Gabra

Jméno
Gabriela Sedláčková
Věk
Bydliště
„Kde domov můj?“ Toť song, který dlouhá léta zazníval v mých uších. Mezi mé domovy patřily různé významné vísky a obce. Pokud nebyly významné nějakou historickou památnou událostí, pak nabyly významu, když jsem se do nich přistěhovala. :o) Např: Kožušany – Tážaly; Velká Bystřice; Hlubočky; Jaroměř; Olomouc; Šumperk; Nový Malín… A pak jsem se ocitla ve stověžaté matičce Praze a jako správná holka z Moravy jsem si o Pražácích myslela svoje. Jenže stačilo pár procházek pražskými ulicemi a náhle jsem si připadala jako Mirek Dušín při svých dobrodružstvích. A o tohle přijít? Song „Kde domov můj?“ už nezpívám. Žiji v bohémské čtvrti Žižkov, poblíž bydliště významného Čecha Járy Cimrmana, s nímž se potkávám v sámošce v neděli ráno, když oba kupujeme čerstvé rohlíky (nebo Jára si je peče sám?). Tož jináč su ale holka z Hané a do rodných Tážal se dycky budu vracet ráda.
Twitter
Facebook
Instagram
Poznámka
Názory
plakát filmu
Loupež po italsku
The Italian Job
80 %

Větší ohlas

Film Italian job si zasloužil větší ohlas. Nikde jsem o něm nečetla, neslyšela. Až mě jednou ve videopůjčovně zaujal obal a herecké spojení Charlize a Donalda. Je to znovu opakované téma loupeží (viz Dannyho parťáci atd.), ale vtipné, zábavné, napínavé. Dokonce jsem si koupila originálku a film jsem shlédla několikrát. Pokud vím, na scénu vstoupila už i dvojka, tak na to jsem opravdu zvědavá...

17. dubna 2006
plakát filmu
Crash
Crash
100 %

Crash

Tak Crash to u mě vyhrál na plné čáře. Dokud se o něm nemluvilo v souvislosti s Oscarem, byl zapadlou novinou v koutě všech půjčoven, což byla škoda. Skvělé herecké obsazení, neuvěřitelné dojemné příběhy. Celé je to ze začátku trošku složité, ale za chvíli se vzpamatuje snad každý. Podle mě by se podobných inteligentních filmů, které působí na všechny generace, mělo točit rozhodně víc. Já dělala jeden malý pokus a Crash jsem půjčila, když jsme byla celá rodina pohromadě. Začínalo to osmiletým bratrancem a končilo šedesátiletou babičkou. Všichni byli nadšeni. A scéna při autonehodě (před výbuchem) a ta s holčičkou, která v domnění, že jí plášť před střelou ochrání skočí tatínkovi do náruče...! Ještě že nebyly příliš dlouhé, protože jsem nedýchala... Co se týče Verčiného názoru, je to pravda... Citové vydírání a snímek Crash by si snad mohli podat ruce. To je tam vážně ten rasismus natolik vážný? Mohl být trochu potlačen jinou vlnou... Ale u mě se jim to "citové vydírání" podařilo. Jeden z nejsilnějších filmů, co jsem kdy spatřila... A Oscar tedy zasloužený!

17. dubna 2006
plakát filmu
Tanec v temnotách
Dancer in the Dark
90 %

Depresivní

Na mě film působil hodně depresivně, ale vryl se mi hluboko pod kůži. Koupila jsem si soundtrack a kdykolik ho poslouchám, vybavím si muzikálové scény z filmu a padá na mě ohromná úzkost. Mylsím, že se to povedlo tak, jak mělo. Ale je pravda, že mi přišlo hodně nepřirozené představovat si Bjork jako holku z Československa. Pořád to jaksi rušilo můj filmový dojem, i když jsem se tomu snažila zabránit.
Jinak ale souhlasně přikyvuji nad výběrem herců. Plusem je samozřejmě kamera, hudba i všechny komponenty, se kterými si Trier dokáže pořádně pohrát!

