Sum qui sum
Captain Corelli's Mandolin
Nemám slov...
Již nespočet filmů s válečnou a milostnou tématikou spatřilo světlo světa, zdá se, že je to asi téma divácky vděčné, nicméně asi i užitečné, co se týče připomínání hrůz a svinstva válek. Tento film se odlišuje alespoň geografickou polohou - válečnou zemí je zde Řecko, což byla třeba pro mne neznámá část 2. světové války. U filmu jsem se rozhodně nenudila, měl tah a spád. Mám pocit, že se do filmu podařilo nacpat všechny možné emoce a katastrofy, které šly - takové vše v jednom. Na jednu stranu jsem se zasmála humoru kapitána Corelliho, později se mi už zvedal žaludek z toho, čeho všeho jsou lidi schopni a jediná otázka, která ve mě po shlédnutí filmu zůstává je "Kvůli čemu lidstvo vyvinulo zbraně?"
Proti hereckým výkonům nic nenamítám, hudba je úžasná, příroda také. Přikláním se spíše k vyššímu hodnocení.
La Cité des enfants perdus
Baštík
Když jsem si tento film kupovala, tak jsem si naivně myslela, že ten jedinečný fantastický a pohádkový svět popisovaný na obálce DVD, který mě má okouzlit, bude něco ve stylu Tolkiena, Narnie nebo něco na ten způsob. Po prvních 20 minutách filmu, jsem se chytala za hlavu, co jsem si to pustila za pakárnu. Všechno bylo podivné, zelené, ukřičené, nepřirozené, k tomu ještě mlaskající a krkající chlapeček s příhodným jménem Baštík. Ten se stal na závěr mým favoritem, protože uzavřít film krknutím, to se jen tak leckterému režisérovi nepoštěstí. Jen když si vybavím další postavy filmu - kloni; mluvící mozek; člověk, který se pohybuje jen pod vodou; muž, který není schopen snít; postavy s podivným okem unášející děti; dvě starší dámy dvojčata, která se neustále navzájem doplňují a komentují...každopádně sestava, která by mě ani ve snu nenapadla. Ale jak film plynul, začaly se mi některé části nebo nápady zamlouvat. Rozhodně je to film, který nemá obdobu. Jediná věc, která mi vadila - kameru bych uvítala tak ještě minimálně o půl metru dál než byla. Pocit, že sledujete film pořád jakoby v záklonu, se mi moc nezamlouval. Přesto, že byl pro mě film spíše nestravitelný a střelený, spoustou věcí mne zaujal a pobavil. A pan Angelo Badalamenti si s hudbou rozhodně pečlivě pohrál.
August Rush
Hudba, která dělá film
Hudbu z filmu The Music of August Rush (český překlad "Melodie mého srdce", sice asi není úplně špatný, ale spíše mi připomíná název rodinné romantické ságy) jsem znala již dlouho a teď jsem se konečně dostala i k filmu. A mohu vřele doporučit, hlavně lidem, co studují hudbu, nebo ji mají alespoň v oblibě. Co se týče děje, je prostý, dojemný, má spád a nezastavuje se u zbytečností, ale hudba z něj dělá něco víc. August Rush je zde naprostý hudební génius, který by dnes byl spíše utopií, ale i takové případy se občas vyskytnou. Ale naučit se vše za 6 měsíců a mezitím se ještě dostat na Julliard...no, zpátky na zem. Každopádně mě fascinuje pohled na odkazy na youtube, jak všichni oslněni stylem hry Augusta, mlátí doma do kytar a snaží se z nich marně vymlátit něco jeho hudbě podobné, troskotajíc u ladění "rozladěné" kytary na C F G C A...:-), ale aneb kdo si hraje, nezlobí. Je to dost určitě způsobeno velkou nápaditostí a originalitou způsobu hry. I když je námět filmu dosti nereálný, myslím, že není na škodu, se jednou příjemně zasnít a představit si, že by se vše vyřešilo, tak nějak samo. O hudbě zde najdete mnoho pravdivého, kéž by si to všichni muzikanti uvědomovali. A jak se říká, že film bez hudby není film, tak tento by opravu jinak byl o ničem. Dojemné, milé, krásné, podle mě není co dodat.
