AdiegoA

Velmi chytlabá britská jednohubka plná veilmi kvalitních černohumorných okamžiků. Úvodní dvacetiminutovka mě skvěle nahlodala a výborně jsem se bavil. Oz nasadil až fatální tempo a především výtečný Alan Tudyk táhl většinu vtipů sám. Bohužel to ostré tempo se nedalo udržet a příběh se uprostřed rozmělnil na sem tam ne až tak zábavné fragmenty, kde stále kralovat Tudyk, ale Matthew Macfadyen a jeho svérázný filmový bratr spíš nudili. Tedy až do poslední půlhodinky, tam opět vše šlapalo jak mělo, příběh gradoval a já se opět velmi dobře bavil. Nic jsem od tohohle nenápadného snímku nečekal, ale jsem příjemně překvapen. Pohřeb vážně může být k*urevská zábava.

Zatímco Mallicovu Tenkou červenou linii považuji za jeden z nejnudnějších filmů v mém životě, Nový svět mě uvrh do světa naprosté letargie na dobu velmi dlouhou po závěrečných titulcích. Fantastická freska v nádherných obrazech, které zapouštějí kořeny hluboko do nitra prožitku. Možná příliš artové, možná přespříliš intelektuální, ale bezesporu též geniální. Mallick u mě na hlavu poráží Kim Ki Duka v disciplíně vypouštění myšlenek v obrazech, ke kterým jsou všechna slova zbytečná. Bale a Farrell výteční, Q'Orianka Kilcherová ve svém úsporném přednesu velké překvapení. FAmózní kamera a skvělá hudba, to vše umocňuje jeden z nejintenzivnějších filmových prožitků, jaké mi v poslední době byly nabídnuty.

Tvůrci Zastav a nepřežiješ sice mají odvahu a práce je asi baví, ale tímhle na mě moc dojem neudělali. Banda vypatlanců, kteří mají evidentně být intelektuálně na výši se sjíždějí, kopulujou a ehm, zabíjí. Morbidní hra je sice celkem zábavná a je příjemným zjištěním, že hlavní hrdina příběhu podlehne lákání vyzkoušet si zastupovat Boha, ale Patologie nemá moment překvapení, rozpočet ani extra sympatické herce. Tedy, on Milo křiví ústa skoro jako Stallone, ale hraje podobně a nemá muskulaturu, takže ve výsledku nic moc. Alyssa Milano na studentku taky nevypadá a ostatní jen paběrkují v nevýrazně napsaných postavách. Kdyby se to ke konci zvrtlo ve větší lov na hlavního hrdinu, mohlo to být zábavnější. Takhle je to jen ničím nevybočující, ne příliš zábavné béčko, úplně nevýrazně natočené a zahrané... navíc s k*revsky špatným dabingem!

To je jízda. Jako kdyby pro Spielberga ta dvacetiletá propast ani neexistovala, žene zestárlého Indiho do dalšího šíleného dobrodružství. Spielberg, Lucas a Ford, tahle parta stařečků se rozhodla, že ukáže mladým vlčákům, zač je toho loket a vyšlo to náramně. Scénář sice původní trilogii zdaleka nekonkuruje a to dobrodružství se ke konci mění ve slušnou digitální divočinu, za kterou jdou procenta dolů, ale úvodní dvacetiminutovka je bezchybná a hašteření mezi Fordem a Labeoufem funguje skoro stejně slušně jako kdysi Ford s Connerym. Vizuální stránku a výpravu si velezkušený hitmaker Spielberg pohlídal a berličku k Jonesovi v podobě Shia Labeouf vybral také dobře. Stařík Ford se vzedmul ke slušnému výkonu a ustál ten nezastavitelný tlak času s grácií (především na začátku rozdává rány a předbíhá kulky jako za starých časů). Ostatní herci mi seděli, ovšem kreaci Cate Blanchett považuji za příšernou. Jindy brilantní herečka tentokrát silně přestřelila a její cílené přehrávání a outfit mi hodně kazil radost z jinak perfektní oldschooll dobrodružné jízdy neodolatelného archeologa. Snad se ještě jednou setkáme, Indiana Jonesi!

