RECENZE FILMU

Láska je láska a ta kvete v každém věku. Alespoň to se nám na první pohled snaží říci nový film režiséra Milana Cieslara. A na první pohled to tak vypadá na český pokus o kolektivní romantiku ve stylu britské Lásky nebeské. Jenže pouze vypadá. Což může být faktem vcelku nepříjemným, přestože film sám o sobě není až takový průšvih.

Milan Cieslar, který svůj tvůrčí vrchol zažil s titulem Pramen života, má s komorním kolektivním příběhem zkušenost už z hořké Duše jako kaviár, která ale moc dobře nedopadla. A při prvních minutách jeho novinky budete plni obav, že se bude jednat o stejný případ. Televizní kamera, protivné doslovné záběry detailů a v jedné z hlavních rolí mladá tvářička známá z „novácké“ Ulice. Divák si ovšem může v průběhu filmu oddychnout, že minimálně poslední jmenovaná byla pouhým předsudkem a že ani předchozí herecký výkon Anety Krejčíkové v Poupatech, nebyl shodou šťastných náhod.

Aneta Krejčíková přesvědčivě hraje Marušku, slepou dívku, jež od dětství žije pouze se svým dědečkem, v podání Petra Nárožného. Maruška miluje hudbu a sní o lásce. O tu přichází její kamarád Honza, když jeho rodiče přijdou na to, že je gay. Především jeho autoritativní matka (Simona Stašová) se snaží všemi možnými prostředky syna „vyléčit“. Léčit se pokouší také Libuška Elišky Balzerové, které trpí Alzheimerovou chorobou a jediné, co jí na tuto nemoc zabírá, je kouření marihuany. Díky jejímu zatčení v domácí pěstírně odvysílaném v televizi se pak po letech setkává s dědečkem Marušky, jenž byl v mladí její láskou.

Dosud vyznívá popis děje opravdu kolektivně, ale v okamžiku , kdy se objeví romantická linie Marušky a romského chlapce, dostávají se ostatní figury příběhu na vedlejší kolej a začínají působit pouze jako vata k zaplnění stopáže. U některých postav se tak ani nedozvíme, co je nutí k jejich jednání, viz nenávist postavy Petra Nárožného k Romům, ale nejvíc na to doplácí postava Ondřeje Vetchého, jehož Karel v rámci područí své manželky musí projít veškerým klišé, které vyčpělé a nerovnoprávné manželství nabízí. A jako by toho nebylo málo, scenárista Martin Horský do děje ještě naprosto zbytečně doplní postavy Rudolfa Hrušínského, který má ve svých několika scénách za úkol pouze civět na zástupy ženských poprsí, a „smažkovitého“ vnuka Elišky Balzarové, který je ubohou karikaturou a vypadá, že sem zabloudil z filmů Tomáše Vorla, kam by ovšem zapadl dokonale

Scénář a dramaturgie opravdu není to, na čem by film stál. Má ovšem štěstí dobrého castingu. Výteční herce vyvažují, co se dá. Režijně se snaží i Milan Cieslar, což v jeho minulých filmech nebylo až tak pravidlem. V několika místech dokáže docílit něžné romantiky i opravdu bolestivých zklamání. Na druhou stranu se ale neubrání scén typu psí hrátky s vibrátorem, které podobně jako některé postavy, působí v jinak melancholickém celku jako pěst na oko. Příště by to zkrátka chtělo, aby si rozmyslel, co a jak chce přesně točit. Divákovi pak kvůli jednotlivostem nebude líto celku.