home
Millerova křižovatka

GOLDIE FILM

Bratři Coenovi jsou miláčky většiny cinefilů. Musím se ale přiznat, že po jejich nejznámějších kusech, tedy Fargovi a Bigu Lebowském, jsem je považoval za režiséry zábavné, ale trochu přeceňované. Byly to až snímky jako Burton Fink, Zbytečná krutost nebo Muž, který nebyl, jež mě přesvědčily o opaku. A samozřejmě Millerova křižovatka, vynikající podvratná gangsterka.


Když už sledujeme mafiánské příběhy, jsou většinou o velkých, drsných mužích, co řeší, jestli ctít, nebo nectít rodinnou tradici. Takovou představu v nás vzbudil především Kmotr. Popřípadě pozorujeme ne tak čestné, ale rozhodně impozantní postavy, jako jsou ty v Casinu a Mafiánech Martina Scorseseho. I když se sklouzne k boji jedince proti systému ve stylu De Palmova či Hawksova Scarface, stále se setkáváme s jakýmisi "nadlidmi". Popřípadě nostalgicky rozostřenými vzpomínkami z Tenkrát v Americe Sergia Leoneho. Mafiáni jsou zkrátka ikony, velmi často si zakládající na různých více či méně korektních hodnotách, a gangsterky to narušují jen málokdy. Žádná to pak nenarušuje způsobem srovnatelným s Millerovou křižovatkou, která si, hezky po coenovsku, z žánru střílí, aniž by ho zesměšňovala, a tvoří tak zajímavé dílo, které lze vnímat vážně i humorně, bez problému zároveň.

OČEKÁVEJTE MÍRNÉ SPOILERY NEPROZRAZUJÍCÍ KONKRÉTNÍ DĚJOVÉ ZVRATY
Tom Reagan (přesný Gabriel Byrne) je o něco lepší poskok ne moc schopného mafiánského bosse, který si zatím jakž-takž udržuje moc. Reaganovým předním cílem není loajalita vůči němu, ale ani obohacení se, jak by se v takovém případě dalo očekávat - stačí mu přežít. Což v nebezpečném prohibičním světě také není zrovna samozřejmostí.
Zprvu se zdá, že mu tato snaha značně nevychází a celý svět rozpadá pod rukama. Antihrdina ztrácí pevnou půdu pod nohama a musí přestat počítat s dosavadními jistotami. Vyšší hodnoty jako mafiánská morálka a společenská hierarchie ho zrazují a on upadá do nelibosti podsvětí.
Stává se přeběhlíkem a zdá se, že jedná dost zmateně a nejistě. Jakákoliv chyba, například projev slitování, se pak okamžitě vrací zpět, aby ho potrestala.
Vše však dopadne proti očekávání. Tom nakonec skončí jako úplný a bezvýhradný vítěz. Ukáže se, že od jisté chvíle, možná celou dobu, možná od neurčeného momentu, zcela ovládl situaci a stal se pánem všeho dění.

Díky čemu vítězí? Pouze a jen proto, že zpřetrhal veškeré lidské emoce a city. Všechny, jež mohl považovat za přátele, lásky a autority, poslal přes palubu. Opět přežil, ale za cenu naprosto bezpáteřního zneužití všech a všeho velmi okázalým způsobem.
Coenovic humor, černější než ty nejdrzejší vtipy o holocaustu dohromady, ukazuje, že ten osudem zmítaný člověk možná značnou část děje diváky pouze vodí za nos a jeho motivace a touhy byly jen divadlem.
Zajímavé je, že nevíme, kolik z dění bylo Tomovým záměrem, kdy vlastně svou úskočnou hru spustil a do jaké krajnosti zašel. Tenhle bluf je asi neprohlédnutelný.
Proto nejde říct úplně jednoduše, že Coeni vyprávějí "jen" o ztrátě lidských hodnot. Už jen proto, že nevíme, jestli je Tom ztrácí během dění, nikdy je neměl, nebo se k nim nakonec dokonce uchyluje. Z koloběhu mafiánských her totiž před závěrem vystupuje, nebo se o to pokouší. Nebo jde jen o další jeho lež, jíž sleduje nějaký svůj cíl, který se nikdy nedozvíme?

Rozdíl mezi Millerovou křižovatkou a podobnými filmy tkví v gangsterech nevystupujících jako lidé stylovější, chytřejší nebo sympatičtější než jiní. Postavy se někdy zdají být karikaturami, ale o chvíli později se zdá, že šlo jen o jejich hru s okolím (John Turturro by mohl vyprávět). Pokud je běžným motivem gangsterek čest nebo moc, Tom obojí zcela přehlíží.
Za ústřední motiv bychom pak mohli považovat "význam rozhodnutí". Název filmu odkazuje ke scéně, v níž má Tom uprostřed lesní křižovatky zabít nevyhovujícího bratra milenky svého šéfa (a současně své vlastní), ale rozhodne se tak neučinit.
Co se zprvu jeví jako šlechetnost, nakonec jen těžko dešifrujeme. Chtěl Tom muže zachránit, nebo plánoval celou dobu velké finále? Projevil se v něm kus dobra, nebo naopak celou dobu chladnokrevně kalkuloval?
Kdykoliv si můžete vybrat, kterou z možností upřednostňujete. Nikdy si ale svým vnímáním nebuďme jisté - nezapomínejme na Zbytečnou krutost, snímek založený na mylných rozhodnutích postav na základě jejich mylných interpretací rozhodnutí druhých. Zatímco v Coenovic debutu jsme ale byli částečně vševědoucím divákem, nyní jsme součástí hry a nikdy se nepřesvědčíme o objektivní pravdě.

To dělá film neobyčejně zábavným a originálním. Coeni jako by nás zapojovali do není, vybízeli nás k přemýšlení. Drze, ale rozumně nakonec neposkytují odpovědi a nechávají nás, abychom při opětovném zhlédnutí upevňovali svůj postoj, nebo ho přehodnocovali.
Nevyužívají přitom velkých gest jako třeba Obvyklí podezřelí, ačkoliv konec Křižovatky lze z jistého úhlu pohledu považovat za stejně k přehodnocení vybízející jako twist okolo Keysera Sözeho.
Proto je Millerova křižovatka víc než jen gangsterkou. Jsem skutečně poslední, kdo by nadržoval Coenům za samoúčelné tahání za nos, jak se toho dopouštějí v některých svých novějších dílech. Tohle je přesto chytrá hra s námi.

jedním dechem
Jeden z nejlepších počinů sourozenců Coenových. Chytrá hra s divákem, příjemná zábava a napínavý zážitek.
xxmartinxx
Autor si zatím nevyplnil svoje mikrobio. Zatím se musíte spokojit s tím, že umí číst a psát.