Atonement
To po čem toužíte, nemusíte dostat
Film "Pokání" ve mně vyvolal zvědavost hlavně z jednoho důvodu, že za hudba získal Dario Marianelli oskara. I přesto, že tento typ filmů většinou nevyhledávám, mě několik věcí zaujalo - kromě již zmiňované hudby, ke které není co dodat (propojení s psacím strojem je výborný nápad), ještě kamera a střih. Co se týče děje, dle mého názoru, nic nového nepřináší...dojemný příběh na pozadí kruté nesmyslné války plné mrtvých a raněných, nenaplněná láska, výčitky svědomí atd. Zaujala mě ještě jedna věc (i když může na někoho působit zmateně, přesto se vždycky vše logicky vysvětlí) - jakési "retrospektivní" zobrazování děje, něco se stane, vzápětí střih a vydíte podrobnosti situace - v této podobě jsem se s tímto ještě u žádného filmu nesetkala. Myslím, že hlavní myšlenka "Pokání" je věc, která se může stát každému. Něco bezmyšlenkovitě, úmyslně nebo z mladické nerozvážnosti provedete a změníte tak život jednomu nebo více lidem. Pak už je jen otázkou, jestli si to ten dotyčný uvědomí nebo ne. Existuje pochopitelně spousta lidí, kteří mají svědomí na to, aby si to do konce života NEvyčítali...a o těch právě ten film NENÍ! Jinak tak trochu názorná ukázka toho, jak to v životě chodí: 1. nikdo vám neodpustí, 2. to po čem toužíte, nedostanete, 3. žádná procházka růžovým sadem, ani vysněný happy-endy (i když náznak tam musí být, aby bylo obecenstvo skopojeno). Takže nic nového pod sluncem. Příběh dojme a tak to (skoro) všichni sežerou.
Hours, The
Ty hodiny života musíme přežít!
Film Hodiny u mě rozhodně patří do skupiny těch nejlepších. Výborné herecké výkony, propletení dějových a časových linií, dokonalé vyjádření nálad. Rozhodně to není film jednoduchý, někdy je potřeba se zamyslet, čehož si všeobecně na filmech velice vážím, protože ve vás něco vyvolává, donutí vás přemýšlet nebo vás zasáhnou životní moudra. Ukazuje, co mnozí lidé nevidí, že i člověk, který má práci, byt, rodinu, vypadá sebevědomě...může být nešťastný. Nebo jak stereotyp, rutina každodenního života přivádí lidi do deprese, opouštějí rodiny, chtějí se zabít apod., protože nevidí, co kolem sebe mají. V neposlední řadě má tento film skvělou hudbu, podporující napětí jednotlivých situací, emocí a nálad.
Teorema
Film beze slov
O tento film jsem zavadila v podstatě jen z jednoho důvodu - hudbu k němu dělal Ennio Morricone. V podstatě ale uslyšíme jednu "instrumentální písničku" na pomezí jazzu a zbytek filmu provází dvě části z Mozartova Requiem (a ještě k tomu příšerná verze)...což mě moc nepotěšilo. Asi po půl hodině jsem film chtěla vypnout, ale nedalo mi to...znáte to, třeba se ještě něco stane. Nestalo! Celý film je naplněn zoufalstvím hlavních postav, které nemají jména a moc toho ani nenamluví. Hospodyně, trávící se plynem, levitující, pojídající kopřivy; bohatý otec (majitel továrny); krásná žena; mladý umělec snažící se o vytvoření nové malířské techniky (např. čuráním na modré plátno); mladá dívka končící pravděpodobně na psychiatrii; muž, který naruší život všech těchto postav. Celý film několikrát protíná krátký záběr přesýpajícího se sopečného popela. Můžete si z toho vybrat, co chcete. Jedna možnost je - film je o ničem nebo zachycuje život pár lidí totalitního Milána. Druhá možnost je (i když nevím, jestli z filmu nebudu dělat to, co možná ve skutečnosti není), že si začnete pod symboly hledat nějaký smysl, a těch může být nekonečno. Např. sopečný popel - prach si a v prach se obrátíš; člověk, který svou přítomností změní život několika lidí o 180 stupňů, má životní cíl a inspiruje tím druhé; totalitní režim, ze kterého všichni zešíleli (zoufalství vedoucí k zešílení); bohatství není vše; neschopnost naložit se životem; nesplněné touhy a sny lidí...možností může být mnoho, máte opravdu volné pole působnosti, což na jednu stranu taky není špatné, každý si v něm najde to své. Věřím tomu, že před 40 lety mohl být tento film něčím novým a neobvyklým, ono natočit film, ve kterém se téměř nemluví (sledujete převážně pocity lidí), je svým způsobem ojedinělé. Dnes nevím, jak se na něj diváci budou tvářit. Předpokládám, že bude brán jako nudný a o ničem. Ve mně přesto tento film něco zanechal, byť by to mohl být jen pocit z nepochopení. Proto je i hodnocení půl na půl.
Verze 3.3.0 All Rights Reserved
Podmínky užití | Reklama
RSS | Kontakt | FAQ
0.012 sec. (PHP: 71% SQL: 29%)
