RECENZE FILMU

Ne, Jack Dawson nezemřel. Vzal si Rose Bukaterovou, aby ji mohl milovat a ona jeho nenávidět.

Nouzový východ není film, který bych mohl doporučit svým přátelům. Není to ani film, který bych mohl bezbožně milovat. Není to ani film, z kterého bych byl nějak zvlášť na větvi. Je to ale film, ve kterém se najdete. A mně upřímně to docela děsilo. Postava April Wheelerové (Kate Winslet) mi připomněla moji hysterickou ex-přítelkyni, která vyvádí a vy nevíte proč. Chce po vás věci, ale vy nevíte jaké. Chcete s ní mluvit, ale ona nejeví zájem. Když mluví ona, vy nechápete, co říká.

Dost děsivá pravda o vztazích, které se prostě občas (u někoho vždycky) vymknou kontrole. Nečekejte příliš patetických hollywoodských dialogů citlivých párů, jejichž láska i hory přenáší. Nečekejte žádné složité scény, rychlý střih a nebo snad nějaké umělecké vize (žádná Americká
krása 2 se opravdu nekoná). Čekejte „pouze“ syrový výbuch emocí a hodně pravdivý příběh dvou lidí, kteří se brání dennímu stereotypu. A pokud stále nevíte, o čem mluvím a nic podobného jste ještě nezažili, máte štěstí a film se vám zaručeně líbit nebude.

Ale tento snímek není pouze o jakémsi nudném sdílení jedné domácnosti, ale také o snu. Frank Wheeler (Leonardo DiCaprio) a April Wheelerová touží po změně. Chtějí si v životě ještě užít. Nevěří tomu, že jejich životy s příchodem dětí skončily. Věří, že patří do jiného světa než do nějaké dělnické čtvrti. Věří, že jsou výjimeční. To jestli se jim podaří vymanit se z prázdnoty, nebudu prozrazovat...

A proč si nenechat film ujít? Je to jednoduché. Nouzový východ je v lecčem neobvyklý, oplývá realistickým příběhem, je plný skutečně složitých a propracovaných charakterů, kterým propůjčili své tváře výborní herci. Kromě věrohodného páru v podání skvělého dua DiCaprio – Winslet (oba by si zasloužili nominaci na Oscara, ale nejsem Akademik), se ve filmu vyskytuje ještě klasická „maloměšťačka“ paní Givingsová (Kathy Bates – i ona hrála v Titaniku, konkrétně Molly Brownovou), řada různých podivuhodných vedlejších postaviček jako úředníček Jack Ordway (Dylan Baker) a zapomenout nemohu na Oscara nominovaného Michaela Shannona. Jeho postava nepatří k nejsympatičtějším - má doktorát z matematiky a léčí se na psychiatrii. Tedy kouzelná kombinace pro slizouna. Jenomže on jediný je upřímný, vidí tu nikým nevyřknutou pravdu a nežádá o svolení, aby mohl své názory prezentovat nahlas. Dalším určitým vodítkem kvality je ten fakt, že film byl nominovaný na tři Oscary a na čtyři Zlaté Glóby, z nichž jednu nominaci zaslouženě proměnila Kate Winslet za svůj herecký výkon. Zmínit bych
se měl i o hudbě, která je velice citlivá, hlavně na konci bravurně vykresluje už tak dost tíživou situaci. Bohužel ale Thomas Newman dost vykradl sám sebe, protože mezi hlavním motivem Americké krásy a Nouzovým východem necítím příliš rozdíl.

Režisér filmu Sam Mendes má za sebou takové lahůdky jako Americká krása nebo Road to Perdition. Tentokrát natočil docela civilní film s pěknými obrázky, který působí místy tak dokonale, až nudí. Je to zkrátka zručné drama, které neoplývá mnoha zapamatovatelnými momenty, ale oplývá spíš celkovým emocionálním sdělením. Těžko říct, jestli je to málo nebo hodně. Důležité je, že i to málo vás dokáže ponechat v transu i několik dalších minut po závěrečných titulcích.