GOLDIE FILM

Několik novějších filmů je třeba vyvážit tím, že si povíme něco o snímku poněkud starším. Polovina 40. let bude myslím tak akorát. Možná jste si všimli, že docela pravidelně věnuji svou pozornost muzikálům, které byly natočeny ve Spojených státech amerických v době klasického Hollywoodu. Dnes se zaměřím na Setkáme se v St. Louis režiséra Vincenta Minnelliho. Muzikály obecně jsou vhodnou protiváhou k nervy drásajícím dramatům, thrillerům, hororům, ale i sofistikovaným válečným filmům, sci-fi či westernům (další žánry si doplňte dle libosti), jimiž se v goldies porůznu zabýváme. Minnelliho muzikály v tomto směru nijak nevybočují. Hýří optimismem, dobrou náladou a mírnou naivitou. Avšak Setkáme se v St. Louis má něco navíc. Ne nadarmo se nazývá jedním z nejneobvyklejších muzikálů všech dob.

V minulosti jsme se zaobírali Minnelliho filmem Američan v Paříži, klasickým muzikálem z 50. let. Mezi oběma snímky bychom našli několik spojitostí, ale i rozdílů. Sluší se zmínit důležitou roli měst v obou filmech. Paříž kontra americké St. Louis. O úloze St. Louis si ještě povíme. Dále je společná výraznost barev, kostýmů, pochopitelně také hudby. Oba filmy se vyznačují humorem. Oproti Setkáme se v St. Louis je ale Američan v Paříži více postaven na tanečních kreacích a choreografii obecně. To jsou jen hrubé nástřely. Vincente Minnelli platí za zajímavého, jasně rozpoznatelného filmaře, specialistu na muzikály. Nevěnoval se sice pouze jim, avšak Minnelliho muzikály jsou natolik výrazné, že zastiňují jeho další tvorbu. Setkáme se v St. Louis si neodneslo žádného Oscara (Američan v Paříži jich ukořistil šest), ale vnímat úspěšnost filmu podle zisku Oscarů by bylo chybou.

Autorkou stejnojmenné předlohy je americká spisovatelka a scenáristka Sally Benson, která v knize Setkáme se v St. Louis částečně využila autobiografických prvků. Film sám pak vypráví příběh jedné středostavovské, poměrně bohaté rodiny, jež žije na počátku 20. století v St. Louis. Rozlehlý dům obývají otec, matka, čtyři dcery, z nichž dvě jsou dospělé a zralé na vdávání, služka a děda. Nejstarší syn tráví většinu času na vzdálené univerzitě. Vypadá to na rodinnou idylu. Blíží se světová výstava, na niž se všichni koncentrují, roční období poklidně plynou. Jenže pak se otec vytasí se zprávou, která všechny nepříjemně šokuje. Aniž by se s kýmkoliv poradil, přijal práci v dalekém New Yorku. Je pochopitelné, že nadšení s ním nikdo nesdílí. Děvčata v St. Louis mají své lásky, kamarády, ale především domov, který se nedá vytvořit jako mávnutím kouzelného proutku. Nastává tak období méně veselé. Velké stěhování se nezadržitelně blíží.

Snímek se točí okolo několika zásadních prvků. Jak již bylo zmíněno výše, jedním z nich je samotné St. Louis. Toto americké město se na počátku 20. století příjemně rozrůstá a stává se symbolem pokroku a celospolečenských změn. Důkazem toho je i blížící se výstava. Pokrok se nedá zastavit a má vliv na životy většiny rodin, Smithovy nevyjímaje. Jistotu v rychle se rozvíjejícím světě představuje rodinný dům, který je centrem klidu, míru, rodinné pospolitosti i zábavy. Setkáme se v St. Louis je tak na jednu stranu oslavou rodinných hodnot. Na straně druhé však dochází k narušení jistot a idejí. Jsme svědky meditace nad tím, co hodnoty ohrožuje. Muzikál je kombinován s melodramatem. To jsou přidané hodnoty filmu.

Zdá se, že rodině vládne otec. Je to mrzout, který si myslí, že má vše pod kontrolou. Při bližším zkoumání však zjistíme, že je to jinak. Jedná se spíše o matriarchální model, převaha žen je zjevná. Děda je pak pojítkem mezi oběma světy, tím mužským i ženským. Nikomu nenadržuje ani nestraní. V rodině je trochu cítit pokrytectví, ženy se přetvařují, aby nenarušily otcův pocit výlučnosti. Jedinou upřímnou je malá Tootie. Její city jsou opravdové. Projeví je například ve chvíli, kdy otec oznámí záměr přestěhovat se.

Proč je Setkáme se v St. Louis považováno za jeden z nejneobvyklejších muzikálů? Muzikál je kombinován s melodramatem, to už víme. Když se děvčata chystají na Halloween, není nouze o scény hororové. Nalezneme zde hudbu, zpěv a tanec, ale písně začínají jako ledabylé repliky a ač jsou vcelku zapamatovatelné, moc jich ve výsledku není. Dominantní je opět barva. Firma Technicolor byla a je pověstnou. To, co dnes působí realisticky, bylo kdysi vnímáno jako fantazijní. Z přemíry červené, zelené, modré, žluté a dalších barev však málem přecházejí oči i nyní. Setkáme se v St. Louis je jedním z nejslavnějších muzikálů Vincenta Minnelliho i Judy Garland, která hrála hlavní roli.