RECENZE FILMU

Remake. Slovo nenáviděné a opovrhované. Já však proti němu nic nemám. Jako myšlenka se mi nakonec svým způsobem zamlouvá. Některé náměty si zaslouží moderní zpracování. Některé přece nemohly být v době svého vzniku převedeny na plátno s důrazem, jaký si zasluhují. Stejně jako divadelní hra má nová a nová provedení - Němcové Babička může pobíhat v džínách, na Godota se dá čekat na autobusové zastávce a Romeo se může ohánět pistolí - i staré filmy mohou dostat nový háv. Podobně jako spousta dalších krásných myšlenek, které by mohly být ku prospěchu, i "remake" byl zneužit v honbě za penězi a diváky. U hororů to platí dvojnásob.

Tento žánr totiž prožívá skutečné peklo, když do roka přijde několik předělávek klasik nebo mimoamerických hitů, ovšem bez jakékoli invence a nápadu. Oživování osmdesátek se ovšem tak či onak musí chýlit ke konci - těch slavných sérií zas není tolik. Kam se tedy posuneme, když Asie ani Španělsko nevydrží navždy?
Logicky by to mělo být do minulosti - nechte si však zajít chuť. Už Gore Verbinski dokázal, že zremakeovat se dá i horor, jenž sotva opustil kinosály. Stačí, když se daný snímek nedočkal zrovna početného publika. A stejně jako on oživil japonský Kruh, cílem Matta Reevese bylo seznámit "nás" s evropským kouskem Ať vejde ten pravý.
Celý tento zdlouhavý úvod slouží k pochopení, že myšlenka remaku Ať vejde ten pravý je z Reevesova pohledu ne zas tak nepochopitelná - přiblíží rodilým Američanům velmi zajímavý námět, protože, jak víme, ti moc na cizí filmy nedají. Jde jen o to, jestli to bude zajímat i nás.
Právě toto nekonkrétní tlachání o smyslu remakeování nakonec rozhoduje o výsledném hodnocení Let Me In víc než jakákoli hloubková analýza. My Evropané, kteří se sledováním zahraničních snímků problém (z logických důvodů) nemáme, jsme totiž nedávný a velmi dobře hodnocený horor, pokud jsme o něj měli zájem, už viděli. Co z toho vyplývá?

Že tento remake není určen pro nás. Let Me In skutečně počítá s faktem, že jste jeho předobraz neviděli. Většinu scén takřka identicky opakuje a změny jsou minimální (trochu to připomíná Funny Games a Funny Games US, i když ne tak extrémně). Přirozeně jde tedy z našeho úhlu pohledu o úplně zbytečný film, který postrádá jakýkoli smysl - není nutné ho vidět, nic nám nedá a akorát nás otráví. Vlastně ani tak nezáleží, jak dobře (špatně) je natočen.
Konkrétně v případě Let Me In se ani nedaří navodit atmosféru původního snímku. Jednoduše proto, že násilné transformování severského filmu do amerického prostředí nemůže fungovat uvěřitelně a my si toho budeme dobře vědomi tím spíš, že máme původní záměr a atmosféru hororu již za sebou (stále vycházím z předpokladu, že kdo má o tento zatím u nás nedistribuovaný film zájem, musel zákonitě vidět originál, i když samozřejmě to tak nemusí být u každého). Pojďme ale na chvíli předstírat, že jsme Američané a k látce přistupujeme jako originálu neznalí - což je stav diváka, na kterého se snímek cílí.

V takovém případě Let Me In může fungovat. Ne nějak výrazně nadprůměrně, ale do jisté míry. Má totiž štěstí na oba dětské představitele, kteří si se svými podivně profilovanými hrdiny musí nějak poradit a romanci mezi dvanáctiletým klukem a o něco déle dvanáctiletou upírkou nějak uhrát. "Holka z Kick-Ass" i "kluk z Cesty" se do svých rolí hodí, zvládají je, ovšem mírně jim podráží nohy jistý chlad a odstup, který je jistě záměrem, ovšem záměrem, jenž se vymkl kontrole.
Reeves vše vypráví tak lhostejně a vzdáleně, že se o hrdiny skutečně nestihneme nějak víc zajímat. Není to jeho výmysl - Ať vejde ten pravý je na tom obdobně. To, co ale může fungovat u chladných Švédů a jejich surového přístupu, se rozhodně nemusí hodit do příběhu odehrávajícím se v USA, v zemi, kde jsou všichni zvyklí na sebe vykřičet i největší prkotiny. Obloukem se tak vracíme k již zmíněnému problému - i kdybychom neznali originál, násilnou transformaci příběhu z jiné kultury musíme dřív nebo později zákonitě odhalit, protože v něm bylo provedeno moc málo změn, které by korespondovaly s americkou kulturou.

Co z toho vyvozuji? Že i když Let Me In není špatně natočený a nemá špatné herce, je snímkem, který už z principu nemůžeme ocenit. Není určen nám, ale Američanům (a dalším), kteří o originálu maximálně zaslechli. Nechci mu to nějak zvlášť vytýkat - ostatně české filmy jsou také naprosto nepoužitelné pro kohokoli mimo naši zemi. Musíme s tím ale počítat a musíme si to uvědomovat. Potom se na Revese alespoň nemusíme zlobit a nadávat mu do plagiátorů, pouze ho přejdeme a budeme čekat, až opět natočí snímek, jakým byl třeba jeho minulý Cloverfield, který by nám alespoň teoreticky mohl něco dát. Let Me In to není, být nemůže ani nikdy nemohlo. Formálně dobře natočený film pro nás přichází vniveč.