Tak už mám dva TV filmy, které mi přijdou mnohem kvalitnější než většina snímků, které nám distributoři servírují v kinech. Prvním je Temple Grandin a druhým britský United, který vypráví příběh o Busbyho dětech a osudné havárii letadla, při které zahynulo 23 lidí, včetně 8 hráčů Manchester United. Je pravda, že občas film už příliš hraje na emocionální stunku, třeba při rozhovoru se stráží u rakví hráčů jsem měla tendenci si povzdechnout, na druhou stranu...když jsem si uvědomila, že jsem v Anglii roku 1958 a je to Manchesteru United, klidně se to mohlo udát i takhle. Láska k fotbalovému klubu je láska k fotbalovému klubu. Onen patos bude asi už příliš na lidi, kteří nesnáší fotbal. Ale ti si nejspíš film stejně nepustí, i když není až tak o fotbale, jako o síle postavit se i po takovéhle tragédii zpátky na nohy. Zvlášť vyzdvihnu kameru, u některých záběrů jsem se musela usmívat, jak se mi líbily a potom výkon Davida Tennanta. Kouč Jimmy Murphy byl v jeho podání skvělý. Prostě to musím zase říci, Britové umí :)