Pecca007
The Karate Kid
The Karate Kid
Ačkoli jsem ani jeden díl z originální trilogie neviděl (a určitě to brzy napravím), tohle jsem zkrátka musel vidět. I když to na první pohled vypadalo, že film dopadne katrastroficky. Důvod byl zřejmý. Když jsem viděl, že film režíruje Harald Zwart, jehož filmy jako "Agent Cody Banks" nebo "Růžový panter 2" nebyly příliš kvalitní, pochyboval jsem, že remake Karate Kida bude vyjímka. Když se ovšem objevily nadšené reakce a film se jen chválil, byl jsem pevně rozhodnut, že tohle zkrátka musím vidět. Film je určen pro všechny věkové kategorie, ale primárně se zaměřuje na mladší diváky, takže očekávejte místy klišé. V tomto filmu mi však klišé vůbec nevadilo. Na film se totiž dobře dívalo a bavil mě i když to byl vlastně jeden velký nesmysl. Ono mě to bavilo vlastně hlavně díky hercům. Jinak má totiž nějaké nedostatky, které rozumný (dospělý) divák nemůže překousnout. Pro mě byl největší problém překousnout tu až přílišnou brutalitu, když se vlastně jednalo o souboje mezi dětmi. Když jsem viděl jak malí kluci dělají salta, skáčou do neskutečné výšky nebo se nebojí protivníky obdarovat hrubým kopancem do hlavy či břicha, připadal mi film spíše jako remake filmu "Krvavý sport". Naštěstí to však režisér Zwart trochu krotil a nenechal to dojít až do extrémů. Další věc byla stopáž. Film by se klidně mohl natočit do sta minut a nic z jeho kvality by se neztratilo, ale mít stopáž přes dvě hodiny je úplná zbytečnost. Díky sympatickému a zábavnému ději se sice nekonala tak velká nuda jako u jiných filmů s tímto problémem, ovšem jistá natahovanost či zbytečnost je u scén moc dobře viditelná. Jak jsem již zmínil tento film si měl získal hlavně kvůli hercům. Sympatický Jaden Smith mě už ve filmu "Den, kdy se zastavila Země" přesvědčil, že zdědil herecký talent po otci. Tady se mi to však jen zcela potvrdilo. Jeho výkon byl přesně takový, jaký od něho očekávalo nejen studio, ale i samotní diváci. Jackie Chana jsem si tu však oblíbil mnohem více. Chan si totiž už dlouho nezahrál v tak fajnové roli. Takové "zmrtvýchvstání" on potřeboval a role mu sedla jako vyšitá. Je pravda, že Taraji P. Henson tady působila spíše jako otravná matka, než jako podpora hlavního hrdiny, ale nebyla mi nějak vyloženě proti srsti. Poprvé od filmu "Podivuhodný případ Benjamina Buttona" se však alespoň nějak herecky projevila. Jedním dechem: "Je to film pro děti, který se nesmí brát vážně. To si musíte uvědomit. Když to vezmete v podtaz, tak si po filmu řeknete, že to mohlo dopadnout mnohem hůř. Navíc Jackie Chana si tady prostě nejde neoblíbit!" Dávám pěkných 70 %.
The A-Team
The A-Team
V roce 2007 to byla "Smrtonosná past 4.0", v roce 2008 film "Wanted", v roce 2009 remake série "Star Trek" a pro rok 2010 je to zatím remake seriálu "A-Team". To jsem výjmenoval akční pecky roku za poslední čtyři roky. Uvidí se až po premiéře "Expendables" jestli si "A-Team" udrží označení akční pecka roku, ale i když si jí neudrží, stále pro mě bude tenhle film jeden velký akční nářez! Když film režiroval Joe Carnahan, ten kdo naročil šílenost "Sejmi eso", nečekal jsem nic jiného, než opět další šílenost. Že to bude ale až tak dobrá "crazy" jízda jsem nečekal. Původní seriál (a pochopitelně ani původní sestavu) jsem neznal, ale ta nová sestava byla setsakra "cool". V klidu by se mohli jednotlivě prodávat jako figurky po vzoru G.I. Joe. Navíc, víc hlav víc ví a proto scénáristický kvartet vymyslel sice ne tak originální, ale přesto zajímavou zápletku. Tady jde však hlavně o akci a zábavu. "A-Team" je typický popcorňák a proto, kdo má raději umělečtější filmy nebo filmy, které se drží reality, ať se raději tomuto filmu vyhne obloukem jelikož scény jako řízení padajícího tanku ve vzduchu nebo závěrečou akční sekvenci v docích by asi někdo, kdo se nechce hlavně jen bavit a nevykašle se kvůli filmu na nějaké fyzikální či gravitační zákony, neunesl. Promakané plány pro jednotlivé akce je to, co dělá tento film zajímavějším a lepším od všech ostatních podobných filmů. Styl, jakým to navíc Carnahan natočil je zcela perfektní a mě jakožto akčnímu fanouškovi naprosto sednul. Jistěže se místy, kdy akční scény putovaly do extrému a počítačové triky či jiné efekty běžely na plné obrátky, jsem se i já cukal a proto taky nepoputuju do extrému co se týče hodnocení filmu, ale jen si vzpomeňte jak kvalitní a zábavné byly tento nebo minulý rok jiné týmovky. "A-Team" je prostě svěží, akční jízda a má navíc sympatické herce. Liam Neeson je asi největší hvězda filmu a role kapitána mu sedne jako ulitá. Bradley Cooper svým hereckým výkonem (i svou vizáží) naprosto vystihuje přezdívku své postavy. Plus je ještě to, že je to nejsympatičtější člen týmu. Osobně jsem si ale nejvíce oblíbil Sharlta Copleyho. Tenhle herec totiž podal nejlepší herecký výkon. Už ve filmu "District 9" hrál dobře, ale tady ukázal, že umí mnohem víc a jeho postava se pro mě tak stala největším bláznem v historii akčních filmů. Quinton 'Rampage' Jackson byl (překvapivě) nejslabším článkem celého filmu. Za to můžou nejvíce scénáristé, kteří udělali z jeho postavy spíše strašpytla a ufňukánka a přitom jsem si ho představoval tak, jak se ukázal v úplně první scéně kde se objevil. Jackson ale hrál dobře. Značí to už jen fakt, že ne každý s jeho vzhledem tvrďáka by mohl tak přesvědčivě zahrát takového poseroutku. Tihle čtyři herci dokonce zastínili i výkon Patricka Wilsona, který sice jako hlavní záporák fungoval, ale čekal jsem stylovějšího a hlavně šílenějšího hajzla pro tenhle film. Na Jessicu Biel se dobře kouká a je pravda, že tady hrála asi nejlépe za poslední čtyři roky, ale přece jen jsem od ní čekal větší tvrďáčku. Jedním dechem: "Ultimátní, šílená akční jízda v níž Vás provází jeden z nejcoolovějším týmů všech dob! Co víc si přát? Sharlto Copley rulez!" Dávám pevných 80 %.
Hurricane Season
Hurricane Season
Sportovní dramata jsou hned po rodinných komediích nejklišovitější a nejstereotypnější žánr ve světě filmu. Sportovní dramata jsou na tom avšak podstatně lépe, než rodinné filmy, protože sportovní dramata ač jsou všechny o tom samém a celé je to jedno velké klišé, když nepostrádají schopného režiséra, tak jsou za vodou. "Hurricane Season" se měl zařadit mezi ty povedené filmy o sportu, protože má jeden z mnoha "based on a true story" příběhů a tudíž se tvůrci mohli lépe vcítit do postav a jednotlivých situacích. Herecké obsazení se mi líbilo. Foresta Whitakera a Taraji P. Henson považuji za více než slušné herce, Isaiah Washington mi doposud v žádném filmu ve kterém jsem ho viděl hrát vyloženě nevadil no a rapeři Bow Wow a Lil Wayne už pro mě byli jen velkou zajímavostí, pomyslnou třešničkou na dortu. Strach mi spíše naháněl výběr režiséra. Viděl jsem všechny filmy od Tima Storyho (kromě "Taxi") a tak vím, že jejich kvalita není moc veliká. Proto jsem se divil, že mu producenti povolili přístup do vod dramatu. Film totiž co se týče kvality dopadl úplně jinak, než jsem čekal. Neudělal chybu jen režisér, ale i scénáristi, kteří místo aby se primárně věnovali hurikánu a všem jeho následkům a problémům, které to lidem přineslo, otočili příběh na jednu postavu a její problémy a situace kolem hurikánu hrála druhé housle. Ani režisér Story ovšem filmu moc nepomohl. Scény, které měly být naplněny emocemi nefungovali. No, ne všechny nefungovali, ale těch scén, co hýřili emocemi bylo méně než prstů na jedné ruce. Kdybych měl "Hurricane Season", tak třeba takový "Coach Carter" byl mnohem lépe natočený a hlavní postava byla i mnohem lépe zahraná. Forest Whitaker totiž hrál jako podle šablony. To sice dělá více herců, ale u něho mi to tentokrát přímo bilo do očí. Taraji P. Henson mi tu přišla zbytečná, prostě jen pro reklamu. Její postava nebyla pro děj nějak důležitá a ani ve filmu neměla nějak moc prostoru. Herci, kteří hrály basketbalisty podali čistý průměr, ale tak je to skoro vždycky a já jsem to čekal i u tohoto filmu. Jedním dechem: "Na to, že tenhle film měl podle mého snažší se v tomto žánru prosadit, protože je podle skutečnosti, se to zkrátka nějak tvůrcům vymklo neboť je z toho průměrné drama, které Vám zachvíli zmizí z paměti!" Dávám 50 %.
