvu v té souvislosti s 2012 Tak co? Tak nakonec nic.

moc nerozumím

film působí poněkud kontroverzně, je v něm několik silnějších záběrů a okamžiků v souvislosti s tzv. "opravdovým životem v
Indii" které nalákají, ale víceméně na mne působí jako sled emocionálně vyděračských epizod, rádoby ze života třetího světa, paradoxně je film podle mne stejně hodnotově laciný jako povaha milionářských televizních soutěží, tedy jedná se pouze o dojemnou reality show pro americky smýšlející publikum, celé je to dětinsky naivní stejně jako převládající výraz hlavního hrdiny, jak děj, tak psychologie postav, dovedu si představit , že takovouto kvalitou a scénářem, oplývá většina bollywoodských filmů, pohádky je jistě dobré natáčet, ale i ony by podle mne měly být zpracované tak, aby se jim dalo na nějakém základě uvěřit, co uznávám je, že od toho příběhu člověk v průběhu asi přesto přeze všechno neodejde a je napnutý a zvědavý jak film skončí, konec je však bohužel úplné fiasko

+ -

K dalšímu filmu jsem měla dost předsudky. Kniha je celkem dobrá, ale příběh obecně prostě příliš moc limonádový. Navíc filmová adaptace z roku 96 je výborná obsazením, herckými výkony i dějovou dynamikou a nechat to takhle by prostě stačilo, větší emoce či ambice už se z tohoto románu patrně nedají vyždímat. Další pokus si pak koleduje o fiasko. Tady je to rozvleklejší, herečka v hlavní roli mne hrozně deptala už v Burtonovské Alence, tady se nakonec docela dobře předvedla, i když typově se na roli opět /stejně jako na Alenku/ nějak nehodí. Když to porovnávám s filmem z roku 96 nakonec je tohle filmové dílo téměř stejně dobré, něčím je lepší něčím horší, ve výsledku stejné. Atmosféru a výpravu tu shlédnout stojí za to, je poměrně nevšední a dobře odvedená. No a hudba určitě hodně nadprůměrná.

srdcovka

Zajímavé dílo. Celé zpracování působí na první pohled jednoduše - obyčejný historický film s téměř klasickým romantickým příběhem, ale současně je film podmanivý, patrně zejména detailním propracovaním. Autor si hraje se základní symbolikou mistrným způsobem v různých souvislostech. Postavy jsou velice dobře vykreslené a provázané. Herecké výkony výborné. Dialogy jednoduché, ale geniální. Ústřední téma zahrada je zde podáno naprosto bezkonkurenčně ve všech myslitelných souvislostech. Zakomponování psychologických, filozofických a dobově romantických prvků se zde povedlo sladit v téměř dokonalý celek. Přes nezbytné používání romantických klišé nic nepůsobí příliš neživotně, kýčovitě ani prvoplánově. Souvislosti se zajímavě spojují v nevšední celky. Filmu tak nijak neškodí ani celkem předvídalné dějové události ani očekávatelný závěr. Jeden z nejpovedenějších filmů v historickém žánru. Jednoduchý, detailně propracovaný, výstižný, uvěřitelný, zábavný. Výborná hudba Gorana Bregoviče.

jakjinak

Vizuální stránka je tu místy.. no určitě slušná. Přesto ze samotného traileru nebo plakátu je zážitek možná mnohem ucelenější a dramatičtější, než z celého filmu, který je sám o sobě jen daleko delším sledem daleko více melancholičtějších scén namíchaných snad ze všech slavných historickýchfilmů na pohádkové téma poslední doby. Zároveň film na mne působí snahou režiséra cokoli dějově nepřehnat, až tak trochu není o ničem. Nebo o ničem jiném než základním příběhu, který je obecně známý. Ale dá se tam nakonec najít i jakýsi nevtíravý kontext a drobné propracované souvislosti či gesta, která tomuto filmu jako celku dávají přeci jenom specifičtější výraz. Pokud srovnávám s českými filmovými pohádkami natočenými v posledních letech, je tenhle film nakonec krásný.

