nicneznam

Dobrý film, který zaujme a nepustí. Problém mám jen s tím, že jsem po celou dobu čekal na to "něco", co mě rozemele. A když už jsem tušil, že se blíží konec filmu, tak jsem se bál podívat na hodinky přál jsem si, ať to má alespoň ještě dvacet hutných minut, které mě odrovnají. Jinak námět a všechny složky filmu perfektní. Jen Jerremyho Rennera bych v roli vědce z fleku vyměnil za kohokoliv jiného. Pyrotechnik a lukostřelec možná, ne vědec. I se střídmějším hodnocením si to dám časem určitě znova.

Gibson potvrzuje, ze patri do prvni reziserske ligy. Hacksaw ridge je nametem asi tim nejvice protivalecnym snimkem za poslednich nekolik let. Davat pred promitanim verbovaci video na vstup do armady cr nebyl uplne nejlepsi tah. Film je pevny v romanticke linii, pobavi a napne ve vycvikove casti a dojme a ohromi na bojisti, ktere je jednim intenzivnim masakrem. Ale nic se neprehani. Ukaze se jedna bitva, zachrana ranenych a koncime. Film, ktery je dobre videt.

Ani bych to nijak nehanil, když vypnete, bavit se budete, ale nečekejte nic víc. Verbinski přináší nejúchvatnější záběry a jednu z nejdokonalejších výprav do období divokého západu. Občas se najde film, ve kterém by z kažého záběru šel udělat krásný plakát na zeď. Tento film je jedním z nich. Škoda, že Zimmer se na to příliš nechytnul a nedoplnil to nějakou extra skladbou. Ale i tak pořád nadprůměrný film. A nedivím se, že to třeba takový Tarantino taky chválí, jen bych to viděl raději v jeho režii.

Pro mě je toto ukázka trapného filmu. Akční scény neskutečně zmršené - ať už způsobem natočení nebo samotnou trikovou úrovní. Humor je přímo odpuzující. Akční romantická komedie, kdy z toho není ani jedno. A co je překvapivé, tak to, že Cruise má tu roli tak napsanou, že je svým jednáním a herectvím totálně nesympatický a Diaz vypadá vyzní jak kráva. Měl jsem problém to dokoukat, od Mangolda jsem čekal trochu jinou úroveň teda.

Jack Reacher je ten největší bad motherfucker, kterého jsem snad na plátně viděl. Nechal za sebou Bournea, Hunta, Bonda a další. Naprosto precizně odvedená práce, která plyne klidně, ale je naprosto strhující. Asi v půlce jsem si říkal: "sakra to už uteklo docela dost času, to bude za chvíli končit, kurňa ať to trvá ještě alespoň hodinu." A taky že jo. A další hodinu jsem si užil stejně jako tu první. Nevím, nevyniká to akcí, hudbou nebo hereckými výkony, ale má to takovou atmosféru a je to tak dobře napsaný, že si to dám zítra ještě jednou. Zcela odzbrojen.

Kdysi jsem snad i měl malé nutkání vyrazit na to do kina. Jsem rád, že jsem se udržel a schoval si to na lepší filmy. Když pominu, že to je nudné, vymleté a omleté, stejně jako třetí tranformeři (kteří jsou alespoň přehlední a akční), tak tohle je šeredné. Nejen, že jsem přes tu změť suti skoro nic neviděl, ale mě ani nelákalo nic vidět. Ok, obří roboti dávají pořádně pěstmi velkým dinosaurům. Šestileté dítě v imaxu bude mít otevřenou pusu dejme tomu tak jednou za 30 minut, když v té tmě a dešti, popřípadě pod vodou rozezná, že tam stojí šedesátimetrový robot proti osmdesáti metrovému monstru. Ale divák průměrných nároků by musel odejít z kina. Divím se, že tohle Del Toro dokázal protlačit do kin a sehnat na to prachy, to je největší zázrak. A jsem rád, že pořád kolem mě existují magoři, kteří to natočí a pár, kteří se to snaží zaplatit, ale tohle je film ve stylu levné videohry - zabijem mostrum, kecáme, další monstrum vylézá ze země, zničí robota, jiný zabije monstrum, kecáme, pozor, další Kaiju vylézá ze země, pošleme roboty. A tohle mělo točit Hobita? Ať si natočí třetího hellboye, vytvoří si nové blbé postavičky a nechává je vybuchovat v záplavě slizu. Ale ať nepro..dává čtvr miliardy a nechá něco pro nadějnější tvůrce.

