RECENZE FILMU

Být Pixarem, bál bych se. Velmi bych se bál. Slavné animátorské studio, vlastnící donedávna monopol na kvalitní animáky, začíná zaostávat. Zatímco Dreamworks nasadilo po uložení Shreka k zimnímu spánku originálními a zábavnými hříčkami Kung-Fu panda a Jak vycvičit draka laťku, pustili se pixaři primárně do sequelů. A teď přichází i trikové studio Light & Magic, jež se specializuje na fotorealistické triky v hraných filmech, aby hned se svým animovaným debutem Disneyho divizi velmi nepříjemně dýchlo na záda.

Sledujeme příběh domácího chameleona (později si říká Rango), jenž se nedopatřením dostane do světa, který až neskutečně evokuje krásu špagety westernů Sergia Leoneho a jiných mistrů, aby se zde stal stejnou náhodou šerifem. Zvládne to, aniž by oněm klasikám propadal a nedokázal být ničím jiným než jejich poctou. Ačkoliv tou je díky četným citacím slovním i obrazovým, ale i hudbě jak od Ennia (od mistra vykrádání Hanse Zimmera - tentokrát svou největší schopnost může využívat otevřeně) z velké části, nachází se tu stále prostor pro vlastní děj a vlastní nápady.
Příběh se sice stane hledáním sebe sama, ne však nepříjemnou rodinnou agitkou o síle přátelství a lásky. Rango je totiž plnohodnotným bijákem se svérázným humorem a nejednoznačnými postavami, jehož myšlenky a poselství vyplývají tak přirozeně, jak je to jen u animáku možné. Dělá mi nepředstavitelnou radost sledovat Ranga a představovat si při tom výraz maminky, jež na něj vezme své šestileté dítě, popřípadě fanynky odkojené samotným Verbinským, Deppem a jejich Piráty z Karibiku. Inu, jsem škodolibý člověk a myšlenka na typického konzumenta animovaných filmů, kterak očekává pitvoření zvířátek a infantilní humor, mě vyloženě baví.
S ničím takovým tady nepočítejte. Jsou tu sice stále zvířátka a vtipy pro základní publikum, stejně jako kostra příběhu musí odpovídat jistému mustru, ale těchto ústupků je chvályhodně málo.
Rango stojí na humoru víc než na čemkoli jiném - nicméně zcela svérázném, místy dost cynickém, plném dvojsmyslů a chytrých slovních přestřelek.

Co se ale na Rangovi chválí úplně samo, je jeho bezchybná animace, která Pixaru nejen konkuruje, ale v nejednom ho i předčí. Rango je ve 2D, ale jeho úžasný plastický a skoro fotorealistický vzhled mu onen rozměr navíc neoficiálně dodává. Není přehnané tvrzení, že takhle dobře doposud žádný animák nevypadal! V režii multižánrového Gorea Verbinského přichází navíc řada nápadů, které do děje vnášejí "živý" look hraného filmu.
Těžší už je chválit celý zbytek. Rozhodně ne proto, že by nebylo co. Jen není snadné si nad touto bizarní a nevšední podívanou ustálit myšlenky.
Animák je to totiž v podstatě zcela nepatřičný, protože diváci, kteří ho ocení, na CGI snímky moc nechodí. Obdivovatelé Leoneho a lidé s mírně zvrácenou představou o dětské pohádce - ti si přijdou na své. I proto tento ceněný a kritiky opěvovaný kousek za nekřesťansky nerozumných 135 milionů dolarů nemá moc šanci na finanční úspěch. Představuje totiž přesně to, v co jsem doufal už dlouho, ale nevěřil jsem v uskutečnitelnost tohoto neskromného přání. A sice CGI animák, který je víc pro dospělé než pro děti... a víc pro náročné než pro masy. A z toho dolar nekouká.

Ne že bych neměl rád snímky Pixaru, to ne. Sice jsem na nich nikdy "neujížděl", ale z těch posledních považuji Ratatouille a Toy Story 3, i přes slabší Wall-E a Vzhůru do oblak, za jedny z jejich nejsilnějších kousků. Nicméně skrz jejich sentimentální přístup a disneyovskou diktaturu zakazující zajít dál už pomalu prosvítá strop jejich možností. A právě tento strop je pro Verbinského, režiséra krom Pirátů z Karibiku mimo jiné i amerického Kruhu, pouhým odrazovým můstkem. Rango je tak nekompromisnější než jakýkoli jiný animák. Plný suchých hlášek a břitkého humoru, který nepochopí každý. Goreovi a jeho skvělé režii odpouštím nejen třetí Piráty, ale i že se neoprostil od zvířecích hrdinů. Umí v tom totiž tak "plavat", až bych byl snad i ochoten uvěřit, že nejde o ústupek studiu, ale záměr - což je samozřejmě nesmysl. Ona totiž ta zmrzačená a přejetá zvířata, svraštělá kůže, vážná fyzická zranění a vůbec design některých tvorů působí spíše děsivě než roztomile. Prostě krása.

Vynikající herecké obsazení, obohacené tím, že aktéři většinu scén skutečně odehráli, by byl vyložený hřích kazit dabingem! Pokud máte jakoukoli možnost vidět tento film v originálním znění, udělejte to! Depp je opravdu skvělý a jedná se o jeho nejlepší herecký výkon za pořádnou chvíli. Neumím si představit, že by s dabingem fungovala alespoň polovina humoru. Distributorovi to naštěstí došlo a včas ukryl několik málo nedabovaných kopií i do našich kin. Hledejte...
Obsazení jen podtrhává vizáž hraného filmu, kterým celého Ranga Verbinski tak šikovně protkal. A nemůže za to jen ona špičková animace. Gore prostě řemeslo ovládá. Nad třetími Piráty můžeme ohrnovat nos od rána do večera, ale faktem zůstává, že Goreova práce na nich je jejich jediným kladem. A za scénář on přece nemohl. Dětinský Hon na myš mu pak moc šancí zazářit neposkytl, stejně jako Pan rosnička a Mexičan. S dolary ale očividně pracovat umí a dokáže je zužitkovat tak, že je vidět každý jeden z nich. A když má navíc dobrý scénář, nemá problém omotat si diváka kolem prstu. Což je právě případ Ranga, jeho funkčního humoru, velkolepé akce a překvapivé plynulosti.

Můžete podotknout, že některé dějové zvraty a gagy jsme již viděli, ale už jen fakt, že u animáku na něco takového poukazujete, sám o sobě něco znamená. Rango je totiž skutečně úkazem, který si člověk musí zamilovat už jenom z jeho podstaty. Z toho, co představuje. Nerozumu Gorea Verbinského a hlavně jeho producentů musí člověk v duchu děkovat, protože konečně vznikl animák ve všem plnohodnotný, navíc srovnatelný s hranými filmy. Tam, kde Pixar jen nadměrně dávkoval emoce, totiž Rango funguje komplexně a se vším všudy. Nepodbízivě, nekompromisně a s příchutí špaget.