***

Film je sledem téměř básnických obrazů úměrně mísených s drsnou gruzínskou realitou, výborně provázaných s dějem. Hudba je nádherně zpracovaná a zakomponovaná. Výprava geniální. Z hlediska poetiky děje i obrazu , pro mne naprosto bezkonkurenční dílo. Piere Richard tam jako jedna z postav místy malinko skřípe, ale jako celek film působí absolutně vehementně. Přestože jsou zde filmové obrazy samy o sobě velice stylizované, jsou podané naprosto autenticky. Použitý Humor je skutečně černočerný a poetické sekvence fascinující a nepřekonatelné. Dokonalá marnivá esence života a smrti. Mazec.

film

výborný příběh, špičkové herecké výkony, zvládnutá psychologie postav, dramatické zápletky a nečekané dějové zvraty, málojaký film na tohle téma jde až takhle hluboko na dno, vztahová katarze z mnoha stran,

velmi dobré

film je docela překvapení, v souvislosti s tématem již bylo natočeno jistě mnoho příšerných kýčů a odpudivých patetických limonád, tohle se s tím samým vyrovnává výborně, devizou je jistě i nechronologické řazení děje, kdy se tak celý příběh divák dozvídá různě náhle a poměrně nečekaně, dále obsazení,.. herci jsou zde víc obyčejní "nereklamní" lidé, vše se odehrává celkem přirozeně a dojemně, dílo působí jako kvalitní nezávislý film,.. přestože se tu patrně nejedná o nějakou artovou produkci.., psychologie postav je příjemná a přestože "všechno dobře dopadne" nevyzní to celé nakonec úplně jako nějaká romantická křeč, příjemné překvapení

teda nic

mně tohle zklamalo, na rozdíl od dílu od Burtona, a ještě nějakého předchozího Bm, už nevím kdo to natočil, kde město je pohádkové a atmosféra prostě neodolatelná tajuplná, taková ta zemanovská, podmanivá, ne úplně vyřčená, a zároveň komiksová. Tohleto je jednoduchý ohavný komerční psycho, uznávám, že je v celém sdělení díla něco hrůzného, ale nejsem si jistá, že to sem ještě patří. je to už celé za hranicí pohádky na kterou jsem prostě u Batmana nastavená, nějak mi to režijně, herecky i výpravně už přepadlo do lacinýho béčkovýho hororu, atmosféra a výprava tu má na sobě jenom tu patinu vykleštěnosti počítačových her, o hercích nemluvě, jsou tak černobílý a odlidštěný, až to není normální ani na pohádku, jedním slovem .. nevkusný

jo

viděla jsem jenom jedničku a teď tohle,.. ne dvojku jsem asi také někdy viděla , ale vůbec si to nepamatuju, trojka je ale zase dobrá, ..na to jak je všechno v tomhle směšně jednoduchý a prvoplánový s naprosto neodstranitelným paranoidním Arnoldem v čele, mne to už od začátku zajímalo jaký bude konec, což se mi u podobně ražených filmů většinou nestává, nechápu jak u takovéhoto monotematu udržím pozornost, ale je to něčím zajímavý, nebyly tam zbytečný záběry /a to přestože vlastně všechny byly zbytečný../ a ..docela zážitek, dobře zahraný, možná i lepší než jednička, vážně

kniha je lepší

kniha mne velice zaujala .. je výborná.. asi tak jako Urbanova Michaela.. a čekala jsem podobný zážitek, ale nějak to filmově zde není dobře uchopeno , vypadávají souvislosti, po výrazové a výpravné stránce snad, ale souvislost děje je příliš roztříštěná, obsah je přestylyzovaný a nevypovídající příběh tak jako kniha, literární předloha je ovšem natolik specifická že pro jakéhokoli režiséra je to příliš velká výzva, mám dojem že Jireš zde příliš zapadá do své obraznosti a zapomíná na diváka, který potřebuje vést dějem, i při znalosti knihy se prostě divák ve filmu naprosto dějově ztrácí, jedná se nakonec o sérii zajímavých výpravných scén, bez zařazení či uchopení jejich dramatičtější souvislosti

hm

Pokud jsme žena a dopředu si ujasníme na co se to chystáme podívat /komerční pohádka/ a pokud jsme zapadlí v detailech kontextu předchozích souvislostí děje, /kdo co jak s kým a přesně proč/ podle mne tohle filmové dílo nemá chybu. Obrovskou devizou je tu stále vybraná dvojice, která mi svým hereckým ztvárněním svých rolí bere dech, nejsem si jistá jestli se dá tu ještě dá hovořit o hraní tedy ve smyslu předstírání čehosi. Rovněž vizuální stránka, tedy celá výprava a designové pojetí na mne dost působí ..domy, auta, les, louky, jablka, prsteny vše je jak má být. Mýtus tu pro mne ožívá sice v přehnané , ale stále v absolutní verzi. Přeslazená romance se docela autenticky mísí s hororem. Tobogán z hlediska emocí a mozek si odpočine. Polanský asi musí zvracet, jak mu tu zas zprznili jeho dokonale promyšlenou verzi početí démona, ale navzdory žánru, věku cílové skupiny diváků, původu filmu, příšerným plakátům, knihám i nekonečnému bulváru, je tohle v rámci vnitřního rozpoložení jakoby i můj příběh.

