Michael Giacchino, americký skladatel, prozatím asi není v oblasti filmové hudby tolik známou osobností jako třeba Ennio Morricone, Hans Zimmer nebo James Newton Howard, ale už je spjat s několika vám jistě známými filmy, jako např. Star Trek, Mission: Impossible III, Užasňákovi, krátký animovaný film Koncert pro jednoho nebo Ratatouille s nominací na Oscara z roku 2007. Nyní se blýsknul hudbou k již třetímu pixarovskému animovanému filmu. Ve více než padesáti minutách hudby rozdělených do 26 krátkých částí si vyposlechneme hned několik hudebních stylů, od jazzu, přes swingovou nebo taneční hudbu, až po řekněme moderní symfonickou hudbu. Poslední tři tracky má na svědomí „Skywalker sound“, jsou to různé zvuky, které byly použity ve filmu - dům zvlétající ze země pomocí balónků Carl´s Maiden Voyage, jeskyně průzkumníka Muntze Muntz´s Dark Reverie a setkání s Kevinem v džungli (jeho syčení, skřeky, poklepávání, dušení se berlí apod.) Meet Kevin in the Jungle. Giacchino využívá menší symfonický orchestr se zapojením sólového nástroje, např. klavíru, kytary, harfy, flétny, violoncella. V dramatických situacích využívá větší symfonické těleso i s dechovými nástroji a perkusemi. Hned na první poslech si v hudbě všimneme výrazného motivu (tématu), který je použit ve většině soundtrackových částí. Trochu mi to téma připomíná běh života se všemi radostmi i strastmi, který je svým způsobem zobrazen i ve filmu, jak se nad životem zamýšlíte, jak jej rekapitulujete, tak plyne i ústřední motiv. Když jej zpomalíte a podpoříte mollovou harmonií, dá se použít k nostalgičtějším událostem, naopak podpořeno harmonií durovou, popř. změnou do rychlejšího tempa, stává se tématem "veselým". Hezky tak koresponduje i s kontrastní dvojicí poklidného mladého Carla a rozjařenou Ellie. Téma, které Giacchino použil, je tedy velmi univerzální, svým způsobem dokonalé. A práce a bravurnost s jakou jej využívá také není ve filmové hudbě příliš obvyklá. Na druhou stranu se mi zdá, že čeho je moc, toho je příliš. Jedno téma začne být časem vlezlé, chcete-li ohrané, byť je pěkné. Osobně považuji tento fakt za jedinou drobnou "vadu" soundtracku. Napadá mě ještě jedna, a to krátkost tracků, což občas způsobuje, že než se skladba stihne rozvinout, tak už končí. Což ovšem ve filmu, kde se jednotlivé části různě kombinují a doprovázejí děj, vůbec není znát. První komplex, který v hudbě uslyšíme je tedy toto ústřední téma, které je všemožnými způsoby variováno, poprvé jej uslyšíme ve We´re In the Club Now, následují variace rytmické, melodické, do rytmu valčíku, se změnou nálad do jásavé, radostné, vítězné Memories Can Weigh You Down nebo The Small Mailman Returns, do nostalgické Stuff We Did. Použije jen harmonii tématu (bez melodie) Paradise Found, pak např. v rytmu samby Kevin Beak´n a Walkin´ the House nebo závěrečný mix všech využitých prostředků (hrající pod titulky) Up With End Credits. Využívá i nástrojové variace, téma hraje klavír, smyčce, kytara, flétna, xylofon, violoncello apod. Druhým komplexem a obměnou jsou části 52 Chachki Pickup, Three Dog Dash, Canine Conundrum, Escape from Muntz Mountain, Seizing the Spirit of Adventure, The Small Mailman Returns. Zde je téma využito jen zřídka, spíše jako reminiscence (vzpomínka). Pro vykreslení dramatických, nebezpečných nebo dobrodružných pasáží (útěk, honba, bouře, souboj) slyšíme zapojení více nástrojů, hlavně dechových a bicích. Giacchino využívá vzestupné a sestupné chromatiky smyčcových nástrojů (která jak známo přináší do hudby napětí), rychlé opakované tahy smyčci. Dále varovné fanfáry a zvětšené "poplašné" intervaly žesťů, disonance, mohutné gradace orchestru a bohaté využití rozličných perkusí (včetně méně využívaného dělení rytmu 3+3+2+2). Za obzvláště vydařenou osobně považuji část The Small Mailman Returns, kdy se Carl a Russell vydavají zachránit Kevina. Na závěr už jen jedna taneční swingovka, s botičkami na charleston, rukavičkami a kudrnatými vlásky tanečnic The Spirit of Adventure.