Forrest Gump: Řekl jsem si, že když už jsem tak daleko, otočím se a poběžím dál.

(Ethan a Peter byli u Derryla, kde omylem vypili kafe udělané z popela Ethanova otce.)
Peter: ...promiň, že jsme ti vypili tátu.
Ethan: Ále... to nic.
Peter: Jsi určitě v pohodě?
Ethan: Jó, pořád... mi ho tam dost zůstalo.

(Peter a Ethan jsou u Darryla na kafi.)
Peter: Pff... To kafe je příšerný, chutná jako chcánky.
Ethan: Mně teda šmakuje...
Darryl: To chápu... Moje došlo tak jsem udělal to, co jste přivezli.
(Darryl neví že Ethan si vozí popel svého otce v plechovce od kafe...)
Peter: Panebože...
(Ethan se začíná jakoby dusit a kašlat, Peter si utírá pusu.)
Peter: To mu zbylo po tátovi.
Darryl: No a co? Tak mu koupím jiný, omlouvám se, vždyť se nic neděje.
(Darryl se znovu napije kafe)
Peter: Ne, ne, ne, ne, ne. Jeho táta je to kafe. Umřel a jeho popel je v té pixle.
(Darryl vyprskne kafe.)
Darryl: Hned si ho odveď!

(Peter a Ethan jsou u Darryla, s kterým chodila Peterova žena na kafe.)
Darryl: A co jméno? Sarah říkala že s tím máte problémy.
Peter: Vážně? To říkala?
Darryl: Jo, poslala mi email.
Ethan: Ty si posíláš s jeho ženou emaily?
Darryl: Jo.
Ethan: Co si ještě vyměňujete? Tělní tekutiny?

(Inspektor Trachta a praktikant Hlaváček vyslýchají kloboučníka Oulíka.)
Hlaváček: Klouboučníku Oulíku, čím jste zabil továrníka Bierhanzla?
Trachta: Špatně, Hlaváčku! Klidně mu tykejte. Víte, koho máte před sebou? Sprostého vraha!
Oulík: No dovolte?!
Trachta: No, přinejmenším sprostého podezřelého.

Neville: Abysme si to ujasnili, vážně nám dáváte povolení?
Minerva McGonagallová: Je to přesně tak, Longbottome.
Neville: Do povětří? Bum?
Minerva McGonagallová: Bum.
Neville: Paráda! Ale jak to máme udělat?
Minerva McGonagallová: Poraďte se s panem Finniganem. Pokud si vzpomínám, má zvláštní zálibu v pyrotechnice.
Seamus: Já ho zničím!
Minerva McGonagallová: Tak se mi to líbí! Běžte.

(Mluví o Ginny.)
Ron: Neviděla mě půl roku, ale jako bych byl kus vosku. Jsem jen bratr.
Seamus: Těch má spoustu. Harry je jen jeden!
Ron: Sklapni, Seamusi!

Harry: Je todhle skutečné? Nebo se to děje v mé hlavě?
Brumbál: Jistěže se to děje v tvé hlavě Harry. To ale neznamená, že to není skutečné.

princ: Odpovězte mi, chcete mě, nebo ne?
Popelka: Dám vám hádanku a když ji uhádnete... Poprvé - tváře umouněné od popela, ale kominík to není. Podruhé - klobouk s peřím, luk a kamizola, ale myslivec to není.
král: Co si to tam...?
královna: Uklidni se, však se to dozvíš.
Popelka: A potřetí - šaty s vlečkou stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný pane.
(Princ kroutí hlavou, že neví.)
Popelka: Škoda. Dokud nebudete znát odpověď na mou hádanku. Sbohem.
(Popelka utíká pryč.)

princ: Tak mi alespoň naznačte, kdo jste.
Popelka: Proč to chcete vědět?
princ: Protože jsem si právě teď vybral nevěstu a nevím, kdo to je.
Popelka: Tiše princi, poslouchají nás.
princ: Ať si poslouchají. Vyvolám to třeba na celý svět, že se mi štěstím točí hlava, že jsem se zamiloval, a že budu mít svatbu.
Popelka: Na něco jste přitom zapomněl.
princ: Na co?
Popelka: Zeptat se nevěsty, jestli by vás chtěla.
princ: Vy byste mi dala košem?
Popelka: To by byla ale troufalost, co?

princ: Povězte mi, kdo jste?
Popelka: Neumíte to poznat sám?
princ: Tak odkryjte závoj.
král: Já ho nepoznávám.
královna: Dělá jen to, co sis přál.
král: Ale kdo je ona?

princ: Kdo jste?
Popelka: Chcete mě zpovídat, nebo tančit?
král: Kdo by to jen mohl být?
královna: Snad to poví sama. Jak synáček zapomněl na to kácení stromů.
král: Podívej se na ten ladný pohyb. Neměl bych ji pozvat sem?
královna: Ať si spolu nejdřív zatančí.
král: S tím naším nemehlem?
královna: Aby ses nedivil.

