Pecca007
Strangers, The
The Strangers
Dost stupidní název vymysleli čeští distributoři pro tento film. Jestli však tenhle horror splní to co má a zaujme mě, tak se na nějaký název přece jen mohu nakonec vykašlat. "Oni" byl jeden z těch horrorů, které se odehrávají ve vymezeném prostoru a počítají jen s určitým počtem postav. Takové horrory nejsou špatné, pokud je za nimi kvalitní štáb a scénář je nápaditý. Právě v tom jsem ale u tohoto filmu neměl jistotu. Bryan Bertino je úplný debutant a navíc k tomuto filmu napsal i scénář. Brzy mi došlo, že tohle nebude nějak zvlášť originální horror, ale pouze jen omývačka svých vzorů. U příběhu si řeknete, že už jste ho několikrát viděli u jiných filmů a o zápletce si budete myslet, že je stupidní. Nebojte se, pochopili jste všechno správně, tenhle film je totiž opravdu stupidní. Tohle je totiž ten typ horroru, jehož hlavní prioritou je vystrašit diváka, protože tvůrci takovýchto horrorů si myslí, že když je divák po celou dobu trvání filmu neustále vyděšený a bojí se každé nadcházející scény, zapomene na všechno ostatní a bude film vynášet do nebe, protože se při něm lekal jako už dlouho ne. To je však jen z poloviny pravda. Ano, film je strašidelný. Psychické týrání maskovaných zlodějů se časem projeví i v divákovi a funguje pomalu každá lekačka. Některé "baf momenty" se sice dají předpovídat, ale když je nějaký divák tak moc lekavý jako já, funguje na něho každý tento moment. Největší problém tohoto filmu, ale není jeho stupidita, protože tu většina diváků s klidem přejde jestliže horror splní svůj účel. Největší problém tohoto filmu je vyuzlení a závěr. Celou dobu se díváme na film s očekáváním, že se dozvíme identitu nebo alespoň důvod té celé hrůzy a film nás takto zklame a nechá si to pro sebe. Kvůli tomuto faktu mi vlastně celý ten film přišel úplně zbytečný a ztratil u mě na dosavadní kvalitě. Herecky film taky nějak moc extra nepotěšil. Nezklamal, ale postavy byly napsány tak klišovitě. Lupiči navíc neměli se svými výkony moc práce. Jenom klepali na dveře, dělali hluk, občas ukázali svou masku a potom zase zmizeli ze záběru. Liv Tyler taky měla za úkol jen řvát, pomateně běhat po domu a semtam upustit slzu. Jediné malé plus bylo, že jí to moc slušelo a řvát teda uměla. Scott Speedman působil celou dobu nahraditelným dojmem. Hrál roli, kterou by zvládl každý a navíc mu jaksi chybělo charisma a nebo alespoň ta sympatičnost. Jedním dechem: "Horror, který vyleká a následně zklame. Takové horrory jsou ve filmovém světě zbytečně, ještě když postavy nemají žádnou osobitost a herci musí jen pobíhat, řvát a nemají možnost se nějak pořádně herecky projevit!" Dávám 60 %.
Action Jackson
Action Jackson
Akčnáky z osmdesátých a devadesátých let, ať už kategorie A nebo B mám rád. Všechny totiž přesně vystihuje význam slova "akční" a všechny jsou nadopované hláškami a když už hlášky chybí, tak jsou ve filmech alespoň dvě sakra sympatické postavy, kterým divák dokáže fandit. "Action Jackson" vypadal přesně na takový typ filmu, jaký jsem teď popisoval, takže jsem vypnul mozkové závity a zapnul film. Carl Weathers byl nadějný herec (nebo spíš nadějná akční ikona), ale tento film mu jaksi nějak zabránil v dalším postupu. Scénárista Robert Reneau se sice podílel na scénáři ke kultovnímu "Demolition Man", ale kvalita se nějak nedostavovala. Režisér Craig R. Baxley zasebou taky nemá bůhvíjaké kvalitní filmy a tohle byl navíc jeho režisérský debut, takže film, jak už asi tušíte nedopadl tak, jak jsem si představoval. I když na druhou stranu to není žádný brak. Sem tam jedna z postav prohodí nějakou vtipnou hlášku, Weathers se umí efektivné mlátit a Nelson je takový záporák, jakého by si přál mít každý akční film té doby. Úvodní scéna taky umí na diváka zapůsobit. Jenže postupem času začne film upadat do takové té nudné stereotypnosti a divák si uvědomí, že na filmu vlastně není vůbec nic, co by ho lišilo od ostatních (i dnešních) akčních filmů a že ten typický "feeling", který mají kultovní osmdesátkové a devadesátkové akční filmy u tohoto filmu jaksi chybí. Jasně, film se vytasí s hvězdami jako je Sharon Stone, Craig T. Nelson nebo Bill Duke a Vanity rozhodně zaujme mužské obecenstvo svou krásou, ale v celkovém kontextu to všechno nevyzní tak, jak by si nejspíše producenti, štáb a samozřejmě i diváci přáli. Je to pouze obyčejný akčnák. Něco jako segalovka nebo Lundgrenovka. Pobaví, ale kultovní věc nebo alespoň kvalitu nečekejte. Jak jsem již zmínil Carl Weathers má postavu, image a všechno potřebné na to, aby se stal dobrým akčním hercem, ale tímto filmem neudělal dobrý tah a navždy zůstane znám hlavně jako Apollo Creed. Craig T. Nelson je nepochybně nejlepší herec tohoto filmu. Jeho ztvárnění záporáka je autentické a velice přesné. Sharon Stone se zde moc neohřála, ale v roce 1988 měla ještě natolik silné charisma, že i na tu chvilku co ve filmu působí dokáže zaujmout a tak lehce se Vám z hlavy nedostane. Vanity je krásná zpěvačka, ale po herecké stránce je o hodně slabší. Díky ní se však na film hned o něco lépe kouká. Jedním dechem: "Průměrný akční film, který neumí pořádně ani nezaujmout. Herecké výkony nenadchnou, ale ani nenudí. Když film neuvidíte, nepříjdete o moc. Možná jen o dobrý výkon Nelsona, to je však vše!" Dávám slabších 50 %.
The Skeleton Key
The Skeleton Key
Delší dobu jsem zanedbával horrory, tak se to teď snažím co nejrychleji dohánět. Tentokrát padla volba na "Klíč". Film, o kterém jsem již slyšel, ale nikdy jsem mu nevěnoval větší pozornost. Nemluvilo se o něm nějak slavně a ani nějak kvalitně, takže jsem ho nemusel okamžitě vidět. Když už se ale naskytla příležitost a byla na to dobrá atmosféra, tak proč ne. "Klíč" má všechny horrorová kritéria, které filmy tohoto žánru obvykle mají. Pomalý rozjezd, který Vás má připravit a znervoznit. Neznámé (a strašidelné) prostředí, které má naznačit, že "tady něco nehraje" a (někdy tak hloupou) hlavní postavu, která za každou cenu musí přijít na to, co se to tady vlastně děje. "Klíč" je zkrátka jako každý druhý horror. Prakticky funguje jenom kvůli lekacím scénám a nic jiného doslova hororového tu asi už nenajdete. Ehren Kruger je totiž takové scénáristické individuum, které skáče z jednoho žánru na druhý a i když má velmi dobré nápady, neumí je tak nápaditě a dobře přepsat na papír. Navíc, pozorný divák, který zná filmy, které napsal pozná, že se v některých věcech (potažmo drobnostech) opakuje. Iain Softley stejně jako Kruger skáče z jednoho žánru do druhého a asi si myslí, že umí natočit vše. Když se podíváte na filmy, které natočil poznáte, že ten žánrový rozdíl je docela veliký, ale z vlastní zkušenosti vím, že Softley umí točit dobré filmy. Tenhle však většinu svého trvání selhává. Film spoléhá na závěrečný zvrat, který musím uznat je velice nápaditý a nenapadne ani leckteré hororové fanoušky a znalce, ale zároveň někomu může přijít tak bizarní až vlastně působí spíše směšně. Hlavní postava není ani nějak moc sympatická. Je spíše obyčejná a nezajímavá. Kate Hudson je tady sexy, ale ukřičené baby jí (díky bohu) moc nejdou. Měla by dál točit romantické komedie, na tenhle typ filmů má talent a nikoli na thrillery / horrory. Gena Rowlands to už je ovšem jiné kafe. Rowlands má na takovéto tajemné postavy image a orientuje se v nich nejlépe. Její výkon je opravdový a místy jde z ní strach. Peter Sarsgaard už si vybral lepší role. Tato mu nedala takový prostor, jaký by potřeboval a proto zde působil převážně jako průměrný herec. John Hurt měl asi nejzajímavější postavu ve filmu a i přesto, že prakticky skoro vůbec nemluvil, tak hrál paradoxně z celé herecké skvadry asi nejlépe. Ono se to vypadá lehce, ale zahrát jeho postavu opravdu tak lehké není. Jedním dechem: "Nezajímavý horror s dobrým nápadem avšak ve špatném provedení. Závěrečný zvrat dostane i toho nejchytřejšího diváka, ale ne každý divák tento zvrat příjme a stráví! Kruger už napsal lepší scénáře a Softley už natočil o hodně kvalitnější filmy!" Dávám 40 %. Tuhle jednohubku už podruhé zkusit nemusím!
