HLÁŠKY Z FILMU
(Čuřil měl být v kině na zakázaném filmu a nyní je kvůli tomu vyslýchán.)
ředitel: Nebyl jste snad také před biografem?
Čuřil: Před biografem? Nemohu si vzpomenout, pane řediteli.
profesor Lejsal: Já vám osvěžím paměť. Kupoval jste si v bufé cukrovinky?
Čuřil: To bylo prosím Eskymo! To já děsně rád.
profesor Lejsal: Netvařte se tak pitomě! Kam jste šel z bufé?
Čuřil: Prosím nahlížel jsem do sálu.
ředitel: A proč jste tam nahlížel?
Čuřil: Hledal jsem tam jednoho známého.
profesor Lejsal: Pravděpodobně mě, vy ničemo!
Čuřil: To prosím ne. Chtěl jsem se jen podívat, nejsou-li tam hoši z naší třídy.
ředitel: Věděl jste velmi dobře, že film je zakázaný. Jak to, že jste tam hledal své spolužáky? Byli tam snad někteří?
Čuřil: Nebyly prosím žádní.
profesor Lejsal: Proč jste je tam tedy hledal?
Čuřil: Prosím chtěl jsem je pokárat, že chodí na zakázané filmy.
profesor Lejsal: Tak už mám té vaší komedie dost! Chcete zapírat, že jste byl včera na filmu „Ve víru vášní“?
Čuřil: Prosím já nic nezapírám!
ředitel: Přiznáváte se tedy, že jste byl na zakázaném filmovém představení?
Čuřil: Ano.
ředitel: A proč jste tam chodil?
Čuřil: Prosím… z mladické nerozvážnosti.
Holous: A co děláš dneska večer?
Čuřil: Jdu do kina. Pojď taky! Jestli nemáš mergle, tak to za tebe zatáhnu.
Holous: A co hrajou?
Čuřil: Ve víru vášní.
Holous: (zklamaně) To mě nebaví.
Čuřil: Ale člověče! Máme to zakázaný.
Holous: Jo? Zakázaný? To bych šel.
(Přísný profesor Lejsal zkouší žáky z německého jazyka.)
profesor Lejsal: Was machte der Vater, Čuřil?
Čuřil: Ja.
profesor Lejsal: Was?
Čuřil: Nein.
profesor Lejsal: Verstehen Sie die Frage?
Čuřil: Ja.
profesor Lejsal: Na, also antworten Sie.
Čuřil: Nein.
profesor Lejsal: Warum denn?
Čuřil: Ja wohl!
profesor Lejsal: Was habe ich gesagt?
Čuřil: Ich habe gesagt...
profesor Lejsal: Ich habe gesagt...!
Čuřil: Ich habe gesagt...!
profesor Lejsal: Ich habe gesagt...!
Čuřil: Ich habe gesagt...!
profesor Lejsal: Dost! Škandál! Psát pamflety na profesory, to jo! Ale učit se němčinu, to ne! Ticho!
(Matka studenta Živného oroduje za svého syna u profesorů, u kterých propadá.)
paní Živná: Pane profesore, Živná.
profesor Kolísko: Živný?
paní Živná: Ano, mám syna v kvintě a jdu se zeptat, jestli si už polepšil z češtiny.
profesor Kolísko: Váš syn je nepozorný, těkavý a nejeví zájem o můj předmět.
paní Živná: Ale pane profesore, ten chlapec se nehne od knihy. Já ho musím v noci holí hnát do postele. On by pořád jenom študoval a študoval. Je moc nešťastný, když se nemůže učit.
profesor Kolísko: No, to se divím. U nás je stále nedostatečný.
paní Živná: pane profesore, on si to už ve všem polepšil, jenom z tý češtiny, z tý mu to nejde. Já nevím, co s ním.
profesor Kolísko: Hm, no tak já ho ještě vyvolám. Jen ať se pilně učí! Poroučím se vám, paní.
paní Živná: Děkuji vám, pane profesore. Jsem moc vděčná.
(Paní Živná se otočí a oroduje u profesorky Suchánkové, která právě přichází.)
paní Živná: Má úcta, paní profesorko. Živný v kvintě. Jestlipak se už polepšil z toho dějepisu?
profesorka Suchánková: Váš syn, milá paní, je naprosto zanedbán. Představte si, že vůbec neví, kdy byla bitva u Chérez de la Frontéra. Pochopíte, že mu nemůžu dát známku dostatečnou.
paní Živná: Bóžínku, to se divím. Ještě včera to "Céres" tak krásně uměl. Paní profesrko, já ho sama zkoušela. Paní profesorko, on si to už ve všem opravil. Jenom z toho dějepisu, to má takovou smůlu. Já nevím, co to je.
profesorka Suchánková: Výjimečně ho ještě jednou vyvolám.
paní Živná: To vám mockrát děkuju, paní profesorko.