Popelka: Dobrý večer, výsosti. Děkuji vám za pěkné přivítání.
princ: Totiž já vás... Promiňte, překvapila jste mě.
Popelka: Já myslela, že mi jdete vstříc.
princ: Ne naopak, chtěl jsem odejít.
Popelka: Tak to vás nesmím zdržovat.
princ: Ale už nechci. Smím prosit?
Popelka: Nebylo by to lepší s hudbou?
princ: Proč nehrají, preceptore? Hrajte!

(Popelka po princi hodí sněhovou koulí.)
princ: Nejel tudy takový myslivec?
Popelka: Proč se ptáš?
princ: Tak jel, nebo nejel?
Popelka: Kdepak, v celém lese, kam jen dohlédneš, je jenom jedna cácorka, pískle.
princ: Pojď dolů.
Popelka: Pojď ty nahoru.
princ: Povídám ti, pojď dolů.
Popelka: Povídám ti, pojď nahoru.
princ: My už jsme se někde viděli, ne?
Popelka: To bys mi musel připomenout.
princ: Tady v lese, ty ještěrko, ale dnes mi neutečeš.

Vítek: Aneb, jak praví básník: z toho mračna nenaprší.
princ: Aneb, jak pravila ta malá holka: až naprší a uschne!
Vítek: Hele!
preceptor: Urození pánové, urození pánové!
princ: Jedem!
preceptor: Tak co bude s tím učením?!

Kamil: Po hodině tance, chvilka konverzace.
(princ ho kousne do prstu)
Kamil: Au! Výsosti, rozhodla jsem se, že mě požádáte o ruku. Souhlasíte?
princ: Nikoli, krásná komteso. Ctím váš starodávný rod a kořím se vaší nevýslovné kráse, ale mé srdce patří navždy štvanici, střelbě a jízdě o závod. Takže ze svatby nebude nic.
(smích)

preceptor: Výsosti! Výsosti, co mně to děláte? Výsosti, vaše studium!
princ: Do lesa!
preceptor: Výsosti!

(Popelka ujíždí na princově koni.)
Vítek: Zláme si vaz.
Kamil: To špatně skončí, tvého Grošáka se bojí i štolba.
princ: Zatracená holka bláznivá, musíme za ní.
Popelka: (na Grošáka) Běž k pánovi, běž.
Kamil: To jsem blázen. Poslouchal ji jako beránek, divoška.
Vítek: Zasloužila by.
princ: Jedině metál, pánové. Za to, jak nás doběhla.

Kamil: To je ona.
Vítek: Jiná tu není, jak račte vidět.
princ: Dyť je to malá holka.
Vítek: Neopeřený kuře.
Kamil: Pískle.
(Popelka stáhne princi čepici do čela.)
princ: Podívejme, ono by se to chtělo prát.
Kamil: Ono by to možná chtělo pětadvacet.
Vítek: Nebo vyválet v trní.
Popelka: Až naprší a uschne, pitomci.
princ: My ti to teprve spočítáme, ty cácorko neopeřená!
Popelka: Snad by ses nepral s malou holkou, takový mužský!

(Z venku se ozve bouřka.)
Lori: Já to nechápu. Je ti třicet pět a pořád se bojíš malýho zahřmění?
John: Nebojím.
(Ted přiběhne za nimi do postele.)
Ted: Hromoví kámoši, že jo, Johnny?
John: Kurva, jo!
Ted: Dobře, tak zazpíváme hromovou písničku.
John: Dobře.
John a Ted: (zpívají) Když uslyšíš zvuk hromu, nemusíš se bát. Chyť hromového kámoše a začni si zpívat: Mrdám tě hrome, můžeš mi vyhulit. Nikdy mě nedostaneš, seš jen boží prd.