Nepochopené Ponyo

Miyazaki opět dostál svému slovu mistra imaginace. Právě obrazotvornost je pro jeho díla typická, a i když se najdou i epičtější věci jako „Laputa: Město v oblacích“, anebo přímo epické jako „Princezna Mononoke“, přece jen prvek fantazie a pohrávání si s ním hrají v Miyazakiho filmech prim. Ve většině takových je menší míra dějovosti bez problému nahrazována originalitou, zde se však právě originality až tolik nedostává, což je zřejmě dáno i všeobecně známým velmi podobným animovaným příběhem „Hledá se Nemo“, od kterého možná Miyazaki tentokrát trošku opisoval. Čemuž by odpovídalo i to, že Ponyo prozatím nejvíce odpovídá schématu rodinného filmu zavedeného v západní produkci. Neodpustím si ovšem obhajobu, podle mého významnou. Ona bytost, se kterou Sósuke laškuje, je japonská mýtická Ningyo. Rybka s opičí až lidskou tváří a tlamičkou plnou zoubků, u které se věřilo, že přináší bouře a neštěstí, proto ji rybáři při vylovení házeli zpět do moře. Bez znalosti tohoto faktu se mnohé ve filmu jeví jako náhodné a bez příčiny seskupené a podstatně filmu ubírá na srozumitelnosti a napětí z očekávání. Český vydavatel s překladatelem udělali velkou chybu, když z Ningyo udělali naprosto nevhodně „zlatou rybku“, která v současném pojetí charakteristice neodpovídá a nenaznačili podstatu a funkci japonského mýtu. Tím Ponyo shodili o řád níže, neboť jejich interpretace zamlžuje, až pro neznalé zcela smazává, zásadní významový prvek příběhu.

Tak to vidím já...

Nevěřil bych, že něčemu od Miyazakiho dám jen 60%, ale Ponyo ě vážně zklamal. Pěkné obrázky, pár pěkných scén, ale celkově si mě to naprosto nedokázalo získat. Žádá dějová překvapení, nic, co bych už neviděl v libovolné dlší pohádce japonského mistra svého oboru. Holt i mistr tesař... Jen mírně nadprůměrný film bych nečekal. Ale pro někoho, kdo od Miyazakiho nic neviděl, by to mohlo být zajímavé... 60%

Ačkoliv je skutečný děj spíše naznačen a většinu času sledujeme cestu Ponyo, pořád se jedná o nádhernou podívanou.