(Paní Živná si ještě počká na profesora Lejsala.)
paní Živná: Má úcta, pane profesore.
profesor Lejsal: Má úcta.
paní Živná: Živný v kvintě. Už si stojí lepší z latiny?
profesor Lejsal: Živný, Živný. Á Živný. Známý lajdák a ignorant. Nezná ani pravidlo o konsikuci temporum.
paní Živná: On je chudáček takový trémista.
profesor Lejsal: Ó ne, naopak. Je drzý a pošklebuje se.
paní Živná: Ne. Když byl malý, kousl ho pes, pane profesore. A od té doby...
profesor Lejsal: No, nicméně mu musím dát pětku.
paní Živná: Pane profesroe, on už se ve všem polepšil, jenom z té latiny má pětku. Kdyby jste vzal laskavě ohled.
profesor Lejsal: Lituji, ale od své klasifikace neustoupím. Má úcta, paní.
paní Živná: Pane profesore. Z měšťanky ho vyhodili, na řemeslo se nehodí. Aspoň tu madurídu, kdyby udělal.
(Profesorský sbor hlasuje o podmínečném nebo lokálním vyloučení studenta Benetky.)
ředitel: Kdo je pro podmínečné vyloučení?
profesor Lusk: Já hlasuji rovněž. Protože musím upozornit, ze stanoviska tělovýchovného, že dělá báječně kolenotoč.
(Čuřil měl být v kině na zakázaném filmu.)
ředitel: Kde jste byl včera večer, Čuřile?
Čuřil: Prosím, na procházce.
ředitel: A kde jste chodil?
Čuřil: Nejprve jsem bloudil ulicemi a potom jsem se toulal po luzích.
(Profesor Lejsal vyvolá Čuřila k tabuli.)
profesor: Čuřile, pojďte sem! Vezměte si slovíčka! Aby jste si nemohl stěžovat, že jsem vám dal nespravedlivě nedostatečnou, dám vám ještě jednu příležitost, aby jste dokázal, co dovedete.
profesor: Slepice?
Čuřil: Die Katze.
profesor: No, to je sice kočka, ale dále. Jabloň?
Čuřil: Das... der Apfelbaum.
profesor: Svižněji, svižneji! Postel?
Čuřil: Bett.
profesor: Člen?
Čuřil: To jsme neměli.
profesor: Určitý člen, studente. Jakého rodu je postel?
Čuřil: Ženského.
profesor: Hm, báječné. Viseti?
Čuřil: Visn.
profesor: Výborně! Sedněte si, to stačí!
Čuřil: To jsem ho rozštíp.
(Školník potká na chodbě novou suplentku, která se jde hlásit k řediteli.)
školník: Copak hledáte, prosím?
suplentka: Dobrý den, pane profesore.
školník: Nejsem profesor.
suplentka: Promiňte, pane řediteli.
školník: Nejsem ředitel. Jsem definitivní školník tohoto ústavu. Tak, co si přejete?
suplentka: Já jsem kandidátka profesury. Poslali mě sem z zemské školní rady a mám se hlásit u pana ředitele.
školník: Nikoho nepotřebujeme. Jsme kompletní.
suplentka: Ale pan ředitel...
školník: Ten tam nic nemá. Ouředně nic nepřišlo. To bych já musel vědět.
suplentka: Ale pan zemský školní mě sem poslal.
školník: Jákýpak máte obor?
suplentka: Dějepis a zeměpis.
školník: No, tak to jo. To jo, to čekáme. Máte papíry v pořádku?
suplentka: Ano. Tady, prosím.
školník: Ukažte! No, no jo. Státnice, velmi dobrý. No, ale písemky máte jen dobrý. No, ale uvidíme, jak se osvědčíte v praxi. No, tak pojďte!
(Čuřil přijde pozdě na hodinu.)
profesor Kolísko: Kde je Čuřil? Ptám se, kde je Čuřil?
Čuřil: Prosím, zde.
profesor Kolísko: Pojďte sem! No, pojďte sem ke mně! No, pojďte, pojďte! Kdepak jste byl Čuřile?
Čuřil: Prosím, pane profesore. Snědl jsem párek nevalné chutě a přišlo mi špatně.
profesor Kolísko: Hm. Dýchněte na mě! Cítím tabák.
Čuřil: Prosím, pane profesore. Můj otec je vášnivý kuřák. A když spolu večer debatujeme o učivu, neboť nechce, abych ještě jednou opakoval, tak načichnu jeho silnými doutníky.
(Profesor matematiky Koďousek hovoří k číšníkovi, který mu předložil účet k zaplacení.)
profesor Koďousek: Chyba.
číšník: Prosím?
profesor Koďousek: Součet je správný. Ale výsledek vždycky dvakrát podtrhnout, přítelíčku!
(Žák upozorňuje spolužáky, že do třídy přichází profesor Kolísko.)
žák: Pozor, kluci! Mořský stařec sem pádluje.
Verze 3.3.0 All Rights Reserved
Podmínky užití | Reklama
RSS | Kontakt | FAQ
0.013 sec. (PHP: 78% SQL: 22%)