Gravitace je vrcholná Imax atrakce ve vrcholném technickém provedení. V tomto ohledu se jedná o milník. Zážitkově na stejné úrovni jako Sunshine, který byl obsahově bohatší a audiovizuálně uhrančivý, zatímco Gravitace je až obsesivně "fyzická". Po Titanicu další pořádně využité a udělané 3D.

Hobita jsem tak nějak od počátku považoval za projekt, který se bude jen krčit ve stínu Pána prstenů a bude jen obyčejnou továrnou na peníze. Rozdělení na tři díly mě v tom utvrdilo, ale zas jsem byl rád, že to bude režírovat Jackson a ne ten moula. Po skončení musím říct, že nejenže je Hobit vynikající film, ale těším se na pokračování a jsem rád, že z toho bude trilogie. V Pánovi prstenů Jackson věděl, kterou zbytečnou knížní pasáž vypustil, tady zase ví, co si má přidat, aby to skvěle provázal s jeho minulou trilogií. To ho u mě opět vrací na výsluní současných filmařských špiček, kterých moc není. Jackson se ve fantazijních světech umí opravdu utrhnout ze řetězu. A i z Hobita je cítit ta nadšenost z točení velkofilmů a přinášení zcela nevídaných scén na velké plátno. Stejně jako byla cítit u Pána prstenů a King Konga. Jackson vládne dobrodružným filmům jako nikdo jiný.

Ukázková práce s hudbou a všemi těmi pazvuky, udělala z tohohle hutného hororu o řád lepší podívanou. Konečně někdo zase pochopil, že soundtrack neznamenají jen smyčce a bubny. Po řemeslné stránce i z obrazového hlediska profesionální provedení bez škobrtnutí. Herci rovněž. Nakonec oceňuji i nevídaný nekompromisní konec a černý humor - skvělá manželská hádka, domácí malování.

Syrový film bez příkras. Tato krátká tuctová charakteristika ho asi nejlépe vystihuje. Jména jako Ridley Scott a podobní by z toho udělali takovou hollywoodskou bondovskou atrakci, až by to bylo k pláči. Rakety by vybuchovaly kolem luxusních aut akčních agentů ve slunečních brýlích viz. Labyrint lží. Bigelow to vzala naprosto s chladnou hlavou a minimalisticky odvyprávěla desetiletou honbu za Osamou tak, jak by to měl odvahu zrealizovat možná tak Greengrass, od kterého bych toto téma viděl taky velmi rád. Kancelářská práce, mučení, výslechy, atentáty, falešné stopy. Je to otrava, může být otravné to sledovat, ale touha po tom, vidět dopadení nejhledanějšího, nakonec zvítězí. A to žene kupředu i tento snímek. Let tichých a neviditelných vrtulníků k poslednímu zúčtování je pak vrcholem, který je přesto natočen tak bezvýznamně, že to nakonec plně koresponduje se samotným zabitím Bin Ladina, které nepřináší takřka žádnou úlevu. Jen rozpaky nad ospravedlněním zabití bez soudu. Tento hon bych osobně považoval za úspěšný, pokud by komando dostalo Ladina před soud živého. Postřílet lidi v domě je ale bezpečnější a jednodušší. Celé dění je podávané bez patosu a siláckých řečí či gest a v tomto podání z toho nemůže být zážitek konzumně slastný, ale jako zaznamenání stěžejní kapitoly boje proti terorismu je to dílo velmi uspokojivé.

Nechtěl jsem to ani stahovat, natož na to koukat. Angelina Jolie, nepříliš vysoká hodnocení, kterým jsem věřil. Uklidňovalo mě jen jméno režiséra D. J. Caruso. Když jsem to pustil, po pěti minutách sledování jsem myslel, že jsem omylem stáhnul jiný film a s uspokojením, že nebudu muset sledovat nějakou hloupost s Jolie, jsem si vychutnával velmi dobře nasnímaný, ohudebněný a překvapivě vyprávěný prolog. Pak už tomu stačilo zručně udržovat napětí, přidat jednu lehce otravnou a druhou působivější lekačku, trocha humoru a výsledek byl více než uspokojující. O celkem zřejmou identitu vraha takřka od začátku filmu tady vůbec nejde. Skvělý old-school krimi zážitek.