Game Plan, The
The Game Plan
Po delší odmlce něco oddechovějšího. "Plán hry" mi byl doporučen. Údajně to měla být jen zábavná oddechovka na zahnání nudy v deštivém odpoledni. Proč ne? Sice jsem při spojení "The Rock" a "rodinná komedie" trochu více vytřeštil oči, jenže jsem se konejšil tím, že přinejhorším film v nějakém momentě vypnu a zahodím. Tohle východisko ale naštěstí nebylo zapotřebí jelikož mě film velice překvapil. Už na první pohled to však bylo veliké klišé, takové to klišé v pravém slova smyslu. Když jsem pochopil námět ihned se mi vybavilo tisíc dalších, velmi podobných filmů. Navíc i v průběhu filmu jsem pořád pozoroval klišé dějové zvraty, klišé rodinné momenty. Všude to "páchlo" po klišé. Tenhle film se však přesto trochu vymykal zarytému standartu těchle rodinných břeček. Tenhle film byl rozhodně lepší než třeba "Tak si představ" a i o trochu zábavnější, než "Pohádky na dobrou noc". Druhý jmenovaný film se Sandlarem byl nadprůměrný pouze díky výkonu Russella Branda. Tento film je nadprůměrný díky jednotlivým spoluhráčům hlavní postavy, které diváka opravdu pobaví pokaždé, když jsou jen v záběru. Když se k tomu přidají ještě sympatičtí herci, fakt, že celý film nezávisí pouze na výkonu Johnsona a scény z fotbalových utkání, je "Plán hry" více, než jen průměrná rodinná komedie. Nadruhou stranu tomuto film zase škodí již zmiňovaný obrovský počet klišé a taky dost přetažená stopáž. Skoro dvě hodiny klišé návalu a vymývání mozku v podobě moralizace jsem snesl tak tak, dalších deset minut bych už asi nedal a poslal film nemilosrdně do podprůměru. Režisér Andy Fickman však nasadil závěrečné titulky v té nejposlednější chvíli a já si oddechl. Dwayne "The Rock" Johnson to zvládl! Zvládl rodinnou komedie, takže si může zaslouženě odškrtnout další žánr. Je sympatický, moralizace a postupné přehodnocení svých životních hodnot je na něm v průběhu filmu znát a k tomu všemu stihne být ještě nenásilně zábavný. Víc nemůžeme od něho ani od tohoto žánru chtít. Madison Pettis je taky výborná. Má skvěle napsanou postavu a není, jak to u dětských postav či herců bývá, divákovi protivná. Zdálo se mi, že postava manažerky Stelly měla být zábavnější, ale Kyře Sedgwick jsem její herectví, alespoň v tomto snímku, jaksi nevěřil. Jedním dechem: "Nakonec je tento film nadprůměrný. V to jsem ani nedoufal, jelikož je film jedno velké klišé. Tento film však dokazuje, že i na ohraném námětu je ještě co vylepšovat a Johnson dokazuje, že není pouze další akční ikonou!" Dávám 60 %.
Diamonds are Forever
Diamonds Are Forever
Nejen já jsem se u minulého dílu modlil, aby už Lazenby konečně zmizel z mé obrazovky a nastoupil tam zase starý dobrý Connery. "Diamanty jsou věčné" mi tohle nabízely. Navíc se na režisérské stoličce objevil znovu Guy Hamilton a to pro mě bylo potěšující, protože "Goldfinger", kterého Hamilton režíroval také se ihned zařadil mezi moje nejoblíbenější bondovky. Doufal jsem, že scénárista Richard Maibaum se opět zařadí do starých kolejí a nebude s příběhem a hlavně s hlavní postavou experimentovat tak, jako v předchozí bondovce s Lazenbym. K tomuto dílu se však připojil Tom Mankiewicz, další scénárista, a ve výsledku se to vůbec nejeví jako špatný nápad. Příběh je zajímavý. Lokace je zase jiná, ovšem záporák zůstává stejný. Mám tím na mysli stejnou postavu, ale jiného herce. Ernst Stavro Blodfeld podstoupil plastiku a nechal si udělat dvojníky. Tenhle nápad byl docela dobrý a diváci mohli s klidem přejít skutečnost, že tuto postavu už potřetí hraje jiný herec. Hamilton s výběrem herce však šlápl vedle, protože Charles Gray se zde nějak výrazně nepředvedl. Ještě štěstí, že příběh zahrnoval postavy Winta a Kidda, které byly jak dobře napsany, tak velice zdařile obsazeny. Tyhle postavy jsou to, čím se pro mě tenhle díl Bonda stal památným. K tomu lze ještě přičíst opět povedený ústřední song a pár vydařených scén (rakev, měsíční vozítko, honička s policisty atd.) a výjde mi z toho několikrát lepší bondovka, než byla "V tajné službě Jejího Veličenstva". Negativa jsou následující: Zmatený závěr. Likvidace Blodfieldova sídla je sice zcela jasná, ale například odpočítávání ba i potencionální zničení Washingtonu tady hraje druhé housle a neklade se na tyto věci důraz. Všechno je tu takové utahané, myslím herecky utahané. Na Connerym šel jeho tamnější věk 41 roků poznat vzhledově i herecky. Už to není ten švihák jako v první bondovce, ale ani ještě neztratil svůj šarm a herectví už vůbec ne. Jen mu jdou už více vidět vrásky. To samé platí mimochodem i o Lois Maxwell. Jill St. John je jen klasická bondgirl, která ničím nezaujme a ničín se nevryje do paměti. Charles Gray je celkově dobrý záporák, ale když si vzpomenu na herce, kteří ztvárnili jeho postavu, tak Gray je jasně nejhorší Blodfield. Jak už jsem psal, duo Glover a Smith jsou jakousi třešničkou na dortu. Dohromady tvoří "nejcoolovější" protivníky Jamese Bonda! Jedním dechem: "Návrat Conneryho je znát stejně jako návrat Hamiltona. Avšak není to taková pecka jakou byl pro mne Goldfinger. Rozhodně to však je jedna z těch lepších bondovek s Connerym. Ať už kvůli zábavným a nápaditým scénám, skvělému zločineckému duu nebo už jen kvůli nádherné titulní písni!" Horší než "Žiješ jenom dvakrát" nebo "Goldfinger", ale lepší než "Thunderball" nebo "Srdečné pozdravy z Ruska". Bondovku s Lazenbym neberu na zřetel. Dávám 70 %.
Cidade de Deus
Cidade de Deus
Tak jsem se opět vydal za hranice běžného Hollywoodu, abych se podíval na velice chválený snímek "Město bohů". Ovšem, film jsem měl u sebe už nějaký ten pátek, takže že by se mi do něho nějak moc chtělo to říct nemůžu. Co mi vůbec samotný film nabízel? Neznámé (ne)herce, neznámého režiséra a když k tomu všemu ještě přičtu to, že film trvá přes dvě hodiny, byl jsem si filmem nejistý a kdybych se na něho nerozhodl podívat s pár dalšími lidmi, ještě by mi nejspíše tento film ležel někde na polici pod pokrývkou prachu. Jenže se stává docela často to, že filmy, kterým nevěřím mě doslova hned chytnou a už nepustí, a tento film byl zrovna takovýto příklad. "Město bohů" je nejen film s velmi zajímavým a neobvyklým příběhem, ale taky je to film, který Vám ukáže jak vypadá poctivá filmařina. Tu nominaci na Oskara pro kameramana Césara Charloneho zcela chápu. Jeho dobře odvedená práce se nedá popsat slovy, to se prostě musí vidět! I scénáristicky je film hodně dobře vymyšlený. Celým příběhem nás provede "voice-over" hlavní postavy a provede nás prakticky celou historií takzvaného "Města bohů". Každé více či méně důležité postavě je tu věnováno kousek prostoru. Scénáristické duo Mantovani / Lins totiž nechtěli odvyprávět pouze příběh jednoho chlapce z tohoto prostředí, oni chtěli vyprávět o městě, o tamním životním stylu a o všech neuvěřitelnostech, co se zde děli a dějí. K tomu jim opravdu hodně pomohl režisér Fernando Meirelles, který divákovi opravdu autenticky naservíroval pohled do chodu tohoto města. Čekejte brutalitu, absurditu, válku gangů a scény při kterých budete jen neuvěřitelně zírat na obrazovku. Ano, je to povedený film, ale hlavně je to tvrdý film. Nemá strach cokoli cenzurovat nebo "zeslabovat" jakýkoli záběr, protože efekt jaký ve Vás tyto záběry vyvolají má docela velký účinek. Já jsem filmu věřil a popravdě jsem ani nepřemýšlel jestli je to, co se ve filmu odehrávalo možné nebo ne. Jediné, co filmu škodí je nečekaně příliš dlouhá stopáž. Film byl dost dlouhý a ne všechny scény v něm se zaobíraly pouze příběhem. Různé scénáristické odbočky k příběhům vedlejších postav taky nebyly pro příběh tak nutné. Celkově je to však jen malá vada na kráse jinak perfektního filmu! Herci neherci se snažili a po této stránce nemám na film žádnou vítku. Jelikož se dle mého tito herci ani nemuseli moc herecky přemáhat a bylo to pro ně jednoduché. Jedním dechem: "Tohle je ukázka kvalitní filmařiny a toho, že nejen v Hollywoodu umí točit kvalitní kousky! Doporučuji!" Dávám 90 %!