Blockbuster s mamutím rozpočtem, zdaleka neprověřeným režisérem a "béčkovým" obsazením? Tomu říkám Šťastná ruka. Favreau jako by však tušil, že Plechoun vydělá a tak je jednička spíš jen v rámci možností co nejzábavnější stavění kolejí pro pořádnou lokomotivu. Iron man je načechraný, peníze jsou na něm vidět na první pohled a akce je zábavná. Jenže tahle učesanost by na mě fungovala jenom napoprvé a Iron man by do druhého kola nastupoval s vystřílenou ostrou municí a jen velmi slabě paběrkoval. I když solidní šedesátku by macho grande Downey jr. a tentokrát neuvěřitelně půvabná Paltrow asi udrželi... a pořád je tu Nick Fury! Doufám, že příště nabídne Favreau trochu víc kulervoucích momentů a utrhne se ze řetězu.

Never back down je něco jako Karate tiger, nebo Karate Kid pro novou generaci. Jeff Wadlow boří mýty o klišé ve filmech a natočil film v klišé. Nicméně to udělal v nářezovém klipovitém stylu s hlavním sympaťákem, kterému se prostě musí fandit. Záporák je naproti tomu slizký jako had a baby žhavé, jak jen mohou být. Hudba duní, akce je super a všichni nagelovaní, vymodění a cool. Prostinká zábava na dvě hodiny, ve které má hlavní slovo stylově nabušený, snad jediný herec v celém tomto kolotoči, Djimon Hounsou.

Po delší době jsem si střihnul teen komedii a i když jsem čekal, že mě uspí (koukal jsem od půl čtvrté ráno), docela slušně jsem se bavil. Tedy tím slušně není míněno, že by si Kendall odpustil i ten opravdu nechutný humor, nebo byl film nějak inteligentní. Ale hodinu a půl sledovat sympaťáka Mila Ventemigliu, kterak plní hodně střelené úkoly, tucet velmi "cute" vnadných modelek a přenádhernou Lacey Chabert... možná jsem povrchní, ale stačilo mi to.

Rivalové jsou o třídu zábavnější, než pozdější Velký táta, ale stále ten náběh na opravdu dobrou komedii brzdí především Dugan. Sandler sice dělá co může, mlátí lidi, nadává a sbalí největší kost, jenže naprosto nudná režie pozbývá jakýchkoli ambic. Kdyby se alespoň při golfových zápasech Dugan vizuálně rozšoupnul, přidal pár spomalovaček, akčních záběrů a napětí, bylo by to fajn. Takhle hodnotím vysoko především Sandlera a hutné cameo šikanátora Stillera a dobrou hudbu.

Arciburanská komedie tehdy ještě polovičního Sandlera, který nebyl ani příliš vtipný, ani herecky vyzrálý. Dugan navíc z režisérské pozice nedokázal film ničím oživit, nebo některému vtipu pořádně přiložit pod kotel. Ještě že se tak kolem Sandlera producíruje rajcovní Leslie Mann, roztomilá Lauren Adams a houmles Buscemi, snad nejlepší z celého filmu. Finální moralizování a doslov z baru bych vyhodil úplně. Průměr, který zabaví, ale moc nepobaví.

V životní formě hrající i režírující Jackie Chan? Šup sem s tím. Police story je série splňující všechny mé sny co se do naplnění akčního snímku týká. Příběh sice vypadá jako vycucaný z prstu, převážně rovnou na place, ale tahle složka přece jen vždycky u Jackieho stála až na druhé koleji. Akce je naprosto perfektní, svižná, originální a bravurně natočená. Sklo tříští na všechny strany a Jackie rozdává a přijímá rány (z titulků je jasné, že ne každý herec se těší do práce). Adrenalinové finále z obchodního domu jsem viděl snad desetkrát po sobě a pokaždé s otevřenou pusou. Většina vtipů v sérii Police story je sice trochu infantilních, ale všechno odpouštím a tleskám. Navíc Maggie Cheung je překrásná!

