SIBÍRSKA RUŠTINA

Film Transsiberian, alebo Transsibírsky expres, rozhodne nepatrí k vrcholom filmového umenia. Scenárista a režisér tohto dielka určite vedeli, že si týmto filmom nezískajú všetkých fanúšikov filmu. Mňa presvedčili o tom, že dobré príbehy vznikajú kdekoľvek na svete, čiže aj vo vlaku na ruskom ďalekom východe v treskúcej zime. Filmu nechýba pozvoľne stupňované napätie, sympatický herecký výkon Woodyho Harrelsona, priemerný výkon Bena Kingsleyho a najmä chaotické správanie hlavnej hrdinky. Film má veľmi dobrú atmosféru, ktorá z pokojného začiatku vyústi do dramatického záveru s očakávaným rozuzlením celého deja.
Počúvať však ruštinu v pôvodnom znení je veľké utrpenie, pretože to nie je ruština, je to zrejme nejaký sibírsky dialekt s americkým prízvukom.
Film môžem vrele doporučiť komukoľvek nad 18 rokov.

Transsiberiana mám doma už poměrně dlouhou dobu a vůbec jsem se do něj nemohl odhodlat. Nějak jsem nepovažoval za nutné trávit čas u filmu týkající se nejdelší železnice na světě… dělal jsem chybu. I když budu psát dost kritiky, nemůžu upřít jedno, zajímavost, jenž je patrná každým coulem. Dramata o ničem a zároveň o všem, preferuji nad jakoukoli bezduchou akčňárnou. U podobných filmů bývá rozjezd pozvolný a bylo tomu i tady. Spolu s hlavními protagonisty nastoupíme od vlaku, do vlaku cestující po Transsibiřské magistrále. Zprvu jsem tomu nedával hlubší význam, ale v budoucnu se okolí ukáže jako velmi vhodné, ta třeskutá zima dává více vyniknout hercům, kteří v nekonečném bílém prostoru předvádí autentičtější výkony, než kdyby se hřáli v teple studia před zeleným plátnem. To jsem ale odbočil… Podstatnější je, co se odehrává přímo na obrazovce. Tak tedy, vážně mi nešlo na rozum, že příběh tohoto kalibru si mě nakonec udobří. Jeho počátky jsou náramně předvídatelné a já čekal příšerou nudu, než se konečně dostanou k tomu zvratu, který mi byl jasný před půl hodinou. Neštěstí se před tíženým okamžikem stačí tvořit věci mající obrovský význam, např. budování atmosféry. Hezky postupné, nijak se netlačí na pilu a tak v divákovi roste ten pocit nejistoty kousek po kousku. Opravdový majstrštyk. Pak vám už nevadí, když se konečně dozvíte tušené překvapení. Tím pádem se reputace zvýšila a já si mohl užívat. A teď to přijde. Najednou na vás vytasí svojí nejsilnější zbraň… atmosféra dospěla k vrcholu a my se dočkáme nechutné scény utvrzující v tom, že se nikdo s nikým nemazlí. Potom pochopíte, jak surový a reálný film dokáže být. Zkuste překonat počáteční problémy a budete odměněni. Proto mě celkem mrzí následující: Hlavní herečka mi byla krajně nesympatická. Její reakce postrádaly autentičnost a byly tudíž stěží uvěřitelné. Příběhové jádro pudla spočívá v jejím zkratu, který je tak hrozně nereálný a herecky nezvládnutý, Emilyna Nicole z Růžového pantera pro mě nadále zůstane její rolí číslo jedna a to je samo o sobě smutné. Pak i OST neplní svojí práci na jedničku. A o pobytu B. Kingsleyho ani nemluvě. Tak či onak, nemůžu víc a zároveň ani míň, než 65%.

Emily Mortimer

Film má od začátku spád, ale hlavně je tam hodně tajemného, takže má thriller i velké napětí. Navíc je film i zajímavým cestopisem po transsibiřské železnici.