RECENZE FILMU

Je něco moc zvláštního, napsat první slova příběhu… Těmito slovy nás slečna Potterová uvádí do svého vlastního, životního příběhu. Miss Potter, film se kterým se Renée Zellweger přijela pochlubit na festival do Karlových Varů, právě vstupuje do českých kinosálů. A právě při této příležitosti bych vás svou recenzí rád upozornil na fakt, že za návštěvu tento nenápadný snímek rozhodně stojí.

Nemá asi cenu do detailů rozebírat samotný příběh, protože pokud vás zajímá, máte dvě možnosti: a) vydat se do kina, b) podívat se do sekce filmů a Miss Potter si vyhledat. V současném Hollywoodu se sem tam mihne nějaký ten biografický film. Buď se dá natočit téměř podle dokumentární šablony, nebo v odlehčeném, nápaditém a trochu pohádkově laděném stylu. V tomto kabátu se před pár lety do světa vydalo Hledání Země Nezemě a Miss Potter teď nepřímo pokračuje v jeho odkazu. Jistá podoba mezi oběma snímky by se dala vykoukat i na poli vizuální stylizace.

Dost však srovnávání, protože tenhle film je naprosto samostatný, stejně jako jeho hlavní hrdinka, a nefunguje jako nějaký klon či chudý příbuzný. Naopak se jedná o svěží, sebevědomé dílo. Chris Noonan natočil sladkobolný příběh o ženě s jistým životním postojem, který se ovšem ve své době příliš nenosil, ba naopak působil dráždivým a nepochopitelným dojmem. Pozitivní je, že ačkoliv je film biografickým představením skutečně existující ženy, bez problémů by fungoval jako naprostá fikce. A to i za předpokladu, že by se rozvíjel jiným směrem.

Miss Potter je druhým Noonanovým dítkem a přestože od jeho úspěšné prvotiny Babe - galantní prasátko uplynulo předlouhých jedenáct let, neztratil nic ze svého obrazového cítění a citu pro vyprávění příběhu. Po technické stránce svůj projekt uhlídal na jedničku. Film tak kromě krásného životního příběhu Beatrix Potterové nabízí úžasnou podívanou na dobové kostýmy, umě vyzdobené interiéry a především přenádherné exteriéry, nad kterými srdce zaplesá. Skotské a anglické scenérie divákovi doslova dovolují vstoupit do příběhu a zapomenout alespoň na chvíli na přítmí kinosálu. Zážitek ještě umocňuje hudební doprovod zkušeného Nigela Westlaka, který je pro uši jako líbezným pohlazením.

Vysokou úroveň filmu potvrzují také herci, kteří mají role střižené na tělo. Po třech letech se opět shledávají Renée Zellweger a Ewan McGregor a opět to mezi nimi funguje. Herecky se doplňují a chemie mezi nimi je neoddiskutovatelná. Renée už v Cold Mountain potvrdila, že charakterní role je pro ni problém jako přibrat a shodit dvacet kilo a své filmové hrdince dodává švih, půvab a jiskru. McGregor toho na svém prostoru nemůže předvést toliko, kolik by zvládnul, ale je to na první pohled gentleman a švihák a jeho účast je přinejmenším velice příjemná. Kvalitní jména se nacházejí i ve vedlejších úlohách a také tito herci dvěma hlavním tahounům filmu ostudu rozhodně nedělají.

Věc se má asi takhle: Miss Potter ve mně zanechala velice příjemný pocit. Nebudu tvrdit, že jsem lepší film neviděl, ale ve svém žánru se jedná o nadprůměrný počin, který při srovnání například s filmy podobného ražení - Pýcha a předsudek či Hledání Země Nezemě - bez problémů obstojí. Do výčtu kladů, jako je příběh, herecké obsazení, hudba či filmové lokace bych přidal ještě sympatické animace, které příběh obohacují a dodávají mu právě ten nádech pohádkovosti a lehkosti. Tak a je to. Snad jsem vás přesvědčil, nebo alespoň přinutil uvažovat nad tím, že slečně Potter věnujete hodinu a půl svého času. Zaslouží si to a vy nebudete litovat.