Dien Bien Phu bylo ztraceno během těch pár týdnů, které strávili Francouzi nehnutě v zákopech. Tím, že se zaměřili výhradně na defenzivu, přenechali taktickou iniciativu Vietnamcům a ani sebelepší obranné opevnění pak nemohlo zastavit početnějšího nepřítele. Řekl bych, že i tvůrci si uvědomili, že o výsledku bitvy nerozhodovali obyčejní pěšáci a tak je samotným bojům věnována minimální pozornost. Věřte nebo ne, ono to až tak nevadí. Namísto toho nás totiž provádějí zázemím konfliktu, ukazují narůstající napětí v Saigonu a to, jak se přezíravý postoj důstojníků mění v znepokojení a rozhořčení nad mnohdy protichůdnými rozkazy nejvyššího vedení, které přikládalo "lokálnímu konfliktu" minimální váhu. Jde o neobvyklé, téměř dokumentární pojetí válečného filmu, které se mi líbilo. Přesto se mi občas zastesklo po skutečné akci a věřím, že by nebylo na škodu zařadit i pár klasických válečných přestřelek.

V podstatě působí jako dokumentární snímek. Film jde pořád ve stejných šlépějích, dokola. Na druhou stranu vyzdvihuju kvality jako strohost, bez nějakého amerického kamáradšoftu, jako v jiných válečných filmech. Bez emocí - boje. Jinak je to také klasický případ francouzské armády - prohrát, co se dá.