Dotek medúzy z roku 1978 patří mezi filmy, které ačkoliv jsou starší třiceti a více let, vůbec nepatří do starého železa. V době, kde pojem krimi znamenal z dnešního pohledu především film plný okoukaných klišé, se Dotek medúzy vytáhl s doopravdy zajímavou podívanou, dokonce lepší, než by člověk čekal. Riskovat a experimentovat se často vyplácí a tento film s využitím netradičních prvků dosáhl vcelku slušného úspěchu stavícím na hereckých výkonech, audiovizuální zpracování a samozřejmě poutavém nápadu. Ve své podstatě není příběh zas tak neobyčejný svou posloupností, krimi prvky se v zásadě neliší, ale i když se tvůrci vytáhli s takovou primitivností, jakou je soustředěný pohled modrých očí Richarda Burtona, ten fantasy prvek telekineze znamená v příběhu opravdu hodně. Dělá jej především velmi mystickým, překvapivým a umožňuje pořádnou gradaci děje. Je sice pravda, že svého odvážného tvrzení, že „se budeme bát ještě po závěrečných titulcích“, film nedostál, ale co. Na svou dobu velmi vyčnívající a vcelku originální film, u kterého člověk svůj čas rozhodně zbytečně neztratí.

Tak to vidím já...

Bohužel to ke konci sklouzne k moc velké "akci". Jinak ale Burtonovi jeho smrtící pohled plně věřím.

Tak když jsem tohle viděl poprvé, byl jsem ještě hodně malej. Ale uchvátilo mě to a doteď nepustilo. Krásný katastrofický scénář, konec je sice trochu přehnaný, ale vzhledem k pointě celého filmu se to dá přijmout...

Na tu dobu ve které se natočil o je film docela dobrý. Zajmavá myšlenka natočit tento film, ale není moc dobře zpracovaný.

Velmi napínavý a zajímavý film i když se musím přiznat, že zápletku a děj alespoň já beru s rezervou. Děj je příliš těžko uvěřitelný, ale proč se nenechat unést fantazií... I když kdoví, možná možnosti lidského mozku jsou větší nežli si to o něm myslím já.