Babel
Babel
Vlastně ani nevím, proč jsem se filmu tolik vyhýbal, když se mi přitom filmy od dvojice Inárritu / Arriaga tak líbily. "Amores Peros" i "21 gramů" měli divákům co nabídnout a co říct. Oba dva byly originální a dosud neviděné. Zdálo se, že "Babel" je bude vzorně následovat, protože jeho kvalitu předpovídala nejedna nominace na Oskara. Všechno bylo velkolepější. Tentokrát zde byly čtyři příběhy, které se odehrávali paralelně po celém světě. Scénárista Arriaga se chtěl rozšoupnout a tak se taky stalo, tak proč mě to neoslnilo. Ano, divil jsem se, že tomuto filmu se nedaří mě tak silně citově zasáhnout jako se to dařilo jeho dalším dvoum "bratrům". Možná je to tím, že se příběhy na sebe vážou jen okrajově a každý z příběhů řeší svůj problém. Nakonec se celá mozaika poskládá do jednoho velkého obrázku a vy všemu porozumíte, ale nedotkne se Vás to tolik emocionálně, což je největší chyba filmu, protože na zrovna na tomhle faktu nejvíce bodovaly jak "Amores Peros", tak i "21 gramů" a to by měl režisér Inárritu dobře vědět! Další věc, která byla specifická pro filmy dvojice Inárritu / Arriaga a chyběla zde byla ta, že tady se málo hrálo s divákovou psychikou a málo se šokovalo. Jediná část filmu, kdy jsem se opravdu zavrtával do sedačky a ani nedýchal byl hnedle úvod. Největší nervák byl, když jeli Pitt a Blanchett v autobuse. Divák věděl co se stane, ale Inárritu schválně záběr prodlužoval, oddaloval nevyhnutelné a takhle napínal diváka. Tady jsem opravdu režisérovi tleskal, jenže poprvé a naposled. Další zádrhel filmu (a to měl scénárista Arriaga vědět nebo alespoň tušit) byl ten, že díky tomu, že se film dělí na několik příběhů si divák jeden oblíbí a druhý už třeba méně. To už je nenapravitelná chyba, protože znamená, že se u některé dějové linie budete bavit více a u druhé už třeba vůbec, takže nuda byla zkrátka nevyhnutelná. Mě se třeba nejvíce líbil příběh z Maroka a z Japonska. Rinko Kikuchi zahrála svou postavu velmi dobře. V její pozici bylo těžké nepřehrávat, ale ona to zvládla. Zatímco v příběhu z Japonska hrál důležitou roli spíše herecký výkon hlavní představitelky, v příběhu z Maroka hrál hlavní roli spíše samotný příběh. Herci v něm byli sice totáĺní neherci, ale jelikož se moc herecky namáhat nemuseli, zvládli to nakonec vcelku dobře. Příběh z Mexika byl právě ten, který mě bavil nejméně. Adriana Barraza sice ze začátku působila sympaticky, ale v pruběhu filmu se mi zprotivila. No a příběh s Pittem a Blanchett byl u mne tak někde v rozmezí. Oba dva sice velmi dobře hráli, ale ačkoli jsem tušil, že by semnou měl jejich příběh něco citově vyvádět, režisér Inárritu mě prostě nedokázal do příběhu správně vtáhnout. Jedním dechem: "Podle mého hodně přeceňovaný snímek. Nechápu tolik nominací na Oskara, když "Babel" přitom vůbec nedosahuje kvalit předchozích dvou filmů dvojice Inárritu / Arriaga!" Dávám slabších 50 %.
Hot Tub Time Machine
Hot Tub Time Machine
Komedií (zvláště těch povedených) je v dnešní době jako šafránu a tudíž každá nová komedie, která spatří světlo světa je jako malá kapka naděje. Naděje, že se objeví další "Pařba ve Vegas". Naděje, že se objeví někdo další, kdo by v dnešní době pomáhal Apatowi a Smithovi točit dobré komedie. Jmeno Steve Pink pro mne bylo zatím neznámé, takže jsem si nebyl jistý, co mám od filmu čekat. Spojení Johna Cusacka, Chevyho Chase, Clarka Dukea nebo i takového Crispina Glovera se mi jevilo jako zajímavé. Tohle spojení mi sice hned nezaručovalo dobré herecké výkony, ale rozhodně jsem byl na film více zvědav. Český distributor tvrdí, že film je originální. Už tady bych si troufal nesouhlasit. Na první pohled (a bohužel i na druhý i na třetí) je totiž film jakoby spojení několika filmů dohromady. Taková mozaika různých komediálních námětů, které jste už určitě někde viděli. Proto tenhle snímek působí dost lacině, ale to ještě neznamená, že je špatný. Zachraňují ho jak někteří herci, tak některé scénky a gagy. Všechno točící se kolem postav Crispina Glovera a Chevyho Chase mi přišlo dost nápadité a trefné. Hudební výstup Craiga Robinsona nebo seřvání devítileté holčičky přes telefon, to všechno dělilo tuhle komedii od průměru. Ovšem, nevedlo jí to do nějakých moc velkých výšin, protože pořád měla svoje chyby, pořád měla svoje nepříliš vyvedené fórky a pořád jsem si musel říkat věty typu: "Tenhle fór by se dal udělat vtipnější. Tahle scénka by se dala napsat jinak." I navzdory všem chybám tohoto filmu se ale nakonec i po pár dnech přistihnete, jak se usmíváte při vzpomínce na tu či onu scénu, takže proto to u mě zase až tak jistý průměr není. I když to působí místy strašně stupidně, musím vzít v úvahu, že se na to dá dívat vícekrát a to je pro komedii klíč k úspěchu. Herci taky nějak výrazně nezklamali. John Cusack sice hrál tak nějak podprůměrně. Nebyl to klasický standart. Řekl bych, že se do komedií moc nehodí, protože tady se to projevilo. Craig Robinson má budoucnost. Umí fórky velmi dobře přednášet, zvládá grimasy, je prostě vtipný. Clark Duke se jako herec velmi slibně rozjíždí. Ať už v "Sex Drive" nebo v "Kick-Ass" všude byl vtipný a sympatický, a tento film rozhodně není vyjímkou. Hvězdou filmu však pro mne byl Rob Corddry. Pamatuji si ho už ze "Zahulíme, uvidíme 2", ale tady se mi vryl do paměti úplně. Má charisma, je vtipný a umí takové blázny perfektně zahrát! Věděli jste, že když on hraje ve scéně hlavní úlohu, bude to sranda, a taky vždycky byla. Chevy Chase svým cameem potěšil, jen potěšil. No a Crispin Glover se moc namáhat s hraním ani nemusel, protože u něj se o srandu snažilí spíše scénáristi. Jedním dechem: "Na tento žánr už radši nekladu velké nároky. Možná taky proto mě tenhle film spíše potěšil, než zklamal. Ovšem má hodně viditelných chyb, které někomu budou vadit více a někomu méně. Tak už to hold u komedií chodí." Raději dám zasloužených 60 %, než 70 % s pocitem špatného svědomí!
On Her Majesty's Secret Service
On Her Majesty's Secret Service
Něděle pro mě znamenají bondovky. Tahle neděle, ale pro mne znamenala něco víc a to proto, že proběhlo střídání hlavních představitelů. O téhle bondovce se mluví "černě", takže jsem nevěděl co si mám myslet. Nováček a debutant na pozici režiséra a nováček a rovněž debutant v hlavní roli již slavné a už v té době kultovní série, to neznamenalo nic dobrého, to jsem si uvědomoval i bez předpovědí fanoušků. Nicméně se ještě nenašla bondovka, která by mě vůbec nebavila, takže jsem spoléhal na to, že tenhle díl nebude vyjímka. Co se týče příběhu, musím říct, že je to jiné, než jsme u bondovek byli zvyklí. Né špatně jiné, ale dobře jiné. Většina věcí je v této bondovce jiných, než jsme zvyklí, ale ne každou věc diváci schválí. Příběh je zrovna věc, kterou schvaluji. Ovšem, neschvaluji úplně každou věc či změnu v příběhu. Není nic špatného na tom, že scénárista Maibaum nám tentokrát ukázal Bonda i z jiného úhlu. Jenže Bond z jiného úhlu už zkrátka není Bond. Akční scény sice režisér Hunt zvládl a hezky se na ně dívá, ale to je asi to jediné, na co se v této bondovce hezky dívá. Zakončení se mi vůbec nelíbilo, hnát hlavní postavu do ženění, když přitom už od prvního dílu má Bond pověst sukničkáře, to není divné, to už je přímo nepříjemné a na začátku ta Lazenbyho replika: "To by se Connerymu nestalo.", to užb bylo úplně trapné! Stejně tak jako vidět Bonda na někom citově závislého. Prostě celý tenhle díl je od začátku do konce divný. Pro některého diváka to může být příjemné překvapení, ale zarytý fanda to prostě nezkousne! Ještěže film zachraňuje hodně dobrý záporák. Telly Savalas v roli Blifelda působil jako hodně velký hajzl a měl charisma. Dělal Bondovi jen problémy a byl chytrý. Pro fanoušky Bonda to byl záporák jako stvořený. Věděli to i tvůrci a proto tuto postavu nechali trápit Bonda po více dílů. Diana Rigg byla (jako každá bondgirl) sice krásná, ale pro mě neměla to potřebné charisma. Navíc se mi její postava i trochu zprotivila, protože Bonda takhle zblbla. :) George Lazenby není Bond, kterého by si diváci přáli. Fanoušci to poznali hned a Lazenby pravděpodobně taky. Chybí mu charisma a Connery navíc nasadil hodně velkou laťku, takže chápu, že dal Lazenby od této postavy ruce pryč tak rychle. Jedním dechem: "Divný díl. Změny, které nám scénárista Maibaum nachystal nejsme schopni strávit všechny a to přitom zápletka byla velmi dobrá. Tvůrci se raději měli držet zajetých kolejí a připlatit Connerymu, protože Lazenby mu nesahá ani po kotníky! Díky bohu alespoń za Savalase!" Dávám 50 %.