Village, The
The Village
Když máte po ruce dosud neviděný snímek od Shyamalana, nepustíte si ho hned, ale počkáte až venku nastane tma a až příjde ta pravá atmosféra. Filmy Manoje Nighta Shyamalana byly vždycky něčím specifické, ať už rozpoznatelnou atmosférou, zajímavými náměty či dechberoucími vyvrcholeními. Věděl jsem, že "Vesnice" se nebude nějak výrazně lišit, ale nevěděl jsem jestli mám čekat spíše duchařinu nebo něco zcela jiného a to mě ještě více lákalo ke shlédnutí filmu. Na filmech od Shyamalana se mi mimojiné líbí i fakt, že nikdy nejsou zbytečně natahované a díky zajímavým nápadům režiséra utíkají rychle. I tenhle film mi docela svižně utekl. Hned ze startu se šlo na věc. Žádný prostor na rozkoukávání, dokonce i postavy jste postupně poznávali už za plného chodu děje. Problém je ten, že ze zápletky jsem tentokrát nebyl tak paf jako u ostatních filmů od Shyalamana. Zápletka byla nápaditá a promyšlená, ale nevyrážela dech. Film zkrátka nepůsobil tak, jak by měl Shyalamanův film na diváka působit. A to dokonce ani v nejintenzivnější scéně filmu! V noční scéně, kdy přišli postavy z lesa do vesnice. "Vesnice" však i přesto ještě pořád byla zahalena jistým tajemstvím, které nutilo diváka bedlivě sledovat dál. Shyalaman ale udělal další chybu a to tu, že hlavní zvrat odkryl příliš brzy a díky tomu si mohl pozorný divák odvodit i závěrečný zvrat, který Vás ovšem když na něho nepříjdete totálně dostane. Ano, souhlasím s názory, že Shyalamanova tvorba má poslední dobou nějakou krizi, ale pořád jsou jeho filmy zábavné a pořád píše zajímavé scénáře a upřímně jsem od něj ještě neviděl film u kterého bych si řekl, že je podprůměrný. Zde film hodně zachraňují herci. Neskutečně roztomilá a sympatická Bryce Dallas Howard. Svou roli hraje neuvěřitelně přesvědčivě a proto si jí musí každý divák zákonitě zamilovat! Postava Joaquina Phoenixe se mi příčila, takže mi automaticky nesedl ani Phoenixův herecký výkon. Phoenix tady prakticky ani neměl co zahrát neboť mluvil jen málo, ve větších pauzách a navíc některé pasáže dokonce citoval z papíru, takže k němu se raději ani nevyjadřovat. Za to Adrien Brody, to už bylo úplně jiné kafe. Zde se pozná rozdíl mezi Phoenixem a Brodym. Brody nemusel ani mluvit a přesto podal lepší výkon, než Phoenix. Byl přesvědčivý a to je u rolí jakou měl Brody zde to nejzákladnější a nejdůležitější. William Hurt, Sigourney Weaver a Brendan Gleeson hráli dobře, ale nedostalo se jim tolik prostoru, kolik bych si přál. Zrovna tyhle tři jsem si chtěl totiž v Shyamalanově filmu pořádně užít. Jedním dechem: "Slabší, ale pořád dobrý film mistra thrillerů. Závěrečný zvrat funguje jen když nedáváte tak velký pozor a Shyalaman udělal pár scénáristických přešlapů, ale film drží nad vodou Dallas Howard a Brody. To je to jediné štěstí!" Jestliže "Znamení" jsem dal 60 %, tak "Vesnice" si zaslouží 50 %.
Butch Cassidy and the Sundance Kid
Butch Cassidy And the Sundance Kid
Jako poctivý filmový fanoušek se snažím nejen sledovat nejnovější filmy, ale i ty klasiky klasik, které filmový svět kdy vytvořil. "Butch Cassidy a Sundance Kid" si mě získali i tím, že je to western a s tímhle žánrem já mám pramálo zkušeností. Maximálně tak příběhy Karla Maye a to je asi tak všechno. Ústřední duo zní tak zajímavě, že zastíní defakto i skutečnost, že po Refordovi a Newmanovi už zde pak nejsou žádná "přitažlivá" jména. Říká se, že v jednoduchosti je síla. Takhle to viděl jak scénárista William Goldman, tak pravděpodobně i režisér George Roy Hill. No abych pravdu řekl, na první pohled se mi film nezdál nějak zajímavý. Příjemný, ale ne perfektní. Prakticky jsem jediné pořádné plus viděl jen a pouze v ústřední dvojici. Je pravda, že dialogy mě bavili, Newman střílel hlášky tak dobře, jako Redford střílel z pistole a film působil takovým sympaticky obyčejným stylem, ale pořád mi tenhle western nepříšel nějak vyjímečný. Poté se ovšem stala zásadní věc. Nechal jsem si film projít hlavou, vyspal jsem se a dneska už film vidím jinak. Nemyslím to tak, že bych ho až dnes správně pochopil (není tam ani co k nechápání), ale až dneska jsem objevil jeho kouzlo. Pořád to pro mě je sice, který bych si nepustil dvakrát po sobě, ale když náhodou někdy poběží v televizi, tak nepřepnu kanál, jak jsem původně plánoval. Film totiž umí pobavit hlavně svou jednoduchostí. Jednoduchostí, kterou jsem já zprvu bral jako zápor. Ta pasáž v Bolivie mě sice bavila méně, ale charisma ústřední dvojice to jistilo. Závěrečná přestřelka je velmi dobře natočená. Co bych chtěl ještě dodatkem pochválit je kamera. Co se týče techniky, tak tam si nejsem nikdy úplně jistý, kdo z nominovaných by měl Oskara získat, ale u tohoto filmu jsem byl. Conrad L. Hall velmi dobře a chytře pracoval s kamerou. Tím pádem dělal z filmu ještě větší zážitek. Teď k hercům. Jestli bych si měl vybrat mého favorita, tak to bude Paul Newman. Jeho Butch mi byl zkrátka sympatičtější a rozhodně i lépe zahraný. Butch Cassidy mi místy připomínal Frajera Lukea a bůhví, že má Newman na takovéto role image i nadání. Redford se ale také nedal zahanbit. Ten naopak působil takovým mladistvým dojmem a byl tažná síla téhle dvojice. Katharine Ross byla sympatická a to jí k zahrání své role úplně stačilo. Goldman se totiž soustředil hlavně na ústřední duo lupičů, takže pochopitelně vedlejší postavy nedostali tolik prostoru. Jedním dechem: "Na první pohled až příliš obyčejný film se zatraceně dobrými herci. Na druhý pohled už to je zkrátka něco více. Newman a Redford byli jedni z nejlepších parťáků na filmovém plátně!" Původně 70 %, ale nyní 80 %.
The Spy Who Loved Me
The Spy Who Loved Me
Bondovky nikdy nebyly podprůměrné nebo vyloženě špatné. Pravda je, že někdy baví více a někdy méně, někdy mají dobré zápletky a jindy slabší a nebo rozhodují o kvalitě bondovek výkony herců, kteří hrají záporáky. Někdy má ovšem bondovka něco navíc, něco, co dává vědět, že tohle nebude jen další z typických bondovek, ale jedna z těch kultovních bondovek, kterých je z těch dvaceti dvou dílů přece jen méně, než by mělo. Tady zabodovali jak scénáristi Maibaum a Wood, tak i režisér Gilbert. Zápletka sice není ničím vyjímečná, ale scénáristé spíše vyšperkovali vedlejší postavy a dialogy. Gilbert pak převedl na plátno všechnu tu akci, kterou scénář zahrnoval a převedl jí na to plátno velice efektivně a s gradací. Mooreovský Bond tvoří zábavu, protože opět vtipkuje a některé jeho hlášky jsou opravdu trefné. Památných scén je tu několik. Únikání před vrtulníkem v bílem Lotusu, podmořská scéna v tomtéž autě a nebo scéna na staveništi v Egyptě. "Sluha" hlavního záporáka Jaws je bez debat jeden z nejlepších bondovských poskoků, kteří se v této sérii zatím objevili. Z výšky Richarda Kiela jde strach a jeho železné zuby budí respekt, takže v tomto filmu dělá lepší dojem, než samotný záporák Karl Stromberg v podání Curda Jürgense. Nevím jestli to mám nazvat klikou nebo jen obyčejným štěstím, ale tenhle díl Bonda byl akční, vtipný a zábavný v jednom. Za nejpovedenější bondovku ale u mě pořád zůstává "Žiješ jenom dvakrát". "Špion, který mě miloval" má totiž svoje zápory. Hlavním záporem byl pro mě překvapivě hlavní záporák. Curd Jürgens na mě sice udělal dojem hned v první scéně, kde se objevil, ale ten dojem, jak film postupoval stále a stále slábnul. Ze začátku se mi totiž jevil jako nemilosrdný a tvrdý, ale postupem času za sebe nechával mluvit spíše svoje poskoky a tak závěrečná scéna s ním už nic nezachránila a navíc zemřel docela stupidně. Když už jsme u těch herců musím říct, že tady byl Moore ve své nejlepší bondovské kondici. Byl vtipný, svižný a sympatický. Connery to sice pořád ještě není, ale kdyby pokračoval takovýmto tempem dál, zachvíli by byl na stejné úrovni. Škoda jen, že v padesáti letech se to tempo už těžko zvyšuje. Co se týče bondgirl, tak Barbara Bach patří mezi ty nejkrásnější a nejtalentovanější co tato série nabídla. Jedním dechem: "Asi nejlepší bondovka s Moorem. Akční, dynamická, svižná a vtipná. Bach je neskutečně krásná a Kiel je prostě kapitola sama o sobě! Bravo pane Bonde!" Dávám 80 %.