17. dubna 2006
plakát filmu
Pán prstenů: Společenstvo prstenu
The Lord of the Rings: The Fellowship of the Ring
100 %

To musím komentovat

Když už jsem přidala tolik názorů k různým filmům, pokládám za povinnost komentovat i Pána prstenů. Kdybych ze sebe právě teď vyplodila to, co cítím, nebyla bych ani trochu objektivní. Nenávidím totiž davové šílenství a masové nadšení pro cokoliv. Takže se zamyslím nad tím, co jsem cítila, když jsem film viděla v kině a když se o něm ještě tolik nemluvilo.
Prostě fantastické. Triky, kostými, herci, umění - všechno to je jedno velké umělecké dílo, které je máločím překonáno. A tak musím dát filmu 100%, i když se přiznám, že dnes ho nemůžu ani vidět. Četla jsem Tolkiena snad před deseti lety - tenkrát ho nikdo neznal a já byla nadšena. A pak, když do kin vstupoval druhý díl (po mnoha letech) mi všechny obchody najednou nutili to, co já chtěla už dávno kvůli knize. Všichni říkali: to nevadí, žes to četla, musíš se podívat. To je lepší než knížka. A mě to strašně naštvalo. V kinech je skvělý film a nikdo se nedívá vpravo vlevo... Mám ráda herce z Pána prstenů, mám ráda režiséra. Miluji ten scénář i námět. Je to fantastické dílo, ale to už jsem věděla před dávným časem.

17. dubna 2006
plakát filmu
Já, robot
I, Robot
80 %

Další sci-fi, ketré mě přesvědčilo

Jak už jsem kdesi uvedla, nikdy jsem nebyla přílišnou fanynkou žánru sci-fi. Prostě nejsem typ, který to vyhledává. Proto mě ke shlédnutí tohoto filmu musela dlouho nutit moje sestra - milovnice sci-fi. A jsem jí vděčná, mrzelo by mě, kdybych o to přišla. Nejen, že je to skvělý nápad, samozřejmě, zase roboti, kteří nás ovládnou, ale námět se přece jenom vyjímá mezi ostatními. Je to citlivé a dojemné, zároveň drsné - to i díky opavdu vypracované postavě Willa. Akční, napínavé, dojemné a jak to u sci-fi chodí - fantastické. A to auto, kterým se hlavní hrdina přepravuje - tak to bych si přála k Vánocům.

17. dubna 2006
plakát filmu
Sesterstvo putovních kalhot
Sisterhood of the Traveling Pants, The
70 %

Skvělý film pro mladé diváky

Já prostě nemám ráda americké filmy pro teenagery. Většinou je mi při některých nechutných scénách opravdu nevolno a taky se často stydím, i když se dívám sama. U Sesterstva tomu ale tak nebylo. Byla jsem překvapená, že takové jednoduché bláznivé dívčí téma může být docela chytře propracováno a umí vcelku inteligentně ukázat různé příběhy a problémy, které řeší skoro každý z nás. Role jsou obsazeny perfektně. Taky se mi na DVD líbí bonusy, třeba film Bailey, který tvoří jedna z hlavních hrdinek. A musím říct, že je to úplně první film pro teenagery, u kterého mi ukápla slzička. (Je pravdou, že jsem měla zrovna podzimní depresi). Myslím, že Sesterstvo putovních kalhot by klidně mohlo nést podtitul Rodinná komedie a když ho Nova bude vysílat třeba o prázdninách v hlavním vysílacím čase, neudělá chybu.

17. dubna 2006
plakát filmu
Slonisko a Medvídek Pú
Pooh´s Heffalump Movie
100 %

Pú je klasika

Většinou už se nedívám na kreslené pohádky (tedy když nepočítám novinky typu Doba ledová, které jsou snad oblíbenější u dospělých než u dětí), ale u Púa jsem vydržela, i když už dvouletý bráška odešel znuděn za hračkami. Krásné písničky a animace. Zhostila se mě ohromná nostalgie. Kdyby někdo náhodou chtěl vidět zas po dlouhé době Púa, určitě si půjčte tohohle se Sloniskem. Budete si zpívat celou noc.

17. dubna 2006
plakát filmu
Večeře s April
Pieces of April
80 %

Vydržet...

Prvních několik dlouhých minut jsem film chtěla vypnout a věnovat se něčemu záživnějšímu. Nepatřím ale k těm, kteří by odcházeli od filmu, takže jsem to překousla. Vydržela jsem až do konce a film se mi kupodivu líbil. Katie předvedla zase něco jiného a konec byl krásný... Jen to chce vydržet. I když byl konečný pocit skvělý, nemůžu dát filmu třeba 90%, vsadím se totiž, že od něj opravdu spousta lidí odešla. Film musí být zajímavě propracovaný už od začátku a diváka hned připoutat ke křeslu. Ať už akcí, prostředím nebo blbými hláškami, to není důležité.

17. dubna 2006