Skafandr

Jsem ráda, že se takhle citlivého příběhu chytli Francouzi a ne hollywoodští tvůrci. Je to podobný případ jako Intouchables, které jsem viděla před pár dny. Příběh je dojemný a téma je divákovi naservírováno velmi jemně. Zpočátku mě nehorázně štvala subjektivní kamera, ale postupem času jsem si na ni zvykla a teď ji považuji za příjemné a zajímavé zpestření filmu. Oblíbená formulka "podle skutečnosi" snímku dodává na patřičné naléhavosti. Bylo to hezké, nelituji ani minuty (Skafandr a motýl jsem zaregistrovala při jeho premiéře a za těch pět let jsem na něj nezapomněla) strávené u tohoto filmu. Vyvstávající otázky o smyslu života potěší. Zvláštní, zajímavý film, skvělý Amalric. Chtělo by to ale větší emocionální zásah na mé straně.

Tak to vidím já...

Je to jen tak dobré, jak to při tomhle námětu být muselo, což nestačí k úplné spokojenosti. Mám tedy sice pocit "adekvátně zadaptovaného námětu", ale co z toho?

Emma de Caunes

Hlavně začátek filmu je zajímavý, když se příběh odvíjí očima ochrnutého muže. Jean-Dominique je postupně odhalen fyzicky i duševně. Je to poutavý životní příběh v extrémní situaci.

Pier

Jsou příběhy při kterých mrazí, jsou příběhy při kterých lidé znechuceně odchází z kin, příběhy které vám nic nedají a jen hloupě papouškují ostatní, a jsou příběhy které absolutně nevíte kam zařadit…Skafandr a motýl je velice depresivní snímek který využívá dvou faktorů při kterých diváka vtáhnete do děje…Prvním je kamera z první osoby, která má za úkol naladit diváka na stejnou vlnu jako je hlavní postava filmu…Musím se přiznat že při prvních minutách filmu jsem byl znechucen a dokonce jsem na sobě zpozoroval syndrom ponorkový nemoci úplně stejnou jakou měla hlavní postava…Po delší části filmu jsem si začal zvykat a úplně stejně jako postava z filmu jsem byl smířený se skutečností že litovat se, nemá smysl…Ten přechod byl na plátně vidět opravdu dokonale…Druhým faktorem je silný příběh filmu…Snad každého musí chytit za srdce, když vidíte jak se zdravému a úspěšnému člověku stane taková neuvěřitelná věc…Snímek dostal řadu ocenění v Evropě i ve světě, a upřímně ani se nedivím…Pohrávání si se záběry a prostřihy scén, neměli chybu a nápad zpodobnit pocit stísněnosti do skafandru je opravdu dobrý…Říkám to pořád a řeknu to znova, Francouzi jsou nejlepší filmaři starého kontinentu!!!

****

Když se na tento snímek podívám z lidské stránky, tak si zaslouží obrovský respekt a úctu. To, o co se tady snaží hlavní postava filmu, "ochrnuvší" Jean-Dominique je neuvěřitelné. Jeho příběh je velmi smutný a dojemný, navíc podle skutečné události, čemuž přikládám největší pozornost. Ale samotné zfilmování už mi příliš nesedlo. Možná jsem čekal klasické odvyprávění, ale tady byl příběh vyobrazen očima Jeana... Na jednu stranu právě z jeho pohledu vznikali ty humorná gesta, "kolizí" vnitřního světa s vnějším a doslova se nabízely, takže proč by ne! Ale zároveň mi to přišlo postupem času čím dál tím víc nudnější a nudnější, pořád dokola si se sebou povídat... proto vznikaly občasné flashbacky z jeho života, které to trošku oživily. Nejvíce mě mrzí konec, od kterého jsem teda čekal mohem víc, ale celou dobu to bylo takové poklidné, nevyhrocené, nic se nedějící. Největší chválu zaslouží určitě Mathieu Amalric, který Jeana zahrál perfektně a mnohdy ani nemusel nic říkat, stačila jen mimika! Mathieu tuto roli převzal po původně obsazeném Johnnym Deppovi a lépe to zahrát ani nemohl! Dále se mi líbila krásná kamera a hudba taky nebyla špatná... No z celkového pohledu trošku zklamání, čekal jsem především více citově vypjatější příběh se silnými okamžiky co mě chytnou za srdce, ale bohužel se nestalo...

Fantazie a vzpomínky

Skafandr jako vězení, cela. Motýl jako lidskost, vzpomínky a fantazie. To provází celý film. Nejlepší byla kamera, úžasné. Příroda kolem. Hudba doplňuje pozadí. Výkon Baubyho excelentní. Něco tak strašného je místy nadlehčeno humorem. A přesto je film celou dobu velmi pozitivní, dává velkou naději. Hl. představitel se nevzdává, nakonec ho okolí donutí žít. Žít ve skafandru a odkázán na pomoc druhých. Zda-li chcete vidět něco dobrého, neváhejte... Škoda, že kniha není přeložená :(

Tak co k tomuto snímku říci!?Asi hlavně to, že se mě to celé opravdu silně dotklo!Celý ten neuvěřitelný příběh muže který se po mozkové mrtvici uchyluje na lůžko a jeho jediným dorozumívajícím prostředkem je jeho oko mě opravdu posadil na zadek!Navíc to, že i za těchto podmínek dokázal s pomocí jedné ochotné paní stvořit bestseller...to je vskutku neuvěřitelné!Ovšem rozhodně mě nenadchlo jen toto...snímek měl opravdu velkou snahu nezávislému divákovi něco sdělit a každý si zde přijde na své!Velice se mi líbili myšlenkové prology hlavního představitele které byli občas kruté jako jeho osud avšak někdy až nečekaně vtipné a tím také odlehčili celou tu nervy drásající atmosféru celého filmu!Co se mi dále líbilo byli scény z jeho normálního života kde se opět dozvídáme něco víc o hlavním hrdinovi!Nesmíme zapomenout také na hudbu která nevšední zážitek jen umocňovala a také na herecký výkon Mathieu Amalrica který byl opravdu více než přesvědčivý!Závěrem bych Vám poradil aby jste tento snímek určitě neopomenuly, protože by jste přišli opravdu o jedinečný zážitek!Za mě...