Máte špatnou náladu...?

Jeden z nejlepších čistě feel-good filmů, které se dají najít. Největší showman je tedy obrovské překvapení, je krásně osobitý, má v sobě srdce a strašnou spoustu rozmanitých emocí, nakonec vás vyhodí se širokým úsměvem na tváři. Do toho senzační obsazení, okouzlující výprava a mistrně vyprodukované písničky (těch se dlouho nezbavím) a máme tu další důkaz toho, že muzikály jsou zas na vzestupu. Škoda jen, že se kromě Jackmana a možná jeho ženy s Efronem nedostaneme blíže k postavám - vousatá dáma, Rebecca Ferguson i Zendaya jsou tu charakterově trestuhodně nevyužity. Film totiž není žádné hluboké dílko, je trochu naivní a jen tak příběhově klouže po povrchu (ani téma diverzity není tolik rozpitváváno), ta radost všech zúčastněných, která z toho prýští vás ale dokáže strhnout a na hledání všech nedostatků po půl hodině zapomenete. Ideální lék na depku! (Historicky to je nepřesné a polovičaté, ale on to nikdy ani neměl být historický film.)

Páni, tohle tak emocionální film, že vyjadřovat tu názor slovy ani nechci. Obecně queer filmy moc nemusím, ale jsou kousky, které stojí za to vidět.

Tísnivý napínák

Kolonie je poctivý thriller ze staré školy, který v dnešní době spíše pomalých, mrazivých žánrovek příjemně čeří již trochu zajeté koleje moderního žánru. Režisér Gallenberger diváka rychle uvede do děje a po nezbytném obeznámení s postavami a reáliemi se do toho opře - napětí dávkuje konstantně a nekompromisně. Kolonie má skoro dvě hodiny, ale její tempo je neúprosné. A ačkoliv se zde často využívají různá profláklá klišé, fakt, že se celý příběh odehrává na pozadí reálných událostí, diváka donutí je přehlížet. Do toho skvělé výkony Emmy Watson a Daniela Brühla získávají divácké obliby na stranu svých postav, no a Michael Nyqvist je v roli Schäfera obzvlášť slizký. Skvělé, dravé, intenzivní a i přes občas trochu haprující scénář a místy vrtkavé berličky v ději jsem si film obzvlášť užil. Navíc jde o typický příklad historického snímku, o jehož pozadí jste doteď nevěděli a po jehož zhlédnutí už víte víc než dost. A podle mého krátkého průzkumu se režisér skutečnosti držel velmi přesně, přepálený konec mi vůbec nevadil.

Úsměvné, přitom mrazivě reálné

Trochu jsem se toho bál, přece jen, Hřebejkova forma je kolísavá, ale zde dokazuje, že na to pořád má. Chytré drama se slušným přesahem a především úžasnou Zuzanou Mauréry. Občas to působí trochu natahovaně, klidně by to mohlo mít o 20 minut méně, ale Učitelka stále působí na soudobé domácí scéně jako naprosté zjevení.

Výjimečné dílo

Senzační scénář vykopává Přelet do té nejvyšší filmové ligy. Tak uvěřitelné postavy, podtržené vynikajícím herectvím těžko jinde pohledáte. Na mě osobně Nicholsonova postava McMurphyho nepůsobila jako kdovíjaký klaďas a sestra Ratched mi zas nepřišla jako taková mrcha, jak se říká. V některých částech jsem dokázal oběma fandil nebo jsem jejich činy chápal, stejně tak se mi dokázali klidně jedinou scénou silně zprotivit. McMurphy neví, kdy přestat, Ratchedová až nezdravě naléhá na řád a pořádek. Každopádně oba herci získali jedny z nejzaslouženějších Oscarů všech dob. Do toho realistické a civilní prostředí psychiatrické léčebny 50. let, emotivní závěr a výrazný přesah díky němuž film nedostanete dlouho z hlavy... výjimečné dílo.

Bezchybné.

