Tak to vidím já...

Je vidět, že třetina chybí. Ale jinak zajímavý a na svou dobu překvapivě odvážný film. Svojí atmosféru si zachovává hlavně díky skutečným znetvořeným lidem. Dovolili by tohle dnes?

Na filmy se člověk dívá i podle toho, jak mu jejich názvy zní, ovšem u Zrůd jsem měl trochu problém daleko spíš s jejich stářím. Pouze Drákula z roku 1931 představoval jediný film natočený před druhou světovou válkou, na nějž jsem se díval spíš s povinnosti než ze zájmu. Nicméně výhoda Zrůd spočívá v jejich uspokojivé délce, když není nálada nebo čas na obvyklých 90 minut. Stálo to vůbec za to? Neměl jsem se spíš podívat na nějaký dokument? Odpověděl bych asi, že opravdu nevím. Na Zrůdy se musí brát nespočet ohledů. První nevýhoda je samozřejmě stáří. Když to trochu přeženu, možná jde o nanejvýš stý natočený hraný film na světě. Nedají se mu tedy příliš zazlívat věci jako neobsáhlý a jednoduchý příběh, nepříliš libozvučná a zkreslující zvuková stopa, nebo žádná, a když už tak dost stereotypní hudba. Jsem ovšem nanejvýš překvapen hereckým obsazením. Ne, že bych někoho z účastníků znal, nebo o něm kdykoliv vůbec slyšel, ale jakmile jsem viděl ty (zdánlivě ve filmu myšlené) zrůdy, trochu jsem nevěřil svým očím. Lidé různých tvarů, velikostí, nadání… Muž bez končetin mě tak fascinoval, že jsem si na jeden slabý moment dokonce představoval, že tvůrci v té době už začali se speciálními efekty, tudíž to vědomí, že zde všichni ti cirkusáci skutečně existovali v těch podobách, jakými se představili filmovému světu, mě trochu odrazovalo od jejich zřejmě nepříliš rozvinutých hereckých schopností. Je totiž docela vtipné sledovat (a zároveň i poslouchat) například rozhovory dvou liliputánů dětského vzhledu, kteří mluví o manželských záležitostech… Náplň není příliš záživná, ke konci jsem měl trochu problémy neusnout, nicméně realističnost a poselství celého filmu za to celkem stojí. Zobrazuje, jak tomu ve světě opravdu chodí – jsou tu zrůdy nejen na pohled. Bohužel ale, je to jen jedno z mála pozitiv.

Nutno vidět

Myslím, že praví filmoví fajnšmekři by tento film měli vidět. Dnes nedoceněný, kdysi nedoceněný, přesto si ale myslím, že by opomíjený být neměl. Taky jsem ho nevynechala a nelituju. Sice je velice krátký, ale "poselství" vyjadřuje přesto dobře. Připomene vám, jací lidé mohou být, co všechno udělat, přitom dokáže pobouřit některé diváky, druzí zase musí postavy litovat... Prostě tento film nepřejdete jen tak, něco to ve vás zanechá, musíte si o něm sami trochu popřemýšlet. A to se mi líbí.

kdo je kdo?

Název filmu je velice jasný, ale potom co jsem shlédla film, jsem si uvědomila, že zrůdy jsou Cleopatra a Herkul. Tento film je překrásný, smutný, z části humorný. Najdete tam pravou lásku, zradu, vraždu, kamarádství a není to vůbec přeplácané, jako dnešní hollywoodští filmy, které někdy nedávají ani smysl a nevíte, proč se na ně vůbec koukáte. Noo prostě tento film nejde popsat, chce ho jenom vidět a zabere vám to přesně hodinu.