Neměl bych s tím problém, pokud by film dostal z knihy o dost víc než jen bujaré večírky v první části a motiv nenaplněné lásky v té druhé. Pak bych o něco lépe zkousl i toho statického Maguireho s tím jeho neumětelským úsměvem. Pokud se jedná o vizuální stránku, která zde hraje bohužel prim, tak ta je z mého pohledu úchvatná a k filmu se naprosto hodí. Luhrmann je asi jediný, který má pro tento druh vizuálna cit. Kombinace hudby a filmu už Luhrmannovy tak nejde a měl by si vzít pár lekcí od Tarantina. 140 minut se na to koukalo celkem hezky proto, že člověk neustále očekával v jakési dějové vyprázdněnosti a mělkosti nějakou emotivní smršť. Znáte to - vygraduje vztah mezi postavami a pak dáte sérii dlouhých emotivních záběrů s gradující hudbou, dostaneme se postavám více pod povrch. Toto je ale vykleštěný Velký Gatsby, z kterého vám v hlavě nakonec zůstanou opravdu jen ty večírky. Kouká se na to hezky, vidíte starý New York, naleštěná auta, průmyslové části, šaty a účesy, dostanete chuť přečíst si myšlenkově bohatou knihu, která je součástí povinné četby, ale s odstupem jsou pocity z filmu nijaké a touha vidět to znova s vědomím té přestřelené stopáže (podruhé určitě špatně stravitelné), to nelze. Přitom DiCaprio by byl s lépe pojatou postavou v lépe pojatém filmu dokonalý Gatsby. A i kvůli němu má ten film nějaký finanční úspěch a dá se dokoukat s lepším pocitem. Dle mého trestuhodně promarněný potenciál, který může být určený snad jen jako reklama na Fitzgeraldova Velkého Gatsbyho. Ne film o něm. Tedy podobně jako je Luhrmannova Austrálie. Ta koneckonců také není o Austrálii, ale o zmršené reklamě na ni.

Když jsem četl, že Muž z oceli dokázal někoho dojmout k slzám, aby pak ještě doma se zaslzeným pohledem psal komentář, nevěřil jsem. Když recenzent psal recenzi rozklepanými prsty, bral jsem to jako hypeácké přehánění někoho, kdo ten film viděl dřív než většina tuzemské populace a chce si trochu zapřehánět. Věřil jsem tomu, že uvidím slušný film, který se mně bude llíbit a nebude dělat přílišnou ostudu starým Supermanům, ale nevěřil jsem, že mě pohltí až tak moc. Pak jsem si sedl do kina a po pár minutách zadržoval slzy, abych vůbec viděl na plátno. Říkal jsem si co to kruci je. To jsem taková měkota? Přitom ten film na city nijak netlačí. Vše přicházelo zcela spontánně. Asi tedy chápete, že tohle píšu jako fanoušek Supermana, který s těmi filmy vyrostl, pro kterého je událost, když vidí muže s Eskem na hrudi, jak letí vstříc nebi, aby se pak s kamerovou natáčkou prolétl stratosférou se Zemí v pozadí. Chápu, že hodně lidí to tak mít nebude a film podle toho budou hodnotit. I jako nefanoušek si ale přijdete na své, jelikož tohle je kus poctivé filmařiny, kterou by si i Donner dal dvakrát a Abrams s tvůrci většiny Marveláckých hrdinů by si dělali poznámky v první řadě. Man of steel je vzrušující, akční, skvěle odvyprávěný a neskutečně pohodový velkofilm, u kterého si nepřijdete trapně, nepřijde vám, že ždímá emoce (přestože by mohl a já bych z filmu nic neměl), je to film vážný a jen vzácně nabídne vtípek, o to víc ale působí. Jelikož tady jde hergot o celý svět a Snyder tvoří Superhrdinu ze všech nejikoničtějšího. Tady není místo na hlášky, kterými Superman shazuje sebe sama a dělá si ze svých schopností prdel. Když prošpikuje kamion kládama, zasmějeme se, ale odráží se v tom Supermanova frustrace na tomto světě, do kterého nepatří. Se schopnostmi, které ho omezují. Přístup k tomuto Superhrdinovi by se měl vepsat do učebnic filmu. Od Watchmen nejlepší Snyderův film a nejsilnější zážitek od dob povstání Temného rytíře. Bravo a doufám, že dvojka nebude rychlokvaška, ale náležitě hutný film. Lex corp už se chystá. 100% od fanouška, 80 - 90% od milovníka kvalitního blockbusteru. PS: ti co říkají, že man of steel má nějakou monstrózní a přehnanou akci, tak přehánějí. Sice se občas zbortí evakuovaný mrakodrap, ale těch už jsme viděli. Síla Man of steel je někde jinde a slabiny aby člověk pohledal. Podruhé jsem si navíc všiml příjemné pocty Christopheru Reeveovi. (poté jsem zjistil, že nejsem sám) Když letí Muž z oceli ve světelném paprsku směrem ke Světovému motoru, vidíte obličej Reevea :) Nejsilnější momenty filmu - Kal El opouští Krypton, vrtná plošina, představení obleku, ty se opovažuješ vyhrožovat mé matce, poslední flashback, Clark Kent jede do zaměstnání na kole. Nejlepší úsměv - Amy Adams odstupuje na druhé vyzvání od Muže z oceli, nejvtipnější část - nápis ALERT u docházejícího toneru v tiskárně po scéně informování o mimozemské návštěvě a sundání bezpilotního špionážního letounu.