Jasně poznáte, že film je dobrý, když se během něj dokážete sžít a vcítit do postavy zoufalé matky, jejíž dcera byla umírající znásilněna, ačkoliv matkou s mrtvou dcerou nejste. Vlastně nejste ani matkou a ani ženou. A stejně máte pro Mildred pochopení a absolutně rozumíte všemu co dělá. McDonagh natočil geniální film, který je takovým reálným obrazem syrově reálného života. Ubral na groteskních až bizarních scénách a servíruje tu místy jen lehce přestřelený příběh odrážející veškeré neduhy maloměstské (a vlastně i globální) společnosti. Občas se zabrousí do humoru, ale v drtivé většině případů jde o hořkosladký humor, po němž zůstává jistá pachuť. Sympatický Ir natočil film s hloubkou. A navíc i se senzačními herci (Frances, Rockwell a Harrelson válí, uznání si zaslouží i Dinklage, Cornish a Weaving), krásně plynulým scénářem a spoustou scén, které se vám vryjí do paměti. Poprvý jsem v kině řval. Loni byla filmem roku hned první kinoprojekce v lednu... že by se to zopakovalo?

Tak aby tu nebyly jen názory plné superlativů... :) Asi byla velká chyba, že jsem si den před Hacksaw Ridge pouštěla znovu Železná srdce. Což je tak odlišný válečný počin, že na mě po něm Melův snímek možná nepůsobil úplně tak, jak měl. Gibson nám už v Umučení Krista ukázal, jak rád do svých filmů vkládá brutální a pro diváky nepříjemné scény, Apocalypto v tomto duchu jen pokračovalo a tuny urvaných končetin, vyhřezlých vnitřností, roztavených těl a rozstřílených hlav, které na mě v druhé polovině tohoto filmu Mel vyklopil, jen dokazuje, že této "úchylky" se stále nezbavil. První část Hacksaw Ridge je takový příjemný sladký čajík, výcvik byl pro mne asi nejslabší část filmu no a pak přijde bojiště. Je geniálně udělané, ale jeho genialitu jsem ocenila až při opakovaném zhlédnutí některých scén, napoprvé jsem to zkrátka přes tu tunu potrhaného lidského masa příliš nevnímala. Válečné snímky se neobejdou bez přestřelených scén a i tady je jich vcelku dost. Želbohu mi koutky úst opět chvílemi vyskakovaly vzhůru. A tak se přiznám, že film se mnou nezacloumal a ťafku mi dali až skuteční váleční hrdinové, kteří promlouvali do kamer těsně před závěrečnými titulky. Odnáším si tedy minimálně ponaučení, že válečné snímky budu prokládat nějakými odlehčenými hovadinami, abych na ně měla čistou mysl a dokázala je řádně vychutnat. Když vidím hodnocení ostatních, tady se mi to asi úplně nepovedlo.

Film War Machine by chtěl tak o 30 minut zkrátit. Má pár brilantních momentů, ale vcelku trochu nudí, za čímž může být kromě stopáže také zvláštní střídání komické a dramatické roviny. Nad vodou snímek drží hlavně Brad Pitt, který si roli generála McHamona náležitě užil. Jeho permanentní úšklebek je jen o něco málo horší než jeho úchvatný běh. Takhle nějak si představuji jogging sedmdesátníka, který má mezi půlkami zaražený granát. Úplný závěr je perfektní, jako celek je ale film rozpačitý. Na parádní satiru by to chtělo ještě přitlačit.

John Travolta - super, je na co se koukat. No, ale tím to pro mě asi tak skončilo. Vážně nechápu, proč je tenhle snímek vyzdvihován jako klasika, "kterou prostě musíte vidět". Hmm, nemusím. A ani bych o nich zvláštního nepřišla. Na celém filmu se mi nejvíc líbí ta závěrečná scéna, kdy se z bárbie změnila s sexy dračici, ale to spíš kvůli osobním důvodům, než kvůli tomu, kvůli čemu by nejspíš správně mělo. Hříšný tanec proč ne, ale Pomádu už znovu ne.

Čakala som viac

Film je rozhodne vizuálne pútavý a tvári sa, akoby uchovával nejaké hlbšie myšlienky. Tie mi ale ostávajú neuchopiteľné, asi mi ostáva si len prečítať knihu. Stále som čakala na ten zlom, kedy pochopím tú hru v pozadí, ale neprišlo to.