Head of State
Head of State
Komedií není nikdy dost a zvláště těch kvalitních. "Černé" komedie dokáže snést jen jeden typ diváků (já jsem jeden z nich) a i když sice nejsou většinou moc kvalitní, když za ní stojí asi nejlepší černošský komik dnešní doby, stává se pro mne tento film pravou komedií a ne jen "černošskou komedií". Ano, je to stupidní, ale je to zábavně stupidní. Ano, je to směšné, ale směšné tím správným způsobem. Chris Rock vždycky bude mít svůj otevřený a nekompromisní druh humoru, proto si tento film užije pouze ten, který tento humor snese. Navíc i v téhle místy neskutečné stupidní komedii se najdou docela logická a inteligentní moudra či chytré rady. Zkrátka jde vidět, že Rock natočil komedii o tématu, kterému rozumí a umí na toto téma pobavit. Byl by to sakra dobrý politik. Jenže fórky ve filmu nejsou jenom o politice, ale i o ženách, rodině, rasismu či životě jako takovém. Tahle komedie si na nic jiného nehraje, je bez cenzury a baví už jenom tím, jak je k divákovi upřímná. Jistě, že se chvílemi objeví nějaký opravdu nepovedený nebo méně vtipný fórek a jak se film blíží ke konci, objevují se takové fórky čím dál, tím častěji, ale zase taková vada na kráse to taky není. Ty zpívající vsuvky na začátku, uprostřed a na konci film mi taky nějak moc nesedly, přišly mi naprosto zbytečné a kazily filmu image. Tohle všechno se však dá v klidu snést a film pobaví i na druhé shlédnutí a pobaví i na páté shlédnutí a to je pro mě hlavní. Chris Rock zkrátka jako scénárista uspěl a jako režisér také není marný, ale herectví mu viditelně jde ze všeho nejlépe. Rockovi totiž ta "one man show", kterou ve filmu předvádí opravdu skvěle jde, ale jen do doby, než se na scéně ukáže Bernie Mac. Jeho podání své postavy je zábavnější a stylovější. Mac je zkrátka chytrý asi jako vidlák a přece má v hlavě více, než ostatní postavy ve filmu a Mac to zahrál tak, jak by to nezahrál nikdo. Potěší i malá rolička Tracyho Morgana. Jedním dechem: "Na první pohled hloupá a zbytečná komedie, když se však podíváte lépe, uvidíte chytrou a vtipnou show aneb s politiky netančím po afroamericku! Chris Rock je ďábel a Bernie Mac byl ďábel ještě větší!" Dávám 70 %, protože zábava se v dnešní době hodně cení!
Wyatt Earp
Wyatt Earp
S westerny mám velmi malou zkušenost a upřímně jsem tento film ani nepovažoval za opravdový western jen za další autobiografický snímek. Za zajímavý autobiografický snímek odehrávající se v zajímavém období, abych pravdu řekl. Navíc jenom ve filmech z devadesátých let máte možnost vidět pohromadě jména jako Costner, Hackman, Madsen, Quaid či O'Hara. Tento film byl doslova napumpován takovýmito prvotřídními herci a to u mě způsobilo, že stopáž čítající přes tři hodiny se stala více snesitelnější. Jenže čím déle film trvá, tím více může mít chyb a tenhle snímek nebyl vyjímkou. Od Lawrence Kasdana jsem zatím viděl jen krimi komedii "Miluji tě k smrti" a vzpomínám si, že to nebyl nějaký velký zázrak. Film mapuje opravdu celý život hlavní postavy respektive ty nejzásadnější chvíle. Nudě se však nevyhnete a to není žádný div při tříhodinové stopáži. Více, než příběh baví spíše postavy nebo herecké výkony a kupodivu ta hlavní mě ani nebavila a ani pro mě nebyla nějak zajímavá. Costner mi ve filmu první hodinu přišel jako retard. Svou mluvou, chováním a dokonce i vzhledem mi přišel jako nějaký žák zvláštní školy. Poté už pouze sledujeme jeho (a později i jeho rodiny) putování po různých státech Ameriky a to pro mne nebylo tak zajímavé, jak bylo zapotřebí, abych si tenhle film utvořil lepší názor. Podle mého nejdůležitější část filmu nastává až začátkem druhé hodiny, kdy rodina Earpů začíná mít problémy s gangem zlodějů a jejich šéfem v podání Jeffa Faheyho. Být scénáristou Danem Gordononem do tohohle tématu bych se více ponořil. Tady totiž podle mě začíná až ta opravdu zajímavá část a až v tomhle momentě se začíná jednat o western v pravém slova smyslu. Zakončit ten film po těch třech hodinách by šlo rozhodně lépe, ale nebudu přece vyčítat scénáristu Gordonovi každou maličkost. Herecky je film dost kolísavý. Na Costnerův herecký výkon se dá dívat až v druhé polovině filmu a i tak ho zastiňuje herecký výkon Dennise Quaida, který se v tomto snímku opravdu dobře předvedl! Zklamáním pro mě bylo, že Gene Hackman je tu až nekřesťansky málo a jeho postava z příběhu vypadne až příliš rychle a v krátkosti ještě podotknu, že Jeff Fahey byl otřesný záporák. Poté už nebyl nikdo, kdo by mě nějakým způsobem vyrazněji zaujal, protože Madsen, Pullman nebo Sizemore taky paradoxně neměli moc prostoru se projevit. Jedním dechem: "Western, který se vlastně pravým westernem stává až v závěru. Ve skutečnosti je to zbytečně natažený, ne tak zábavný autobiografický film ověnčený velkými jmény. Quaid umí i příjemně překvapit!" Váhal jsem, ale nakonec jsem se rozhodl pro 50 %.
Clash of the Titans
Clash of the Titans
Jsem fanouškem původní verze, ale remaku jsem se vůbec nebál. To bylo však v době, kdy ještě nevyšel ani trailer. Nebál jsem se toho, že Hollywood udělá oproti originálu pár změn a herecké obsazení mi přišlo bombovní. U jména režiséra mi sice bliklo varovné světýlko, ale jen malinko, protože jsem čekal, že tenhle film bude akčnější. Byl jsem zkrátka připraven, ale asi ne na všechno. Film totiž podle mého dopadl nejhůř jak jen mohl. Nechtěl jsem pouze přesnou kopii příběhu z roku 1981 navlečenou do moderního hávu (i když to by rozhodně nadělalo méně škody), ale nechtěl jsem vidět ani takový nesmysl, který Kasdan spolu s Leterrierem sesmolili. Záporů je tu hodně a to jak dějově, tak i herecky. Perseusovi jsem měl celý film nutkání dát facku. Připomínal mi tvrdohlavého puberťáka, ale uvědomuji si, že chyba nebyla v Worthingtonovi, nýbrž ve scénáři. Z mého pohledu to byla postava, které záleželo hlavně na sobě, lépe řečeno na pomstě a zachrání princeznu, potažmo celé město jen kvůli tomuto důvodu, takže si stojím za tím, že filmový hrdina nemůže, ba ani nesmí mít takový charakter. Medusa s tváří modelky je směšná a ne strašidelná, i když šlo vidět, že se Leterrier setsakrametsky snažil, aby takovým dojmem působila. Postava Zeuse připomínala uplakánka a měkotu nikoli přísného a spravedlivého vládce. Navíc postava Io tady vůbec být nemusela. Vrcholem všeho pro mě byl létající kůň pegas, který byl černý a ne bílý, jak je všude vykreslovan. Šlo zkrátka vidět, že film natočili lidé, kteří o řecké mytologii vůbec nic nevěděli. Šlo také vidět, že herci ani nevěděli, jak mají své postavy hrát. Typický příklad byl překvapivě Liam Neeson. Tomu nedošlo, že Zeus je vládce bohů a zahrál ho přesně podle scénáře, takže se na něho nedá ani dívat. Tečku tomu dodává jeho třpytivý kostým. Ralph Fiennes sice záporáky zvládal, ale tady nepůsobí tak, jak by měl. Je to sice hlavní záporák, ale jeho výkon je takový rozpačitý. Taky si se svou rolí zřejmě moc nevěděl rady. Na plné čáře ho porazil Jason Flemyng jež jako jeden z mála vystihl svou postavu přesně tak jak měl. Některá slavnější jména se zase skoro vůbec neobjevili na scéně (Danny Huston, Alexa Davalos, Pete Postlethwaite), takže nečekejte, že dostanete vše co Vám film nasliboval. Sam Worthington i přesto, že jeho postava není nějak sympatická, zvládl utáhnout celý film a i ten divák, který tohoto Perseuse moc nemusel, musí Worthingtonovi alespoň zatleskat či pochvalně pokývat hlavou. Jedním dechem: "Moje největší zklamání roku 2010! Dělat změny je jedna věc, ale pokazit celý příběh je věc druhá! Flemyng a chvílemi i Worthington jsou z toho velkého hereckého ansáblu jediní, kdo věděli, jak zahrát řecké hrdiny a zloduchy." V tomhle budu nekompromisní, dávám 30 %! Zlatý originál!
