(Nadporučík Kameněv potká Forrela na vlakovém nádraží.)
nadporučík Kameněv: Přijels na čas, vězni Forrele.

(Žid na Forrela v kostele.)
žid: Promiňte mi, pane, ale jste trochu cítit.

(Forrel reaguje na Staufferův plán o útěku z gulagu.)
Clemens Forrel: Já vím, že to nejde.
doktor Stauffer: Tohle neříkejte! Nevíte vůbec nic.

(Na Clemense Forrela.)
malá Lízinka: Pošleš mi odtamtud pohled?

doktor Stauffer: Kdyby se vám za rok podařilo dojít až k řece Leně, můžete děkovat Bohu.
Clemens Forrel: (odevzdaně) Lena. Je uprostřed Sibiře.

(Clemens Forrel kuchá tuleně, kterého předtím zabil.)
Clemens Forrel: Promiň, ale potřebuji tvůj tuk.

(Doktor Stauffer právě přikrývá zemřelého zajatého vojáka.)
doktor Stauffer: Tyfus. Takhle to dál nejde.

(V noci ve velké zimě na nástupu.)
nadporučík Kameněv: Co to tam schováváš?
vězeň: Dopis. Od maminky.
(Nadporučík Kameněv dopis vezme a roztrhá ho.)
nadporučík Kameněv: Svléknout. Všechno.

(Nadporučík Kameněv jde po mostě kolem Forrela.)
nadporučík Kameněv: Porazil jsem tě.