Dangerous Minds
Dangerous Minds
Na tohle drama jsem se chtěl podívat spíše jen proto, že titulní písnička "Gangsta's Paradise" od Coolia je moje oblíbená. Věděl jsem o co ve filmu jde, takže jsem věděl co mám očekávat. Problém je ten, že jsem očekával silný nadprůměr. Téma, o kterém film totiž pojednává, podle mého ještě není tak rozšířené a nebyly na něho vymyšleny stovky scénářů. Každý divák uvěří, že se tohle může klidně kdekoli na světě stát. Film přece poukazuje na tvrdý a nemilostný život některých lidí, takže by to celkově nemělo divákovi připomínat jen nějakou pohádku (a ono to taky pohádku nepřipomíná), takže scénáristé měli velmi dobrý nápad na námět. No a když je to ještě film z roku 1995, tak jsem čekal, že zde bude platit pravidlo: "Kdo dříve příjde, ten dříve mele". Jenže to byl omyl! Film, ačkoli netvrdím, že nebyl dobrý, byl ovšem rozhodně horší. než například film "Mezi řádky" z roku 2007! To už bych radši doporučoval podívat se na tento novější film, protože ten Vás citově více zasáhne. "Nebezpečné myšlenky" se sice snaží v divákovi probudit lítost tím, že mu ukážou, jak bydlí chudí lidi v Americe, ale u mě se jim to nejspíše nepovedlo úplně neboť mě to nějak citově neoslovilo. Vím kam tvůrci tímto filmem mířili, jenže oni mířili špatně. Tento film je o mladých studentech a tak se měl zaměřovat na mladé studenty, ale místo toho se z něho vyklubalo drama pro dospělé. Režisér John N. Smith zkrátka neumí v divákovi probudit jakékoli emoce a scénáristi Bass a Johnson celý ten námět vzali za špatný konec. Film neměl prakticky nic čím by mě zaujal. O tom svědčí i to, že jsem si dal v průběhu jeho trvání dvě pauzy na jiné věci a viděl jsem ho celý rozkouskovaný na tři části. Dokonce ani hlavní postava učitelky mi nebyla sympatická, protože byla (nejspíš nechtěně) ve filmu vyobrazená jako (chytrý) slaboch a zbabělec. Samotná Michelle Pfeiffer jí samozřejmě také takhle zahrála, takže se mi i tato herečka hodně rychle zprotivila. Další její chyba byla, že vůbec nepůsobila jako vůdce, nepůsobila sebejistě a tu tvrďačku na kterou si občas zahrála jsem jí ani trochu nevěřil. To už George Dzundza byl sympatičtější a to se ve filmu mihnul jen v pár scénách. Herci, kteří hráli studenty to měl v podstatě jednoduché. Měli za úkol jen být věrohodně drzí a věrohodně se vyblbovat a to dokáže dnes každý teenager, takže tady není co chválit, ale nadruhou stranu ani co kritizovat, protože ti mladí herci mi byli sympatičtí všichni. Jedním dechem: "Nápadité drama, které selhává v tom, že v zasadě vůbec nepůsobí jako drama, ale jen jako přehlídka problémů teenagerů v Americe. Na tohle téma byly natočeny i mnohem lepší filmy!" Dávám 50 %.
Land of the Dead
Land of the Dead
A rychle zase zpátky k zombie žánru. Pro tohle odvětví horroru jsem měl vždycky slabost a vlastně ani nevím proč. Čím více filmů se zombieky už mám ale za sebou, tím víc mi připadá, že se všechny pouze opakují a kopírují. Fleischerův "Zombieland" byl stejný jako Snyderův "Úsvit mrtvých" akorát s tím rozdílem, že "Zombieland" byl vyprávěn vtipně a odlehčeně. Existuje však jeden člověk, který vždycky překvapí. Jeden z nejzásadnějších lidí tohoto žánru. George A. Romero umí v tomto žánru chodit a ví jak tyhle filmy točit a i když v poslední době už se mu to vymyká z ruky, pořád si ví rady. Jeho "Deník mrtvých" nebyl nějak moc kvalitní, ale byl (co se týče zombie žánru) originální. Jenže "Deník mrtvých" mi neřekl, jestli to Romerovi ještě jde. To měl dokázat až tenhle film, protože "Země mrtvých" měl být comeback Romera. Dennis Hopper, John Leguizamo nebo Simon Baker ve filmu byli taky dobré znamení, ale stejně to všechno stálo a padalo na Romerovi. Tenhle film se hodně srovnával se Snyderovým zombie úletem a většinou u diváků vyhrál Snyder. Je to docela pochopitelné, protože Snyder na to šel akčně a zábavně. Jenže já bych tenhle Romerův snímek nesnižoval o nic více, než ten Snyderův. Romerův film má duši. Má poselství a je nápaditý. Romero ví, co tímhle snímkem chce divákům říci, ale přitom neubírá na krvavosti, brutalitě a dalších typických znacích zombie žánru. Dokonce zde Romero nenahlíží na zombieky jen jako na záporáky, ale je objektivní, což mě taky mile překvapilo. Tenhle film je podle mě, nebojím se říct, nejlepší ze všech zombie filmů, co jsem kdy viděl! I jako horrorového fanouška mě to potěšilo. Ne, že bych se u filmu bál, ale Romero si vůbec nebral servítky a byl tak brutální, jak jen být mohl. Tudíž vidíme litry krve, Romero nám během filmu ukazuje i různé vnitřnosti, které se náhodou dostaly mimo tělo a samotní zombieci svou deformací a svým vzhledem taky někdy trochu vyděsí. Navíc si Romero nechává trochu místa i pro černý humor, takže se divák baví. Sice má film opět scénáristické nedostatky, jako měl i "Deník mrtvých", ale tenhle film má nadruhou stranu i několik vychytávek z nichž ta největší je třeba "chytrý" a sympatický vůdce zombieků. Ï herci hrají na zombie film poměrně slušně. Simon Baker je sympatický, ale ve filmu je jeho postava vykreslená jako dokonalý a chytrý chlap, což mi příjde u tohoto žánru už trochi klišé. Za to John Leguizamo mě překvapoval čím dál tím víc. Jeho postava byla sympatická a "cool" a on si to hraní užíval. Dennis Hopper měl zkrátka image záporáka a během své kariéry si už zvykl je hrát. Tady hrál standart a mě to stačilo. Jedním dechem: "Romero umí! Kdo má více rád Snyderův akční výmaz tak prosím, ale tenhle film má nápad a hlavně má duši! Navíc Leguizama si tady oblíbí každý, protože hraje překvapivě dobře!" Nasolím filmu rovných 80 %. Příjemné překvapení! A to jsem myslel, že jsem viděl v tomhle žánru všechno!
W.
W.
Na tenhle film jsem se těšil, ale zároveň jsem se ho obával. Ačkoli mi životopisné filmy nikdy nedělaly problém, bál jsem se, že George W. Bush není právě tím pravým o kom by se měl natočit film. Nicméně jsem Oliveru Stoneovi věřil a musel jsem se na film kouknout i kdyby se z něho nakonec vyklubal jen brak. Říkal jsem si, že když už má Stone zasebou filmy "JFK" a "Nixon", takže už asi ví, jak točit film o prezidentovi. Navíc měl film velice silné herecké obsazení. Josh Brolin, James Cromwell, Thandie Newton, Jeffrey Wright nebo Elizabeth Banks a to je upozorňuji jen hrstka herců, kteří se ve filmu mihnou. Potěšilo mě, že film není vyprávěn klasicky chronologicky, ale že se Weiser a Stone rozhodli "běhat" mezi časovými úseky. Když se totiž film zaměřuje na Bushe v prezidentské funkci, zobrazuje pouze scény, kde Bush řídí poradu a snaží se vyřešit problémy a najít kompromis, což je někdy sice scénáristicky zajímavé, ale nikdo by nevydržel poslouchat to celé dvě hodiny. Z toho důvodu vidíme i Bushovo rušné mládí, jeho problémy s otcem a jeho cestu politikou, a to už je zajímavější. Stone je objektivní a nejednostranný. Stone se ani nebál být trochu kontroverznější. Bush je tu sice vyobrazován spíše jako buran, ale najdete tu i poměrně hodně chvil, kdy je ukazován jako sympatický, ale hlavně chytrý člověk. Po skončení filmu jsem musel uznat, že "W." byl zajímavý film, ale už jsem si nebyl tak jistý jestli to byl taky dobrý film. Nelitoval jsem toho, že jsem film viděl, ale věděl jsem, že mi nic nedal a že si z něho zachvíli nebudu nic pamatovat. Možná jen tak Joshe Brolina, který je jako Bush neskutečně přesvědčivý. Vypadá tak, tváří se tak a dělá úplně stejné gesta. Stone je údajně kritizován za to, že vybíral herce hlavně podle podoby s reálnými lidmi, které ztvárňují. Údajně to má mít vliv na herecké výkony. Ovšem, ve filmu jde vidět, že Brolin svou roli vzal zcela odpovědně, takže nesdílím stejný názor jako někteří diváci. Nebál bych se dokonce Brolina nominovat na Oskara, ale akademici si asi říkali, že když už má Brolin nominaci za film "Milk", tak že ho nebudou příliš rozmazlovat. James Cromwell podal taky velmi kvalitní výkon. K tomu není co říct, to se musí vidět. Zaujala mě ještě Elizabeth Banks jako Laura Bushová. Stejně jako všichni i ona věrně kopíruje skutečnou Lauru Bushovou a nepřehrává. Ostatní herci potom už ani neměli co zkazit, protože ve filmu bylo tolik postav, že herci ani neměli možnost něco zkazit. Jedním dechem: "Zajímavý film, ale to je podle mě vše. Ačkoli herecké výkony byly víc než dobré, film mi nic nedal a obešel bych se bez něj." Další jednohubka, ale byla dobrá. Dávám 70 % a to si nimi ještě nejsem ani jistý.