Ninth Gate, The
The Ninth Gate
Byl večer a já toužil po filmu, u kterého by mi alespoň trochu běhal mráz po zádech. "Devátá brána" se zdál jako přesně ten typ filmu, který jsem hledal. S filmy Romana Polanského navíc nemám moc zkušeností, takže první plus. Johhny Depp a Frank Langella druhé plus. I když jsem vlastně ani pořádně nevěděl o čem film je, zařazení do kategorie "mysterózní / thriller" mi úplně stačil. I když někomu nemusí, mě povolání knížního detektiva, které Deppova postava ve filmu plnila, přišlo nesmírně zajímavé a fakt, že se vše bude kolem satanské knihy mi přišel ještě zajímavější. Start filmu mě jenom utvrdil v přesvědčení, že jsem si vybral dobře. Atmosférou mi to celou dobu připomínalo novější film "The Box" (kde shodou okolností Langella hraje taky). První polovinu filmu si nemohu vynachválit. Cestu hlavní postavy provázejí divné věci a ještě divnější situace a divák se bojí stejně jako Johnny Depp. Vše se zahaluje do jakéhosi mystična. Objevuje se "strážný anděl" Emmanuelle Seigner, podivná, zlá Lena Olin a divák je na tom zase úplně stejně jako hlavní postava - nic nechápe. Takové filmy se mi ale líbí a k dokonalosti už chybělo jen dokonalé vyústění a vysvětlení zápletky a mohl to být výborný thriller. Jenže právě v druhé polovině filmu se film jaksi dá jinou cestou a začíná působit spíše směšně, než vážně. Film začal parodizovat sám sebe a já se začal mračit. Závěrečná scény Langelly byla vrcholem všeho a tady jsem také pochopil, že: "tohle nedopadne dobře". Nedopadlo. Poslední scéna, která vytváří otevřený konec je jako poslední hřebíček do rakve vysoké kvality tohoto filmu. Normálně mi otevřené konce nevadí, ale tenhle film má přesně tu stejnou chybu, jakou se "pyšnil" právě "The Box". Zachází do extrému a je bizardní, a ohledně toho tady platí nepsané pravidlo, že pokud divák nedostane jasné odpovědi na svoje otázky, tak všechny ty extrémy a bizardnosti trpět nebude. Takže já to tomuto filmu také neprominu jenom proto, že první polovina je hodně vydařená. Nebýt Deppa, který film celou dobu drží, je to jen jakýsi brak, který nikdo nepochopil a nepochopí. Depp je hrdina filmu a zastiňuje i Langellu. Zastiňuje všechny. Ostatní herci (Langella, Olin, Seigner) mají jen tu smůlu, že hrají trochu více ujeté postavy. Jedním dechem: "První polovina = 90 %. Druhá polovina = 30 %. Ještě, že tenhle film měl Deppa!" Dávám 60 %.
12 Rounds
12 Rounds
Ne, vážně jsem nespoléhal na to, že mě čeká něco kvalitního. Já chtěl jen ať mě čeká něco akčního a zábavného. Když máte totiž ve filmu jako klaďase Johna Cenu a jako záporáka Aidana Gillena, nemůžete čekat, že film bude kvalitní. Popravdě, s takovým hereckým obsazením jsem ani nepočítal s tím, že bude zábavný, protože námět mi sám o sobě přišel jako vykrádačka spousta jiných akčních (a lepších) filmů. Renny Harlin je však zkušený režisér akčních filmů (schválně nepíšu dobrých), takže si takovéto experimentování s herci rozhodně může dovolit. Největší problem je to, že film je strašně předvídatelný a má typické žánrové manýry. Ty žánrové manýry (mám na mysli věci a situace, které se stávají pouze ve světě akčních filmů) by ani tak nevadily, protože když se vytvoří v hlavě režiséra Harlina, automaticky se tohle stává spíše předností filmu. Je to akce, která baví i když už jsme jí tisickrát viděli a drží si tempo. To, že je film předvídatelný je už horší. Jistě, scénárista Daniel Kunka se snaží v závěru o úplné převrácení děje, snaží se diváky přesvědčit o tom, že "12 kol" je více, než jen rutinní akce, ale co se mě týče, tak se mu to nepovedlo. Tomu rozuzlení zápletky jsem totiž nevěřil, bylo to pro mě něco jako překročení hranice, dohnání do extrému a když už by se eventuelně film chtěl tvářit chytře, tak se tak měl tvářit od začátku a ne až posledních dvacet minut. Ještě štěstí, že má film Harlina, protože jinak by to byl jen další céčkový blaf, ale teď je to alespoň béčkový blaf. Akce baví i když je stupidní a i samotný skok do bazénu v samém závěru filmu jde skousnout a pořád to není to nejvíc "hardcore" co jsem měl možnost vidět. O hercích je snad zbytečné se bavit. John Cena sice jako "akční herec další generace" nabízí více grimas a prokazuje více emocí, než třeba Arnold Schwarzenegger v akčňácích z devadesátých, ale na druhou stranu nemá to potřebné charisma. Stejně tak Aidan Gillen nedosahuje kvalit správného záporáka a například do Dennise Hoppera má ještě daleko, ale jeho výkon se mi líbil více, než ten Cenův. Ostatní herci tam už byli jen z nutnosti a jejich výkony podle toho vypadaly. Jedním dechem: "To, co už jste xkrát viděli v režii Harlin. Proto nebýt jeho, byl by tento film pouze brak a ne průměrný film!" Dávám 50 %.
Few Good Men, A
A Few Good Men
Z vojenských filmů mám často velké obavy, protože si nikdy nejsem jistý, jestli ten co mě zrovna čeká bude jeden z těch lepších nebo naopak. Když se to ale spojí se soudním dramatem, blýská se na dobré časy. Filmy z devadesátých let mám rád. Tehdy se ještě točilo z lásky k filmům a ne pro peníze a hlavně herectvo nemělo tak veliké nároky. To v tomhle případě způsobilo to, že se v jednou filmu potkají herci jako je Cruise, Nicholson, Bacon, Moore nebo Sutherland. Už jenom podle toho by měl být film více, než kvalitní. Kvalita tohoto filmu závisela převážně na hercích. Film mapoval buď vyšetřování a nebo se zabýval scénami ze soudní síně, takže záleželo na hercích, jak se předvedou. Mohu říct, že na pár vyjímek nikdo nezklamal a všichni udělali z tohoto filmu, co se týče herectví, nadprůměrnou podívanou. Tenhle film má totiž největší zápor v jiné oblasti, a to v té tvůrčí. Soudní dramata pro mne vždycky znamenaly bitvu emocí a nervu, kterou jsem cítil i když jsem byl dva metry od obrazovky. Jako příklad bych uvedl třeba snímek "Čas zabíjet". Jenže v tomhle jsem tyhle emoce necítil ani neviděl. Všechny role vojáků se hrály úplně stejně. Chladně. Jediní, kdo se nějak emocionálně angažovali byl Cruise a Nicholson. Ta oddanost vojáků ke své práci mi taky přišla trochu přehnaná, místy dokonce až směšná. Film zachraňuje pouze to, že nenudí a že charakter postavy Cruise je pro diváky zábavný a sympatický, tudíž si Cruise, který svou postavu hraje perfektně, určitě během filmu nasbírat i fanoušky. Film hodně baví hlavně když je na scéně Nicholson. Jenže scénárista Aaron Sorkin udělal velkou chybu, když postavě Nicholsona nedal takový prostor, jaký by si on i jeho postava zasloužili. Herecky je to tak půl na půl. Cruise byl v té době ještě plný mladistvé energie a nevyčerpával svůj talent ve špatných filmech. To se také odráží v tomto filmu. Nicholson byl perfektní gestapácký hajzl, ale přitom mi byl stále sympatický. Demi Moore mi do tohoto filmu nesedla. Její postavu zahrála chladněji, než ve skutečnosti měla a ještě k tomu celý film lezla na nervy jak postavám, tak určitě i divákům (alespoň mě tedy ano). Kiefer Sutherland byl na tom podobně a Kevin Bacon působil takovým tím nahraditelným dojmem. Jedním dechem: "Cruise a Nicholson. To jsou jediné dva důvody, proč se na tenhle film dívat. To jsou také jediné dva důvody, proč hodnotím tento film ještě stále jako nadprůměrný!" Dávám 60 %.
Buffalo Soldiers
Buffalo Soldiers
Tohle byl můj náhodný výběr. Doslova a přímo střelba naslepo. Tenhle film nabízel zajímavé herecké obsazení, nic moc prozrazující stručný obsah, ale zato měl snesitelnou stopáž, takže jsem se odhodlal k jeho sledování. Čekal jsem jen další z mnoha (většinou) stejných filmů o vojácích akorát s jiným příběhem. Čekal jsem prostě stereotyp. Ovšem, tohle všechno jsem čekal špatně. Ačkoli jsem v režiséra a scénáristu Gregora Jordana neměl vůbec žádnou naději a raději jsem od něj nečekal bůhvíjaké zázraky, tak i přesto mě Jordan dokázal překvapit! Tento film totiž nebyl vůbec takový, jaký jsem čekal, že bude. Všechno na co jste se ve filmu koukli nebo co jste zaslechli byla pouze čistá satira. Vládl zde buď hodně černý humor anebo ten nejsušší humor jaký může být. Jordan si dělal z amerického vojenstva doslova prdel a Joaquin Phoenix, Ed Harris nebo Michael Pena mu v tomhle ohledu výborně pomáhali. Film nabízel jednu vtipnou scénku za druhou a scénář ze sebe vydával jeden vtipný gag co pět minut. Pořád to ovšem nebylo ono. Někde uprostřed filmu se děj jaksi nějakým způsobem zasekl a přestal být tolik zábavný. Ne úplně, protože nám nudu mělo vynahradit to dusno, které vznikalo mezi postavami Phoenixe a Glenna, a chvilkami se zde ukázala i nějaká vtipná scénka (rostřílení vlastního auta), ale šlo vidět, že film postupně ztrácí jak tempo, tak humor a děj se zaměřoval spíše na hlavní postavu a jeho vztahy s ostatními, než na americkou armádu jako celek, jak tomu bylo hned ze startu filmu. Proto jsem se rozhodoval mezi 50ti a 60ti procenty. Pak ale přišel závěr a všechno nabralo akčnější obrátky. Pořád tomu sice chyběl ten humor a vtip s jakým se film předvedl v prvních 45ti minutách, ale byla to jízda! Musím pochválit Jordana za to, jak natočil skok z budovy, protože to bylo působivé. Herecky film taky není nějak podprůměrný. Joaquin Phoenix, přestože hraje hlavní postavu, na sebe sice nestrhává všechnu pozornost, ale je sympatický a dobrý průvodce příběhem a to mi u tohoto filmu protentokrát stačilo. Hercem tohoto filmu byl podle mého totiž Scott Glenn. Jeho podání přísného a hulvátského seržanta bylo vynikající a Glenn má navíc na takovéto role obličej. Ed Harris, jako taková vedlejší postava, byl výborný, sršelo z něj charisma a pobavil vždy když byl na scéně. Jedním dechem: "Někomu možná nesedne humor, který se ve filmu vyskytuje. Někomu možná nesedne styl, jakým se tu ukazuje americké vojenstvo. Tomu, komu to ovšem nevadí a snese onen humor, se naskytne bezva zábava a výborné výkony Glenna a Harrise, takže film si užije!" Dávám 70 %.