no jo

Viděla jsem dost alternativních filmů /od Rumunska zpátky přes Gruzii do Španělska třeba až na Island/. Většinou s ambicemi na intelektuální veledíla, za jejichž shlédnutí není třeba se předem stydět, lze se však čas od času upřímnému pocitu hanby oddávat po jejich shlédnutí. Tady to působí opačně. Zřejmě nelze paušálně odsuzovat na první pohled obludná komerční díla, která jsou svým zařazením, obecenstvem, obsazením, obsahem /i plakátem/ pro diváka s IQ už o něco málo vyšším, než má sklenice vody, předem ztracená. Zajímavé tady je skutečně srovnání s filmovým zpracováním většiny dílů Harryho Pottera, kde výborná literární předloha /čím dál tím zoufaleji/ neúnosně trpí pod hereckým a režijním výkonem ve filmových verzích. U tohoto díla neznám a patrně nikdy nechci znát knižní předlohu. Přestože děj tu prakticky neexistuje /nebo je sám o sobě směšný/, film nějak působí. Ústředním postavám lze téměř všechno věřit. Poněkud překvapivě to někdy stačí, aby byl film zajímavý. Opět se tu potvrzuje, že velké dílo lze dobře odehrát i pouze na základě dobře zahraných emocí zasazených do vhodně zvoleného předobrazu. Veškerý důležitý obsah si divák dosadí sám. Opět jeden z filmů o obsahu diváka /nebo přesněji divačky/. Názory diváka bych tu pro jistotu úplně vynechala.

proč ne

Naštěstí jsem film nedávno zahlédla už v jeho průběhu někde na kabelovce a zaujaly mne nádherně propracovné kulisy - jinak by mne nejspíš nikdo nedonutil podívat se se na dílo, které předem avízuje slovo americký ve spojení s ještě zlověstnějším pojmem jako je muzikál. Na filmu /režisérovi/ teď musím ocenit, že všechny absolutní kýče, s kterými děj pracuje, zde dokázal použít jako svébytnou /dostatečně opodstatněnou/ kulisu pro celkem neobvykle působivý příběh. S pomocí poměrně dobrých textů, výpravy, stylizace a nadprůměrných hereckých výkonů se dokázal dostat nad rámec předem očekávané laciné lovestory a místy se zakousnout poměrně hluboko do duše vnímavějšího diváka obdařeného tímto poněkud kontroverzním vybavením. S Moulin Rougue bych tohle nesrovnávala, tam je podle mne záměr položen do úplně jiné roviny a parodizující motto v něm vyskakuje účelově z každého hereckého gesta i ze samotného příběhu /tedy nejen ze zvýrazněné kulisovosti prostředí/. Tady se mi naopak zdá, že děj není prvoplánově vystavěn jako jakási milostná groteska, ale pouze kulisy v nichž se odehrává, jsou záměrně divadelně přesymbolizované tak, aby zdůraznily pohádkovou iluzornost scény a podaly příběh v záměrně stylizované nereálnosti, která zde díky tomu skutečně zvýrazňuje mytologický smysl samotného předobrazu. Hloubka díla zdá se spočívá i ve vybraných tématech, která jsou zde řešena. Tedy dobře podaný dualismus v příjemně nečernobílém vykreslení postav a v citlivě laděné neukončenosti odehrávaných příběhů. Pokud se zaměřím na nejkontroverznější prvek a podstatu z použité předlohy díla, tedy na podání jakési romantické osudovosti, pak na rozdíl od Moulin Rougue, kde je tohle těžiště filmu úmyslně až komiksově zvýrazněné, jde tento příběh zas daleko více do nejednoznačnosti romantického vztahu ústředních postav, otevírá tu psychologické paralely z krásky a zvířete a používá velice působivě i motivy z antických bájí. Film je na první pohled skutečně přeslazený od začátku až do konce, ale nemohu se zbavit dojmu, že se v tomto žánru zde zcela vyjímečně autorům povedlo, učinit z vyložené slabosti díla jeho přednost. Tenhle režisér má evidentně neobvyklý cit pro dramatické vyzobrazení nejtemnějších zákoutí lidské mysli a vyvážil tu tak Weberovu americkou muzikálovou patetičnost jemně, ale dostatečně. pokud někdo tohle dílo odsoudí pro jeho bezduchost a lacinost, tak se jen podle mne možná neumí pořádně podívat na to co má před zrovna sebou.