Byl jsem připraven dštít síru. A to hned od okamžiku, kdy jsem se dozvěděl o připravovaném remaku mé milované MSG. Těsně po skončení ve mě ještě hryzalo nepříjemných 30 %, ale ono to nakonec nebylo tak hrozné. Zbytečné ano, nedosahující ani polovičních kvalit originálu taky ano a herecky nezvládnutější? Do třetice ano. V Americe naprosto nezvládají to co v Asii a to je prošívání příběhu alabastrovou, téměř neviditelnou nití citů. Humpolácké šup sem, šup tam Korejci v době MSG neznali a proto byl film něžný, romantický a city nabušený, i když vrcholem byl třebaže jen dotyk rukou. Yann Samuell se pokusil přenést tohle kouzlo i do remaku, ale nabil su hubu. Jsem rád, že alespoň nejede jako kopírka a netočil rovnou podle původního scénáře - i když nejdebilnější část z původního MSG, tedy dezertéra Samuell adaptoval i sem. Totální výbuch je i upgrade s psaním scénářů hlavní hrdinkou, tady jsou procenta šupem z komce. Zkopaný konec snad ani nebudu řešit. Přesto mohu s klidným svědomím říct, že nejsem zhnusený, občas až příliš afektovaná Cuthbertová a Bradford zachránili co se dalo a několik vyzuálních pokusů z počátku filmu - to ve výsledku hravě stačí na pade a možná někdy v budoucnu.... Ne, s Elishou raději Sexbombu od vedle a MSG jedině originál!

Ano, byly doby, kdy Johnny Depp nehrál ty útlocitně stejné charaktery, do kterých se pouští v součastnosti. V komorněji laděné romantice Benny a Joon se asi všechno mělo točit kolem Aidana Quina a dopomoct mu mezi hvězdy. Jenže Quin neměl ani talent ani charisma. Depp měl od obojího na rozdávání. Jeho postava milovníka Bustera Keatona je zároveň živelná, plná citu a melancholická. Šanci ukrást film pro sebe neměla ani Mary Stuart Masterson, která na tenkém ledě stvárnění duševně chorejší postavy jen tak tak nespadla za hranu nepříjemného přehrávání. Přesto je Benny a Joon velmi příjemným pohlazením po duši všech, kdo nemusí stereotyp Pretty women, úterní večery s Daniel Steel a podobně. Krom výtečného Deppa je k vidění i dostatek velkých jmen v malých roličkách, hraje super muzika a nemusí se moc přemýšlet.

Vše bylo před tímhle filmem řečeno... tak já říkám, no a co? 96 hodin (debilní název českého distributora) je svižná akčňárna s překvapivě hodně drsným Neesonem. Tohohle herce jsem nikdy neměl rád a nikdy nebudu, ale pro tentokrát musím vyhlásit čestnou výjimku. Ta úvodní dvacetiminutovka se sice táhne a představování precizního, ustaraného zabijáka na penzi, jeho neroztomile střeštěné dcery a neúnosně protivné manželky tu ale musí být, co nadělat. Když ale Neeson zvedne telefon, upozorní únosce své dcery, že na světě není místo, kam by se před ním schoval, rozjíždí se hyper adrenalinová akce, která to úvodní čekání bez nejmenšího zaváhání vynahrazuje. Neeson si klestí cestu ke své dceři buldočí zarputilostí, stylově likviduje padouchy a vypadá při tom dostatečně cool a uvěřitelně. Škoda, že tak cool nepůsobí i režie Morela, který selhává především při automobilové honičce a celkově v téhle jízdě platí za největší brzdu. Druhý Letteriér se zkrátka nekoná. I tak je ovšem Taken příjemnou akční jednohubkou se skvělým Neesonem a několika hot (ne)herečkami.

