Film beze slov

O tento film jsem zavadila v podstatě jen z jednoho důvodu - hudbu k němu dělal Ennio Morricone. V podstatě ale uslyšíme jednu "instrumentální písničku" na pomezí jazzu a zbytek filmu provází dvě části z Mozartova Requiem (a ještě k tomu příšerná verze)...což mě moc nepotěšilo. Asi po půl hodině jsem film chtěla vypnout, ale nedalo mi to...znáte to, třeba se ještě něco stane. Nestalo! Celý film je naplněn zoufalstvím hlavních postav, které nemají jména a moc toho ani nenamluví. Hospodyně, trávící se plynem, levitující, pojídající kopřivy; bohatý otec (majitel továrny); krásná žena; mladý umělec snažící se o vytvoření nové malířské techniky (např. čuráním na modré plátno); mladá dívka končící pravděpodobně na psychiatrii; muž, který naruší život všech těchto postav. Celý film několikrát protíná krátký záběr přesýpajícího se sopečného popela. Můžete si z toho vybrat, co chcete. Jedna možnost je - film je o ničem nebo zachycuje život pár lidí totalitního Milána. Druhá možnost je (i když nevím, jestli z filmu nebudu dělat to, co možná ve skutečnosti není), že si začnete pod symboly hledat nějaký smysl, a těch může být nekonečno. Např. sopečný popel - prach si a v prach se obrátíš; člověk, který svou přítomností změní život několika lidí o 180 stupňů, má životní cíl a inspiruje tím druhé; totalitní režim, ze kterého všichni zešíleli (zoufalství vedoucí k zešílení); bohatství není vše; neschopnost naložit se životem; nesplněné touhy a sny lidí...možností může být mnoho, máte opravdu volné pole působnosti, což na jednu stranu taky není špatné, každý si v něm najde to své. Věřím tomu, že před 40 lety mohl být tento film něčím novým a neobvyklým, ono natočit film, ve kterém se téměř nemluví (sledujete převážně pocity lidí), je svým způsobem ojedinělé. Dnes nevím, jak se na něj diváci budou tvářit. Předpokládám, že bude brán jako nudný a o ničem. Ve mně přesto tento film něco zanechal, byť by to mohl být jen pocit z nepochopení. Proto je i hodnocení půl na půl.