Po Paríži, ktorý u mňa zabodoval na celej čiare, bol New York nutným sklamaním. Vlastne odštartoval sériu týchto zopičených širokozáberových a postavových filmov.

No popravdě jsem na....., první povídku jsem prostě nepochopila. Popravdě i s jinými jsem měla problém. Zdály se mi o ničem, možná o pocitech... ale tak špatně vykreslených? Možná si z toho má každý vzít co chce, ale můj šálek čaje to není. A nespraví to ani opravdové hvězdy, které se tam prolínají.

Shu Qi

Film je pestrý díky té spoustě různorodých příběhů, které poskládají dost zajímavou mozaiku příběhů. Některé jsou zvláštní, jiné zábavné, smutné, ale hlavně žádný není tak dlouhý, aby nudil.

Přišla jsem, viděla jsem...

New York je pro mě něco jako sen...ale příběhy z Paříže byly prostě lepší:) Hlubší, s lepšími herci, líp zpracované...prostě lepší:) Přesto se to moc povedlo. Příběhy působily, záběry New Yorku byly moc hezké. Oproti Paříži se vícekrát setkáváme s postavami, což ale pro mě prostě ztratilo to určité kouzlo. Myslím si, že natočit nějaký takovýto cyklus je úžasný nápad...a to, že je něco o trochu horší, než něco téměř okonalého, nic špatného neznamená:)

Oproti Paříži, miluji tě více provázané a odlehčené. Všechny příběhy se drží v nadprůměrné rovině, ač mnohdy postrádají hloubku těch z pařížských. Mezi ty lepší patří režijně asi segmenty od Fatiha Akina a Yvana Attala. Scénáristicky perfektní je část od Joshuy Marstona. Příjemný, pohodový film. I když na NY jsem ho čekala trochu dynamičtější.