RECENZE FILMU

S pohádkami experimentují filmaři snad odjakživa. Je asi přirozené, že se občas rádi vracejí k žánru, u něhož jsme vlastně s poznáváním umění začínali. Z těchto experimentů mohou vzniknout sympatické kousky jako Princezna nevěsta, která se při vší své jednoduchosti a technické nedokonalosti díky kouzelné bezprostřednosti dodnes drží v top 250 na IMDb, nebo třeba hard-core parodie typu Malý Nicky. David Gordon Green se vydal právě tou druhou cestou a nám dobře známý svět naplnil až po okraj sprostými slovy, semenem všeho druhu a neustálým kouření marihuany.

Vsází na to, že podobný přístup je natolik "cool", že mu zaručuje úspěch a řadu fanoušků. Pravda to ale může být jen částečná. Vulgární humor je totiž vůbec ta nejkřehčí možná berlička, což se možná zprvu nezdá. Abyste ho mohli využít, musí být vidět, že ve skutečnosti je scénář docela inteligentní, dává smysl a vulgarity jsou jen sofistikovaný prostředek k dosažení cíle. Na krále tohoto přístupu bychom zřejmě korunovali Kevina Smitha, z jehož fuckování a análních sexů s osly vyzařuje jistá "životní moudrost" a chytrost - zcela bez nadsázky. Vulgarity v Princ a pruďas jsou ale motivem, prostředkem i cílem naprosto veškerého dění, což z výsledku dělá místy dost nesnesitelný (i když chtěný) idiotizmus, kterému se nedokážu otevřít a ocenit ho.
Očividné vtipy, které jako by patřily spíš do některého z těch méně vydařených dílů Shreka, mě přestaly bavit už po chvíli. Centrální zamykání kočáru a podobné maličkosti jsou spíše výjimečným pomrknutím, ovšem o promyšlenosti světa a smršti tvůrčích nápadů nemůže být ani řeč, přitom právě s "promyšleností" a "nápady" jsme myslím počítali.

Příběh prince Fabiouse (spanilého, v mládí zneužívaného krasavce) a Thadeouse (zakomplexovaného huliče), kteří musejí zachránit Fabiousovu pannu nevěstu před znásilněním, se pokouší o to samé jako například Superbad - skrze pár klasických klišé o síle přátelství a toho, že bychom si měli věřit předat co nejvíce narážek a dvojsmyslů. Do pohádky to tím spíš krásně zapadá, ovšem není to ani trochu zajímavé, neotřelé a originální. Vulgarity nestačí na oživení tak jednoduchého námětu, ovšem tvůrci očividně počítají s pravým opakem. Princ a pruďas je tak strašně klišoidní a tradiční, ale zároveň i primitivní a obhroublý, což mi vyloženě vnucuje otázku: "Co to teda je?"
Asi jen mišmaš, který zapadne podobně jako Blackův Rok jedna - pokus o moderní Život Briana, jehož tápání mezi buranským humorem a biblickým poselstvím bylo spíš smutné a připomíná mi zdejší tápání mezi pohádkovými motivy a pedofilními čaroději.

Mrzí mě to už jen kvůli zajímavému obsazení, které svojí nesourodostí mělo co nabídnout. James Franco si svojí roli chrabrého a nesnesitelně naivního krasavce vyloženě "užívá".
Hůř je na tom Danny McBride, ale zřejmě jen v mých očích, jelikož takto okaté postavy "buranů, co musíte milovat" na plátně nesnáším (nikdy se nedokážu oprostit od faktu, že v reálném životě bychom takového idiota všichni nesnášeli).
Natalia Portman si tu hraje na živelnou, spontánní herečku, kterou ale není, proto její role působí maličko divně. Všichni víme, že patří do oscarových dramat, kde její standardní herectví vyniká. Jejímu agentovi asi Oscaři přijdou trapní, proto jí dohodil pár komedií - není to ale "ono"; primárně proto, že se Natalie neumí shodit a hraje stejně (dobře) úplně všechno, což ale ve všech situacích nemusí být zrovna výhra.
Docela zajímavá je přítomnost Rasmuse Hardikera, neznámého a nenápadného herce v roli Thadeousova sluhy. Vyskytuje se na plátně stejně dlouho jako kdokoli z hlavní trojice, prostoru má stejně, ale není na jediném plakátu a propagace jeho postavu zcela ignoruje (nemá ani fotku na IMBd), což mi vůči němu přijde nefér, protože svým slavným kolegům rozhodně stačí. Holt komerce.

Princ a pruďas mohl být zábavným reparátem pohádkové parodie, po nichž nám zůstává od dob Shreka v puse jistá pachuť. V podstatě se ale jedná o úplně stejnou snahu zaujmout nezvládnutou uvolněností. Nudný příběh, kde nám jsou postavy naprosto ukradené, přece nemůže zachránit jejich slovník... Vzhledem k množství klišé a naprosto tradiční stavbě "poznej sebe sama" si ani nedokážu představit, jak by to mohlo fungovat coby guilty pleasure. Nejedná se o katastrofu rovnající se americkým recenzím (tam běžel snímek s předstihem a nadprůměrně ho vnímá jen čtvrtina recenzentů), je tu jistý potenciál, aby se Princ a pruďas sem tam zalíbil, ovšem verdikt "zábava ve stylu Shreka, díky bohu s vyšším ratingem," asi není to, po čem Green toužil.

PS: Film je plný dvojsmyslů, jejichž přenesení do češtiny asi nefunguje dokonale.