INFORMACE O FILMU

Případ Zdisława Marchwického zřejmě nedá Macieji Pieprzycovi spát ještě dvacet let poté, co natočil dokument pojednávající o (možná nespravedlivě odsouzeném) sériovém vrahovi. Jeho zájem však nevyplývá z nezralé fascinace tématem, které nepochybně vzbudí senzaci, ale z pobouření a přirozeného lidského nesouhlasu s tím, že státní mašinerie zničila život pravděpodobně nevinného člověka. Bezmoc vyplývající z tohoto protestu nalezla výraz v umělecky zdařilém kinematografickém díle. Autor filmu Jsem vrah udělal moudré rozhodnutí rozebrat bezejmennou státní mašinerii na jednotlivá vlákna. K odpovědnosti za popisované události pak není volán pouze bezduchý, až téměř mytický systém, ale také člověk, který je tímto systémem utiskován a který v důsledku toho přijímá oportunistická rozhodnutí, jaká od něj vyžaduje realita, jíž není schopen vzdorovat.

ŠTÁB

OBSAZENÍ