ale jo

Nevím proč, ale líbilo se mi to nějak celkově. Asi také pro dobře zvolené herecké obsazení a výkony. Kvalitní výprava a nevtíravý humor. Očekávala jsem něco dokonale příšerného, protože mám dojem, že knižní podoba S.Holmese se prostě nedá důstojně zpracovat , navíc od americké společnosti. Nakonec tohle ale nedopadlo vůbec špatně. Nemohu si pomoci ale ať hledám jak chci nic mi na filmu nevadilo. Zajímavé, když někdo natočí něco s vědomím svých vlastních možností. Dalo se na to dívat a bylo to i napínavé a neurazilo. Taková slušně zpracovaná detektivka. A hudba se k tomu povedla velice.

Tak tohle se taky těžko hodnotí. Je to taková osobní výpověď nebo zpověď, že zas vůbec nemám od díla patřičný odstup ani po letech. Ale není to recenze nýbrž názor, takže si tu můžu blábolit beztrestně. Mystický obraz jak píšou. Možná. Mystická je režisérova schopnost vyjádření toho co ještě lze vůbec ve filmovém díle vyjádřit na určité rovině. Je zde přirozeně opět poměrně mnoho významových rovin. Snad bych uvedla tu o rozeznávání /nebo poznávání se/ ze své vlastní budoucnosti a mistrnou výrazovost při zobrazení smazávání hranic mezi vnímáním sebe sama a někoho druhého /v důvěrném vztahu k někomu jinému?/ tady je to tedy např. jak partner tak také jakési alter. ego v konfrontaci alternativ budoucnosti. To je pro mne v tomto filmu podáno nejsilněji. Opět se tu úžasně promyšleným způsobem otevírají takové otázky jako např. do jaké míry známe sebe, do jaké míry lze vůbec poznat sebe, do jaké míry jsme vůbec sami sebou jak vůbec funguje intuice, vědomí, nevědomí, podvědomí, kolektivní nebo indivuduální a ví bůh co ještě.. v pohyblivých okamžicích života. A také je zde krásně vyobrazená časovost.. v onom základním smyslu - bylo-li dřív dříve nežli prve. Něco jako škvíry ve stázi :) mluvou z Červeného trpaslíka. Nebo pak můžete citovat Dostojevskýho nebo Platóna. Všechno se hodí. :)
Jo a ještě jsem zapomněla na hudbu. Ta je zde opět geniálně kompatibilní.

Veliká myšlenka a vizuální stránka. Obsah a celé zpracování je horší. Také je to možná dané očekáváním. Prostě člověk u tohoto režiséra očekává to nejlepší co si může představit, ale on nejspíš to nejlepší již představil v některých svých předchozích dílech. Přesto je to něco výjimečného co stojí za zhlédnutí. Jako celek mi film však uniká. Nic mne nevtáhlo do děje. Vnímám jednotlivé nádherné scény a výpravu. Jednotlivé myšlenky však se rozvíjí tak mátožně a prvoplánově, že tříští celek na jednotlivá zastavení. Psychologie postav a herecké výkony tu na mne také moc nepůsobí. Jen už za ten nádherný imaginární pouťový povoz v centru přetechnizované anonymní metropole by režisér přesto zasloužil alespoň jeden zlatý globus. Jen to bloudění "za zrcadlem" zde mohlo být daleko smysluplnější. Také závěr nic nového nenabízí. Je to podobné jako u Aronofského Fontány. Veliké myšlenky a symboly a asociace, ale režisér jako by nakonec nevěděl co si s nimi má vlastně počít.

Tenhle film je taková moje "srdcovka", že je neuvěřitelně těžké jej hodnotit s nějakým odstupem nebo objektivitou. Správný čas, správné místo, správný režisér. Takhle vypadá filmové dílo když se "nebe otevře" :). A můžete předtím stokrát pečlivě konstruovat Markétu Lazarovou. Pak najednou daleko levněji máte tu dokonalejší /sugestivnější/ film. Už proto že jsem film viděla poprvé v cca. 17cti letech, byla to naprostá katarze. Nějak ke mně najednou přišel život sám, takový jaký je. Tedy mnohovrstevný a mnohdy ještě nečitelný, ale přesto strašně neodolatelný sám o sobě.