Tak slabé, jak jen gangsterka z dob prohibice může být. Nic, co by stálo za delší názor. Takže asi tak.

Další Abramsovina s vlastnostmi soup opery pro pubescenty. Čekal jsem přesně takový výsledek, přesto jsem neodolal pokusu o zhodnocení. Odlesky, žena ve spodním prádle, občas lehčí pokus o hlášku, znova odlesky a nakonec přetažená akce dle béčkových akčňáků, která nedokáže ani bavit. Tohle je ten Star trek o poznávání nových světů? Star trek into darkness se podle statistik líbí nejvíc právě dětem. (To jsou ti, co svítí v kině ajfounem, srkaj kolu a zůstane po nich rozsypána půlka popcornu na sedačce) Obliba klesá s věkem, čemuž se nelze divit. Nejméně se líbí navíc těm, co mají více nakoukáno a tudíž lépe rozeznaj nářez od mdlého průseru. Pokud jde o oblibu u pohlaví, zde není žádný rozdíl v hodnocení, jen ve výrazném nepoměru hlasů. Hlavní je to, že Abrams natočil jen další instantní "velkofilm", který bych znova dokoukat nedokázal. Smysl to dává jen když přivřete obě oči a nebudete se na nic ptát. Průměrná zábava na odpolední televizní vysílání. Myslím, že je dobře, že po tomto díle Abrams snad vypadne a přenechá trojku někomu schopnému. Posádku tak nějak zbytečně napodruhé ustanovil (asi by to chtěl dělat jinak celou věčnost), teď to chce schopného kormidelníka, který konečně vyšle Star Trek k neustále zmiňovanému final frontier.

Ubrat plyn a vrátit sérii ke svým mělkým kořenům. Jinak nemám nic proti dalšímu pokračování, jelikož tato parta je tak nějak sympatická. Ne že by se člověk extrémně nudil nebo se cítil za tvůrce až trapně, ale sem tam se pousmát dobrému vtípku a celek sledovat s nezaujetím, to také není nejlepší. Pokud se pojede v nastalém trendu, pak tahle série na pár let upadne, než si jí opět někdo všimne.

Nejlepší Iron Man v nejlepší Marvelovce. S nadhledem vedený a vyvážený mix kvalitního a hlavně kvalitně načasovaného vtipu, odlehčené vážnosti a nepřehnané akčnosti. Black točil umírněně, ale přesto velkolepě - zábava po celou stopáž zaručena. Mandarin a jeho videa jsou velkou lahůdkou. Původně jsem na to do kina ani nechtěl, ale skoro bych si na to snad zašel i podruhé. Kdo čeká nějakou osudovost, zlomeného hlavního hrdinu a beznadějně vyhlížející dramatické situace, ten může být zklamán. Mně ale takový styl naprosto vyhovoval a i to napětí se přes odlehčené vyznění filmu občas dostavilo. Což se tady a u mě počítá skoro dvakrát. Něco navíc a ten zbytek čekám až od Man of steel.

Poutavé, ale absolutně nestrhující. Různí "filozofové filmu" si tam budou hledat přesahy a myšlenky, možná revoluční vypravěčské postupy, ale když už bych je byl ochotný připustit, tak jsou využity okrajově a jen v náznacích, což je škoda. Viz. zkouška otroka na lodi a neosoul, který obě scény vypráví stejnou perspektivou. (zrovna tato epizoda z něj je velmi povrchní.) Navíc nosná filosofie celého Atlasu jde mimo mě, (věštba viz. Znamení styl hrozná slabota), i když chápu, že orientálně orientovaným Wachovským byla velmi blízká. Speed racer je možná méně rozmáchlý, zato silnější a vypravěčský více strhující. O emocích nemluvě. Zde zůstává nejsilnějším momentem ten v hospodě se Skoty, kteří si vybili síly po prohratém zápase na Anglánech.

Zase tragédie, která neví, čím chce být. To, že má ze začátku vtipné momenty je fajn. I ty postavy mohly být fajn, kdyby z nich film nedělal v druhé části naprosto nevěrohodné vulgární primitivy bez srdce a slušnosti. Mít to rozvíjející se scénář místo toho nudného přešlapování a trapných eskapád s nemocnicí a poutí, bylo by to i na 70 až 80. Další otravně promarněná šance.

