Jadis: Dnes se všichni skloníme před Prastarou magií. Ale už zítra si podrobíme celou Narnii. Navždy! A s tímto vědomím zoufej a zemři!

Jadis: Víš, Aslane, malinko jsi mě zklamal. To sis vážně myslel, že toho lidského zrádce zachráníš? Obětuješ pro něj svůj život a úplně zbytečně. Láska je k ničemu!

Jadis: Má policie prohledala celičkou hráz, ale tvé sourozence tam bohužel nenašla. Kam odešli?
Edmund: To já nevím.
Jadis: Pak už k ničemu nepotřebuju.
Edmund: Počkejte, ten bobr říkal, že se vrátil Aslan.
Jadis: Aslan? Kde je?
pan Tumnus: Je... je to cizinec, výsosti. On... on se tady vůbec nevyzná.
Jadis: Ty mlč! Ptám se, kde je Aslan?
Edmund: Já, já nevím. Odešel jsem dřív, než to bobr řekl. Echm, chtěl jsem vidět vás.
Jadis: Stráž!
stráž: Vaše výsosti?
Jadis: Zbav fauna okovů.
pan Tumnus: Mé nohy!
Jadis: Víš, proč tu jsi, faune?
pan Tumnus: Protože věřím ve svobodnou Narnii.
Jadis: Jsi tu, protože on tě udal. Za cukrátka.

pan Tumnus: Jestli... Jestli to už nebudete... Vstal bych, ale mé nohy...
Edmund: Vy jste pan Tumnus?
pan Tumnus: To, co z něj zbylo. Jste bratr Lucie Pevensiové?
Edmund: Echm... Jsem Edmund.
pan Tumnus: Ano, máte podobný nos. Je vaše sestra v pořádku? Je v bezpečí?
Edmund: To nevím.

Lucie: Je to bobr!
Petr: Pojď sem...
(Petr k němu natáhne ruku.)
pan Bobr: No čmuchat k ní nebudu, jestli čekáš na tohle.
Petr: Ehm, promiňte.
pan Bobr: Lucka Pevensiová?
Lucie: Ehm, ano.
(Pan Bobr jí podá kapesník.)
Lucie: To je kapesník, co jsem dala panu...
pan Bobr: Tumnusovi. Dal mi ho před tím, než ho sebrali.
Lucie: Je v pořádku?
pan Bobr: Radši pojďte.
Zuzana: Počkej, kam to jdeš?
Edmund: Má pravdu. Jak víš, že mu můžeme věřit?
Petr: Říkal, že zná toho fauna.
Zuzana: Je to bobr! A ten by neměl říkat vůbec nic!
pan Bobr: Děje se něco?
Petr: Ne, jen si povídáme.
pan Bobr: S povídáním počkejte do bezpečí.
Lucie: I stromy tu mají uši!

pan Bobr: Matko, přestaň se upravovat! Vypadáš dobře!

paní Bobrová: To máš z toho, že se každý večer před spaním cpeš!
pan Bobr: Protože nevím, jestli to není naposled. Zvlášť, když mi vaříš ty!

pan Bobr: Pospěš, matko, jdou po nás!
paní Bobrová: Á, hned to bude.
Petr: Co jde dělat?
paní Bobrová: Později mi poděkujete. Čeká vás dlouhá cesta a Bobr je mrzutý, když má hlad.
pan Bobr: Já už mrzutý jsem!

Lucie a pan Tumnus: Á!
Lucie: Vy se mě bojíte?
pan Tumnus: Já... Ne... Tedy... Á... Jen jsem vás nechtěl polekat.
Lucie: Nezlobte se, že se tak ptám, ale co jste zač?
pan Tumnus: No víte, já jsem faun. Ale co jste vy? Nějáký trpaslík bez vousů?
Lucie: Nejsem trpaslík.
pan Tumnus: Nejste?
Lucie: Jsem holka! A navíc, jsem nejvyšší z celé naší třídy.
pan Tumnus: Vy chcete říct, že jste dcera Evina?
Lucie: Moje máma se jmenuje Helena.
pan Tumnus: Ano, chci říct, že jste... Člověk!
Lucie: Ano, to jsem.
pan Tumnus: Kde se tu berete?
Lucie: No, našla jsem prázdý pokoj a v něm byla skříň...
pan Tumnus: Prázdný pokoj? To je v Narnii?
Lucie: V Narnii? Co je to?
pan Tumnus: Jak to myslíte? Jste přece v ní. Všechno od té lucerny, až po hrad Cair Paravel na pobřeží Východního oceánu... Každý klacek, kámen... Každý rampouch je Narnie.
Lucie: To je pěkně velká almara.
pan Tumnus: Almara? Já... dovolte mi představit se. Jmenuji se Tumnus.
Lucie: Ráda vás poznávám pane Tumnusi. Já jsem Lucinka Pevensiová. Podejte mi ruku.
pan Tumnus: Hm... Proč?
Lucie: Já... Já vlastně nevím. Lidé to dělávají, když se seznamují.
pan Tumnus: Velmi zvláštní. Tak tedy, Lucinko Pevensiová ze slavného města Almara, ze vzdálené země Prázdný pokoj, nedala by jste si semnou šálek horkého čaje?
Lucie: Děkuju mockrát, ale asi bych se už měla vrátit.
pan Tumnus: Je to odsud jenom kousek. Čeká tam na vás plápolavý oheň a čaj a topinky a možná, že otevřeme i sardinky.
Lucie: No já nevím.
pan Tumnus: Prosím. Každý den nepotkám nové přátele.
Lucie: No, možná bych mohla na chviličku zajít, když máte ty sardinky.
pan Tumnus: Mám jich tam celý sud!