You Only Live Twice
You Only Live Twice
Je pondělí odpoledne, další díl Bonda je zamnou a já jsem velice spokojen! "Žiješ jenom dvakrát" je pro mě odteď nejlepší bondovka s Connerym a je mi jedno, jak silný je proud proti kterému teď jdu! :D Nový režisér Lewis Gilbert nezklamal a naservíroval mi takového Bonda, jakého jsem si přál už od prvního dílu. Zajímavé prostředí, akcí nabité scény, krásná bondgirl, neupadající tempo a odhalení největšího záporáka v celé Bondovské sérii. Nejhlavnější pro mne bylo, že tento díl si opravdu dokázal udržet mojí pozornost po celé své trvání. Začalo to "pohřbením" do moře a skončilo závěrečnou scénou v sopce. Mezi tím byly další kvanta stejně zajímavých znějicích a ještě zajímavěji vypadajících scén. Na rok 1967 velmi dobré scény z vesmíru a opravdu pokrokové triky. Technicky je zkrátka film vyšperkovaný k dokonalosti. Sympatické vedlejší postavy jako Mie Hama, ale hlavně Tetsuro Tamba v roli zdejšího Bondova pomocníka Tygra Tanaky. I když v tomto díle "Q" nedal Bondovi tolik vychytávek, scéna s jeho jedinou "hračkou" malou Nellie je úžasná. Taky nesmím opomenout úžasnou titulní píseň "You Only Live Twice" v podání Nancy Sinatry. Jedna z nejlepších bondovských písniček je taky jeden z důvodů, proč jsem si tento díl tak oblíbil. Jediné malé negativum filmu byla podle mého scéna Ninja výcviku a vlastně všechno, co se zde Ninjů týkalo. Do bondovky se mi to zkrátka příliš nehodilo, navíc když se to v závěrečné přestřelce ukázalo jako naprosto zbytečné. Hlavní záporák s tváří Donalda Pleasence je sice na scéně jen poměrně krátkou dobu, ale i za tu krátkou dobu dokázal svou imagi a hereckým výstupem překonat všechny záporáky s kterými se Connery jako Bond kdy setkal (kromě Goldfingera). Akiko Wakabayashi se zase zařadila hned vedle Ursuly Andress jako jedna z těch lepších bondgirl co tato série nabídla. Sean Connery je bezdebat. Opět dovedl svou postavu k ještě větší dokonalosti. Jedním dechem: "Konečně bondovka podle mých představ. Drží tempo a nic jí nechybí! Povedená titulní píseň už je jen třešnička na dortu." Dávám 90 %. Výborně pane Gilberte! Takhle by to šlo!
Fun With Dick & Jane
Fun With Dick & Jane
Na to, že na scénáři se částečně podílel Judd Apatow jsem čekal větší pecku. Ještě když může divákům předložit takové hvězdy jako Jima Carreyho, Aleca Baldwina nebo Téu Leoni. Od režiséra Deana Parisota jsem viděl jeho snímek "Galaxy Quest" a z toho jsem vydedukoval, že všechny jeho filmy (komedie) budou nejspíš stejné. Film dokáže divákovi v průběhu vykouzlit úsměv, ale nedokáže ho rozesmát. Jenže film má i na to, aby diváka hlasitě rozesmál, protože má Carreyho, který rozesměje už jen pohledem, film má Apatowa, mistra moderních komedií, který mě zde přesvědčil, že umí napsat vtipnou scénku i bez větší pomoci Jima Carreyho, ale nikdo si to v době natáčení pravděpodobně neuvědomoval, protože se těchto faktů využívalo jen po malinkých troškách. Nicméně Carrey dostává dostatek prostoru na to, aby se vyblbl a na scénáři jde poznat Apatow, takže zase taková katastrofa to není. Film má však jednu fatální chybu, na které celý kompletně padá na hubu. Předtím, než se hlavní postavy rozhodnou k tomu, co je tvůrci naznačováno už od začátku, předtím, než by se měla spustit ta velká smršť skečů a fórků, tak předtím je jedna velká mezera. Jedno velké (nudné) nic. I když po pravdě se Apatow snaží a vysíla Carreyho na různé pracovní pohovory na kterých to není vůbec jednoduché, to pravé vysvobození příjde teprve až se obě hlavní postavy rozhodnou pro tu nelegální cestu, a to to ještě není takové vysvobození, jaké by si divák přál, nýbrž jen slabý odvar. Celkově je ale film příjemný a díky své krátké stopáži rychle odsýpá. V kolektivu lidí by tenhle film byl idální volbou. Jim Carrey film táhne. Dostanete od něj jeho standart. Obvyklé grimasy, pohyby a skřeky, ale nic navíc. Téa Leoni dělá (bohužel) Carreymu jen pouhé křoví a "žíví" se z jeho hereckého výkonu a komických póz. Jako by se po něm pouze opičila. Alec Baldwin dokázal své komediální nadání už v několika seriálech (30 Rock, Přátelé), nicméně tady hraje spíše jen záporáka, což je škoda, protože smysl pro humor tento herec nepochybně má. Všichni ostatní herci už potom mají pouze malé lehké roličky. Jedním dechem: "Velmi lehký nadprůměr. Apatow totiž do scénáře nedává úplně všechno ze sebe a Carrey podává jen svůj obyčejný herecký průměr. Když vezmu v podtaz to docela dlouhé období nudy může být rád, že film je alespoň lehký naprůměr!" Dávám 60 %.
J.C.V.D.
J.C.V.D.
Připadalo mi to, jakoby Van Damme měl po krk těch všech prostých béček a chtěl si konečně zahrát v něčem "umělečtějším". Tohle nebyla vůbec špatná volba. Na film jsem byl zvědavý jako už na málokterý a čekal jsem co z něho vyplyne, protože jsem pořád neměl jasno o tom, o čem že to vlastně tenhle film má asi být. Věděl jsem, že co se týče herectví, tak si starosti dělat nemusím, protože není pro herce (ani pro ty z kategorií B a C) nic lehčího, než hrát sám sebe. To by zvládl i naprostý neherec, takže tady se Van Damme ani diváci bát nemusí. Velký otazník byl ovšem v ději. Vždyť já jsem ani netušil jaký žánr film skýtá. Komedie parodozující Vam Damma nebo osobní drama, které nám ukáže jeho pravou osobnost? Toť otázka, a abych pravdu řekl, docela jsem se bál odpovědí. Když jsem přišel na to, že děj je fiktivní, byl jsem docela zklamaný, protože jsem čekal realističtější snímek, ale to se mi nakonec i vyplnilo, jenom to ze začátku vypadalo, že film se bude ubírat úplně jiným směrem. Sice to vypadá, že film budu pouze chválit, ale není tomu tak. Většinu filmu jsem totiž prožíval něco, co se dá nazvat lehkou nudou, protože celá ta dějová linka s poštou byla zcela zbytečná, nic neprozrazující na Van Damma. Zkrátka jen aby se zabil čas. Klidně se mohl vymyslet jiný námět, nezlobil bych se. Záměrně jsem napsal "lehkou nudou", protože celou cestu tou dějovou linkou mi dá se říct i zpříjemňovali trefné, vtipné a příjemné fórky a skeče. Čekejte tudíž různé zábavné fanouškovské situace nebo vtipné rozhovory o (chudákovi) Seagalovi. Další jeho pozitivum je fakt, že je celý pojat umělečtěji, což samo o sobě dělá film, jehož hlavní roli hraje Van Damme automaticky zajímavější a sympatičtější. Hra s kamerou (úvodní scéna na jeden záběr), šikovné scénáristické nápady (kompletní děj postupně odkrýván ze třech jiných úhlů) nebo hezky provedené zakomponování Van Dammeovi osobní zpovědi do děje. Myslím, že režisér Mabrouk El Mechri udělal film kvalitnějším, než měl původně být a Van Damme mu může jen děkovat. Zakončení mě překvapilo a nejprve taky nepříjemně zaskočilo, ale postupně mi docházelo, že jestli si chtěl film opravdu zachovat realistický pohled na věc, jinak to nešlo, takže nakonec jsem byl se závěrem spokojený. Samotný Van Damme na mě působil sympaticky, ale hlavně lidsky, což je účelem tohoto filmu. Jeho zpověď mě sice nijak zvlášť nedojala, ale působila na mě autenticky a důvěryhodně. Jedním dechem: "Pro mě sice jednohubka jak Brno, nicméně také velké překvapení! Je to zcela jiné, ale vůbec né tak špatné. Místy nudné, ale na druhou stranu příjemné, sympatické a hlavně umělecké. Věřím, že bez režiséra El Mechriho by to byl silný podprůměr ne-li katastofa!" Dávám 70 %.
The Godfather: Part III
The Godfather: Part III
Zakončení této trilogie nemělo být o nic víc horší, než jeho dva "starši bratři". Jelikož však druhý díl neshledávám tak dokonalý, ale jen nadprůměrný, kvalitami třetího dílu už jsem si raději nebyl tak jistý. Je ovšem dobře, že se tuto ságu vrátili uzavřít ti samí lidé, kteří jí vytvořili a následně rozvinuli. Jsem si jistý, že kdyby film nerežiroval Francis Ford Coppola a scénář nenapsal Mario Puzo, výsledek by byl znatelně horší. Trojka se mi vlastně v lecčem líbila více, než díl druhý. Samozřejmě, že první díl to nepřekonalo a žádný z herců nehrál mafiána tak důvěryhodně jako Marlon Brando, ale třetí díl mi přišel o poznaní lepší, než dvojka. Zase se zde sice řešili rodinné věci, ale už mi film více připomínal gangsterku, než rodinné drama. Film byl více akčnější, více mafiánský a tím pádem pro mě více zajímavější. Dokonce ani nové postavy mi nekazily dojem z filmu. Puzo je do příběhu vmísil tak šikovně a nenápadně, že i s novými tvářemi přišel film jako díl ságy "Kmotr" a ne jen jeho laciná napodobenina, což se ve většině případů stává. Charakter Michaela Corleoneho opět projde změnou. Tentokrát je Don unavený, nemocný, zmožený, toužící po rodině a už né tak moc závislý na moci. Puzo nám zase odkryl další stránku Michaelova charakteru a také proto mě film zaujal. Nejlepší tah bylo ale obsazení Andyho Garcii. Mladá, čerstvá krev, image pravého mafiána a Garciova schopnost mafiána velmi přesvědčivě zahrát oživila tu gangsterskou složku filmu a dala jí energii k pohybu. I tento díl však dělá úplně tu samou chybu, jakou dělali i jeho předchůdci. Opět je zde větši množství scén, které ve filmu vůbec nemusely být a jsou. Tím pádem byl film zbytečně dlouhý a nuda už přišla sama. Dramatické zakončení však schvaluje. Zakončení filmu, ale hlavně scéna v opeře, právě tyto scény mě donutily změnit náhled na celý film. Al Pacino hraje opět skvěle a jen tak mimochodem velká pochvala pro vizážistu. Udělat v padesáti letech z Pacina takovou přestárlou trosku chtělo hodně práce a umění. Dál už bych se jen opakoval. Andy Garcia byl však pro mě hvězdou filmu! Proč on jen takovéto frajery nehraje více. Má na to image a jde mu to. Gangster jako vyšitý. Sofia Coppola předvedla, že dokáže mimojiné i něco zahrát, když dostane jednoduchou a nenáročnou postavu. Ovšem, žádný zázrak to není. Diane Keaton tady měla dost prostoru, ale nějak ho nevyužila, protože celý film mi přišla taková né moc zapálená do hraní. Dále už jen řeknu, že ostatní herci nekazili filmu pověst a hráli své postavy dobře. Jedním dechem: "Důstojné zakončení celé série. Dokonce lepší, než jsem doufal. Hlavně díky Garciovi a Pacinovi! Nejen kvůli nim u mě osobně třetí díl překonal druhý!" Dávám zasloužených 80 %.
