Od filmu s všeprozrazujícím, ale zajímavým názvem jsem čekal víc, než rádoby vtipnou, utopickou vizi lesbické společnosti, ničeho víc než zmíněné stupidity jsem se ale nedočkal. Ženské skoro hodinu a půl tlachají (nejprve o tom, jak bez chlapů vyměnit žárovku, později o tom, jak je jim všem hrozně fajn), sbírají citróny, zavádějí menstruační kalendář místo toho klasického mužského a vrhají žádostivé pohledy po každém kolemjdoucím chlapovi. To vše se odehrává v pestrobarevném prostředí sádrokartonové vesničky. Drtivá většina rozpočtu totiž asi padla za honorář pro Evu Longoriu a zbytek herců pravděpodobně nasbírali mezi neúspěšnými uchazeči o roli v nějaké kolumbijské telenovele.