RECENZE FILMU

Když jsem se poprvé dozvěděl, že jeden z nejzajímavějších současných režisérů spojí síly s jedním z nejneschopnějších herců Hollywoodu, vykouzlilo mi to dost upřímný úsměv. Po zhlédnutí traileru pak bylo jasné, že David Cronenberg obsadil Roberta Pattinsona právě v důsledku jeho neschopnosti vyjádřit základní lidské emoce tak, aby nepůsobil jako vyšinutý pedofilní úchyl. Začalo to být zajímavé.

Eric Packer (Robert Pattinson) je velmi bohatý a velmi unuděný osmadvacetiletý byznysmen. Jednoho dne ho napadne, že by se měl dát ostříhat v holičství na druhé straně města, tak nasedne do luxusní limuzíny a dává se tam odvézt. Cestou potkává mnoho svých spolupracovníků/milenek a povídá si s nimi/souloží s nimi. Zároveň na něj chce kdosi spáchat atentát a zároveň zrovna ve městě probíhají nepokoje, pohřeb slavného rappera a návštěva prezidenta. To se nás ale dotýká sotva okrajově, protože 80 % času trávíme právě v neprůstřelném voze a umíráme nudou u nekonečných, prázdných dialogů.
Cosmopolis tvoří dokonalý tandem s Nebezpečnou metodou, vůči níž zaujímá zcela opozitní postavení. Zatímco příběh o sporu Junga a Freuda dával slovům maximální význam a každá replika měla své důležité opodstatnění, v Cosmopolis se slova mění v jakýsi nekonečný, odpudivý a bezvýznamný průjem.

Pattinsonova postava se jeví dost psychopaticky a nejspíš už nevnímá své okolí reálně. Proto není divu, že většina dialogů se pohybuje na hranici nudné přednášky a nesnesitelného několikanásobného verbálního znásilnění. Jakési halucinace. Lidé si tu povídají způsobem, jakým spolu normální známí prostě nemluví, protože by se museli po pěti minutách zabít. Odpovědi nenavazují na otázky, otázky nenavazují na témata, o nichž se doposud diskutovalo. Mluví se pořád a o čemkoliv, nejde to vnímat, nejde to rozplétat. Po čtvrt hodině se film stává nesnesitelným, minuty se natahují a my ztrácíme vůli hledat smysl.
Mnozí proto Cosmopolis odsuzují, ale já jsem si téměř jistý, že to byl Cronenbergův záměr. Vyprázdnění film o vyprázdněném člověku žijícím ve vyprázdněné době na svojí přemrštěnost neustále upozorňuje (mnoho dialogů začíná hláškou typu "už dlouho jsem si s nikým nepopovídal") a sem tam přijde nějaký perverzní vtip, který dokazuje, jak nevážně se film ve skutečnosti bere.

Zprvu jsem měl radost, že se Cronenberg vrací ke svým začátkům, kdy jeho zvrácené horory oklikou komentovaly lidské obscénnosti a vady. Jenže Cosmopolis má problém s tím, že je skutečně nudná. Zaujme pouze, co představuje v kontrastu s jinými filmy, Cronenbergovou tvorbou a obzvlášť Nebezpečnou metodou, ale sama o sobě nemá co nabídnout. Nemá zajímavou gradaci, pointu, příběh, vlastně nevím, co by se na tom filmu dalo doporučit krom "přečtěte si o něm něco".
Největší vliv na to mají Cronenberg s Pattinsonem při vykreslování hlavní postavy. Když je protagonista maniak, od něhož můžeme čekat naprosto cokoliv, ale zároveň není sympatický ani lidsky zajímavý a v podstatě nikam nesměřuje, je strašně těžké jím zaujmout. Proto obvykle podobné skořápky zastávají pouze role vedlejší, ozvláštňující děj, zatímco hrdina se chová zásadně normálněji. Neříkám, že je povinností filmařů dodržovat tento standard, ale když se vydáte na tenký led, dost možná pod vámi rupne. Pod Robbiem rupnul.

Takže když to vezmeme kolem a kolem, máme tu film, o kterém bude zajímavé si povídat, porovnávat ho s konkurencí a přemítat, jakou roli mu přiřkne čas (troufám si tvrdit, že lepší než nyní), ale není zajímavé se na něj koukat. Zajímavá kamera, kontroverzní předloha ani bizarní hvězdička v čele Cronenbergovi nepomohly k uznání, a přestože film hodnotím na jeho poměry luxusně, nedivím se nespokojencům.
Uznávám, že většinu diváků zajímá film sám o sobě, ne "omáčka okolo", a v takovém případě Cosmopolis nemá šanci. Její pointu prokoukneme po chvilce a nadále se nestane nic, co bychom od slavného režiséra neočekávali. Což jsou závažné a nepopiratelné nedostatky.
Rozhodně ale není pravda, že Cronenberg Cosmopolis nezvládnul, že by se vymkla kontrole. Jen jeho dobře provedený záměr nebude moc lidí zajímat.