The Godfather: Part II
The Godfather: Part II
Já chápu, že si režisér Francis Ford Coppola plně uvědomoval, že prvním dílem této série vytvořil něco speciálního, dosud nevídaného. Uvědomoval si, že film diváky (včetně mě) nadchnul. Ovšem, když jsem se dozvěděl, že film čítá dvě stovky plných minut, zatočila se hlava i mně. Jelikož mě však první díl vtáhl a divácky náležitě uspokojil, byl jsem ty dvě stovky minut ochotem podstoupit. Ještě když se navíc říkalo, že dvojka v lecčem předčila jedničku. Byl jsem však po skončení filmu hodně překvapen, že na to nemám stejný názor jako většina diváků, ale že bych se nejradši přiklonil k té menšině diváků, kteří tvrdí, že dvojka jedničku nepřekonala, ba měla ještě daleko do kvalit předchozího dílu. Mrzelo mě, že se tenhle film zabírá spíše rodinnými vztahy v Carleonevic mafii, než byznysem a praktikami. Bylo to více drama, než-li gangsterka a ještě k tomu navíc hodně dlouhá, takže jsem měl hodně problémů udržet pozornost. Nápad vmísit do děje druhou dějovou linku, která by se odehrávala v jiném časovém období a líčila by vzestup "bosse všech bossů" Vita Corleoneho byl velmi dobrý. Alespoň tahle část filmu mi dala najevo, že se dívám na opravdovou gangsterku. Robert De Niro sice celou dobu mluvil sicilsky a já jsem k těmto částem neměl titulky, takže jsem dialogům nerozumněl, ale vždycky jsem si to nejpotřebnější vydedukoval a nakonec jsem si tyto "flashbacky" užíval více, než základní linku s Pacinem. Ta mě v jistých chvílích jen nudila. Nezachránil to ani fakt, že Pacino hrál skvěle a Keaton se předvedla více, než v jedničce a to samé platilo i o Johnu Cazaleovi. Dvěstě minut je přece jen moc a když Vás film nedokáže po tuhle dobu udržet, je Vám zkrátka jasné, že mu nedáte plný počet jen proto, že je to v dnešní době kult! Mladičký De Niro hraje skvěle. Jenom mě ujistil v tom, že je to dnes právem uznávaný herec. Jeho podání mladého Carleona bylo jiné a přesto stejné, jako podání té samé postavy Brandonem. Mladý Carleone musel být cílevědomý, lstivý a plný života a energie. To všechno De Niro byl a proto si myslím, že je zde Oskar jasný. Pacino hrál lépe, než v předchozím díle. Změna jeho charakteru zcela bije do očí. Lidskost skoro žádná, pouze touha po moci. Pacino gangstery, šéfy a policajty prostě umí a vždycky uměl. Dalé už jen podotknu, že všichni herci hráli skvěle a žádný nekazil filmu vizáž, ale vyjmenovávat tady všechny herce a jejich největší přednosti mi příjde zbytečné. Jedním dechem: "Z mého pohledu daleko za jedničkou. Zatímco u předchozího dílu jsem ani nedýchal, u tohoto jsem místy zíval. Herecké výkony posouvají film do nadprůměru, ale nedělají z něho dokonalý snímek!" Dávám 70 % a to ještě s přivřeným okem.
The Godfather
The Godfather
Jestliže se dá nějaký film označit za "kult kultů" je to právě "Kmotr" a já jsem se rozhodl podívat se na celou trilogii, abych tak oslavil začátek letních prázdnin. Nejpovedenější, hvězdama nabité Coppolovo dílo bylo předemnou a já se na něho tolik těšil, že mi ani nevadila stopáž ukazijící u většiny filmů děsivé číslo 175 minut. Já jsem totiž v tenhle film skálopevně věřil. Věřil jsem v jeho kvalitu i navzdory jeho stáří. Navíc mám velkou slabost pro gangsterky, takže to mluví nejspíš za vše. Už úvodní sekvence a dialog mezi donem a "zákazníkem" mě přesvědčil, že Brando je mafián jako vyšitý a že v průběhu filmu objevím důvod jeho obdarováním zlatou soškou. Nejvtipnější na mém sledování bylo, že jsem některé herecké veterány kvůli jejich mládí v té době vůbec nepoznal. Měl jsem velký problém poznat Pacina, Duvalla nebo Keaton, takže scéna svatby na začátku pro mne byla značně chaotická. Taky se mi zdála zbytečně natahovaná. Sice jsme se v ní seznámili s celou rodinou Carleoneů, ale těch dvacet minut se dalo využít i mnohem lépe. Jakmile se ovšem začali řešit mafiánské věci a používat mafiánské praktiky, mohl být film natahovaný jak jen chtěl, já jsem byl přilepený na obrazovce. V tomhle film nemá konkurenci! Coppola totiž tohle mistrně zvládal a uměl na diváky zabavit. Chválím jeho nápad celý film natočit starým stylem bez ostrých střihů a nájezdů kamery, dodávalo to tak filmu hutnější atmosféru. Film se mi líbil. Uměl mě do sebe vtáhnout tak, jak to umí jen málo filmů. Jeho největší zápor je vlastně ten, že některé scény jsou zbytečně natáhnuté a nebo zcela zbytečné. Například krátka linie s Michaelem ve Španělsku podle mě vůbec nemusela být tak rozšířéná jak nakonec byla. Samozřejmě, že film je tak kvalitní hlavně kvůli excelentním hereckým výkonům. Dobří herci se poznají už od začátku a například Al Pacino a proměna jeho postavy, to byla za ty skoro tři hodiny lahoda sledovat. Tady se pozná herectví. Divím se, že toho Oskara nedostal, protože byl jednoznačně lepší, než Duvall nebo Caan, kteří byli také nominováni. Hvězda filmu byl však Brando. Už od samého začátku šel z něho respekt, působil moudře a hrál excelentně. Měl všechno, co by správný mafiánský boss měl mít a ještě něco navíc! James Caan byl třetí, jehož výkon mě velice zaujal. Jeho nervové výkyvy byly skvěle zahrané a nikdy nepřehrávané. Navíc jeho poslední scéna se stala mou nejoblíbenější. Jedním dechem: "Co můžu dodat, když všechno co napíšu už napsal někdo předemnou? Je to kvalita jak dějově, tak herecky. Pacino a Brando jsou mafiáni bez konkurence. Jen škoda těch zbytečně přetahovaných, někdy až nudných scén!" Dávám poctivých 90 %.
Peacock
Peacock
Můžete mi prosím někdo vysvětlil, co to jako bylo? Co chtěl vlastně film divákovi říct nebo ukázat? Co mě na filmu vůbec mělo bavit, když jsem ani nepochopil proč se vůbec natočil? Dobrá, shrnu si to. Režisér je nějaký Michael Lander a "Peacock" je jeho debut. Film se měl pohybovat někde mezi thrillerem a hororrem. No a herci byli důvod, proč jsem se na tenhle film vlastně koukal. Ležel totiž u mě na poličce už nějakou dobu a jak to tak vidím, klidně tam mohl ještě nějakou chvíli zůstat a nebo jsem ho mohl rovnou z té police smést a nedívat se na něho vůbec. První, co mě zarazilo bylo to, že film se ani kapku nepřiblížil k žánru, který by se dal nazývat horror. On se dokonce ani neblížil thrilleru! Nakonec se totiž z tohoto snímku vyklubalo jen zcela obyčejné drama, velmi nudné drama. Příběh by alespoň za něco stál, kdyby se režisér Lander nebál a trochu více se odvázal, dal filmu koule. Film prostě měl svoje (pomalé) tempo a takovým se ploužil celých devadesát minut. Řeknu to narovinu, neskutečně jsem se nudil! Zápletka se sice čím dál tím víc komplikovala, ale přesto mě to "neprobudilo" z nudy. Na konci jsem ani nepochopil k čemu mi ten film byl. Proč mi ho Lander chtěl odvyprávět. Možná jsem měl pozorovat psychické souboje odehrávající se v hlavní postavě. Možná mě měla zaujmout ta dramatická část filmu. Třeba jsem měl žasnout nad Landerovým uměním vykreslit psychicky nemocného člověka a nebo nad Murphyho (musím uznat přesvědčivém) ztvárněním této postavy. Bohužel mě však ani jedno z toho nezaujmulo ani nenadchlo. Jediné, co se mi opravdu líbilo, bylo prostředí a období v jakém se film odehrával. I po herecké stránce tu byl problém. Na to kolik tu bylo opravdu kvalitních herců a hereček, se tito herci a herečky strašně málo využili, protože vedlejší postavy měli málo prostoru. Já jsem sice čekal, že se film bude soustředit hlavně na hlavní postavu, ale například u Susan Sarandon mi přišla velká škoda, že se ve filmu neukázala více. Cillian Murphy hrál velmi přesvědčivě, ale jeho mužské alterego mi bylo silně nesympatické, takže jsem si pochopitelně užíval jenom chvíle, kdy byl převlečený, ale hrál výtečně. Škoda, že to film skoro vůbec nezachrání. Ellen Page sice hrála dobře, ale že by na sebe převedla pozornost pokaždě, když byla na scéně to ne. Susan Sarandon byla příjemná, ale nic více. No a Bill Pullman se chudák ve filmu ani pořádně neohřál a už ho Lander hnal ze scény, takže jeho obsazení bylo zbytečné opravdu v pravém slova smyslu. Jedním dechem: "Nuda, nuda a zase nuda! Herci sice film zachraňuji od krachu, ale tak podařená záchrana to zase není, protože většina herců tady nemá šanci plně využít svůj potenciál!" Dávám 30 %. Více po mně opravdu nechtějte!
