Propaganda X umění?

Těžké, přetěžké hodnotit tento film. Během hodiny a tři čtvrtě jsem se pokusila oprostit od jakéhokoliv historického kontextu a soustředit se čistě na film jako takový. Asi se mi to podařilo. Snímek Triumf vůle je sice propagandou toho nejtěžšího kalibru a na této rovině ho lze jednoduše odsoudit a asi to bude správné. Je nebezpečný v tom, jak všechny ty hrůzy doby minulé maskuje nádhernými obrazy, krásnou a tklivou hudbou, procítěnými projevy o tom, jak se všichni budou právě teď mít dobře, jak ukazuje nadšené davy věřící v lepší zítřky. Film hraje na city a diváka sráží svou monumentálností na kolena stejně, jako to dělaly například církevní stavby - všechny ty ohromné chrámy, jejichž poselství v tomto bylo jasné. Ideální film pro polemiku na téma dokument a etika. Výtečná a inovativní forma a hrůzný obsah na druhé straně. Je na každém, jak se s tímhle filmem vyrovná.

Tak to vidím já...

Je to výborně natočený film, ale hodnotit ho je opravdu neuvěřitelně těžké. Jakoukoli objektivitu a snahu o vypnutí historie a posuzování filmařských kvalit ale zavrhuji rovnou - toho nejsem shopen. A pak tu je jen jediná možnost...

Z Triumfu vůle mám tak rozporuplné pocity, jako jsem doposud z žádného jiného filmu neměl. Na jednu stranu jde o inovativní, skvěle natočený dokument (či spíše dobový záznam, protože s dokumentem, tak jak jej známe dnes, toho nemá mnoho společného), na druhou stranu nesouhlasím se zde prezentovanou ideologií a hodnotami, jež jsou zde oslavovány. Je zajímavé sledovat, jak se Hitlerovy projevy za čtyři dny, po které sjezd strany trvá, vyvíjejí, jak projdou zásadní změnou a z témat čistě ekonomických a protikrizových v poslední den stává ryze politická rétorika, v níž nechybí ostré výroky proti stranickým odpůrcům a neustálé vyzdvihováni armády, coby základního pilíře státu. Jak jsem již zmínil, technicky je film na vysoké úrovni a právem si zaslouží přízvisko přelomový. Režisérka si hraje s obrazem, nechybí přelety nad městem, sešikovanými pluky SS a SA, řečníci jsou snímáni ze všem možných úhlů, záběry ohromných celků střídá zaostření na detail a scéna, kdy si kamera vyrazí na výlet a rozráží les stranických standart, patří mezi ty nezapomenutelné momenty filmu. Triumf vůle je vlastně nekončícím sledem přehlídek a proslovů, ale právě jeho forma je příčinou, že si divák tuto monotónnost téměř neuvědomí. Svůj účel se mu podařilo naplnit dokonale a film přímo křičí na diváka "Proč by měl tento velký a silný národ strádat?"