Brian O'Conner: Co budeme řídit?
(Policista stáhne plachty z aut. Roman se začne smát.)
Roman Pearce: Na ten se sklápěcí střechou ani nemysli. Pocuchal by sis účes.
Brian O'Conner: V pohodě. Pro mě je moc chromový.
Roman Pearce: Komu jste zabavili tyhle kola?
agent Markham: (na Monicu) Poradíš si s těma pitomcema?
Monica Fuentesová: Zvládnu je.
agent Markham: Jestli budou problémy, ozvi se.
Monica Fuentesová: Díky, Markhame.
(Markham odejde.)
Monica Fuentesová: (na Briana) Pojedu s tebou, kovboji.
Roman Pearce: (na Briana) Proč jede s tebou?
Monica Fuentesová: Ty máš sklápěcí střechu. Jedem.

(V autě.)
Monica Fuentesová: Dívej se na cestu, sekáči.
Brian O'Conner: Proč? Myslíš, že nabouráme?
Monica Fuentesová: Ještě jsem se nerozhodla.
(Brian šlápne na plyn a nepřestane se dívat na Monicu.)
Roman Pearce: (Ve svém autě.) Co to děláš, Briane?
(Brian zastaví na červenou. Roman zastaví vedle něj.)
Roman Pearce: (na Monicu) Zkoušel na tebe fintu "jet a zírat", co? To má ode mě.

(Brian s Romanem jdou za Monicou.)
Roman Pearce: Co na ni čumíš?
Brian O'Conner: Nečumím na ni.
(Sednou si ke stolu.)
Roman Pearce: Díval ses.
Brian O'Conner: Nedíval.
Roman Pearce: Viděl jsem, jak na ni zíráš.
(Monica přijde ke stolu.)
Brian O'Conner: Tak jo. Teď už drž hubu.
Roman Pearce: Ty drž hubu. Neříkej mi, že mám držet hubu.
Monica Fuentesová: Holky, buďte zticha obě. Neuvěřitelný.

(Jimmy se dívá na Brianovo a Romanovo auto.)
Brian O'Conner: Jak je? Už si to někdy viděl?
Jimmy: Ne, oba jsou pěkně prošpikovaný.
Roman Pearce: Co?
Brian O'Conner: Napíchli nás. Proto Markham věděl, že budem v přístavišti.
Roman Pearce: (na Jimmyho) Ty jsi přece šéfmechanik. Tak z toho ty sračky vyndej.
Jimmy: Zkusím to. Není to hračka. Zapalování, řízení, elektrika. Sakra, samý kabely! Je to všechno napojený.
Tej Parker: Kde si přišel k těmhle bourákům?
Suki: Jsou super.
Jimmy: To jo. Jsou tak prošpikovaný, že se pozná, jestli máš zapnutej pás.

Roman Pearce: Fuentesová je s Veronem, Markham nás chce prozradit. Auta jsou napíchnutý, takže jsou platný asi tak jako můj náramek. Jestli Markham předvede znovu něco podobnýho, jsme v prdeli.

Roman Pearce: Moc ji prožíváš. Je to stejná kráva jako tenkrát Tanya.
Brian O'Conner: Tanya? Chodil jsi s ní po mně.
Roman Pearce: To jsem si nemoh nechat ujít.

Jimmy: Závodíme o prachy, ale já když šlápnu na plyn, jak vrtule pofrčím, a zadek na tě vystčím.

(Monica probudí Briana.)
Brian O'Conner: Co tu děláš?
Monica Fuentesová: Zabijou vás. Říkal to Enriquovi a Robertovi. Až dojedete, napálí vám kulku do hlavy.
Brian O'Conner: Slyšela si to správně?
Monca Fuentesová: Jsem si jistá.

Roman Pearce: (na Enriqueho) Za tenhle koženej ksicht tě Verone platí? Protože kdyby jo, nechal bych si z nosu tu pihu odstranit.

Roman Pearce: Takže asi takhle. Neuděláme to a půjdem do lochu, a když to uděláme, odprásknou nás.
Brian O'Conner: Bezvadná situace, ne?
Roman Pearce: To jo.

(Roman jí burgr.)
Brian O'Conner: Kdy jsi začal tolik jíst?
Roman Pearce: Byl jsem v lapáku. Vím, jak tam ty sračky chutnaj. Vzhledem k událostem... tam budu brzo zpátky, nebo budu mrtvej. Takže se snažím jíst všechno, co můžu, dokud můžu. Navíc, doktor mi řekl, že mám rychlej metabolismus.
(Začne se smát.)

Brian O'Conner: Jsi na to připravenej?
Roman Pearce: Bouchačky, vraždy a podmáznutý fízlové? Pro to jsem se narodil!

(Brian se chystá s autem skočit na loď.)
Roman Pearce: Ukaž jim, jak to dělaj v Kobře 11.

(Verona zatýkají.)
Roman Pearce: (na Verona) Neskláněj se pro mejdlo, kámo.
Brian O'Conner: (na Romana) Víš doufám, že až se dostane z vězení, nakope ti prdel.
(Roman se začne smát.)
Roman Pearce: Nedostane se ven.
Carter Veron: (na Romana) Uvidíme se brzy.
Roman Pearce: Myslíš, že se dostane ven?
Brian O'Conner: Dostane.
Roman Pearce: Kecáš. Myslíš, že ho pustěj?

Holly Golightlyová: Na letiště Idlewild, prosím.
Paul Varjak: Zapomeň na to. To nemůžeš.
Holly Golightlyová: Proč ne?
Paul Varjak: Nechápeš to. Jsi obžalovaná. Jestli tě chytí za porušení kauce, zavřou tě a zahodí klíč.
Holly Golightlyová: Nebuď směšný, zlato. Pozítří už budu vdaná za budoucího prezidenta Brazílie. A budu mít diplomatickou imunitu nebo tak něco.

Paul Varjak: Koupím ti dárek. Tys mi koupila pásku do stroje a přinesla mi štěstí.
Holly Golightlyová: Tak jo, ale u Tiffanyho může být pěkně draho.
Paul Varjak: Mám svůj šek a deset dolarů.
Holly Golightlyová: Nedovolím ti rozměnit tvůj šek. Ale dárek do deseti dolarů přijmu. I když nevím, co za deset dolarů u Tiffanyho najdeme.

Holly Golightlyová: Není to báječné? Víš, co myslím tím, že se ti nemůže nic stát namístě, jako je tohle? Ne, že by mi záleželo na špercích, kromě diamantů, samozřejmě.

Holly Golightlyová: Mám skvělý nápad. Celý den budeme dělat to, co jsme ještě nedělali. Budeme se střídat. Nejdřív cos nedělal ty, pak co jsem nedělala já. Až na to, že mě nenapadá nic, co jsem nedělala.

Holly Golightlyová: Odtud ke dveřím se to dá stihnout přesně za čtyři vteřiny. Dávám ti dvě.

Paul Varjak: Holly, jsi opilá.
Holly Golightlyová: To je pravda. Naprostá pravda. Ale nedůležitá.
Paul Varjak: Co to děláš?
Holly Golightlyová: Myslím, že bychom se měli něčeho napít... Na novou paní Rusty Trawlerovou. Na mě.