Paycheck
Paycheck
Když John Woo režíruje filmy americké produkce, vždycky se zaměří spíše na akční stránku a na ty ostatní jaksi nebere ohledy. Jediná vyjímka je film "Tváří v tvář", ale všichni dobře víme, že vyjímka potvrzuje pravidlo. U tohoto filmu jsem ale doufal ve změnu, protože měl celkem zajímavý námět a slušný herecký ansábl. Ty bezmála dvě hodiny stopáže mi napovídaly, že zápletka je složitá a tudíž se jí budou dostatečně věnovat. Lepší, než kdyby nám poskytli klasických devadesát minut a nechali nás v nepochopení. Jenže problém byl právě v té zápletce. Né že by z dálky nevypadala zajímavě, ale zblízka už tak super nápaditá nebyla. Hlavní zádrhel pro mě byl ten, že jsem příběhu vůbec nevěřil. Uvědomuju si, že to bylo takové "polo fantasy", ale zápletka na mě působila spíše jako nějaká parodie na nějakou sci-fi klasiku. Neříkám, že příběh je to špatný. Ovšem, tahle látka je podle mě nezfilmovatelná bez toho, aby alespoň jednomu divákovi nepřišla absurdní či směšná. Všechny ty náhody a to štěstí, které hlavní hrdina po celý film měl už mi v druhé půli přišlo spíše otravné, než-li zábavné. Navíc je hlavní hrdina spíše takový blbec a hlavní záporák je sympaťák, tak kde to jsme? Woo by se zkrátka měl držet spíše zcela akčních filmů a neodbíhat do sci-fi. Akční scény jsou nadupadé, honičky jsou zběsilé a celé je to kompletně pastva pro divákovy oči. Toho by se měl Woo držet, protože po téhle stránce je nejsilnější. Nakonec se z tohoto filmu vyklubala jen oddechovka. To sice taky není špatné, ale kdyby se film natočil úplně jinak (a s jiným hlavním představitelem), mohlo to být dechberoucí akční sci-fi, protože tenhle snímek na to potenciál rozhodně měl! A co herci? Někteří jsou jako dřeva. Například hned Affleck nebo Thurman. Vím, že Affleck umí hrát. Přesvědčil jsem se na vlastní oči (Dobrý Will Hunting, Skandál v Hollywoodu). Jeho problém je ten, že si zkrátka vybírá role, které mu vůbec nepadnou nebo do kterých se nehodí. Toto je jeden z nich. Jeho hraní alá tři grimasy mě vůbec nebralo. Uma Thurman tady také docela nepříjemně překvapila. Po celý film byla taková nijaká, nevýrazná. Taktéž né moc dobře vybraná role. Paul Giamatti a Joe Morton. Ti jediní mě ve filmu opravdu bavili a jestliže Vás vedlejší postavy zaujmou a pobaví více, než ty hlavní, tak je něco špatně! Jedním dechem: "Čistý průměr, který nabírá na akční stránce, ale ubírá na všem ostatním. Takže když ho hodnotím jako průměr, jsem vlastně ještě hodný! Svůj účel avšak zdá se splnil, takže o nic vážného nejde." Dávám 50 %.
Casino
Casino
Opravdu chápu tu nevoli některých diváků vůči moc dlouhé stopáži. Jenže tohle je zkrátka film Martina Scorseseho a Scorseseho filmy prostě takové jsou a už asi do jeho smrti budou. Tohle však není jen tak obyčejný Scorseseho film. Tohle je "Casino" a to měla údajně být velká pecka. Navíc tento režisér je můj velký oblíbenec, takže vydržet skoro tři hodinový film se oproti jiným filmům nezdál být za tak těžký úkol. Scorsese umí totiž diváka zaujmout. Má čich na kvalitní náměty a přesně ví, jak by se film měl natočit. Proto ať už je film jakkoli dlouhý, je bezdebat zajímavý a jsou chvíle, kdy Vás úplně pohltí. Hlavní linie se sice točí okolo postavy De Nira, ale nevypráví se jenom jeho životní příběh nýbrž příběh celé mafie v Las Vegas. Tenhle sebou přináší nejen Pileggiho tah tak nepřináší pouze nahlédnutí do hlubin vedení Casína a nezákonné praktiky v něm se odehrávající, ale taky poskytuje nahlédnutí do praktit čistě mafiánských a dokonce se zde později řeší i milostný trojúhelník. Na tohle všechno se díváte pod vedením Scorseseho a mělo by Vás to bavit přinejmenším tak jako mě. No jde zkrátka vidět, že film opravdu musel mít delší stopáž, aby Scorsese tohle všechno stihl natočit. Ano, přiznávám, přílišná délka mi taky dělala problémy a také jsem někdy koulel očima nebo počítal scény, které by se daly klidně vystřihnout, ale v zásadě jsem si film užil. Nejspíš proto, že jsem milovník gangsterek. Tohle je bezdebat kultovní záležitost a musí to přiznat i ten, komu film moc nesedl. I co se týče herecké stránky je film velmi kvalitní. De Niro tady sice tak úplně mafián jak jsem čekal, že bude, ale role bossů a šéfů mu jdou stejně dobře. Má na to zkrátka ksicht, hlas a umí potřebné grimasy, takže role jako tato budou u něho vždycky vypadat stejně kvalitně. To však nic nemění na tom, že největší hvězdou filmu je stejně Joe Pesci. Ten měl dostat za tento výkon druhého Oskara. Ve filmu představuje doslova ztělesněné zlo. Opravdu jsem nečekal, že někdo, kdo hrál ve filmu jako "Sám doma" může předvést až takovýhle herecký výkon. Sharon Stone byla tak paradoxně nejslabší článek v tomhle trojúhelníku. Za svůj výkon by si ale podle mě zasloužila maximálně tu nominaci, protože se mi někdy zdálo, že spíše přehrává, než že herecky exceluje. Ovšem tady předvedla jeden z těch svých lepších hereckých výkonů. James Woods ve své malinké vedlejší roli pak už byl jen taková sladká třešnička na dortu. Velice mne potěšil. Jedním dechem: "Kvalitní dílo a né že ne. Scorsese prokazuje, že umí zaujmout i po celé tři hodiny. Sice na sebe neobrací úplnou pozornost pořád, ale ve filmu je více chvil, kdy mě film doslova vcucnul do sebe! Navrch pak ještě ty výkony Pesciho a De Nira na které je radost pohledět!" Dávám silných 80 %.
Arlington Road
Arlington Road
Údajně velice kvalitní thriller. Na Hollywood prý docela nezvyklé = kvalitní dílko. Tak proč se na něho nepodívat? Ne, že by mi jméno Mark Pellington něco říkalo, ale viděl jsem od něj "Proroctví z temnot" a to mě celkem hodně zaujalo, takže proč tomuto režisérovi nedat šanci i podruhé. Ještě když je navíc tenhle film tak vychvalovaný. Námět sice vypadal typicky béčkově, ale když se dá dobrý námět totálně zprasit, tak se taky dá nic moc originální námět dotáhnout k vysokému nadprůměru. Tohle však (k mému překvapení) nebyl jeden z těch příkladů. Režisér Pellington sice nic nezbabral a film šikovně představil jako napínající thriller, ale nic víc a ještě k tomu je to přídavné jméno "napínající" řekl bych až moc silné. V mých očích se film jevil jako typický thriller. No dobře, tak typický zase nebyl, ale nepostrádal všechny prvky klasických thrillerových klišé. Hlavní postavě nikdo nevěřil, pátral na vlastní pěst a pár teček. Kdybych tady výjmenoval další klišé, prozradil bych většinu děje a to bych nechtěl, ale určitě sami poznáte, až se na film někdy budete dívat, že tohle už jste v pár filmech viděli a tohle taky, a tohle taky a pořád dokola. Film si mě dokonce nedokázal ani nějak přichytit. Navzdory tomu, že herecké výkony byly víc než dobré, film mě zkrátka nedokázal zaujmout. Všemi tolik opěvovaný závěr mě taky překvapil. Neřekl bych, že by se kolem toho mělo dělat tolik humbuku. Uznávám, že závěr jaký film měl je nápaditý, je to nejlepší způsob jak film ukončit a úplný závěr (scéna sestřihů z televizí a novin) tomu dává akorát takovou malou sladkou třešničku. Největší klad bych viděl v hercích. Jak Jeff Bridges, tak Tim Robbins si jsou rovnocennými soupeři a oba hrají skvěle. Kdybych byl v roce 1999 členem akademie, vůbec bych se nebál je oba nominovat na Oskara. Bridges totiž svoje emocionální výlevy hraje naprosto věrohodně a svoje nervové kolabsy taktéž. Tim Robbins se předvedl trochu více a tím pádem i lépe. Jeho přechody ze sympaťáka na hajzlíka (velmi slabé označení) byly rychlé a neuvěřitelné. Když v druhé polovině přešel na úplného záporáka a já ho nedokázal spustit z očí když byl v záběru, už jsem měl potvrzené, že Robbins umí zahrát cokoli. Co se týče ženské stránky tak Joan Cusack zcela přehrála Hope Davis. Cusack a Robbins se k sobě neskutečně hodili a šlo vidět, že si rozumí. Bridges a Davis zato jako pár působili toporně, místy nervózně a vůbec strašně nepřirozeně. Jedním dechem: "Nadprůměr? Nakonec ano, ale jen malý. Zachránil to Bridges, Robbins a tolik vzpomínaný závěr!" Dávám 70 %.