Tekken
Tekken
Konečně je to tady a konečně je to zamnou. Na film podle téhle herní klasiky jsem se těšil jako tlusťoch na koláč, ale taky jsem se nadruhou stranu bál, co z toho vzejde (a řekl bych, že i oprávněně). Dwight H. Little není žádný schopný režisér a Alan B. McElroy napsal zatím jen samé tuctové scénáře, no a když je osud tohoto filmu vložen do těchto rukou, nezbývá nic jiného, než se bát. Ovšem, ono to tito dva měli také lehčí. Samotná hra má sice nějaký svůj děj, ale zabývá se hlavně souboji, takže za tyto pačesy to měli tvůrci vzít. Žádný fanoušek by jim nezazlíval, že film má stupidní děj, kdyby dostal choreograficky perfektní souboje a všechny své oblíbené postavy. Jenže i to se pokazilo. Souboje byly dobré a byly defakto to jediné, co mě u tohoto filmu drželo, ale chyběly postavy a zbytečně moc se probírala dějová linka. Tenhle film měl být sakra o bitkách a o ničem jiném! Tím, že se klade poměrně velký důraz na děj jen tvůrci způsobí to, že stále více ukazují divákům, jak moc je tento děj stupidní a ještě k tomu přivolávají nudu. I některé postavy, které se zde ukázaly mi dokázaly ještě více zprotivit tento film. Eddie zde byl dohromady asi jen pět minut, Anna zase působila zcela zbytečně, tak důležitá postava jako je Heihachi tu má zase málo prostoru a kde byla ta slibovaná Xiaoyu? Zkrátka se stalo to, co jsem nevěřil, že se někdy stane. I u takového filmu, od něhož by měl divák automaticky požadovat jen hodně málo ke štěstí, se zkrátka pokazilo co mohlo a film nesplnil ani tyto malé nároky diváka. Vše co nám (fanouškům herní série) zbylo jsou jen ty souboje, které nám film nabídl. Proto jsem si taky hlavně souboje mezi Jinem a Lawem nebo mezi Jinem a Yoshimitsu pouštěl po skončení filmu ještě několikrát. Od herců také zázraky neočekávejte. Všichni se totiž vybírali jen podle podoby (Cary-Hiroyuki Tagawa, Lateef Crowder) nebo podle toho, jak dobře umí jednotlivé bojové styly (Jon Foo, Cung Le, Gary Daniels). Herečky se zase vybírali zásadně podle vzhledu, takže opravdu nečekejte žádné kvalitní herecké výkony. Jedním dechem: "Pro fanoušky zklamání, pro obyčejné diváky fraška. Duo McElroy / Little jsou teď největšími nepříteli amerických a asíjských geeku a já se vůbec nedivím!" Film nenudil, ale podruhé už se na něho dobrovolně rozhodně nepodívám! Dávám 30 za choreografii soubojů a za krásné herečky.
Green Zone
Green Zone
Politické filmy, bez ohledu na to jestli to jsou dramata, krimi nebo thrillery, u mne nemají právě nejlepší pověst. Upřímně, mám tenhle žánr zafixován v hlavě jako "nejnudnější žánr celé kinematografie". Nezáleží, kdo sedí na režisérské stoličce, nezáleží na tom, jací herci ve filmu hrají, protože vždycky to pro mě byla a je nuda. Jenže já jsem tvrdohlavý filmový fanoušek a tak dávám šanci každému (novému) podobnému filmu, který se objeví. "Zelená zóna" zaváněla solidními jmény v čele s Mattem Damonem, měla schopného režiséra a také kvalitního scénáristu, ale já jsem stále nějak tušil, že i přesto se kvalita tohoto filmu od jemu podobných nijak lišit nebude. Nepomůže ani fakt, že film je veden v jakémsi detektivním duchu, nepomůže aktuální prostředí, které má u diváka vyvolat pocit skutečnosti a pomoci mu se lépe vcítit do děje a postav. Nepomůže tady nic z toho, protože tohle všechno tu překrývá odér nudy. Je to jako stín, který divákovi bráni se do filmu jakkoli vžít i když film není zase tak špatný a některé scény jsou perfektně natočeny. Například hned ta úvodní scéna, která nás ihned vtáhne do přestřelky nebo vyšperkovaná závěrečná noční scéna. I přesto však film nedal nic mně a myslím, že nic nedá ani normálnímu americkému divákovi, jelikož se ve filmu řeší věci, na které buď máme všichni svůj názor, nudí nás a nebo se v nich nevyznáme či jim tak úplně nerozumíme, takže zde vstává otázka: "Pro koho vlastně tenhle film je?" Na mě působil film dojmem, že režisér Paul Greengrass si tenhle snímek natočil jenom pro sebe. A pokud nejste voják, nepomůže ani scénář od scénáristického veterána Briana Helgelanda. Jediné světlé místa jsou zde tedy jednotlivé, technicky zvládnuté záběry a potom ještě herci. Matt Damon je sice sympatický a daří se mu táhnout celý film, ale na mě více zapůsobil Brendan Gleeson nebo i takový Jason Isaacs. Gleeson má zkrátka vetší charisma než Damon a Isaacs zase zaválel hereckým podáním své role i když ve filmu neměl moc prostoru. Další herci a jejich herecké výkony se poté jaksi ztratili v tom hustém odéru nudy, Jedním dechem: "Další tuctový, ničím nezajímavý politický film. Ze spolupráce tria Greengrass, Helgeland a Damon mohlo vzejít něco mnohem kvalitnějšího! Škoda, že si vybrali vody právěho tohoto žánru. Čtvrtého Bournea by diváci přivítali asi mnohem lépe, než tento politický blaf!" Dávám 50 % za technickou stránku filmu a za Isaacsa s Gleesonem!
The Man with The Golden Gun
The Man With the Golden Gun
Devátá bondovka je zamnou a já mohu s klidem říci, že si na Moorea jako Bonda pomalu ale jistě začínám zvykat. Každý herec zahraje postavu jiným stylem a Moore je zkrátka takový vtípálek, než-li zcela zaritý gentleman, jakým byl Connery. Toho si všimli samozřejmě i scénáristé Maibaum a Mankiewicz a při druhé Mooreově bondovce si už dovolili trochu zvolnit tempo. To mi vůbec nevadilo. Nikdy mi nevadila ani vedení a režie Guye Hamiltona. Úvodní scéna je natočena velmi působivě a nutí diváka se těšit na návrat do Scaramangova labyrintu. Je pravda, že po úvodní znělce je dlouhou chvíli příběh trochu zmatený a zamotaný a proto se v něm hůře orientuje, ale potom se děj zase dá do správných kolejí. Navzdory tomu, že filmu chybí víc akce se mi tato bondovka líbila. Nechybí jak památné scény, které se vryjí do paměti (skok autem přes řeku), tak i památné vedlejší postavy. Tím mám na mysli trpasličího pomocníka hlavního záporáka. Právě na této postavě se projevilo to odlehčení, které scénáristé účinili. Problém je ten, že tato postava měla být vrchol toho odlehčení. Hranice, která se neměla překračovat. Když ale scénáristé dali Scaramangovi jako hlavní poznáváci znaménko třetí bradavku, tak už i u mě pohár přetekl. Tohle byl velký krok vedle a působilo to dojmem jakoby film parodoval sám sebe. Ono znechucení bylo však jen přechodné a co bylo hlavní, že film neměl žádná hluchá a nudná místa. Celý příběh mě bavil a nevystřihl bych z něj žádnou scénku, což mám chuť udělat u většiny bondovek. Závěrečný duel, scéna v labyrintu byla opět mistrovsky natočena a já byl s filmem i s bondovkou jako takovou spokojen. Roger Moore sice není Sean Connery, ale naštěstí není ani George Lazenby a proto mi nijak nevadí. Jeho podání Bonda je sice jiné, ale osvěžující a zábavné, což beru všemi pěti prsty. Christopher Lee byl jako Scaramanga výborný. Jeho postava dávala Bondovi zabrat, on si to očividně užíval a sám měl takové charisma, že diváka upoutal stejně dobře (ne-li více), než jeho trpasličí pomocník a to je co říct. Britt Ekland byla nejen velice krásná bondgirl, ale i schopná herečka a proto zde projevila více hereckého talentu, než většina jejich předchůdkyň a to je pro mě klíčové. Jedním dechem: "Hamilton se podle mého rozloučil s bondovkami více než seriózně. Tato bondovka sice místy lítá do extrému, ale na druhou stranu zase nabízí zajímavé prostředí, památné scény a hlavně herci jsou velké pozitivum filmu!" Dávám 70 %.