Petr: Stojíte za mnou?
Oreus: Až do smrti!
Petr: Za Narnii! A za Aslana!

Jadis: Můžeme vyrazit, synu Adamův!

Aslan: Vítej, Petře, synu Adamův. Vítejte Zuzano a Lucie, dcery Eviny. A vítejte i vy, Bobrovi. Máte mé díky. Ale kdepak je ten čtvrtý?
Petr: Proto jsme přišli, pane. Potřebujeme tvou pomoc.
Zuzana: Cestou sem nás postihlo nešťestí. Našeho bratra zajala Bílá čarodějnice.
Aslan: Zajala? A jak se to stalo?
pan Bobr: On je... Zradil, vaše Výsosti.
Oreus: Potom zradil nás všechny!
Aslan: Klid, Oree. Určitě se to nějak vysvětlí.
Lucie: Je to náš bratr.
Aslan: Já vím, mé dítě, ale o to je jeho zrada horší. Bude to těžší, než si myslíte.

Zuzana: Ten pták na nás dělal "Pst"!

Aslan: Být vámi, zacpu si uši!

Zuzana: Jenom proto, že ti chlap v červeném kožichu dal meč, neznamená, že jsi hrdina! Zahoď to!

Petr: Je to jako sen.
Lucie: Nebo sen o snu.

paní Bobrová: Nech toho cukání. Jsi horší než Bobr, když ho koupu.
pan Bobr: Můj nejhorší den v roce.

paní Bobrová: Proč jsi nevzal mapu?
pan Bobr: Protože kvůli džemu nezbylo v ranci místo!

pan Bobr: Mrtvej budeš Narnii na pendrek.
paní Bobrová: To ty taky, Bobře.

pan Bobr: Ten tunel jsme vykopali z Jezevcem. Končí u jeho domečku.
paní Bobrová: Mně jsi řekl, že vede do kostela.

(Edmund sedí na trůně.)
Jadis: Líbí?
Edmund: Ano prosím, vaše výsosti.
Jadis: To bych prosila! Pověz, Edmunde, jsou tvé sestry hluché?
Edmund: Ne.
Jadis: A tvůj bratr je snad duševně chorý?
Edmund: To přímo ne, ale maminka říká...
Jadis: Tak proč se opovažuješ příjít sám?
Edmund: Já, já se snažil.
Jadis: Edmunde, žádala jsem od tebe tak málo.
Edmund: Jenže oni mě neposlouchali.
Jadis: A ani to jsi nedokázal.
Edmund: Nechal jsem je v půli cesty. Jsou v domečku na hrázi u pana bobra.
Jadis: Vida, možná nejsi tak úplně neschopný, že ano?

Zuzana: Budeme potřebovat džem?
Petr: A kdo nám asi udělá palačinky?

Lucinka: Jsem v pořádku, ale ztratila jsem kožich.
Zuzana: Neboj, Petr ho hlídal jako oko v hlavě.

Edmund: Jsi v pořádku, Filipe?
Filip: Už nejsem tak mladý jako dřív.
Zuzana: Pojeď, Ede!
Edmund: Chytám dech.
Lucie: O čem to mluví, Zuzano?
Zuzana: "Vy, holky, zůstaňte na zámku a já toho jelena dostanu sám."

Aslan: Zadržte zbraně. To je Petrův boj.

Maugrim: No tak. Tohle už tady bylo.

Petr: Chytněte se mě!

Zuzana: Jenom to odhoď.

Maugrim: Nebudu čekat věčně. Řeka taky ne.

Maugrim: Chytré děvče.

Maugrim: No tak co bude, synu Adamův?

profesor Kirk: Jste rodina.

Aslan: Dokonáno jest.

Lucinka: To je bobr.

(Petr hodí po Edmundovi míč.)
Petr: Probuď se, šípková růženko.

(Pevenciovi vsoupý do Narnie.)
Zuzana: Neuvěřitelné.

Tumnus: Jsem tak strašný Faun.
Lucinka: Ale ne. Vy jste ten nejmilejší Faun, kterého znám.
Tumnus: Potom se obávám, že jich moc neznáte.

Petr: Zvládneme to.
profesor Kirk: To vidím.

Petr: Ale jsem si jistý, že profesorovi nebude vadit, když si pujčíme tyto kabáty. Když se nad tím zamyslíme logicky, ani je nesebereme ze skříně.

Aslan: Kdo je jednou králem Narnie, je jím navěky.

Santa Claus: Ať žije Aslan! Šťastné a veselé!

Zuzana: Nemáš být už náhodou v posteli?
Edmund: Ano, mami!

Petr: Paní McReadyová?
McReadyová: K vaší smůle ano.

(Petr podává Edmundovi kožich)
Edmund: Ale ten je holčičí!