Slušný horor z domácí produkce, který měl potenciál o dvě třídy vyšší, i tak ale rozhodně zaslouží pozornost. Atmosféra pohltí, jen kdyby se přidalo více psycha a dodalo tomu v mnoha scénách hlubší smysl s účinnějším finále. Pak by i ta společenská myšlenka vyzněla naléhavěji.

Tarantino opět dokazuje, že vládne svému řemeslu a jeho Nespoutaný Django je v žánrovém dělení jedním z mála skutečně kvalitních westernů. Western, který se místo tupých frajerských kovbojů zaměřil na jedno z nejpalčivějších témat americké historie, do kterého zasadil vtip, napětí, akci a lásku. Epos, který nikoho nekopíruje, využívá dokonale hudební možnosti v těch správných scénách, během kterých se divákovi notně zpomaluje čas proto, aby si vše náležitě užil. Vůbec jeho styl používání hudby jsou ta nejstylovější audiovizuální intermezza, která můžeme ve filmu vidět. A i ten hip hop a rap tam ze své podstaty patří, protože jeho vznik, popřípadě šíření, je úzce spjato s otroctvím. Mnozí režiséři se snaží o podobnou práci s hudbou ve svých filmech, ale nepamatuji se, že by to někomu takto vycházelo. Je to zábava, která je o to zábavnější, čím více se blíží svému konci. Osmdesát se mně zdá jako adekvátní střízlivé hodnocení, ale může i růst. S Hanebnými pancharty ukázka filmařiny první třídy. Budoucí klasiky.

Od jednoho z nejzásadnějších filmů všech dob zpět k vyprázdněnému umění, aneb i Anderson musel natočit svůj Strom života. Je fakt, že z vrcholu vede jen cesta dolů, ale já myslel, že se Anderson udrží alespoň kousek pod ním. Phoenix je jen maličký nevýrazný stín Lewise. Hudba ve stejné nicotě. Anderson tentokrát nevypráví, ale jen točí jakési umění pro ty, kteří si v každé debilní scéně najdou životní moudro a přesně ví, proč kameraman pro správné vyznění zvolil právě tuto hloubku ostrosti. Pokud bylo cílem natočit nesmysl o nesmyslu, pak se povedlo. Ale mně to hlavu jako Až na krev neutrhlo. Spíše ta prdel byla zas zbídačená.

Pětihodinové utrpení, v kterém je nejlepší začátek filmu. (Cca deset minut) Zpěv Croweův a dalších pár museli protahovat počítači zvukaři z celého hollywoodu. Samotný příběh je takový jaký je. Prázdný až to bolí. Postavy Barona Cohena a té Carterové jsou zbytečně nevtipné a vlastně zbytečné úplně. Pár zpěvných scén dokáže probudit z kinospánku, ale dohromady to dá tak 25 minut čistého času. Ono vůbec to kontinuální zpívání působilo na mou osobu trochu nepatřičně a otravně. Mnohdy uřvaně, že bych stáhnul volume v kině nejméně o polovinu. Čím to, že u takových filmů bolí zadek po chvilce a u jiných skutečných trháků, které pohltí, ho necítíte ani po třech hodinách. Snaha o umění v příběhovém a částečně řemeslném failu.

Těžko říct, co tohle odlišuje od nenáviděných třetích transformerů. Možná povedené vtípky o frekvenci jeden za půl hodiny. Nezajímavé je to stejně jako akční, nudné jako průměrné. Ideální zábava pro lidi se vkusem ve vývinu. Vysoká hodnocení ale patří jiným filmařům s jinými filmy. A i u těch se dá chroupat výkrmová kukuřice zapíjená černým wc čističem. A bude možná i lépe chutnat v kombinaci s filmovým uměním, ne sestříhaným videoklipem dělající reklamu rychlému střihu a střelnému prachu mezi hrdiny, kteří pomáhají dětem vystoupit z autobusu uprostřed počítačové bitvy.

Další z těch správných malých sci-fi, kde hlavní roli hraje stylově zpracovaný nápad. Dalo by se vytknout pár tuctově a zbytečně vyznívajících samoúčelností, ke kterým námět tíhne a kterým se nedokázali tvůrci vyhnout ve prospěch údernějšího vyprávění, ale atmosféra vás stejně pohltí. Napravování minulosti skrze vzpomínky vyzní lacině, ale je zpracováno skutečně působivě. Nálož dvanáctiopicovské zmatenosti, bezradnosti, zoufalství a deprese v nízkorozpočtovém Počátku s nevybroušenými hranami, zato opět s nezaměnitelnou atmosférou.