Ghost Ship
Ghost Ship
Ne svou vinou jsem v poslední době nějak moc přehlížel horrory. Žádný se mi nedostával do ruky a když už se nějaký našel, nevzbuzoval ve mně tolik důvěry, abych si ho vůbec pustil. Tomuto horroru jsem však šanci dal, protože jeo název zdobily chvalozpěvy k úvodní scéně a taktéž měl na horror velmi slušné herecké obsazení. Čekal jsem ale, že to nebude žádný kvalitní horror, protože předchozí Beckův film "13 duchů" také nebyl nějak kvalitní. Úvodní scéna je opravdu tak povedená, jak se říká a tudíž film nasadil hned ze začátku poměrně hodně velkou laťku a vzbudil v divácích velká očekávání. Teď se diváci rozdělí na ty, kterým to co jim tento horror nabídne bude stačit a na ty, kterým to stačit nebude. Já osobně patřím bohužel do té druhé skupiny. Jako fanoušek tohoto žánru už jsem něco viděl a tak mám svou představu o kvalitním horroru, ale tenhle film mi jí nesplnil. Nejlepší jsou ty horrory, které jsou chytré, jenže v tomhle filmu nám scénárista Mark Hanlon servíruje jednu stupiditu za druhou stupiditou a to je špatně. Film tudíž nepostrádá všechna známá horrorová klišé a stává se pro většinu diváků automaticky hloupým a nudným. Ještě štěstí, že má film tak krátkou stopáž, protože ty klišé Vás opravdu budou provázet celým filmem. Některé postavy jsou Vám jako ve všech horrorech příjemné více a méně. Naštěstí se tu však neobjevila žádná postava, kterou bych vysloveně nemohl vystát. Ovšem jde vidět, že režisér Beck se opravdu snažil. Najdete tu kvalitní "shock" momenty, dost nechutné záběry a díky prostředí, ve kterém se příběh odehrává místy i docela hutnou horrorovou atmosféru. Rozuzlení zápletky je sice zahnané až na hranice extrémů a může se stát, že právě rozuzlením zápletky Vás film přesvědčí o své "brakovosti", ale já ten typ nejsem a naopak se tím pro mě film stal zajímavějším jelikož je to nápadité a to mi přišlo po té hodině a čtvrt plné klišé jako boží smilování. Herecky tady není co kritizovat, protože všechny postavy jsou tu jako ovce čekající na porážku a podle toho také vypadají herecké výkony. Rozdělil bych to spíše na sympaťáky a blbce. Sympaťáci pro mě byli Gabriel Byrne, Julianna Margulies, Isaiah Washington a Emily Browning, a ostatní pro mě byli blbci. Jedním dechem: "Neznalce horrorů to uspokojí či dokonce nadchne. Ty, co už však mají něco nakoukáno to bude místy nudit a štvát. Ovšem, některé záběry jsou hodně dobře natočeny!" Režisér Beck se snažil, ale horror "13 duchů" kvalitou nepřekonal. Tenhle film je jen o krapet horší (díky scénáři). Dávám 40 %.
What's Eating Gilbert Grape
What's Eating Gilbert Grape
Tak jsem zabrousil i do vod dramatu, který jinak nějak násilně nevyhledávám a když už jsem do těchto vod vkročil, tak jsem musel vědět, že z nich výjdu spokojený. Proto jsem raději vsadil na film, jehož kvalita je viditelná už na míle daleko. Navíc je to na první pohled zajímavý film a na rok 1993 má velmi slušné herecké obsazení. Zábavné je, že herci, jejichž jména dnes něco znamenají, ještě v tomto roce pouze snili o blýskavé herecké kariéře. Většina z nich ovšem právě tímto filmem potvrdila, že mají na to, aby se stali špičkou. Námět o mentálně postiženém chlapci sice nebyl v té době úplnou novinkou avšak také nebyl v každém druhém hollywoodském dramatu a diváci jím ještě nebyli přesyceni. Problém tohoto filmu ovšem ten, že divákovi nic nedá. Ani emocionálně, ani jinak. Scénárista Peter Hedges se sice snažil a režisér Lasse Hallström jeho scénář perfektně převedl na plátno a kvalitně provázel diváka příběhem, ale problém byl ten, že jsem po celou dobu filmu byl, co se týče rozvíjení příběhu a dramatických zvratů, jako kámen a film semnou nedokázal nějak emocionálně pohnout. Tím nechci nějak shazovat příběh, to ne. Příběh je to velmi zajímavý a donutí Vás přemýšlet o tom, co byste dělali vy na místě hlavní postavy. Jenže hlouběji Vás to neosloví, tedy alespoň mě to nijak hlouběji neoslovilo. Pro mě to byla "pouze" excelentní přehlídka kvalitních hereckých výkonů. Právě herecké výkony posouvají tento film úplně někam jinam, posouvají ho na vyšší úroveň. Režisér Hallström může být rád za to, že obsadil do filmu takovéto jména, protože se ve filmu většina rolí dala lehce přehrát. Leonardo DiCaprio tady předvádí svůj herecký výkon a "Co žere Gilberta Grapea" je navždycky jen jeho film! Johnnyho Deppa a jeho výkon bych ale také rád vyzvedl. Hraje postavu, která v sobě všechnu bolest dusí a nepozorovaně trpí. Depp to zahrál autenticky a nepřehrával a za to mu patří má poklona. Mám takový pocit, že Juliette Lewis si uměla vybírat role jenom do svých třiceti let. Jak jinak by se dalo vysvětlit, že mě baví více filmy, kde je ještě mladá, než ty, kde je starší. V tomto filmu sice nepředvádí zázraky, ale její přítomnost alespoň umí vyvolat trochu pravé romantiky a mezi ní a Deppem to nefalšovaně jiskří. Minirole Johna C. Reillyho a Crispina Glovera pobavily a potěšily. Jedním dechem: "Kdo stále nevěří, že DiCaprio umí hrát, ať se koukne na tento film. Kromě excelentních hereckých výkonů a zajímavého příběhu však nic jiného nečekejte!" Jiná dramata už semnou zaházely více! Dávám 70 %.
Rain Man
Rain Man
Když už jsem byl příjemně nalazen na vlnu dramatu, rozhodl jsem se jít ještě do jistějších vod a pustit si tuto kultovní věc. Samozřejmě už jsem tento film xkrát viděl, ale nikdy mě nepřestane bavit se na něj koukat znova a znova. Na první pohled námět filmu nevypadá tak zajímavě a jedinou pozitivní věcí je herecké obsazení. Jenže Ronald Bass je velmi dobrý scénárista a Barry Levinson zase schopný režisér (holohlavé sošky jsou toho důkazem), takže se tento film rázem mění na velmi lákavé zboží. Tento film vlastně inspiroval různé lidi a tudíž i tak trochu může za vznik filmů "Co žere Gilberta Grapea" nebo "Jmenuji se Sam", ale žádný z těchle dvou zmíněných snímků nemůže tento film překonat. "Rain Man" má zajímavý příběh, je o zajímavém tématu, je nabitý emocemi a ještě k tomu nabízí neuvěřitelné herecké výkony! Tenhle film jsem měl vždycky rád a i po několikátém shlédnutí na mě působí stejně, jako bych ho zrovna viděl poprvé a takové filmy oceňuji, protože je jich sakra málo. Hledat u tohoto filmu zápory ani nemá smysl, ledaže byste je hledali na sílu, protože to pak najdete nedostatek u každého filmu. I přesto, že má dvě hodiny, tak Vám ubíhá velmi rychle. Závěr není úplně klišovitý a ani to není čistý happyend. Autismus je tady vylíčen velmi realisticky a co mě nejvíc potěšilo bylo to, že scénárista Bass neměl potřebu tuto nemoc nějak měnit pro své účely a tím pádem příběh neztratil na důvěryhodnosti. Film má spoustu scén, které se Vám vryjí do paměti, protože jsou velmi dobře natočeny. Scéna s párátky, scéna na letišti nebo tanec ve výtahu jsou skvosty tohoto snímku a díky těmto scénám na tenhle film nezapomenete. Tenhle film však vítězí jen kvůli Hoffmanovi. Kdyby Hoffman nehrál autistu bůhví, jak by tento film vypadal. Jelikož však Hoffman hlavní postavu zahrál a zahrál jí tak jak dosud ještě nikdo, udělal z tohoto filmu kult. Oskar je zde bezdebat. Nikdo si ho nikdy nezasloužil víc, než Hoffman v roce 1988! Tom Cruise ovšem tady taky nespí na vavřínech. Už v pár filmech dokázal, proč je vlastně áčkový herec a "Rain Man" je jedním z těch filmů. Charakterní změna jeho postavy se mi v jeho podání velmi líbila. Valerii Golino jsem měl možnost konečně vidět v nějakém vážnějším filmu a její výkon se mi líbil. Sice zaostává za hlavním duem pěkných pár kilometrů, ale jako někdo, kdo ve filmu moralizuje a navádí Cruise správným směrem není vůbec špatná. Dalším hercům už se zde nevěnuje tolik pozornosti, ale to vůbec nevadí jelikož duo Hoffman / Cruise Vám to zcela vynahradí! Jedním dechem: "Zajímavý a silný příběh a nevídané herecké výkony. Zápory? Žádné jsem během filmu nezahlédl! Hoffman rulez!" Dávám 100 %. Nekompromisně!
Whip It!
Whip It!