Děj nebyl nudný. A dokonce ani nemám s odstupem pocit že mne někdo podvedl, jako u jiných filmů které momentálně pobaví ale čas mi nakonec spíš ukradnou. Russel Crowe tu je /byl/ ještě nějak neodolatelně neprofláknutý a vůbec, je to napínavé uvěřitelné a Hackmann snad ani nehraje on takový asi prostě je - a s ním i ostatní postavy. Každopádně smazaly se mi opět nějaké předsudky vůči westernové naivitě. Přestože tenhle film je taky westernově naivní :). Výkony herců vás tady vtáhnou do děje. A taky se mi tu líbí stavba děje ve stylu Tenkrát na západě či Sedm Samurajů. Hlavní hrdinové si něco důležitého pořeší, z čehož mají užitek zejména ostatní lidé a pak se třeba rozejdou či umřou. Nepůsobí to tak kýčovitě, ale trochu jako ze života. A člověk se tak snadno identifikuje s hlavní hrdinkou :) ach,jo.

Opět zásadní dílo z hlediska zpracování romancí. Stěžejní emocí je zde pro mne vztah k hudbě a geniální znázornění hudby v komunikaci s okolním světem. A v neposlední řadě tak silné střetávání odlišných kultur. Viktoriánsky pruderní Anglie k otevřené sexualitě přírodního etnika. Krásně vyobrazené psychologie postav. Například potlačovaná sexualita moralizujících starých /morálně/ odpudivých angličanek ve scéně s ohavně přezdobenými šálky na čaj. A vůbec tu výrazně fungují všechny anglické rekvizity vč. piana, na tropickém ostrově. Hudba a vášeň? ve filmu nakonec působí jakožto univerzální řeč která spojuje kulturní a buhvíjaké odlišnosti. A mnoho, mnoho dalšího.

Seversky syrový bych tak řekla. A jedinečný. Krutý k divákovi, který to chtě nechtě musí pocitově snášet a nějak se s dějem vyrovnat. Dá se vůbec s tímto dějem vyrovnat?. Dá se vůbec vyrovnat se životem? Některý filmy mě svou atmosférou dohánějí k šílenství :). Tohle je jeden z nich. Taky by mu slušel i název tanec v temnotách a tanec v temnotách už by se pak nemusel realizovat přestože taky není úplně nejhorší. Představa o bohu je tu trochu víc ďábelská než se sluší.

Opět jeden z nejlepších filmů, z hlediska obsahu. Je až dojemné co vše se zde režisér snaží sdělit danou kompozicí a jaké roviny úvah tím vyvolává. Však symbolika je zde vcelku obrovská a taky přímočará a jednoznačná. Takové filmy být na světě prostě musí. Oslovují lidi, kteří jsou zrovna s to je vnímat na stejné rovině - něco ve smyslu, nejsi sám já tímhle také prošel, měl jsem ty samé pocity viděl jsem co vidíš ty ve stejném kontextu a mám na to jako na celek nyní takový úhel pohledu, co ty na to? Prostě pohádka. Nebo báseň.

Nechápu proč se uvedený film tolika lidem nelíbí. Pro mne má jednu z nejdůležitějších kvalit a to že mne film bavil /zajímal/ jak při jeho sledování, tak jej i dobře vnímám s odstupem několika let, což se u většiny filmových děl nefunguje. Film na který se dívám je často dobrý a děj mne nějak vtáhne a po roce už si většinou nevybavim proč a zjistím že mne jenom pobavil, ale asi neměl obsah. Nebo se u filmu musím přemáhat abych jej dokoukala ale výsledný dojem se dostaví posléze /tak za pár dnů, nebo let/a zjistím že byl něčím nádherný a důležitý. Pak je tu samozřejmě nulová varianta absence jakýchkoli emocí při filmu i potom :).Tady se ale opět podařilo obojí v jednom. Atmosféra je zde promyšleně děsivá, ale ne jen na efekt, jako že na vás někdo bafne za rohem. Je vážně děsivá niterně. A to poselství režiséra když individuálně přeložim :) je následující, pokud skutečně chcete najít nějakou Lásku, musíte nejdřív překročit svůj vlastní stín. Proto existují ty "nesmyslné" rituály u přírodních národů. Proto právě jen tenhle režisér.

Je jediným filmem tohoto režiséra, který jsem schopná nějak efektivněji vstřebat. Celek se mi na rozdíl od ostatních jeho filmů beznadějně netříští do nenávratna. Napětí a mysterioznost zde má svůj smysl /přestože bych v životě nedokázala vysvětlit proč/. Mohu říct, že se mi film líbil. Psychologie postav je /po mnohých osobních averzích a velkých ústupcích z reality/ uvěřitelná. Konec výjimečně není nesmyslný. Poprvé zde režiséra nepodezřívám, že vše dělá /vystavěl/ jen pro povrchní efekt nesdělitelného /Ufo/tajemna.