NÁZORY K FILMU
...
Trosky. Válka. Příběh.
Italský neorealismus, obvykle definovaný svou formou a tématem, pro kategorizaci tohoto filmu funguje, a zároveň to neznamená, že by šlo jen o dokument a sdělení světonázoru. Narace je zde neméně důležitá a film zůstává zajímavý, i kdybychom zcela ignorovali kontext jeho vzniku. Visconti mě chytnul víc, ale tohle má rozhodně něco do sebe. S válkami se filmoví tvůrci vypořádávali v různých dobách různě - tahle forma je velmi divácky vstřícná.
...
Klasika
Řím, otevřené město je klasika, která by žádnému fajnšmekrovi v seznamu zhlédnutých filmů neměla chybět. Proto jsem to i já konečně napravila. Z italské kinematografie jsem prozatím mnoho děl neviděla. Zaměřovala jsem se na tzv. zlatý fond a u mnoha filmů jsem prožívala rozpor, protože pro mě prostě neznamenaly takovou bombu. Obávala jsem se toho i u tohoto filmu, ale mé obavy byly liché, pro mě je Řím, otevřené město jedním z nejlepších italských filmů. Pravověrný zástupce neorealismu, u něhož si říkám, že všechny ty problémy po válce, ať už jde o zničené ateliéry či nedostatek filmového materiálu, byly vlastně přínosné. Film točen jakoby dokumentárním stylem nezaujme jen jím, ale i svým napínavým dějem, což je u filmů to, co mě většinou táhne nejvíce. Proto hodnotím Řím vysoko a těším se na další neorealistická díla, sedí mi to zatím mnohem více než takový Fellini.
Verze 3.3.0 All Rights Reserved
Podmínky užití | Reklama
RSS | Kontakt | FAQ
0.013 sec. (PHP: 77% SQL: 23%)