home
Princ z Persie: Písky času

RECENZE FILMU

Co se týče herní předlohy nového blockbusteru z produkce Jerryho Bruckheimera, slavného Prince z Persie, patřím k patrně velmi utlačované skupině lidí, kteří ji nikdy nehráli. Ale kdybych tvrdil, že jsem o ní ani mezerníkem nezavadil, lhal bych. Několik pokusů zahrát si na velkého hrdinu jsem započal, ale nikdy jsem se nedostal dál, než na konec dlouhé chodby, kde jsem ani jednou nezvládl dlouhý skok a život ukončil pádem na dřevěné kůly. Film tedy hodnotím z pozice neotřesené zážitky u propocené klávesnice.



Děj filmového zpracování Prince z Persie není nikterak složitý. Chudý chlapec, který byl adoptován mocným vládcem Perské říše, se v dospělosti nedobrovolně stává nástrojem boje o moc nad celým královstvím. Aby tento boj nebyl jen tak ledajaký, je do něj zapletena i dýka, která díky tajemnému písku v rukojeti dokáže svého majitele vracet v čase. Udatný princ Dastan pak musí nejen očistit své jméno, poskvrněné slovy zrádce a vrah, ale najít i skutečného viníka, který se ukrývá v řadách královské rodiny.



Jak už bylo zmíněno v úvodu, na producentské křeslo usedl Jerry Bruckheimer, v současnosti patrně nejmocnější muž filmového a televizního světa, který dohlížel na takové trháky, jakými byly například Con Air, Armageddon, Nepřítel státu či veleúspěšní Piráti z Karibiku. A není vůbec od věci, jmenovat v řadě tvůrců na prvním místě právě jeho. Režisérem perského prince byl totiž jmenován Mike Newell. Nejedná se vůbec o špatného režiséra (nevzpomeneme-li si na jeho předchozí film Láska za časů cholery), jeho filmografie zahrnuje takové kousky jako Čtyři svatby a jeden pohřeb nebo Krycí jméno Donnie Brasco. Ale na poli akčních trikových velkofilmů se Mike Newell pohybuje zatím v plínkách. Natočil sice jednu kapitolu Harryho Pottera, ale i tam se raději věnoval bobtnajícím hormonům kouzelnické omladiny, než-li velkolepým akčním sekvencím. Při sledování pouštního dobrodružství se pak dostaví pocit, že Mike Newell byl použit vlastně jenom jako jméno do kolonky režiséra a jinak za všechny nitky tahá jenom Jerry Bruckheimer, který určuje, co se do takové správné podívané hodí, a co ne. Mike Newell a Princ z Persie prostě nejdou dohromady.



Na hlavním slovu, které tedy zřejmě patřilo Bruckheimerovi, pak tratí především scénář. Je pravda, že od letního trháku člověk neočekává záludnosti Charlieho Kaufmana (i když zvraty v Pirátech by si o srovnání koledovaly), ale na druhou stranu, pokud se na scénáři podílejí tři lidé, mohli by se pokusit vyladit slabá místa do co nejsnesitelnější podoby. Na scénáři je totiž vidět ten fakt, že Bruckheimer se zabýval právě jen akcí samotnou a nezajímalo ho, na jakém základu vlastně staví. Nepřipraví nám žádný dějový zvrat, jehož vyřešení byste dopředu neodhadli. Vše je jasně dané od začátku až do konce, a to i bez dostatečně silného opodstatnění (chatrné odhalení hlavního „záporáka“), díky čemuž se i v necelých dvou hodinách filmu najdou místa, při kterých se budete rozpačitě vrtět v sedadle. Důvodem možná bude i to, že ve filmu není zase tolik akce a skákání po střechách, jak by se na první pohled mohlo zdát. Na vizuální stránce filmu pak zaráží i fakt, že přes vcelku vysoký rozpočet (přes 150 miliónů dolarů) je kvalita triků mírně rozkolísaná. Především jsou velmi často poznat záběry herců před digitálně vytvořeným pozadím, které doslova bijí do očí a zavánějí levnou televizní produkcí.



Hlavním trumfem „peršana“ se tak stává Jake Gyllenhaal v roli prince Dastana. Pro Gyllenhaala jde o první velkou akční roli a již od prvního záběru je jasné, že se pro ni doslova narodil. Kloubí v sobě rošťáckého kluka s udatným válečníkem a nezapomíná ani na něžné pohledy, jejichž účinnost si vyzkoušel již ve Zkrocené hoře. Z obsazení dalších rolí pak v paměti utkví především Alfred Molina, svou kreací evokující vzpomínku na Dannyho DeVita v Honbě za diamantem, který ztvárňuje šejka Amara. Naopak překvapivě upozaděn zůstává Ben Kingsley v roli Dastanova strýce Nizama, jehož si ve větší míře užijeme až v závěru filmu. Na Gemmu Arterton v roli princezny Taminy si budete muset možná delší dobu zvykat, ale i ta vám nakonec přiroste k srdci.



Princ z Persie je zkrátka letní blockbuster se vším, co k takovému filmu patří. Něčeho je možná příliš, něčeho málo, ale tím hlavním zůstává fakt, že to ve výsledku vlastně docela pěkně funguje (také za podpory nepříliš výrazné, ale povedené hudby Harryho Gregsona-Williamse – to nejlepší na Narniích, či Wolverine). A pokud vám při prvních skocích po střechách naskočí husí kůže, a to i když nejste znalec herní předlohy, je to znamení, že se přes všechny výtky jedná o dobře udělaný kus práce, který plní své poslání.

hodnocení
70 %
jedním dechem
Herní klasika v slušivém filmovém hávu.
2mig1
Autor si zatím nevyplnil svoje mikrobio. Zatím se musíte spokojit s tím, že umí číst a psát.