Thunderball
Thunderball
Ještě po zhruba šestnáct týdnů budou moje neděle patřit jen bondovkám. Tentokrát v pořadí čtvrtá bondovka měla být opět úplně jiná, než její předchozí tři díly. "Thunderball" měl nejvyšší rozpočet, nejnovější triky a mimojiné to byl i "comeback" Terrence Younga na pozici režiséra. No, že bych z toho posledně zmíněného byl nějak nadšený to tedy říci nemůžu. Sean Connery je sice nejlepší Bond, ale Young podle mého není nejlepší režisér těchto filmů. Že se Guy Hamilton k těmto filmům hodí lépe mě napadlo už při sledování třetí bondovky "Goldfinger" a při sledování téhle bondovky se mi to jen potvrdilo. Ano, byla to zatím nejakčnější Conneryho bondovka, kterou jsem viděl, ale to neznamená, že byla zákonitě nejlepší. Young se od Hamiltona nic nenaučil a dělá pořád ty stejné chyby. Začnu popořadě. V tomto filmu se dost zanedbal "Q". I když tohle je vina spíše scénáře, nicméně kazí to "look" filmu. "Hračky", které Bond dostane v tomto díle jsou ani né tak bez nápadu jako nezáživné a nudné. Ke splnění mise se sice hodí, ale jako potěšení divákova oka jsou nepoužitelné. Pěkná, ale opět nesympatická bondgirl. Tuhle castingovou chybu udělal i Hamilton, takže vlastně Younga ani nemám za co hanit, ale opět to dělá špatnou image celému filmu. Ovšem, že film má slabého záporáka, to už je castingová chyba jen Younga a Young jí opakuje film co film. Adolfo Celi nebyl vůbec dobrý výběr. Největší negativum filmu je ovšem jeho nevyváženost! Jednotlivé části filmu jsem rozlišoval na dvě části. Jednu část jsem nazýval: "Ticho před bouří". To byly scény, kde se prakticky nic nedělo a chudák Connery musel film táhnout svým charismem a trefnými hláškami. Tu druhou část jsem nazýval: "Bouře". To byla veliká akční scéna, kde se na diváka snažily zapůsobit různé kaskaderské kousky, triky a velkolepá akce. Je pravda, že co se týče akce, tak "Thunderball" je nejakčnější bondovka s Connerym, kterou jsem zatím viděl. Problém byl však v tom, že film trval přes dvě hodiny a první část vždycky trvala strašně dlouho a druhá byla zachvíli u konce. Malinké plus je pro mě však i to, že "Thunderball" je jedna z nejhláškovanějších bondovek a tak jsem si jejich excelentní přednes samotným Connerym pořád užíval. Connery je opět bez debat nejlepší a nepotřebuje delší komentáře. Claudine Auger byla v roce 1965 sice strašně sexy a krásná, ale za to mi byla hodně proti srsti neboť na mě působila velmi namyšleně. Jak už jsem zde zmínil, Adolfo Celi byl špatným výběrem záporáka. Jeho postava neměla vůbec grády, byl to spíše sympaťák, než záporák a proti Bondovi byl místy pěkně maličký. Zlatý (dobrý dvojsmysl) Gert Fröbe! Jedním dechem: "Young se vrátil na post režiséra a já jsem jeden z mála fanoušku Bonda, který se z toho neraduje. Young totiž opakuje své staré chyby a scénáristi mu taky příliš dobře nepomáhají. Bohužel, tohle nezachránil ani akčnější náboj ani velmi charismatický Connery!" Pro mě tedy zklamání! Dávám 60 %.
Antichrist
Antichrist
Věřte nebo nevěřte, tenhle film nám pustili na hodině anglického jazyka s českými titulky z důvodu, aby jsme (cituji) "odposlouchali anglickou výslovnost". O tomhle filmu už jsem dříve slyšel, takže jsem věděl, že mě nečeká žádná rodinná, romantická komedie. Ovšem, nečekal jsem, že uvidím to co jsem uviděl. Tvorba režiséra Larse von Triera mi dosud byla naprosto neznámá. Nevěděl jsem o něm naprosto nic. Až tímto filmem jsem si nějak dokázal vydedukovat, že bude nejspíše hodně kontroverzní režisér a že není psychicky v pořádku a aniž by jsem to čekal, měl jsem pravdu. Už úvodní scéna byla dost dech vyrážející a to jsem nečekal, že mě ještě čekají daleko horší věci. Hned teď ale musím podotknout, že jakkoli je Trier kontroverzní a neoblíbený film se mi zkrátka líbil. Ne příběhově, ale výprava, kamera a hudba, tyhle všechny prvky byly perfektní. Film na mě působil strašně uměleckým dojmem. Části točené černobíle, celá ta scéna s hypnózou a to, že celý film obestírá nervózní a napjatá atmosféra, díky tomu jsem měl z filmu naprosto jiný zážitek, než z ostatních filmů. Tento film vyzkouší odolnost Vaší psychiky, to jsem začal postupně chápat v průběhu filmu. Má to zcela impulzivní gradaci a film graduje pořád a pořád až do vyvrcholení celé zápletky. Pravý příklad slova "multižánrový film". Navíc zápletka pro mě byla taky zajímavá a otevřený konec, kdy si měl divák najít svoje vysvětlení příběhu mi taky nevadil, protože k tomuto filmu se takový způsob zakončení zkrátka hodil. Co mi vadilo bylo to, že mě film co chvíli znechucoval. Brutalita zde byla opravdu ve velkém množství a i když mi jindy brutalita nevadí, tak u tohohle filmu působila na mě zcela jinačím dojmem, protože film má tu schopnost diváka totálně psychicky vydeptat a to se stalo i mě. Podruhé bych se na film podíval asi těžko a i to beru jako druh určité záporné stránky filmu. Herecky film určitě nezklamal. Willem Dafoe hraje muže, který věří v racionální vysvětlení všeho a během filmu se jeho myšlení zcela změní. A já mu věřil od začátku do konce. Šlo vidět, že to byla náročná role a Dafoe jí s přehledem zvládnul. Charlotte Gainsbourg měla o něco jednoduší roli, ale musela jí zahrát přesvědčivě, což jsem čekal, že nezvládne a bude přehrávat. To se ale nestalo. Nepřehrávala, ale zato mi byla její postava silně nesympatická (myslím, že kdo film viděl se divit nebude). Jedním dechem: "Hodně zvláštní film, který mě velmi zaujal. Svědomí mi však nedovolí dát vysoké hodnocení, na to mě film příliš moc psychicky vydeptal a znechutil. Brak to však rozhodně není! Jenom se na něj musíte dívat způsobem, jakým Trier chtěl, aby se na něho diváci dívali. Právě tohle je hlavní problém filmu." Dávám 60 %.
Hustle & Flow
Hustle & Flow
Je to už sice dlouhá doba, ale tenhle film už jsem viděl. Nedávno se mi ovšem naskytla příležitost se na něho znovu podívat a tak jsem jí využil. Filmy režiséra Craiga Brewera jsem si velmi oblíbil. Jak "Hustle & Flow", tak i jeho novější "V řetězech" jsem si hodně rychle oblíbil. Všechny ty filmy mají zajímavý příběh a všechny jsou podbarveny hudbou, kterou poslouchám. Abych byl upřímný trochu mě zaskočily ty oplétačky s Oskarem a získání sošky za nejlepší píseň, ale stejně to vidím tak, že akademici si chtěli šplhnout u mladší generace diváků a chtěli vypadat, že jsou aktuální. Ta píseň se mi líbí, takže proti tomuto nic nemám. Pro někoho může být "Hustle & Flow" jen další černošský film pojednávající o černošských věcech. Tohle však není nějaká řídká černošská komedie nebo směšný film o gangsterech. Když se na film díváte ze správného pohledu, uvidíte drama pojednávající o docela aktuálním stylu života v Americe a drama o plnění svého snu. Brewer navíc není žádný zelenáč a umí jak napsat kvalitní scénář, tak natočit scény, které ve Vás vyvolají husí kůži. I když považuji "V řetězech" za Brewerův podařenější kousek, "Hustle & Flow" se taky umí místy hezky ozvat a předvést. Scéna ve studiu při nahrávání, scéna na toaletách v hospodě a spostu dalších se mi ihned docela silně zaryly do paměti. Ne zcela očekávaný happyend mi taky udělal radost a Brewer opravdu přesvědčil, že umí psát a píše pouze o životě. Je pravda, že občas je to nuda a díky tomu se film místy strašně táhne a nedaří se mu držet tempo, ale tyhle nedostatky naštěstí nemají dlouhé trvání. Herecky má film taky co nabídnout. Terrence Howard měl sice na Oskarech silnou konkurenci (Seymour Hoffman, Ledger, Pheonix), ale alespoň tu nominaci si zasloužil. Hrát pasáka sice podle mě není takové umění, ale mluvit celou dobu jižanským slangem je podle mě výkon a naučit se rapovat tak, aby to neznělo jako přednášení básničky ve stylu Mareše taky není úplně jednoduchá věc. Dále mu vypomáhá například Anthony Anderson, kterému padla vážnější role producenta a manažera daleko více, než ty jeho komediální výkony. Taraji P. Henson tady ještě byla začátečnice, je to na jejím výkonu znát. V jiných filmech byla daleko více vidět a slyšet. Ludacris za tu chvíli co byl na scéně taky moc nepředvedl a například jeho výkon ve filmu "Crash" byl stokrát lepší. Issac Hayes v miniroličce barmana potěšil, ale nic víc. Jedním dechem: "Příběh ze života, dobře odvyprávěný a navíc s jasným poselstvím. Nedrží si tempo a místy nudí, ale Howard to ještě zvládá utáhnout." Dávám 70 %. P.S. Film vysílali na Nově. Jestli si nechcete úplně zkazit zážitek z filmu, tak se na něho dívejte jen v originálním znění!
Verze 3.3.0 All Rights Reserved
Podmínky užití | Reklama
RSS | Kontakt | FAQ
0.021 sec. (PHP: 62% SQL: 38%)