V době, kdy místo posledního hollywoodského šviháka drží George Clooney a herečky jako Audrey Hepburn se již nerodí jsou Prázdniny v Římě krásnou připomínkou starých časů kinematografie a zároveň povinnou látkou pro každého, kdo si chce se světem filmu tykat. Roztomile intenzivní výlet do Říma pod vedením průvodce Williama Wylera je způsobilý k tomu, navodit vám srdeční slabost a otevřít stavidla. Uhlazená režie plná krásných záběrů na velkolepou krásu Říma a dva mladí lidé, herecky naprosto odlišní a přece bravurně sehraní. Audrey Hepburn byla ozdobou každého filmu, ve kterém hrála a oscarová soška za výkon jaký předvedla zde je plně zasloužená a chlapácké charisma Gregory Pecka funguje dnes stejně dobře jako kdysi. Loučení v autě a následná tisková konference je emociálně vypjatější než všechny struny světa a... ne jak to skončí přece prozrazovat nebudu! Budete se muset nechat dojmout sami.

Ve své době jistě hodně rozporuplný, možná provokativní film, kterému ale léta ubližují víc, než by bylo třeba. Čemu ale neublíží zhola nic, je neuvěřitelně silný výkon legendy Marlona Branda - nadčasového herce, který přišel a vše změnil. V jediném pohledu dokáže promítnout celou motivaci a totožnost své postavy. Škoda nudné režie László Benedeka, který občas dokázal nudit i v tak krátkém filmu.

Když se Sandler utrhne ze řetězu, zákonitě to nebude komedie pro všechny. V Zohanovi se střídají geniální okamžiky s těmi hodně trapnými a jako celek nedává film moc smysl. První polovina jede ve slušném tempu a dokáža rozesmát, zatímco polovina druhá má tempo hodně rozhádané a Sandler v rytmu diska nabízí už jen to samé. Pro otrlejší a sandlerovce bude Zohan možná kultem jako Zooleder v nejsilnějších letech Stillera, pro ty ostatní jen nepříliš povedenou komedií, která opět ubírá něco z komerční aury jednoho z posledních 100 milionových komiků. Možná by přece jen nebyl špatný nápad, svést se na vlně charakternějších rolí, které Sandler poslední dobou předvíděl. Uvidíme, co bude dál.

Formálně dokonalý Scorsese s viditelně precizní uhlazenou režií přesně takový, jak ho milujeme. After hours je film o ničem a přesto tak zábavný, až jsem se sám divil. Božský Marty kupí jednu bizarní situaci za druhou a velmi dobrý Griffin Dunne se dostává do nezáviděníhodné situace. Vizuální stránka a hudební podklad bez kazu a herecké tváře s odstupem více než 20ti let zajímavé. Takle černohubý Marty už nikdy nebyl. Škoda, sedělo mu to.

Apatow přichází o pověst zlatého chlapce. Po Taylorovy už zdaleka neplatí, že na co sáhne, to se ve zlato promění a navíc, že ani všechny projekty, které zaštítí svým jménem, nemusí být extra vtipné. Ovšem nejsmutnější je sledovat umírající kariéru sympaťáka Wilsona. V Drillbit Taylor je pouhopouhým přihrávačem pro trojici těžkotonážně odporných geeků, jimž bych (za tenhle film) přál jedině další šikanu. Opravdu vtipný moment jsem tu našel jeden, dobré herce dva a důvodů, proč tenhle snímek komerčně propadl asi tak tisíc. Navíc začínám mít obavy, že Rogen je pouze dobrý herec, ale velmi průměrný scénárista!

Dokud se sedí v letedle a tíha zodpovědnosti leží na Murphym, jde režie Cravenovi pěkně od ruky. Jenže ke konci dochází staříkovi dech a mění psychologicky dusivou atmosféru na snůšku kravin aneb jak děvče s proporci modelky k odvaze terminátora přišla. Cillian Murphy a Rachel McAdams jsou fajn a první polovina filmu bezvadná. Škoda toho závěru, přesto stravitelný film na nudný večer.