Jediná správná otázka, která Vás může při pohledu na tento film napadnout je: "Může Drew Barrymore jako režisérka zabodovat?" Žádná jiná otázka se zde nehodí. Je zbytečné se ptát jestli je tahle komedie konečně kvalitnější, než ty tuny jiných komedií, protože tuto otázku Vám už předem zodpoví jen samotné přečtení obsahu nebo jen holé jméno scénáristky. Ano, byl jsem k tomuto filmu skeptický, protože mi film nedal ani jeden důvod, proč bych neměl být. Některé komedie překvapí, neříkám, že se to nestává. Jenže u "Vyfič!" jsem ten pocit, že mě může překvapit neměl. Levný námět, který mi film nabízel jsem už jinde viděl xkrát a v lepším provedení, ale musím zase uznat, že jsem viděl i horší snímky, které měly podobný námět. V seznamů herců figurovaly jen samá ženská jména a to se stalo paradoxně jak jediným zajímavým prvkem filmu, tak i takovým odstrašujícím faktem. Nicméně jména to byla zajímavá. Už od začátku filmu mi u v hlavě začalo blikat "klišé" světýlko a to vlastně blikalo po celou dobu trvání filmu. Jediným rozdílem bylo to, že v některých momentech blikalo světlo více a v některých méně. Čím déle jsem se na film díval, tím více mi tento film přišel spíše jako takový ten typický snímek pro teenagerské dívky, kteří potřebují povzbudit. Jediným pozitivem filmu se tak nakonec stal sport, kolem kterého se vlastně celý film točil. Byl zajímavý a nezvyklý, což je v dnešním světě filmů pravé plus. Také postavy spoluhráček hlavní postavy byly dobře napsané a taky dobře zahrané. To je však u mne všechno, co bych mohl u filmu vychválit. Kdybych ho nikdy neviděl, nic zásadního by mi neuteklo a o nějaký ten filmový zážitek bych také nepřišel. Tenhle film zkrátka nevadí. Nevadí, když ho zmeškáte a nevadí, když ho nezmeškáte. Avšak času, který Vám tento film sebere byste neměli litovat. Ellen Page umí hrát a jestli má takhle vypadat další generace hollywoodských herců, nemám nic proti. Touto rolí nepřekoná své herecké hranice, ale pouze potvrdí, že je kvalitní herečka. Kristen Wiig je na tom úplně stejně jako Ellen Page. Jediná změna je akorát v tom, že Lewis mi byla o krapet sympatičtější. Drew Barrymore si kromě režírování i zahrála a to zrovna tu nejzábavnější postavu ve filmu. Její postava byla naprosto šílená a Drew se podařilo nepřehrávat, takže za to má u mě velký potlesk. Vidět ženy jako Zoe Bell, Eve nebo Ari Graynor už pak bylo jen potěšení zahlédnout ačkoli mi jejich účast v tomto filmu nic nedala. Jedním dechem: "Barrymore jako režisérka ani nenadchla, ale ani nezklamala. Stále je to však spíše lepší herečka a hraní by se měla držet. Tento film je čistý průměr a zůstane u mne průměrem i po třetím či pátém shlédnutí!" Dávám 50 %.
Brooklyn's Finest
Brooklyn's Finest
Už ani nevím, který žánr je můj nejoblíbenejší neboť mám rád všechny žánry. S určitostí mohu však napsat, že nejpravdějipodobně nejvíce ulítávám na krimi filmech a gangsterkách. Režisér Antoine Fuqua už má zasebou sice dost snímků, ale dle mého dosud žádný jeho novější film nepřekonal kvalitu jakou má "Training Day". Tenhleten Fuquův film považuji nejen za režisérův nejlepší počin, ale také za špičku krimi žánru. Nevím proč, ale myslel jsem, že právě "Nejlepší z Brooklynu" má být tím filmem, který posune hranici krimi žánru zase o něco výše. K tomuto filmu jsem měl hodně velkou důvěru. Fuqua se vrátil k žánru, který mu sedí nejvíce a který nejlépe ovládá a navíc si do filmu přizval herce s velkým H. Jenže se stalo přesně to, co se stane, když nějakému filmu zcela důvěřujete a už předem odhadujete, že jeho kvalita bude veliká. Film mě zklamal! Sice ne na plné čáře, ale natolik, abych se po celou dobu trvání filmu jen mračil. Čekal jsem, že děj bude více akčnější a i kdyby nebyl, stačilo by, kdyby byl více dějově ucelenější. Jenže Martinův koncept scénáře se hodně podobal dílům, které napsal Guillermo Arriaga. Tento film je také mozaikovitě poskládán z několika příběhů, které se lehce a nenápadně prolínají a spojují. Jenže zde se to popravdě vůbec nehodilo. Antoine Fuqua se sice snaží dát tomu více šťávy, vytřískat z tohoto námětu více pouliční, gangsterské atmosféry a ukázat zcela realisticky korupci policistů a její morální či nemorální stránky, ale i tak to zkrátka do sebe nějak nepasuje. Nehledě na to, že film se nevyhne nudným scénám. Navíc, když má film mozaikovitý koncept, některé dějové linky nudí více a některé méně a tento film není vyjímka. Film má však štěstí v tom, že herci jsou sympatičtí, takže období nudy zde netrvá nějak dlouho a někteří herci Vás baví už jen svým charismem. Typický příklad je Don Cheadle. Byl tak sympatický, že jste mu v jeho dějové lince zkrátka museli fandit. Ethan Hawke byl zase nejlepší co se týče hereckého výkonu. Projevují se na něm ty herecké zkušenosti, které za ty roky ve své branži nasbíral. Právě on je ten, kdo ve filmu předvádí přímo herecký koncert. Wesley Snipes také překvapil. Tohle měl být něco jako jeho comeback k áčkovým snímkům a on svým výkonem dokázal, že na to stále má. Charisma Cheadlea ho sice zastiňovalo, ale jeho postavu jste taky zkrátka museli mít rádi. Kdo mě však zklamal byl Richard Gere. Jeho postava byla ve velké depresi, ale jeho styl hraní mi spíš připadal jako by se jen hodně nudil. Jeho výkon prostě vůbec nevyzněl tak jak měl. Do těhle vod by se Gere neměl pouštět. Jedním dechem: "Nebýt některých herců a bohatých zkušeností Fuqui, byl by tenhle film silný nadprůměr. Jelikož ale tohle všechno film má, je to alespoň průměr!" Rozhodoval jsem se mezi 50ti a 60ti, ale když jsem si uvědomil, že tenhle film si už asi podruhé sám dobrovolně nepustím, dávám nakonec jen 50 %.
Rendition
Rendition
To jsem si zase naběhl. Opět jsem uvěřil plakátu rychleji, než stručnému obsahu a doplatil jsem na to. Myslel jsem, že "Odvlečen" nebude jen další nudný politický film, protože když za ním stojí Gavin Hood, tak by "teoreticky mohl být tak akční jako Wolverine" no a z toho jsem nějakým záhadným způsobem došel k závěru, že by tenhle film mohl být i trochu více akční. Zkrátka jsem došel k závěru, že film by mohl být politický, ale jen okrajově. Něco jako film "Na odstřel". Zvučné jména mě samozřejmě taky lákaly. Film měl zkrátka všechno, co jsem si mohl přát a vůbec mě v tu dobu nenapadlo, že by celý film mohl zkolabovat na něčem takovém jako je scénář. Bohužel, ale právě to se totiž stalo. Nakonec se z tohoto filmu vyklubala jen jedna z dalších (stejných) politických břeček, která musí mít hodně nadupané herecké obsazení, aby si jí vůbec nějaký ten divák všiml. Všechny politické filmy jsou stejné ať už se v nich rozebírá jakákoli válka. Vždycky je jméno USA (aby se neřeklo) malinko pošpiněno, ale ta druhá země, která ve filmu figuruje je pošpiněná a špatná mnohem více. V každém takovém filmu jsou postavy, kterým jde o morální stránku problému a postavy, kterým jde především o bezpečnost a o jejich stát. A teď to hlavní. V každém takovém filmu jsou kvanta nudných dialogů, které nikam nevedou a to je u mě vždycky kámen úrazu. Tento film nebyl vyjímkou, ale co mě vyděsilo ještě více byl ten fakt, že ačkoli film nepostrádal bezpochyby kvalitní herce, velká většina z nich nepředvedla vůbec kvalitní výkony. V tomto filmu se nenašla žádná postava, které bych fandil, litoval nebo alespoň nenáviděl. Jediná, která tu opravdu něco předvedla, byla Meryl Streep. To byl asi nejlepší castingový nápad a já být producentem filmu, tak Streepové dám za výkon jednou tolik co dostala, protože zachránila tomuto filmu zadek. Sice né moc, ale přece jen trochu ano. Reese Witherspoon byla také příjemná, jenže nedostávala dost prostoru avšak ten co dostala využila asi nejlépe ze všech ostatních herců. Jake Gyllenhaal mě svým herectvím moc nezaujal a přišel mi ve své roli takový nemastný, neslaný. Peter Sarsgaard se snažil a bylo to na něm vidět, ale měl tak blbě a nazajímavě napsanou postavu, že by musel mít hodně velké charisma, aby zaujal diváky. J.K. Simmons, Bob Gunton a Alan Arkin svými miniroličkami určitě potěšili každého filmového znalce, ale nepředvedli nic převratného, jelikož ani neměli jak a co předvést. Jedním dechem: "Nezajímavý, nudný a hlavně na mě až moc politický film, ve kterém selhalo i to, co mělo film zachránit - herci!" Jediné, za co filmu dávám nějaká ta procenta je závěrečné rozuzlení. Nemilosrdných 40 %.
