Římsa je komorním dramatem, ale přesto, že je ve filmu prakticky pouze 5 lidí a římsa, si film nejen udržel mou plnou pozornost po celou dobu, ale rozhodně mě i bavil a scény na římse jsou naprostou perličkou filmu. Snímek se liší svou atmosférou, jako kdybych celý odehrávající se příběh sledovala z dálky, což bylo podpořeno i výběrem hudebního podkresu.
Musím si ale trochu postěžovat, už jsem alergická na všechny ty náboženské záporáky. Člověk by z filmů skoro dospěl k názoru, že každý věřící je fanatik a z každého fanatika se dříve nebo později stane psychopat, který v mžiku popře celý základ své víry a všechny Boha nemilující stvoření ve svém okolí začne likvidovat. Stává se z toho nudné klišé...