Speed Racer je silný v zatáčkách, ale po rovince se dooost courá. Wachowští nabízejí hypezábavné úseky, barevnější než dětské omalovánky, ve kterých se řádně šlape na plyn a vypadá to hodně stylově a v mžiku si zas sekerou tříští led po nohama. Na konci je před propadlištěm dějin dělí už jen milimetry. Emil Hirsch může být novým Seanem Pennem, Matthew Fox je poprvé v kariéře za pořádného bouráka, Christina Ricci je cute až na půdu a Goodmana se Sarandon by chtěl za rodiče asi každý. Přesto tahle sestavička, strojová přesnost při závodech a fantastické triky vyznívají trochu do prázdna v přímém porovnání s banálními scénami plných dementního kafrání na téma rodinné hodnoty... a samozřejmě, pak tu máme opici a otravnýho malýho brášku!

Nádherný, dojemný, smutný a přece optimistický, takový je tenhle import z Japonska. Nobuhiro Doi představuje lásku tak, že opravdu lituji že život není film. Herecky výtečně vyvážená dvojka dodává příběhu šťávu a chemie mezi nimi funguje na 100 %. Už 20 minut před koncem mi začly slzet oči a posledních pět minut mám totálně rozmazaných. Tuhle cestu do fantazie, kde láska je silnější než cokoli jiného, podniknu ještě mnohokrát. Dvě hodiny citové bomby, která netahá slzy prvoplánově - lepší útěk z reality neexistuje.

Totální odpočinkový výplach, který bych si mohl pustit 3x za sebou a nenudil bych se. Těžko se také ještě někdy poštětí, aby se před kamerou sešla sympatická trojka Fraser, Buscemi a Sandler. Na mejdan Osamělých jezdců může přijít každý a nuda se nekoná: Rock and roll!!!

Timur Bekmambetov žhaví drát. Do běla! Wanted vypadá cool, zní cool a není jako ační "výplach" ani úplně dementní. Zápletka je sice na necelé dvě hodiny dost minimalistická, zvlášť pokud bych měl film sledovat jako celek vícerokrát, ale akce hudba a herci stojí za ten zbytek drobných v peněžence. Bekmambetov vizuálně tlačí na pilu a vypadá to dobře. Kamera je hodně stylová a Elfmanova hudba všemu dodává koule. McAvoy se mění na perfektního drsňáka a sedne mu to, Angie je dirty and sexy a Freeman nad věcí, jako ostatně vždycky. Finální akce nemá chybu a pointa mile překvapí. Je to tak mezi 70 - 80 %, ale klady zatím převládají. Uvidíme, jak se mi to v hlavě rozleží v delším časovém úseku.

Film s tak silným příběhem, že mu nemůže ublížit ani laciný look televizní inscenace třetí cenové. Osud hlavního hrdiny mi vrtá v hlavě ještě dnes a otázka eutanázie je položena naprosto jasně. Amenábar se naštěstí nepřiklání ani k jedné straně barikády a poctivě nechává rozhodnout diváka. Těžké dilema. Já mám jasno! Javier Bardem předvádí výtečný výkon a hlavně díky němu to nedopadlo stylem - litujte ho, nic jiného si nezaslouží. Kdepak, Bardemův hrdina sice žil pro jedinou věc, ale naplno.

Nechtěl bych být v kůži Ryana Reynoldse. Tři nádherné sexy ženy a jen jedna může být ta osudová... Vlastně proč ne, co bych dal za to, být hrdinou takového příběhu :-) Bez vážnějšího zakolísání natočená, skvěle zahraná a svěže vyprávěná romantika, která je sice sladká jako cukrkandl, ale na konci diváka možná trochu překvapí (snad příjemně) v tom, že není třeba neustále jezdit po stejně zajetých kolejích. Reynolds je do půlky filmu hodně divný, pak se naštěstí srovná a jede svůj standart, Rachel Weisz se dobře baví a Isla Fischer je mou novou múzou. A všechny nakonec přehrává mrňavá Abigail Breslin, kdo by to byl čekal. Prvotřídní záležitost pro příjemný večer s dívkou!