Live and Let Die
Live And Let Die
Konečně jsem měl možnost shlédnout bondovku s Moorem. Trochu jsem se obával, protože když Conneryho vystřídal Lazenby, tak to dopadlo katastrofálně a proto jsem se bál, aby podobný osud nečekal i Moorea. Nadruhou stranu tu byl ale osvědčený tým ve vedení. Na Guye Hamiltona jsem jako na režiséra bondovek nikdy neměl důvod zanevřít a co se týče scénáristy Mankiewicze, tak ten sice nikdy nestál za žádnou bombovní bondovkou, ale zase to bylo lepší, než kdyby producenti chtěli vyzkoušet nějakého úplného nováčka. Ovšem to, že Mankiewicz nezvládne napsat kvalitní příběh sám jsem tušil v průběhu filmu se mi to nakonec i potvrdilo. První polovina filmu je dost nudná. Bond začne prakticky zažívát pořádnou akci až po nějakých padesáti minutách česté stopáže. Musím ovšem sice uznat, že scéna pronásledování v Harlému nebo scéna : "Čí je to pohřeb?" "Váš." mě dostaly. Právě to, že se tento příběh odehrává v zajímavých lokacích a se zajímavými lidmi zachraňuje tento film od úplné nudy. Reputaci filmu spravily i vedlejší postavy jako byl třeba Tee Hee nebo Rosie Carverová. Jenže pořád se nemůžu smířit s faktem, že kromě závěrečné scény někde v jeskyni si z tohoto dílu za pár týdnů nebudu pamatovat žádnou pořádnou akční scénu s Bondem. Budu si pamatovat prostředí. Obřady, domorodce, smyšlený ostrov San Monique, ale nic specifického. I přesto film v mých očích nedopadl tak špatně, jak to teď zní. Solitaire byla sice místy nevýrazná, takže určitě nebyla nejlepší bondgirl, ale za to je stoprocentně nejzajímavější bondgirl a krásná byla taktéž. Kananga byl rozhodně jedním z těch lepších bondovských záporáků. Byl pro Bonda opravdu tvrdý oříšek a jeho smrt (i když vypadala díky technice v roce 1973 směšně a amatérsky) byla stylová a jedná se podle mého o jedno z nejlepších zneškodnění záporáka v Bondovské sérii. Roger Moore je jako Bond jiný a má jináčí zvyky, což nemusí být nutně sérii prospěšně, ale ty změny nejsou koneckonců tak fatální, aby mi nějak výrazně začaly vadit. Moore tedy mou zkouškou bondovství prošel. Yaphet Kotto byl jako záporák úžasný. Mohl by se postavit hned vedle Goldfingera a dokonce by překonal i Blofielda. Tohle přesně Bond potřebuje. Záporáky při jejichž chytání se i zapotí, žadný Dr. No nebo Emilio Largo, ale podobné "badass" jako byl Kananga! Jak už jsem zmiňoval Jane Seymour byla nevýrazná, ale pěkná a to je přece u bondgirls hlavní. Jedním dechem: "Nástup Moorea mohl dopadnout ještě hůř. Scénář místy pokulhává a Mankiewicz s Hamiltonem mají problém sesmolit nějakou památnou scénu, ale prostředí, vedlejší postavy a záporák nám to bohatě vynahrazují!" Dávám 70 %.
Wackness, The
The Wackness
Tohle bylo přesně to, co jsem potřeboval. Tohle byl totiž přesně ten tyo filmu, který se hodí na takové deštivé dopoledne jako bylo to dnešní. Režisér a zároveň i scénárista Jonathan Levine toho zasebou nemá sice hodně, ale paradoxně jsem u tohoto snímku o kvalitu režie strach neměl. Film byl totiž naplněm tak zajímavými jmény, že se pro mě stal jedním z těch, které musím vidět za každou cenu. Navodit atmosféru devadesátých let bylo jednoduché, protože se vlastně skoro nic nezměnilo, ale pravý nádech zlatých devadesátých dostal film až díky soundtracku. Hip-Hopová a Rocková hudba, všude tráva a zbytky hipízactví. Tohle z filmu úplně dýchá a mě to bylo příjemné. Jeden z těch snímku, které jsou malé tělem, ale velké duší. Možná, že jsem vůči tomuto filmu tak optimistický, protože miluju Hip-Hop devadesátých let, ale jako filmový fanoušek si jsem jistý, že mě film nezklamal. Sondy do duší teenagerských trosek tu už sice byly jak dramatické, tak i na ten komediální způsob, ale Josh Peck je na to, že hraje loosera až příliš velký sympaťák, Ben Kingsley předvádí zábavný herecký koncert a Method Man a jeho jamajský akcent? O tom je škoda mluvit, protože to se musí vidět! Ačkoli obsah filmu zní nudně a nezajímavě a na první pohled tak i film vypadá, když Vás neodradí, nudit se určitě nebudete. I když je to ve skutečnosti jen obyčejný příběh, který už jste viděli, ty herecké výkony z toho dělají opravdu jiný filmový zážitek. Peckovo filosofování o životě se cvokařem Kingsleym je zábavné a láska Pecka k Thirlbyové je uvěřitelná. Jediný problém (kromě až příílišné obyčejnosti) je ten, že někteří herci tu byli úplně zbytečně (Famke Janssen nebo Mary-Kate Olsen) a působili tu spíše jako volavky. Josh Peck hraje dobře, ale Ben Kingsley ho zastiňuje. Tu jeho nominaci na zlatou malinu dost dobře nechápu, když právě jeho výkon táhne celý film. Kingsley se dokáže během vteřiny změnit z vážného psychiatra na rozpustilého puberťáka v dospělém těle. Olivia Thirlby je obyčejná herečka, která srší sexappealem a podle toho taky vypadá její herecký výkon. Jedním dechem: "Na to, že jsem byl k filmu zezáčátku tak skeptický jsem s ním nakonec byl spokojen. Film je sice ohraný stereotyp, ale Kingsley je kouzelník a Peck sympaťák. Buddy chemie proto mezi nimi jiskřila o 106!" Dávám filmu 60 %.
Stand by Me
Stand By Me
Po všech těch nových filmech jsem zatoužil se kouknout na nějakou dosud neviděnou klasiku a tenhle film mi padl do oka. Filmy, které jsou podle povídek Stephena Kinga mám velice rád. Vždycky mají úžasně nápadité náměty a když je po ruce i zručný režisér, je z kvalitní předlohy rovnou i kvalitní film. "Stůj při mně" měl být "nejjemnější" příběh, který kdy sám King napsal, avšak měl pozitivní ohlasy a tak si dokonce vyžádal i mou pozornost. Chtěl jsem vidět, jak moc umí "mistr horroru" vyprávět dobrodružný příběh. Všude se tvrdilo, že film je hodně věrný svojí předloze (někteří diváci to dokonce filmu vytýkají), takže jsem si byl jistý, že to co uvidím skutečně vyšlo z Kingovy hlavy. Jistota, že filmu "velí" ten pravý režisér tu taky byla neboť mě Rob Reiner přesvědčil, že zvládá kvalitně zfilmovat Kingovu látku už ve filmu "Misery nechce zemřít". Nakonec film ale nebyl taková bomba jak jsem čekal. Největším záporem filmu bylo to, že šlo skutečně poznat, že námět příběhu je autobiografický jelikož se v něm skoro nic nedělo. King jen popisoval svůj "dobrodružný" výlet, během kterého se vlastně nic zvláštního neodehrálo. Film boduje hlavně na scénáři. V průběhu filmu jsou řečeny věty, které mají hloubku a ať už je vysloví nějaká z postav nebo jen "voice-over" Richarda Dreyfusse, donutí Vás to se zamyslet. Tenhle film je hlavně o přátelství. Není ani tak o nějakém dobrodružství jako spíše o hlavních postavách. O jejich povahách, rodinách, nočních můrách a všeho co se jich jen trochu týká. Někoho právě tohle zaujme a někdo to bere jen jako velkou nudu. Ono taky kdyby si scénáristické duo Gideon a Evans vymyslelo nějaké akční nebo emocionálně nabité scény navíc, určitě by filmu vůbec neuškodili. Díky své krátké stopáži jsem se na film vydržel koukat a dokonce mě to ani nenudilo, ale nesdílím stejně nadšený názor jako většina diváků. Nelze tomu upřít fakt, že to je jeden z těch filmů, který se už v dnešním Hollywoodu vůbec nenatáči a asi ani natáčet už nebude, ale to moje nutkání, že tomu něco chybí je stejně větší. Čtyři hlavní herečtí aktéři jsou skvělí. Každý má jiný charakter a každý hraje ten svůj do puntíku přesně. Mě teda nejvíce sedli Corey Feldman a River Phoenix, ale to neznamená, že za nimi Wil Wheaton nebo Jerry O´Connell nějak zaostávali. Film ale nenabízel jen mladé neherce, ale i takové herce jako jsou Kiefer Sutherland nebo John Cusack. Zatímco pro Johna Cusacka se tu moc prostoru neudělalo, Kiefer Sutherland se mohl vyblbnout jak jen chtěl. Jeho ztvárnění grázla je skvělé! Jedním dechem: "Nezajímavý příběh, ale velmi dobré monology a dialogy. To, že film drží slušně hrající herci u mě znamená pro film záchranu před pádem do podprůměru!" S přivřenýma očima dávám 60 %.
Verze 3.3.0 All Rights Reserved
Podmínky užití | Reklama
RSS | Kontakt | FAQ
0.019 sec. (PHP: 63% SQL: 37%)
